Charlieho země

S Australskou kinematografií se zatím jen nesměle očicháváme, ale i tak jsem už viděl docela dost filmů (3) od Rolfa De Heer, vlastně se dá říct, že pokud se dívám na australským film je velká pravděpodobnost, že je od Rolfa. Tenhle chlapík se ve svých filmech zaměřuje na původní obyvatelstvo Austrálie a nejinak je tomu i v Charlieho zemi. Pro pocit smutku a deprese se stačí vžít do pocitů a srdce Charlieho a je vystaráno. Příjemný pokoukání to rozhodně není, když si uvědomím, že někdo žije od nepaměti ve své zemi, pak do ní přijede někdo jiný a vnucuje tomu původnímu bez absolutní pokory a respektu svůj styl života. Charlieho mě bylo líto a docela by mě zajímaly ohlasy bílých Australanů na tento film. (09.02.2019)

Dost drsný zrcadlo postavení Aboriginců v současné australské společnosti. Sice film vytvořil celou řadu otázek a na žádné nepřinesl odpovědi, ale za to ukazuje světu skutečnost, kterou si nikdo z Australanů nedovede, byť jen, připustit. Přiznám se, že jsem po skončení filmu googlil a zjišťoval, jestli to v Austrálii opravdu je tak špatné, jak tento film prezentuje. A možná, že je to tam ještě horší. Nicméně nám, nezaujatým, je vše naprosto jasné, ale vysvětlete to těm všem, kteří v dnešní Austrálii žijí. Snad jen nezbývá nic jiného, než doufat, že Australská vláda najde cestu právě k Aborigincům a pokusí se je zachránit od takové situace, ve které v dnešní době žijí. Těžko se k tomuto filmu hledají jiná slova... (15.06.2015)

Čí je ta puška:! "Moje" "A ta druhá je moje." "Máte na ně průkaz?" "Průkaz? Nechceme je řídit, jen z nich střílíme." Podrobný návod, jak v buši plné zvěře umřít hlady. (06.03.2019)

,,Můj domov, je moje země. Žil jsem ve svém domově, v klidu a míru než přišla policie aby mně vyhodila.K tomu už není co říct... ''' ------------------- Já nevím jak to ti Australáci dělají, ale skoro co každej jejich film to skvost a to napříč žánry. Smekám před Rolfem de Heerem, který se rozhodl natočit film se zrovna né moc populárním tématem. Tím je integrace původních australských obyvatel do civilizované společnosti. Ovšem integrujte se někam, když ti ke kterým by jste se měli integrovat vám vzali domov, vzali tradice a kulturu. Ano jistě, pokrok a civilizaci nelze zastavit a všude na světě válcuje původní národy a kmeny... Přesto by se to mohlo myslím odehrávat kapku civilizovaněji, s respektem a tolerancí. Charlie i vás od prvopočátku získá i jeho přátelé. Jejich smích je nakažlivý a drobných škodolibostem bělochům se budete smát s nimi. Zároveň si však uvědomujete, že Charlieho svět už skončil a on spolu s ostatními je poslední hrstkou, kteří ještě pamatují dřívější časy, znají tance a písně svých předků a buš berou jako svůj domov. Bohužel ač by sami chtěli, natrvalo v ní žít už nedokážou. Film mně dostal tím jak si nebere servítky, Australákům sebereflexe rozhodně neschází! David Gulpilil mně svým smutně hloubavým pohledem opravdu dostal (stejně jako ve Stopaři) Neskutečná věc!!!! Dávám za 5 cigaret hozených do ohně a dal bych i šestou. Tak moc se mi to líbilo! A po Rolfovi de Heer teď začnu tvrdě jít - tedy po jeho filmech! * * * * * (30.07.2017)

