Divoké historky

Několik méně či více šílených historek, které diváka rozhodně nešetří. Nevíte, jestli máte brečet, smát se a nebo to snad vypnout, abyste si zachovali zdravý rozum. Jenže ten adrenalin, který proudí pod kůží všech hrdinů nakonec rozhodne za vás. Tohle dokoukat prostě musíte. Každá z historek je při nejmenším průměrná, ale většina z nich je silný nadprůměr. Mě nejvíc nadchla svatba a pneumatika. 4,5* (01.03.2016)

Vskutku divoká kompilace 6 barvitých historek, které dokáží povznést, pobavit, ale i oslnit svou cynickou úderností (inspirace Tarantino?). Vyprávění je velice chytlavé, dynamické, film vás opravdu nenechá přihmouřit oko. Humor je zde moc fajn, takový decentní, docela inteligentní, v podstatě nemám, co vytknout. Vítězné povídky - autohonička, svatba... 8/10 (16.10.2016)

Těžko uvěřit, že v zemi telenovel vznikla takováhle bomba... Snad jenom historka s odtahovkou a pak ta poslední ze svatby jsou trochu zdlouhavý. Ale jinak těžko tomu něco vytknout. Pro mě jasnejch 5 hvězd. (06.07.2015)

Humor tak černý, že by mohl sbírat bavlnu na Taře. Jednotlivé povídky sice nemají úplně originální náměty, hodně z toho jsem viděl už jinde, ale musím režisérovi a scénáristovi v jedné osobě přiznat, že v podání, dialozích a často i pointách jde v naprosté většině o první třídu. Předtitulková povídka byla dobrým a vtipným uvozením do filmu, jen mě trochu zamrazila podobnost se skutečnou událostí, která se stala půl roku po premiéře filmu (čímž možná některé události ve filmu už nebudou působit tak nevěrohodně). Poslední pak byla pro mě osobně nejslabší, resp. byla moc protahovaná, ale pointa byla výborná. Aneb kam se hrabe italská domácnost na jihoamerickou. Sražená je sice vtipná tím vyjednáváním o výši úplatku, celkově mi z příběhu ale dobře nebylo ani trochu, to bylo asi nejreálnější a proto nejmrazivější. Nejvíc se mi ale líbil příběh pyrotechnika, protože hrdina je v tomto případě výjimečně veskrze kladný a není vůbec problém mu držet palce v situacích, které v nějaké obměně zná asi každý normální člověk. Trochu mi připomínal D-Fense z Volného pádu. Vzhledem k jeho povolání jsem se trochu obával, že to na konci rozjede ve větším stylu, ale naštěstí to pojal celkem rozumně. A pointa byla vlastně krásná, dokud jednal v rámci zákona, nikdo ho neposlouchal, ani jeho žena, ale když se z něj stal bojovník se systémem, stal se hrdinou i pro manželku, která se s ním předtím chtěla rozvést. Kdepak, ženy doma spořádaného muže vlastně nechtějí, musí mít něco extra. Zasmál jsem se, popřemýšlel, místy zamrazilo. Spokojen. (09.09.2017)

Zločin z vášně. (05.06.2015)

