Rocks in My Pockets
Obsahy(1)
Lotyšsko, 20. léta minulého století. Anna, mladá, krásná a vzdělaná žena, se zamiluje do o třicet let staršího dobrodružného podnikatele. S manželstvím přichází žárlivost, a tak se podnikatel rozhodne svou ženu „schovat" v lese. Anna mu porodí osm dětí. O mnoho let později se mladá umělkyně Signe ptá svého otce, jak babička Anna zemřela... Animovaný autorský snímek je ryze osobní výpovědí režisérky, která se potýká s dědičnou nemocí. V první části se na pozadí života své babičky dotýká nelehkého života v Lotyšsku během sovětské a německé okupace, aby se dále soustředila na ty členky rodiny, jež trpí stejným onemocněním. Signe Baumaneová je nejen režisérkou, autorkou kreseb a scénáře, ale také vypravěčkou filmu, čímž s divákem navozuje přímý kontakt. Smutné a tíživé téma se jí podařilo uchopit s nadhledem, nadsázkou i humorem, aniž by snížila jeho upřímnost a naléhavost. Místy vtipný, místy smutný celovečerní debut je vůbec prvním animovaným filmem v hlavní soutěži MFF KV. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (25)
Křišťálový glóbus - výběr ()
49 MFF KV ()
Existuje vůbec otravnější a banálnější způsob, jak vystavět film, než 99 minut bez přestávky číst text a doplňovat ho doslovnými ilustracemi? Jestli ano, já to nevím. ()
Forma v tomhle případě představuje velmi těžké šutry, které tahají ke dnu jinak zajímavý obsah. Utopená šance. [MFFKV 2014] ()
"Jednoho dne objevil mladý muž při cestě lesem v rybníce dívku, jež se neustále vynořovala a ponořovala do vody. Udělala jednu chybu, zapomněla si do kapes dát kameny. To já, kdybych se rozhodla spáchat sebevraždu, přesně vím, jak na to." Takhle nějak začíná Signe Baumane svůj z velké části autobiografický snímek a téma sebevražd, sebeubližovaní, ubližování a duševních poruch se s ním v jakési tragikomické atmosféře nese po celou dobu. Deprese, schizofrenie a jiné psychické problémy provázejí ženy této rodiny už po generace a právě hlavní hrdinka v rámci jakési vlastní terapie postupně pátrá a představuje problémy jejích příbuzných. Animace si šikovně pohrává s metaforami a samotným vyprávěním, ač je ovšem téma jakkoliv zajímavé, začíná být po určité době celé pojetí příběhu i jeho zpracování stále stejnější a lehce nudné. Je to škoda, v této formě se šlo se všemi nápady i situacemi vypořádat mnohem kreativněji. ()
Autoterapie či osvěta ohledně deprese. Asi nejhorší možná forma: vše je odvyprávěno autorkou ve formě komentáře s příšerným lotyšským akcentem. Komentář je slovo od slova ilustrován dětsky jednoduchou animací. Ano, jsou v ní občas nějaké vizuální vtípky, ale pořád je to na dobrý film strašně málo. ()
Film na který jsem se těšil nejvíce, zařazený do hlavní soutěže, bohužel ani zdaleka nenaplnil má očekávání. Po novinářské projekci jsem cítil hodně rozpačitě. Předpokládal jsem, že režisérka ve svém prvním celovečerním filmu s autobiografickými prvky uplatní více imaginace a že celý příběh bude především vyprávěn formou obrazů. Zažil jsem však pravý opak . Vypravěčem příběhu je zde samotná Signe Baumane, která téměř na jeden zátah, bez pauzy, odvypráví příběh svých blízkých a svůj, na pozadí historických událostí Lotyšska. Obrazová složka filmu zde však působí jako by se mělo jednat pouze o ilustraci k tomuto vyprávění. Postrádá jakoukoliv invenci. Pro mě určitě jeden z nejslabších zástupců v hlavní soutěži. Mé hodnocení: 45%. Viděno: 49. MFF KV (novinářská projekce). ()
Po smíšených pocitech z prvních nepříliš pozitivních kritik mě tento snímek vcelku příjemně překvapil. Jeho narace má spíše charakter obsáhlého rodinného alba, které procházíme stránku po stránce za doprovodu vyšinutého hlasu vypravěčky. Když se nakonec dobereme k její osobě a jejímu životnímu příběhu, odezní pocit skoku do neznáma a jednotlivé střípky rodinné historie, doposud zbytečné, začnou působit jako koherentní poselství. Po technické stránce je film zpracován kvalitně - animace má bezesporu svůj styl, který se vyznačuje originální kombinací stop-motion fotografie s prostou kresbou. Také mě zaujalo, jak film pracuje s barvami a stíny. 7/10 [KVIFF 2014] ()
vizualne uzasne zpracovane, ale obsahove nuda. MFF KV ()
Velice osobní a otevřená zpověď Signe Baumane o bojích s duševními chorobami v její rodině. Baumane se daří vložit do její zpovědi i špetku humoru, což příjemně odlehčí poměrně těžké téma. Animace je krásně hravá a normálně by nechávala spoustu prostoru pro divákovu představivost, avšak je doprovázena neutichajícím vyprávěním samotné režisérky, a tak se na divákovu fantazii ani nedostane, neboť je mu přesně všechno vysvětleno, a to je dle mého velká škoda. 65 % ()
