Zázraky

Místy téměř dokumentární formou natočený film. Gelsomina a její sestry jsou nuceny již od mala vykonávat těžké práce na statku pod dohledem jejich autoritativního otce. Jisté východisko ze stereotypu hledá hlavní hrdinka v příležitosti přihlásit svou rodinu do televizní soutěže a to i přes nelibost otce. Poetika vyprávění, přirozeně jemný humor a absence jakéhokoliv sentimentu jsou nejsilnějšími prvky tohoto filmu. 70%. MFF KV. (12.07.2014)

Zlatá Palma - výběr (10.01.2015)

Zachycení života na italském venkově někde na pomezí mezi snem a noční můrou. Divné, hodně divné. Ať tak nebo onak, jsem docela rád, že jsem se z toho zážitku probudil. (14.01.2015)

49 MFF KV (07.07.2014)

Jeden z těch filmů, kde bych zřejmě potřebovala projít filozofickou fakultou jako Alice, pak bych mnohé viděla zřetelněji a dokázala si všechny ty události hravě pospojovat. Žel, se tak nestalo a docela mě to mrzí, protože tam bylo mnoho momentů a záběrů kamery, které by stálo za to, aby mně, obyčejnému divákovi byly trochu srozumitelněji předložené. Je to spíš pocitová záležitost, kde na mě padla mírná deprese a beznaděj, ale taky vděk za to, že žiji tam, kde žiji. (28.02.2015)

Ten konec... kouzlení kamerou, filmem. Pestrobarevné a jemné, ale zároveň bolestné a poměrně kruté. Souhlasím s názorem, že scéna s vysíláním pořadu z toho maličko vypadává, ovšem na druhou stranu ono to zjevně má vyznít nepatřičně. (16.07.2014)

Velmi zvláštní film, a ještě zvláštnější la famiglia. Otce početné rodiny Wolfganga si buď zamilujete, nebo ho zařadíte do kategorie týpků na přesdržku. Nic mezi tím. Před vámi, za vámi, nad vámi, kolem vás včely, kterým vévodí patriarcha - sláma mu čouhá z bot, ale nad penězi ohrnuje nos. Manželka je tu spíš jako morální podpora pro své čtyři dcery a jestli byla z její strany vynaložená nějaká snaha není to poznat. A co v tomto artovém zázraku ještě dominuje, to jsou litry a litry zlatavého, sladce lepkavého medu, v kterém mám chuť se vykoupat. A velbloud, který se sem nějakým nedopatřením scénáristky zatoulal, jen nevěřícně zírá a i ten typický chrchel mu šokem zaskočil v krku. Za ten italský slunečný žár dám čtyři a toho medu mi prosím natočte plnou. (19.04.2023)

Říkal jsem si, odkud znám tu paní v nadpozemském hábitu. Vždyť je to Monica Bellucci! Nemůžu souhlasit s tím, že scéna s vysíláním pořadu byla „mimo“. Podle mě dokonale podtrhla magický realismus prostupující celým filmem. A konec, to je zázrak. (09.02.2015)

„Včely, včely, včely... art nám rozbzučely.“ Inspektor Trachta: „Poslyšte, to jsem se vás chtěl zeptat, co to tu všude bzučí?“ Správná odpověď je, že bzučí magorovi v plešaté kebuli. A mně málem taky. Prý: „Nenápadný klenot...“ A mohl by mi někdo vysvětlit, co se nám Alice a Alba Rohrwacher vlastně snažily sdělit? Něco o návratu k přírodě, heh? S takovou disfunkční rodinou? Poloviční bezďáci (ve finále úplní), matka pasivní trpitelka, čtyři dcery s dětstvím spláchnutým... medem. Plus otec despota s děravou kapsou a moudrými kecy: „Peníze jsou k ničemu!“ Jeden o deset let opožděný a proto asi letargický velbloud, vlezlá až šikanující rašple ze sociálky a jedna impresionisticky vymalovaná  televizní soutěž o sklizni: „Hrabe celé rodině.“ BZUČÍCÍ OKÉNKO: [][] V čem hledat poselství filmu a co při hledání budeme potřebovat: A) V některém z 32 úlů. Nutná je opatrnost. B) V jeskyni. Konkrétně v té s kdovíproč ztraceným (a jeho nalezení kdovíproč zatajeným) kukaččím mládětem z pasťáku. Potřebujeme baterku a nějaký víc smyslu dávající scénář. C) Pod velbloudem. Nezbytné je kouzelné pískání, aby se nám zvednul. Btw, po poselství filmu lze šmátrat i naslepo pod sedícím velbloudem, ale... [][] Správná odpověď je: „Bzzz... bzzz... bzzz...“ (19.04.2023)