Kdysi jsem navštívil psychiatra a se znepokojením se ho ptal, jestli jsem v pořádku, pokud dnes a denně čelím čím dál tím intenzivnějším tužbám zakroutit svým potomkům krky. Ujistil mě, že to patří k údělům téměř každého rodiče a má to taky. Jemu prý pomáhá alkohol a když už nebudu vědět, kam dál, místo sečných, bodných a střelných zbraní je lepší vytáhnout nějakou kuličku a žmoulat ji v dlaních do úplného uklidnění. Hrdinové argentinských filmových povídek ke smůle své či svého okolí kuličku nepoužívají a svým emocím dávají plný průchod okořeněný typickým jihoamerickým temperamentem. Tuhle černou komedii, která se dívá na neduhy společnosti a lidské slabosti s jízlivým nadhledem, považuju za nejpříjemnější filmové překvapení roku 2014. S humorem Divokých historek jsem se tak nějak ztotožnil a především hrdinovi první povídky závidím jeho nekompromisní tah na branku, protože jen málo z nás má schopnost tak dokonale věci dotáhnout do konce. Ze 6 povídek jich 5 považuju za vysoce nadstandardních, jedna poněkud nezapadá do poetiky a humoru celku a buď měl scénárista trochu přidat na nadsázce a komediálním vyznění, nebo ji měl vyřadit úplně. Ale to nic nemění na faktu, že i tenhle kousek o zkorumpovanosti systému jsem si užil, byť jinak než u těch ostatních. Celkový dojem: 90 %. (02.12.2014)

Radek Pasterňák a jeho banda se konečně dočkali svého filmu. Tento je ovšem tak divoký, že se k němu raději nehlásí. Být s fanoušky Buty v jednom éroplánu se skutečně nevyplácí. A následující historky nejsou o nic horší. Pokaždé máme co do činění s opravdu vyhrocenými situacemi. V podstatě podobně zaujmout dovede i inscenace české televize či divácké příběhy z Novy, ale zde je to podtrženo atraktivním prostředím Argentiny a neokoukanými herci. Mimo jiné. V kostce řečeno, jedná se o šest krátkých filmů, které za takové to domácí koukání rozhodně stojí. (02.05.2015)

„Musíme něco udělat! Teď to jedí oba!“ - „Přidat více jedu?“ Divoké historky divákovi nabízí funkční mix originality, vypointovanosti, cynismu, škodolibosti, vyhrocenosti, černého humoru a nadsázky (a to v míře vrchovaté). Jediným větším rozdílem mezi povídkami je pak dávkování humoru (s tím jsem měl při první projekci trochu problém, napodruhé mi to už takřka nevadilo). 1.a 2. (to spiklenecké mrknutí!) povídka jsou dokonalé, 3. zas pro změnu stupňuje vyhrocenost na maximum (trochu u ní pokulhávají detaily, ale stále je to velká zábava, navíc vtipně vypointovaná). U 4. jsem zcela fandil hlavnímu hrdinovi, a to kafíčko a croissant jsem si vychutnal společně s ním (i když na můj vkus zůstal až moc „při zemi“), 5. (jež mě při první projekci docela zklamala) se mi napodruhé líbila podstatně víc (ta zlomyslná sociální kritika má něco do sebe) a co říci k 6. povídce…snad jen, že takhle stylovou svatbu jsem ve filmu ještě asi neviděl (navíc má milovaná skladba „Na krásném…“ byla použita velmi trefně). Po druhé projekci zvyšuju na slabších 5*. (08.03.2015)

Lubitzovo letecké intro spíše zamrazí, než pobaví a pak přijde sled bakalářských historek, po kterých by se Menšíkovi zamlžily brýle. Jejich společné body: cynismus, pomstychtivost, pochodová cvičení nervů v krizových situacích, čitelnost, nevýrazné pointy a následné mezinárodní přecenění. Svatba jak z Melancholie už přišla pozdě.. (29.07.2015)

|| Scenár: Damián Szifrón | Hudba: Gustavo Santaolalla | Distribúcia: Warner Bros. | Štúdio: Kramer & Sigman Films, El Deseo, Corner | Rozpočet: 3,3 miliónov $ | Tržby: 12,300,000 $ | Ocenenia: Cannes FF - Nominácia - Palma d'Or - Damián Szifrón; San Sebastián International FF - Audience Award - Damián Szifrón || Presne takto by to v našich každodenných životoch vyzeralo, keby sme mali viac, než jednu strelu. Nakoľko by podobné činy ovplyvnili natrvalo ten náš "jediný" život, musí nám stačiť podobné razantné konanie si len predstavovať, alebo v lepšiom prípade, si pozrieť Relatos Salvajes od geniálneho Damiána Szifróna, a baviť sa bez hraníc justície a morálky, aspoň na tých 122 minút. Svoju "poviedku" si tu nájde asi úplne každý, podobne ako tomu bolo v Love Actually, s jediným rozdielom: pekne po argentínsku ;) 85% | Světozor Praha, 8.10.2014 | (09.10.2014)

