Konec masopustu

Příběh lásky na pozadí marného boje o zachování odvěkých hodnot. Vrcholné drama jednoho z nejvýraznějších českých dramatiků Josefa Topola v brilantní inscenaci Národního divadla moravskoslezského... Josef Topol patří k nejlepším českým dramatikům 20. století. A způsob jeho tvorby nás zcela opravňuje označit ho za dramatického básníka nebo, chcete-li, básníka dramatu. Jazyk jeho her je košatý a krásný, má svůj osobitý rytmus, divák či posluchač je jím brzy opředen jako pavučinou či vtažen do jeho zákoutí a hloubek. Přidáme-li k tomu silný příběh, odehrávající se v kulisách vrcholící kolektivizace vesnice v padesátých letech, máme v Konci masopustu (poprvé uvedeném v roce 1963) před sebou hru, k níž se čeští divadelníci zcela oprávněně stále vracejí... Výchozí situace je jednoduchá, a přesto má v sobě všechny prvky nadcházejícího dramatu: velcí sedláci už přišli o svá pole, byli vystěhováni či posláni do uranových dolů a půda patří družstvům. Jen osamělý malý hospodář se jí odmítá vzdát. Do toho přichází masopust s průvodem maškar, vše je dovoleno, všemu se lze vysmát. Obyvatelé vesnice by rádi dál žili podle tradic a zvyklostí, jejichž kořeny sahají hluboko do minulosti, ale je tu síla, která jim v tom brání. A samozřejmě i vztahy mezi nimi samotnými jsou plny zákrutů. Následující děj nesmlouvavě odhalí sílu nebo slabost jejich charakterů. Topolovi se brilantně podařilo oprostit od jakékoli tezovitosti, příběh není černobílý, všechny postavy jsou hnány pohnutkami zcela přirozenými a pochopitelnými... Nastudování nové inscenace se chopil kmenový režisér činohry NDM Janusz Klimsza. (Česká televize)