Gerald's Game

Gerald’s Game byl obsahově hodně ambiciózní psychologický thriller, těžko zvládnutelný průměrným tvůrcem. Jak se pod taktovkou Flanagana slibně rozjede, tak je pak jeho většinová část s “imaginativními poradci” nešťastně, lacině televizní a naprosto nefungující. A jeho druhý, hlubší plán s vrahem a dětským traumatem bizardně nastavovaným a ve finále ve spolupráci s předešlým dějem skřípající. Samotný námět situace ženy v tak prekérní situaci je přitom skvělý. Rozpracovat jej důvtipně a třeba jenom minimalisticky, by byl luxusní tah na branku (třeba: od prvního záběru ona spoutaná na posteli a proč se tam ocitla, se dozvídáme z flashbacků, paralelně s retrospektivníma prostřihama do jejího dětství). (30.10.2018)

Před lety byla tahle kniha má první od spisovatele, z kterého byli všichni na větvi. Dala jsem ji jedním dechem a logicky se na filmové zpracování velmi těšila. Člověk si z poznaného bere především to, s čím rezonuje, přesto mě při čtení víc bavily pasáže, kde hrdinka řeší technicky pokusy o své vysvobození než nimrání se ve starých ranách. Ve filmu naopak vata na vyplnění postelového ježka v kleci převládala a z želízek zůstala jen rekvizita. Škoda. Skvělá Carla Gugino mi to zachránila na bídné 3*. (03.10.2017)

Takže holky, pokud se někdy rozhodnete skáknout si na chatu omrdat dědka, poučte se, a nikdy se nenechávejte přicvakávat klepetama k pelesti! Ono taková kombinace nitráku s viagrou může lehce způsobit, že seniorovi vašich snů nedopatřením nezduří lemrouch, nýbrž aorta, tudíž místo toho, aby vám ho tam z posledních sil zuřivě nadrobil, je v piči jen obrazně, načež vy skončíte sama, otrávená, neukojená a navíc s pomalu hnijícím starobincem po boku, aniž byste si měla čím sáhnout do nočního stolku pro vibrátor a zahnat tu frustrující prudu. Ač Káje Gugínové pomalu klepe přechod na kundu, pořád by ještě takhle na první pohled stála minimálně za dlouhý, pomalý a intenzivní doprovod do geriatrické ambulance, a sledovat její výkony v posteli stále přináší poměrně vkusný a estetický zážitek, nehledě na to uvolňující rozhýbání artritidy v zápěstí. A tak se Štefanova grafomansky užvaněná předloha dočkala mnohem záživnější audiovizualizace, která by byla dvojnásobně zábavnější, kdyby ti rejtyngoví přizdisráči dodrželi základní premisu knihy, a sice že hlavní hrdinka měla být nahá. Nahá, kurva! Anebo taky ne. Kdo ví, jestli Káje jen nenabalzamovali xicht a dekolt, přičemž měla pod tím kombiné jen krepovou, hnusně povislou kožku, atrofované panděro, nevzhledný páreček tlejících silikonů, olezlou rybu a brutální strie. (13.04.2018)

První polovina je rozehrána nadějně. Jen dva dobře sehraní herci a pes (čili podobná sestava jako v Hoře mezi námi, která teď běží v kinech) v jednom pokoji, nepříjemná situace a pár objektů, které by ji potencionálně mohly vyřešit. Dostatek střihů a změn hlediska, aby neochabla naše pozornost, nejistota, co je skutečnost a co jen představa (v čemž film představuje sofistikovanější variaci torture porn – nejde jen o fyzickou bolest, ale také o zachování duševní příčetnosti). Zpřítomnění hrdinčiných myšlenkových pochodů je vyřešeno elegantněji než třeba ve 127 hodinách s patetickými flashbacky. Právě flashbacky, které se poprvé objevují cca po padesáti minutách, považuji za hlavní kámen úrazu. Dosud koncentrované vyprávění s přísně omezeným množstvím možností, jak ve hře pokračovat, ztrácí tah a zabředává do pseudopsychologického zdůvodňování toho, proč má Jessie pech na chlapy. Jde přitom o Kingovo oblíbené zneužívací klišé, s nímž pracuje třeba i v To a které je založené na dost sporném přesvědčení, že aby žena objevila svou vnitřní sílu, musí nejprve hrozně trpět. Po vystřihnutí flashbacků a velmi neobratně naroubovaného emancipačního dovětku by mohlo jít o svižné low-budgetové překvapení, které nemá potřebu komplikovat jednoduchý výchozí nápad zdlouhavým vysvětlováním. Chápu ale, že jde zároveň o servis Kingovým fanouškům, kteří tuhle sebedestruktivní věrnost předloze nejspíš ocení. 65% (08.10.2017)

