Vlna

Velmi solidní Norská jízda, pohrávající si s myšlenkou katastrofického následku po pádu utržené hory do jezera. Velmi dobrá práce po dějové i efektní rovině. Zbytečný patos a lechce nelogické chování se ale najde (Přece nenechám malou dceru utíkat o záchranu se sousedem proto, abych zachránil jeho ženu uvízlou mezi auty? Logicky se snad postarám o dceru a ženu ať si zachrání dotyčný soused, případně záchranu provedu společnými silami) a je toho víc. Všechny tyhle faily jsou ale v rámci žánru naprosto běžné a snad i nutné zlo k tomu, aby se odehrálo něco víc a přitvrdil se strach a panika. Jinak je to velmi atmosférický biják, který s přehledem konkuruje miliardovým Hollywoodským blokáčům. Kvalitní pobaveníčko. (17.12.2015)

Norové a režisér Roar Uthaug obzvlášť má dar na velikášské evropské filmy. Tento se od jeho rukopisu vůbec neliší. Vlna totiž hodně zdárně kopíruje ty nejlepší americké katastrofické filmy. A to jak charaktery, smysly i nesmysly, příběhem, tak digitálními efekty. A to je, prosím pěkně, hodně co říct, když si uvědomíme, že film pochází právě z Norska. Jenže s pojmem katastrofický film přichází i celá řada neduhů, které jsou prostě a jednoduše součástí každého podobného filmu. Určitě to není na škodu, ale u mě to víc jak za tři hvězdy prostě nebude. Nicméně oceňuji myšlenku, o které jsem neměl ani páru a především i záběry na fjordy. Tím si u mě film výrazně šplhnul. (18.12.2016)

Kterak se jednou Noři vysrali na svou poetiku, charismatické filmy a originální scénáře, aneb zahrajeme si na Ameriku. Naprosto profesionálně natočený, zahraný, nasnímaný a ohudbený katastrofický film z krásné norské přírody, který se bohužel snaží ze všech sil porovnávat se s hollywoodskými vysokorozpočtovými trháky. Zabíjí tím veškeré šance na originální, mrazivé severské drama, které z toho mohlo být. Chyběly akorát americké vlajky, afroameričani, hrdinský prezident a zachráněný pes na závěr. Škoda jak prase! (08.02.2016)

Snímek Vlna vypráví na podkladě skutečných událostí příběh rodiny, která se snaží uniknout ze spárů mohutné tsunami vytvořené po sesuvu velké části horstva do Geirangerfjordu. Nejdřív jsem si užívala úchvatnou norskou přírodu, k níž mám citový vztah. V Geirangeru jsem totiž před pár lety trávila nějaký čas, takže katastrofický scénář do tohoto prostředí zasazený jsem doslova hltala plnými doušky. Pomalejší rozjezd filmu skvěle podpořil pečlivě budovanou tísnivou atmosféru, která dokonale gradovala při prchání obyvatelstva před rozbouřeným živlem. Následný boj o přežití byl natolik napínavý, že jsem místy ani nedýchala. Jen škoda až příliš šťastného závěru, kdyby to celé skončilo tak o pět minut dřív, přemýšlela bych o pěti hvězdičkách. (80%) (26.09.2020)

Norská limonáda v hollywoodském balení. Vlastně jsem nedostal vůbec nic jiného, než kdyby to režíroval třeba Emmerich. Ten by nejspíš potopil půlku světa (oh wait), ale jinak by to mělo přesně tu stejnou šablonu jako v tomhle intimním norském fjordu. Prostě zrzavá rodinka (chyběl už jen pes), která se trochu pohádá, otec geolog, co mu nikdo nevěří, jedna nasraná hora a celá rodina těsně před katastrofou ve velmi nestabilním módu. Pak to praskne, udělá se vlna, potopí se všichni a otec jde celou rodinu zachraňovat, nechybí ani povinné velmi napínavé oživovaní a pak přiběhne dcerka a všichni se obejmou. Konec. Vlastně nic co bych už neviděl. Vlna evidentně CGI modelována tak dlouho, až to sežralo veškerý rozpočet, takže pak už to bylo jen studiové zachraňování ve vodě (já teda nevim, ale mě by asi byla zima, ale tady se všichni tvářili, jako když dojde ke katastrofě někde uprostřed pacifiku). No nic, jako uteklo to rychle, to je známka toho, že jsem se bavil. Jinak vcelku nic světoborného. 55% (12.06.2020)