Příběh svérázného Aborigince Charlieho následuje nejen kroky této vtipné postavičky v určité fázi jeho života, ale je zároveň hlubokou sondou do problémů soužití komunity Aboriginců a současných Australanů. Jak už to tak mezi naprosto rozlišnými povahami národů bývá, dochází zde k mnohým nepochopením a neschopnosti respektu k odlišnostem druhých, ty jsou však naštěstí - tak nějak po australsku - řešeny v klidné podobě pouze na individuální bázi. Rolf de Heer se snaží přimět diváky k pochopení obou pohledů situace a ač je pro Evropany mnohem jednodušší přijmout pohled "přistěhovaných" Australanů, jež musí zdánlivě nepracujícím Aborigincům poskytovat sociální dávky, domy a oni přesto chtějí těchto věcí víc a víc, věty jako Charlieho "Máš práci, dům...a co mám já? V mojí zemi..?", berou slova... Sympaticky zpracovaná otázka určitě stojí za zhlédnutí i zamyšlení, uvítala bych ale o dost kratší stopáž a snad i trochu více děje... (05.07.2014)

Sentimentální patetický kýč, nabušený šablonovitými polopatismy a polopatickými šablonami. Na hony vzdálený existenciálně hlubokým a magicky realistickým Deseti kánoím z r.2006. Charlieho repliky se často snaží být moudré nebo humorné, ale daří se jim to tak nějak napůl. Nikdo příčetný snad o historické nespravedlnosti na původních obyvatelích Austrálie (ale třeba i Ameriky) nepochybuje, ale argumenty typu "ukradli jste nám naši zemi i naši kulturu" mi přijdou poněkud vyčpělé, zvlášť když se navíc dotyční dotčení často s oblibou intoxikují chlastem a drogami koupenými za sociální dávky. Proč tedy pro svou kulturu a svoje lidi něco nedělají, když mají fůru volného času? Co třeba aspoň učit jejich děti ústní tradici, tančit tradiční tance a zpívat tradiční písně? Největší plusy filmu jsou exteriéry z buše a obrazy ze života i mentality vykořeněných aboridžinců z venkovských komunitních rezervací, žijících na pomezí dvou úplně odlišných světů, tradičního a moderního, z nichž ani v jednom z nich "už" nebo "ještě" neumějí žít. (27.01.2021)

Sonda do duše milého Charlieho, do světa Aboriginců, jejich marnosti a neslučitelnosti se západem. Jeden bod uděluji skvěle odvedené filmařině (fajnšmekrovská režie, kamera, scénář, výprava, apod.) (11.10.2021)

Film k zamyšlení, a to v tolika rovinách... prostě na román. Film také plný peripetií, které se místy zdají směřovat k lepšímu, ale alternativy (včetně konce) jsou jen špatný nebo horší. Nejlépe to vypadá, když se Charlie vydá do buše, aby se staral sám o sobě, tak jak to umí a tak jak to chce. (Vize je taková, že se tam uchytí, připojí se k němu další ab-originálové a založí nezávislou komunitu.) Charlie bohužel tuto svou šanci nezvládnul, už dlouho žil ve městě, a na tohle prostě už neměl. Další šanci dostal (a v závěru na ni reflektoval) jako učitel tance (tancoval přece v roce 1973 při otevření opery v Sidney pro královnu). Obávám se však, že ani z toho nic kloudného nebude, než předvádění se před bílými turisty. Dalším - a řekl bych, že rovnocenným plánem - je porovnání reality Charlieho s realitou naší. Kdo z nás zná všechny zákony a ví, co z nich vyplývá? V tomto vztahu občas slyším příběhy, které považuji za děsivé. Sám jsem se střetl se zákonem, když jsem odmítl zaplatit za "odvoz, třídění a likvidaci odpadků" z domu, ve kterém jsem nebydlel, a odpadky se ani jedno nevyvezly, protože také žádné nebyly. Po písemném upozornění na možnost exekuce, jsem zaplatil, tři roky nazpět. Charlie by ovšem neměl z čeho! (09.06.2018)