║Rozpočet $-miliónov║ Dravý, nápaditý počin, doslova až schyzofrenická depka, miestami až nechutne brutálne pojatá, sexisticky sklučujúca, vzpurná, či správnou temnotou okorenená, ten zdeformovaný zberateľ kostí je teda sila. Na minime priestoru dosť obratne podané. Ale druhý krát by som to už asi nedal. /70%/ (18.11.2019)

Tvůrců, kteří tvoří autorské a inovativní horory je dnes pomalů a o to víc musí člověk respektovat Mika Flanagana. Je to tvůrcé se svým stylem a vizí, která prosakuje celým filmem. Miluju kondenzované filmy, pokud jsou uděláný dobře a zde je to odvedeno na jedničku. Paradoxně části odehrávájící se v jedné místnosti s připoutanou hrdinkou k posteli, jsou nejšťavnatější a nejzáživnější, její vnitřní monology znázorněné pomocí jejího mrtvého manžela a jí samotné jsou prostě boží. Vše to funguje díky vynikajícímu výkonu Carly Gugino podpořené solidním Brucem Greenwoodem, v kombinaci s Flanaganovou režií, která umí prodat malé vítězství hrdinky se velkým dopadem. Hodně přidává i časovaná bomba v podobě psa. Ale určitě to bylo třeba obměnit, minulostí postavy, která je téměř stejně záživná. Tohle sebeprozkoumání bylo prostě užasné, bohužel ke konci se film tak trochu poblázní. Nevím či to je vina, jestli přelohy, kterou musel opět napsat King na cocainu, scénaristů nebo Flanagana. Radikální rozhodnutí hrdinky, né jen že nechápu, ale na můj vkus to bylo moc nechutné, ve srovnání se zbytkem filmu. Asi mi dost dobře film neprodal, že žádná jiná možnost není. Zároveň poslední patnácti minutovka je neskutečně přepálená, plná zbytečné expozice a aspektu, který ve filmu nemusel být a celé to pro mě rozbíjí. Stejně ale užasná režie a vizuál zatmění mi celý film drží nad vodou a zaryjí mi jej do paměti! Každopádně škoda toho finále, mohlo to být, něco víc! 7/10 (16.04.2022)

Je paradoxní, že když už je jednou za uherský rok King adaptován věrně, tak je to zrovna dle předlohy, které by jedno či rovnou lépe dvě kola nekompromisního editorského připomínkování jen a pouze prospěly. Čili beze zbytku platí, že co fungovalo v předloze (v zásadě veškeré pasáže v posteli; charakterová studie, ztráta koherentního uvažování, realita versus halucinace, nalomenou psychiku ovládající dětské strachy, vyrovnávání se s vnitřními démony, vůle po přežití za každou cenu či bdělý "Cujo" na stráži) to funguje i zde. Jenže zrovna tak platí, že co v ní nefungovalo (v zásadě veškeré pasáže mimo postel; komplet otřesný závěr, souvislé flashbacky; slušely by tomu pouhé prostřihy/záblesky à la Divočina a navíc nepříliš prostoru pro prvotní fázi "jsem v hajzlu, ale ještě mi nehráblo"), tak to nefunguje ani zde. A jakkoli to mělo být kratší (nejen o zmíněný epilog), tak díky duu Carla/Bruce to není zase až takový problém. Prostě solidní průměr s několika památnými momenty a výtečným obsazením. PS: Pro kingfanatiky je tu i pár odkazů na kingversum. (30.09.2017)

Od Komba Netflix/King/Flanagan jsem očekával podstatně více než televizní, konverzační nudnou srajdu, která má zbytečně dlouhých 103 minut, jelikož samotný námět by se hodil spíše do krátkometrážního filmu. Z hororové stránky se zde divák nedočká nic zajímavého ( krom jedné scény s rukou), jinak absolutně bez napětí i atmosféry a nezachrání to ani svůdná milfka v hlavní roli, Jestli je kniha nudná obdobně jako film, tak bych ji spálil po 10 stránkách. Ostatní diváci jsou dle hodnocení na ČSFD I IMDB spokojení, já si musel udělat dvojitou kávu, abych film vydržel do konce. Jedna hvězda za hlavní herečku, druhá za scénu s rukou. Docela utrpení.40% (29.09.2017)