Výborne natočená depka... (07.01.2015)

Nenápadný klenot, v záplavě mnoha jiných známějších filmů. I když se zde nic převratného nestane, je tu obsaženo tolik věcí, které Vám začnou zapadat až úplně po skončení filmu. Lituju jen toho faktu, že Alice natočila zatím jenom dva filmy, jinak je má spokojenost skoro maximální. Lepší čtyři. (06.02.2015)

Hodně divný film s téměř nepřetržitě stísněnou atmosférou. Ale moc pěkný film, bavilo mě sledovat život prapodivné rodiny a společně s nimi se bát, co jim život a potažmo magor otec připraví. Ta část s televizní soutěží v jeskyni byla naprosto mimo, vůbec se tam do celku nehodila. (21.12.2020)

Na rozdíl od Díry u Hanušovic obsahují Zázraky motiv vzpoury dospívání, podpořené vpádem zvenčí. Do neměnných starosvětských rituálů celého kraje totiž vtrhne televizní reality show Zázraky venkova, slovy těžko popsatelný, neskutečně bizarní pořad, jakými jsou italské obrazovky proslulé, a dívka začne objevovat jiný svět. Otec, který se v ní zhlíží, náhle ztrácí svůj vliv na ni, těžce se vyrovnává s poznáním, že si jeho nejmilejší dcera možná zvolí jinou dráhu než tu, kterou jí poněkud romanticky vštěpoval. Pravda je, že poetická až snová krása nejprostších úkonů na půdě chudé „biofarmy“ jako z jiného století se prudce sráží s karnevalovým rázem přezdobené televizní estrády, který některé diváky ruší. Ale bez ostré konfrontace obou světů by Zázraky ztrácely na síle okamžiků, k nimž patří třeba výjev, kdy moderátorka podá okouzlenému děvčátku svou stříbřitou paruku.Ve Variety o filmu napsali, že připomíná raný impresionistický náčrt, který potřebuje trochu více pozornosti a možná i vhodnější rám. To je přesný postřeh, protože překrásně nasnímaný sled obrazů svým sklonem k fantasknímu vidění skutečnosti diváka poněkud odhání, než si zvykne na přirozenou existenci velblouda mezi včelíny. Nicméně konec starých časů po italsku, v němž režisérka čerpá i ze svých raných zážitků, dovede alespoň drobné zázraky vykouzlit, počínaje dětskými herci a konče náladou mísící prvky trapnosti, smutku, touhy. A jestli hrdinovu důstojnost ničí televize, nebo jeho vlastní zoufalá snaha udržet si dcerku, zůstává na rozhodnutí diváka. (15.06.2020)

Za zázrak mohu považovat jen skutečnost, že jsem vytrvala do titulků, trpěla jsem skoro jako Gelsomina a možná jsem se stejně i nadřela, ona nuda dokáže být docela úmorná a nepochopení záměru vám nepřidá... podobně, jako pozorování všech těch nezáživných a strašlivě divných, až odpudivých postav. Jedna hvězda za velblouda. (18.05.2015)