Není to tak dávno co jsem viděl velmi podobný španělský film Historias lamentables, který mne zaujal mnohem více. Nebýt o něco lepšího provedení tohoto filmu, dal bych pravděpodobně plný počet i zde. Nicméně je zpracování každé historky vskutku dokonalé a musím pochválit zejména nápaditost každého příběhu z nichž mne asi nejvíce zaujal ten první.  A přesto že vysoká úroveň úvodu nebyla překonána, tak má každá další historka něco do sebe a postará se o skvělou podívanou. 88% (30.10.2021)

Strhující rozjezd, dechberoucí balancování na ostří únosnosti point, čemu se ještě lze sebeironicky smát, a dokud to vypadalo, že u těch bezmála jízlivých, ale upřímných konců zůstane, schylovalo se k nekompromisnímu majstrštyku. V půlce se ale linie zlomila, režisér neudržel břitvu filmu na hrdle společnosti, dílo se vysmeklo a stal se z něj neškodně šimrající perořízek. Happyendy zkrátka s vážně míněnou (sic) ironií nejdou dohromady. (02.10.2014)

Beztak je nejlepší ta historka s vybuchlým autem :) Ke konci jsem sice už nedával příliš pozor, ovšem na to, že jsem vůbec nevěděl co čekat, jsem se celkem bavil a byl jsem překvapen, s jakou bravurou se tvůrcům povedlo zachytit tolik absurdních momentů. Možná podle mě trošku nadhodnocené, ale stále skvělé...75% (01.03.2015)

Divoké historky se staly povinným filmem číslo jedna letošního roku. Od Cannes nebylo prakticky slyšet o ničem jiném, celé pražské/brněnské filmové léto hrálo ten zpropadený trailer před každou projekcí, i ČSFD projekce proběhla, takže dobře, rezignuju. A ono to vlastně ani nebolí, je to série historek, které zpracovávající anekdotické situace, ve kterých hlavní hrdinové ztratili nervy. Čili pointa je jasná, každý by někdy chtěl zažít pomstu na své bývalé učitelce, dopravním podniku nebo podvádějícím manželovi. Přímočarost je v dnešní době ceněna jako genialita. #cineargentino (01.11.2014)

Decentní povídkový film na téma zdivočelých mezilidských vztahů dnešní doby. Jakkoliv se jednotlivé příběhy můžou zdát nadsazené a absurdní, vypovídají něco o tom, jak se jedinci dotlačení do mezní situace skutečně můžou zachovat. Vynalézavá režie a kvalitní herecké výkony pak tyto situace plasticky dotváří. Co mi na Divokých historkách chybělo byl zajímavější a citlivější scénář (životnější postavy, chytřejší a vtipnější dialogy, Szifron holt není Tarantino) a s ním spojené dramatičtější vypointování jednotlivých historek. Osobně si na tyhle věci potrpím, proto za mě jen nadprůměrných 60% (17.12.2014)