Bejt Flanagan, změnil bych několik detailů. Třeba osekal ty dlouhý flashbacky, zkrátil stopáž o dvacet minut, Carlu bych svlíknul úplně a natočil s ní nějaký hardcore porn číslo, aby bylo na co koukat, že jo. No ale ocenit musim toho tajemnýho bubáka, hladovýho Cuja a hlavně tu luxusní gore scénu, při který se i mně samou nechutností křivila držka. (60%) (07.10.2017)

Jakožto zdejší hororový expert z plna hrdla křičím: "Bravo!". Mike Flanagan nechal zapomenout na své drobné režisérské klopýtnutí u snímku Ouija 2 a opět se vrátil k hororovému nadstandardu. Nyní však udivuje i nebývalou sofistikovaností scénáře, v důsledku čehož tento strhující psychologický survival rozhodně nelze doporučit konzumnímu publiku, které bude patrně znuděno náročností látky. Gerald's Game totiž odkazuje na freudovský symbolismus, který zde elegantně přechází až do Lacanovy surrealistické psychoanalýzy. Mike Flanagan se po příběhové stránce drží Kingovy předlohy, ale nápaditým zpracováním gumuje její největší nedostatky, kdy ke ztvárnění vnitřního konfliktu využívá imaginárních antagonistických postav interagujících s opravdovou Jessie. Gerald's Game nepopiratelně aspiruje na medailové umístění v žebříčku nejlepších hororů letošního roku a já tak této inteligentní klaustrofobické symfonii děsu uděluji plných pět hvězd. (30.09.2017)

"Máš pravdu. Prostě to vzdej. A zítra budete s Geraldem zase pohromadě uvnitř toho nasranýho psa." Tak tohle bylo trošku osobní. Jsem totiž hravý, takže holky přivázané k posteli mě baví, ale jen tehdy, když to baví i je. Nicméně jako správný sadista musím podotknout, že kdyby Gerald znehybnění své ženy udělal pořádně, tak by si Jessie nemohla zahrát na MacGyvera a já bych se musel do nekonečna dívat na to, jak byla v dětství skoro až zneužita. To byla dějová rovina, při které jsem možná trpěl víc, než malá Jessie na tátově noze. A jestli jsem se měl bát, tak se asi něco nepovedlo. (16.11.2018)

No... jedna z nejlepších knih od Kinga čekala na zfilmování hodně dlouho. Námět sliboval další skvělý film na téma "jeden herec v uzavřeném prostoru", ale bohužel Flanagan není Boyle, a tak si neustále pomáhá berličkou v podobě halucinací, se kterými si hrdinka skoro celý film povídá. Dále je fail, že je oblečená. Proboha, kdo připoutá partnerku k posteli PŘEDTÍM, než jí sundá šaty? :-) Pak už jaksi sundat nepůjdou. Dále jsem se podivoval, proč začala pít cenné zásoby vody už pár hodin po uvěznění a proč po vysvobození nezavolala o pomoc mobilem a místo toho začala polomrtvá řídit auto. Ale dost k logickým lapsům, možná je to i v knize. Film je celkově promarněná příležitost a brzy na něj asi zapomenu. (01.10.2017)

Po dlhej dobe v nefunkčnom vzťahu sa Gerald a jeho žena Jessie zhodnú na tom, že potrebujú zmenu, aby mohli zachrániť krachujúce manželstvo. Vyberú sa do izolovaného domu, kde sa chystajú prežiť vášnivý víkend. Všetka vášeň sa však vytratí, keď Gerald dostane zástavu srdca a Jessie zostane pripútaná k posteli. Pomoc vzdialená na stovky metrov, dehydratácia a rozkladajúce sa telo manžela v blízkosti rozbiehajú desivú nočnú moru, z ktorej pre Jessie nie je úniku. - Jeden z najlepších hororových režisérov súčasnosti si tentokrát zobral na starosti velmi náročnú tému na spracovanie, ale zvládol ju dobre. Psychologický nátlak a napätie v tomto horore fungujú perfektne a atmosféra je absolútne bezútešná. Všetko je podporené solídnym hereckým výkonom hlavnej hrdinky, ktorá dokáže uveritelne zahrať jej úlohu v tak brutálnych podmienkach. Je to trochu náročnejšie na pochopenie a miestami to vyzerá trochu chaoticky, ale pre mňa osobne jeden z najzaujímavejších hororových zážitkov v poslednej dobe. V budúcnosti si to ešte určite pozriem, pretože je to podla mňa horor, ktorý treba vidieť viackrát. Mike Flanagan sa so svojím tímom krok za krokom zlepšuje a nemôžem sa dočkať toho, s čím príde ďalej. + herec z Ouija: Origin of Evil + herečka z Oculus, Demon Legacy, Hush a Ouija: Origin of Evil + herec z 13 Sins, Kristy a Demonic (29.09.2017)