Tento film mi vôbec nesadol. Nielenže mi v drvivej väčšine boli herci nesympatický, ale aj ten príbeh akosi len prešiel popri mne a nič mi nepovedal. Dokonca ani nemám nejmenšiu chuť vôbec uvažovať o tom, čo chcela autorka týmto celým povedať, čo sa mi stáva naozaj málokedy. Asi sme na seba proste natrafili v nesprávnom čase, pretože ešte aj tri hviezdičky pre tento film mi prídu v tejto chvíli veľmi veľa. Videné v rámci projektu 52 films by women,a aby toho nebolo málo ešte aj v rámci Challange tour marec 2016 - 30 dní so svetovou kinematografiou. (01.03.2016)

Je sice moc hezké vidět na prvním místě, že zde hraje Monica Bellucci, ale jestli se chystáte na film podívat kvůli ní, tak si dejte radši zpátečku. Má tam jen pár bezvýznamných štěků. Tedy výjimku tvoři snad jen zájemci o nakouknutí do života rodiny, která dělá do včelařství. Ale i v tomto případě trochu váhám jestli vás to vůbec osloví. Zázraky mi přišly nezajímavé a protahované až běda. Komorní snímky ze života mi vůbec nevadí, ale tohle docela uspávalo. (30.10.2014)

Film "o ničom", ktorý je ale plný pocitov, symbolov, bizardných scén vyvolávajúcich asociácie. Skvelá práca s kamerou, dialógy, ktoré neplytvajú slovami. A do toho všetkého fatalizmus... smútok, krásny smútok. Alice Rohrwacher majstrovsky zvládla aj svoj druhý film, ďakujem! Vidieť hrať jej sestru bol pre mňa vítaný bonus. (09.01.2015)

Všude se teď meduje. Z filmů jsem si mohl udělat medařský slovník, protože i překlady s medařskou tématikou se nyní častější než jindy. O to je ale lépe postaráno na internetu. V Zázraku či Zemi zázraků se medařská termonologie sice moc neprobírala, zato života kolem medu tu bylo hodně... Němec Wolfgang se přižení to Itále a s rodinou se uzadí někde v Umbrii či Toskánsku. Zplodí několik dcer a touží po synovi. Snaží se řídit rodinu, ale i přes svoji strohost a přísnost, se mu to příliš nedaří. Život by přesto šel svým zavedeným způsobem dál a dál, kdyby jim do života nevpadly dvě události, které rodinu na určitou dobu polarizovaly a atomizovaly - televizní šou "Zázraky venkova" (kterou režisérka nechává rozehrát se vší brutalitou) a pohyt mladého delikventa z Německa, přiděleného do rodiny "na převychování" (naopak velice citlivá záležitost).... Nic moc, ale přitom docela hodně. Především se mladé režisérce Alici Rohrwacherové podařilo "vtáhnout diváka do rodiny a nechat ho podílet se na osudech všech jejích členů" - pro mě to byla sympatická rodina, i s jejím velbloudem. (Připomnělo mi to příhodu z brněmského ZOO; k ohradě s bizony přiběhnul hošík a nadšeně vykřikl: "Takové malé vemblódek!"). Pozn. 1: Film trochu trpěl řežijní nevyrovnanosti. Pokud ale Alice Rohrwacherová natočí ještě další podobné filmy, pak se dočkáme buď jednoho majterštyku nebo všechny budou dokonalé ve svém celku. Pozn. 2 - po dvou týdnech: v zahradě mi kvetou, všechny stromy najednou, třešně, hrušky švestky, bez jediné včelky. Gelso! Přijeď sem. S celým svým vejchystem. (13.04.2018)

Popis znel lákavo, ale výsledok ma až tak neupútal, vlastne takmer vôbec. Kamerové prevedenie mi pripomínalo skôr 90te roky ako súčasnosť. A čo sa týka deju a postáv, tak tiež mi to prišlo viacmenej nezáživné, hoci prvotný potenciál som v tom naozaj videl. Čo dodať? Aspoň tá rurálna krajina talianskej Umbrie vo svojej malebnosti ma nesklamala. (20.10.2016)

Čekala jsem něco jiného a lepšího. Pár scén ušlo, ale mě to ničím moc nezaujalo. (09.07.2014)