Škoda, že je to tak strašně jednostranné, prvoplánové, povrchní a patetické. Takhle to totiž vůbec není konzistentní a ten film svým přístupem vůbec nezachází do hloubky, jen plave na povrchu a zjednodušeně každou scénou neustále řve do světa "chudáčci ubozí Aboridžinci a fuj fuj odporní běloši". Přitom to není tak černobílé, ten problém je mnohem složitější, ale Heera jako by to ani nenapadlo. Většinu filmu je to navíc i přehnaně ublíženecké a fascinovalo mě, že i z negativ Aboridžinců (nemakají a ani se nesnaží si práci sehnat) se to vehementně snažilo udělat klad, abychom s nimi museli soucítit úplně ve všem, i když ani oni nejsou dokonalí a jejich problémy by se (dle nastínění situace ve filmu) vyřešily jen tím, kdyby z Austrálie vypadli všichni nepůvodní obyvatelé... Ale musím uznat, že je to dobře natočené, záběry přírody jsou pro mě taky dost velký klad, to téma samo o sobě taky má něco do sebe a zpracování života Aboridžinců v moderním světě mě zaujme vždycky, ať už vypadá jakkoli (rozhodně je pravda, že Austrálie na své původní obyvatele z vysoka kašle a taky mi to dost vadí, ale nelíbí se mi, jak je ten problém zpracovaný tady a takové Kde sní zelení mravenci od Herzoga mi přišlo mnohem komplexnější a víc vypovídající, stejně tak i Poslední vlna) a hodně mé dojmy zachránil skvělý závěr, ve kterém se konečně Charlie dokopal k tomu, k čemu měl už dřív, místo toho věčného fňukání a nadávání. Takže nakonec ty tři dám. Btw hodně dobrý komentář má JASON_X. 3* (18.04.2022)

Svérázný chlapík Charlie mi hned od začátku přirostl k srdci. Nejdřív proto, že měl boží smysl pro humor, ale postupem času jsem zjistila, že to zase až tak vtipné nebylo, jen se snažil trochu lidsky prokousat tím veskrze hrozným životem, jaký Aborigincům vnutila nadvláda bílých přistěhovalců. Přála bych si, aby Charlieho smutný příběh přiměl k činům ty Australany, kteří by mohli s osudem domorodců pohnout takovým směrem, aby se opět stali právoplatnými obyvateli své země. Je mi však jasné, že jde o přání z říše snů. O to větší dojetí cítím, když se nad právě zhlédnutým filmem důkladněji zamyslím. (26.06.2020)

Sázka na jistotu. Klišé. Neschopnost invenčně přistoupit k mnohokrát probranému tématu. Možná bych toto vše režisérovi odpustil, na filmu mne však kromě nudy vadila černobílost, s jakou k postavě režisér přistoupil. Charlie není nesympatický, alespoň zpočátku, jenže se ukazuje, že je velmi pasivní a obviňuje (a filmař s ním) přistěhovalce z toho, že mu sebrali půdu/zemi, práci atd atd, aniž by cokoliv aktivně podnikl pro zlepšení svých podmínek. Film se nijak kriticky k takovému pasivnímu a reaktivnímu postojí nestaví, naopak v závěru sází na patos a několik silných slov a vět a dlouhý pohled do tváře ústředního hrdiny. (13.07.2014)

Jeden z mých horkých favoritů festivalu doprovázelo horko v sále, do chvíle než jsem usednul do sedačky. Holandský režisér si vybral poutavé téma, bohužel však styl vyprávění příběhu mě příliš nevyhovoval. Na můj vkus se často opakují jednotlivé záběry po sobě a tím se ztrácí jedinečnost okamžiku. Prostříhat film na 70 minut vidím jako rozumný tah na bránu, jak zaujmout širší publikum. (11.07.2014)

[Australský filmový festival 2014 - Praha] (30.11.2014)

V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2014. (12.03.2016)