Hodně dobré, King je z toho cítit na sto honů :) (18.12.2017)

Černý Gerald si dal mat a bílá královna po boji vítězí.. Příliš zbytečných minut (především flashbacky), příliš oblečení na životně hrající žužu Gugino a příliš sebedůvěry Flanagana, že tenhle otrocký způsob adaptace Kinga bude po psychologické stránce fungovat. Mimochodem, není nad to, když si s partnerem nejupřímněji popovídáte, až když je mrtvý.. (26.10.2017)

Skvělá myšlenka o tom, co všechno se může podělat při troše manželském dovádění. Avšak v tomto případě je dílo naprosto nezvládnuté, neboť to co je nám zde prezentováno, jsou pouze tripy halucinace a k tomu ohromná dávka nudy a neustálého čekání. V tomto duchu je film zbytečně natahován až do nesnesitelné Hodiny a čtyřiceti minut. Přitom v ideálním provedení by se to celé dalo vmáčklo do mnohem zajímavější patnáctiminutovky. Každopádně za zajímavý nápad a závěrečný twist nemohu upřít jisté kvality a za každé dávám po jedné hvězdě. 35% (24.07.2021)

S Kingem se doslova roztrhl pytel, no bodejť by také ne. Neumím si představit, kolik museli filmaři přinést kompromisů při převedení jistě úžasné knihy (jak by řekl guru František, knihu jsem samozřejmě nečetl) na Netflixáckou platformu, ale na mě to prostě fungovalo od začátku až do konce a umím si představit producenty, kteří vyloženě jásali nad nápadem zaplatit něco tak komorního a přitom to vyplnit neuvěřitelnou porcí napětí. Samozřejmě jsem po většinu filmu zpochybňoval oblíbenou nálepku hororu na digitálním přebalu filmu, ovšem v posledním aktu se pár hororových momentů přecijen našlo. A úplný konec je vyloženě boží..jakoby částečně vypadl z Věřte nevěřte a závěrečné rozuzlení jsem si neskutečně užíval. Gerald's Game je typickou ukázkou toho, že i za málo peněz lze přinést hodně muziky. Stačí jen dva skvělí herci (Bruce Greenwood má tedy pořádnou muskulaturu) a toulavý pes..a samozřejmě opuštěná chata kdesi u jezera. (21.02.2018)

Jaj mamo, ten hranatej pán je teda nechuťák. Cením casting. (02.04.2019)

Hra osudu je nevyzpytatelná. Snímků, kdy se jedinec ocitl na pokraji smrti a záleželo výhradně na jeho vůli, jsme viděli už nespočet. Když si James Franco detailně pižlal ruku zaseknutou mezi balvanem a skálou, fandili mu diváci i filmoví kritici. I velmi slušně hrající Carla Gugino potřebuje nezešílet, něco vymyslet, být trpělivá, zkusit jednat racionálně. Ač to tedy mnohdy nedělá (a ano, přidám se k těm chytrolínům, kteří přesně vědí, co by na jejím místě vyzkoušeli), třeba když sedne dehydrovaná a zraněná za volant. Občas nám tvůrci povykládají o „skutečných“ hodnotách života, jindy se (a to velmi často) vracejí k tomu, co hlavní hrdinku postihlo v průběhu dospívání. Každopádně neexhibují, pracují s tím, co mají. Námět se snaží podat způsobem, který by neutrápil strnulostí. Přeci jenom zírat na otlačená zápěstí, zoufat si, fňukat nebo sledovat kroky hladového čokla, není úplně nejsilnější pro hodinku a tři čtvrtě. A to je možná ten problém: klidně bych o 20 minut krátil a vynechal mnohé démony a bolístky z minulosti. Tehdy ztrácíme tah na bránu i tempo, dovětek pak mrzí zrovna tak. Možná ještě víc. PS: Pes mohl Carle roztrhat aspoň tu košilku. (09.10.2017)