[MFFKV - 2014] I Šutry v kapsách mě utvrdili v tom, že filmy z hlavní festivalové soutěže nejsou z valné většiny určené pro mě. Historicky první animovaný film v hlavní soutěži karlovarského festivalu zklamal na plné čáře. Neosobní animace spojená s neuvěřitelně otravným hlasem Signe Baumane, která vede monolog po celou dobu filmu. Po shlédnutí si nedovedu představit snad nic otravnějšího než je její hlas. Náležitě jsem atraktivitu snímku ocenil výživným spánkem v docela pohodlných sedačkách Grandhotelu Pupp a učinilo tak i spousta mých kolegů v blízkém okolí. Další přešlap. ()
Pro me bohuzel dukaz toho, jak forma dokaze pohrbit obsah. ()
Rozvětvený příběh o rodinné kletbě a jejím zamlčování prorůstá do dalších propojených minipříběhů, které vytváří mozaiku z historických traumat Lotyšska za poslední století a postavení žen v dané zemi. Baumane logicky začíná vyprávění u své babičky a zakladatelky rodu, jež svým dětem předala mnohé, i když nechtěné dary. Celý film působí jako autorčina terapeutická snaha smířit se se svým stavem díky chybám starších žen v rodině a také si nemoc bez výčitek přiznat. Přijetí schizofrenie (bez pomoci farmaceutik) se pak uzavírá ve smyčce do podivné rovnováhy, která balancuje mezi uklidňujícím pokusem o sebevraždu a jejím úspěšným dokončením. ___ Nepřetržitý proud vyprávění a jeho spletitost zachovává pocit autentické rodinné historie, která se málokdy předává jinak než ústním podáním. Je ale věčná škoda, že Baumane nesehnala dostatek finančních prostředků a i když si s vizuálem pohrála (a občas zahlédnete kousek z Plymptona), některé pasáže vyloženě třou bídu s nouzí. ()
Přehnáná očekávání přináší o to větší zklamání. Je tomu bohužel tak i v případě vůbec prvního animovaného filmu v hlavní karlovarské soutěži. Scénáristka a režisérka Signe Baumane se po úspěšných animovaných kraťasech pustila do celovečerního snímku, v němž vypráví o třech generacích své rozvětvené rodiny a jejich potýkání se s duševními chorobami. Je to téma velmi osobní a zajímavé, avšak vyznělo ploše, jelikož celý příběh nemá téměř žádnou dramatickou stavbu, pouze připomíná prezentaci o depresi. Silnější dvě hvězdičky hlavně za odvahu a místy nápaditou animaci. ()
Sylvia Plath po Lotyšsku. Hluboce neoriginální film o depresi, který se autorka rozhodla zpřístupnit svým poněkud, ehm, výraznějším přízvukem v angličtině. Mně osobně příběhy o depresi baví, a tak dávám tři hvězdičky, ale připravte se na to, že ve filmu nejde o nic jiného než o osobní esej o životě autorky a její babičky, kterou doprovází obrázky. ()
Zajimavy napad i vytvarne provedeni a hodne zajimavy pribeh umlatila neustale hrajici hudba (aka kolovratek) a rychle cteny neustale trvajici voiceover. Mohlo to byt o hodne zajimavejsi. ()
Ano, forma je problematická, tempo je nevhodně rozložené a příliš nahuštěné. Vadila mi perspektiva filmu, tj. že hlavní postavy, ač vše aktivní ženy, byly neustále nazírány jako oběti rodiny a společnosti. Na druhou stranu, není to vymyšlené, skutečně to reflektuje součást soudobého diskurzu mladých lidí v Lotyšku. Postavy jsou celkově velmi Lotyšské, film je dobrým pohledem do národní povahy. Jde o vyloženě lokální snímek, jenže to jsou třeba veškeré české filmy vytvořené ve stejné době taky. Narozdíl od těch však nejsou Akmeņi manās kabatās otravné a pokud akceptujete, že jde o autorčinu zpověď poukazující na duševní nemoce a povaha autorky Vám nevadí, tak i sympatické a vtipné. ()
[KVIFF 2014] ()
Čekala jsem něco jiného, než zpověď, doprovázenou animací. Autorská výpověď o rodinném zatížení a maniodepresivních stavech, které několik členů rodiny již dohnaly k sebevraždě, to bylo velmi slibující téma. Jen se mi zdá, že bylo zpracování tohoto tématu poznamenáno právě autorčinou nemocí a tak vznikl chaos - jak ve vyprávění, které nedrželo linii a nemělo střed, který by jej držel pohromadě, tak i animace neměly jednotnou tvář. Škoda promarněné šance. Navíc vypravěččin hlas byl vskutku nepříjemný a měla jsem již po pár minutách chuť před ním utéci.... ()
Obsahově velmi cenný film, nicméně u animovaných filmů jsem náročný na formu. Vizuální stránka je stylizovaná, ale snad příliš jednoduchá. Myslím, že voiceover měla nahrát profesionálka - Signe je netrénovaná a zbytečně afektovaná. Film stojí za zhlédnutí i tak. ()
Související novinky
49. MFF Karlovy Vary rozdal filmové ceny
Slavnostní ceremoniál zakončil filmový festival a poroty v čele s Luisem Miñarrem udělily ceny nejlepším ze soutěžních filmů. Křišťálový glóbus pro nejlepší film si odnesl George Ovashvili za… (více)
49. MFF KV – záblesky ze soutěžních sekcí
Po tiskové konferenci zaplavily web MFF KV v intervalu pouhých pár minut dlouho očekávané programové zprávy. Hlavní festivalový program přinese sedm světových a pět mezinárodních premiér. O… (více)