První má tragikomickou pointu, další nekompromisní závěr, následuje výtečný „zločin z vášně“ a tak dále, a tak dále.. Tvůrci si nesmírně umně hrají. S náladami, charaktery postav, postavením kamery, s absurdními momenty. Někdo možná řekne, že je to vykalkulovaný kus, který s divákem okatě soucítí v případě kritiky systému, já si spíš užíval příběhy lidí, kterým ruply nervy a v cynickém balení představují několik absurdit za sebou. Režisér a scenárista Damián Szifrón je, a toho si cením především, často velmi trefný. Chlapská ješitnost, skrytá agrese, partnerská nevěra, moc peněz, byrokracie systému při odtažení auta – prostě situace, které se nedějí ve vesmíru, ale mezi námi, s našimi přáteli, při našich návštěvách úřadů.. Tvůrci natahují následky konfliktů, ženou je do šílených rozměrů, které často končí katastrofou. Mezi tím pociťujeme spolu s protagonisty šesti příběhů malá vítězství, vzápětí ještě hlubší pády. Každá povídka přistupuje k naštvání a pomstě jinak. Každá z nich se může poplácat po ramenou za dialogy, za herce, za nápad. Nenápadnou černou komedii z Argentiny, produkovanou Pedrem Almodóvarem (naštěstí není cítit) nelze, než vřele doporučit. Z alfa samců na silnici a z prohození slečny zrcadlem jsem byl mile mimo!! (09.03.2015)

Skutočne neskutočné, ako sa dajú poňať príbehy obsahujúce prvky čierneho humoru. Originalita sa v tomto prípade nezaprie, len nerozumiem tomu, z akého dôvodu, keď som doslova fanúšikom takéhoto druhu vtipu, som sa ani raz nezasmial. Teda ak sa neráta úškrn. "Wild Tales" mi rozhodne prišiel skôr ako polodokonalá, smutná, frustrujúca dráma v ktorej sa hlavné postavy cudzím pričinením, či vlastnou hlúposťou dostávajú do úplne bezradných situácií, než film, ktorý by mal mimoriadne pobaviť. Alebo som len skrátka nebol vhodne emocionálne naladený a tak ma ponúknuté prvky humoru minuli na 100 honov. (06.10.2015)

Divoké historky, při nichž nervy tečou, napínají se k prasknutí a praskají, ale cynická bránice si také přijde na své. Válka řidičů to u mě jednoznačně vyhrála, ovšem nedá se říct, že by ostatní kamínky v téhle černohumorné mozaice byly o moc horší. Pravda, ještě více by se mi líbilo, kdyby pan scenárista / režisér příběhy také provázal jinak než všudypřítomnou nepříčetností, ale to je asi jediná vada na kráse, které jsem si všiml.___P.S. Kdybych si teď pustil Volný pád (který mi připomněla povídka s pyrotechnikem), nemuselo by to s mým okolím dobře dopadnout. (03.04.2016)

Nejprve jsem chtěl film odbýt ze zvyku čtyřmi hvězdičkami, ale pak jsem si uvědomil, že obzvlášť na povídkový film, musím ocenit jeho úžasnou vyrovnanost. Alespoň mně to tak přišlo. Často tu ostatní píší, že některé povídky byly dobré, některé méně. Tak si říkám, kdo jiný by měl dát filmu pět hvězd, než já, který si myslím, že v podstatě všechny byly supr? Všechny měly nápad, pointu, zábavný průběh, vtipné a výrazné charaktery, nepůsobí to ani nijak zvlášť levně a příběhy jsou tak ze života, že se člověk chytí a nepustí až do konce. Divoké historky se mi skvěle trefily do nátury, neboť přiznávám, že podobně jako ve Volném pádu, jsem se v některých postavách hodně viděl. Za pozornost stojí i úžasná muzika Gustava Santaolally. Film, který budu chtít vidět vícekrát. Určitě to šlo udělat ještě i lépe, ale nemůžu chtít zase všechno. (21.06.2022)

Říká se, že nejlepší historky píše sám život, případně ,,tohle by nikdo nevymyslel". Pokud i po dozírání na Relatos salvajes budete přesvědčeni, že vaše osobní zkušenosti válcují Szifrónovu fantazii, dejte mi vědět. Já jen, jako že bych se vám vyhnul.... Nemám dobré zkušenosti s filmy, které jsou slepené z jednotlivých více, či méně soudržných epizod. Oprava - neměl jsem. Výborné. (06.11.2016)