Velmi zajímavé nakouknutí do života dnešních Aboriginců. Rozhodně přišli ze směru Indie.... Jejich bezstarostný smích je nakažlivý. Myslím, že našim pravidlům nerozumí a nutit je podle nich žít jim ubližuje. (09.02.2018)

´Můj domov je moje země. Žil jsem ve svém domě v klidu a míru, než přišla policie aby mě vyhodila. K tomu už není co říct.´ Proslov na svou obhajobu před soudem australského domorodého jedince Charlieho, který se nesmířil se zákony bílých přistěhovalců a hodlal dál žít starým způsobem. Příběh o původních obyvatelích Austrálie, který je nemálo podobný problematice původních obyvatelů kontinentu amerického. Jedná se o artový snímek pojednávající dopad kolonialismu a paternalismu na domorodé obyvatele Austrálie prostřednictvím osobní zkušenosti jednoho staršího muže, jako symbolu původních obyvatel, kterým byla zákony bílých přistěhovalců zničena kultura a způsob života. Charlie se snaží žít svůj autentický život, ale je mu to neustále znemožňováno. Charlie je chudý nejen po finanční stránce, ale i sociálně a hlavně emocionálně. Svým dobromyslným humorem se ale snaží zakrýt svůj zbídačený život plného bolesti a zášti. Je to hodně osobní film, který dovede ke správnému uchopení problematiky daných lidí. Dá se věřit, že na jeho místě by nechtěl být nikdo. Nelze se na něho dívat z pohledu na to jak žije, ale jak trpí, když mu není umožněn jeho tradiční způsob života a jeho sny. Ať dělá co dělá, vše je špatně a vždy je vůle mu neustále něco zakazovat. Skutečnost, že tito lidé nemohou žít svůj život a mimo jiné proto hledají útočiště v alkoholu, který je jim samozřejmě odpírán také, vyzařuje tak neuvěřitelnou frustraci, že si snímek už jenom kvůli tomu zaslouží pozornost. Ohromnou autenticitu má ve svém jádru právě i vlivem představitele hlavní role, který něco takového sám osobně prožil. Když se připravovalo natáčení, sám byl zrovna ve vězení. Nemusí se to leckomu zdát, ale celé to má tak hluboký emoční nádech, že se nelze postavit na stranu Charlieho a nesoucítit s ním. Tohle musí každého emočně zasáhnout. Koho ne, nemá srdce na správném místě. (18.11.2020)

Charlie byl samorost, ale bavilo mně se na něj koukat jen asi půl hodiny. Za tu dobu jsem poznal, že tvůrcům šlo hlavně o to, abychom se mi bílí bouchli do hlavy, cože jsem to v minulosti udělali za prasárny. Ale to ví chytrý hned a vysvětlovat primitivnímu Aussiemu, že se má vystěhovat někam do prdele, aby Charlie mohl v klidu žít, to už bohužel nejde. (24.06.2015)

Velky smútok z tohto filmuna mna dýchol.Kde vstúpi biela noha tam vstúpia i problémy pre domorodcov. (08.03.2016)

Film působí trochu jako citlivý dokument ze života aboriginců hraný dlouholetým hercem Gulpililem. (14.03.2024)

Charlie a jeho přítel jsou dva sympatičtí Australští chlapíci nerozlučně srostlí se svou rodnou buší, kteří si z ničeho nic nedělají. Když zastřelí buvola, náhodí ho na korbu auta a smějou se. Když jim následně vprostřed divočiny dojde benzín, smějou se. Když jim poté auto s buvolem zabaví kolem projíždějící policejní hlídka, není pro ně větší legrace. Snímek s laskavým humorem vypraví realisticky podaný, lehce dojemný příběh o snaze několika svobodomyslných domorodců žít v obklopení západní civilizací. Výborně realisticky ztvárněný, jen pro mě možná příliš zdlouhavý. (06.07.2014)