
Šutry v kapsách (festivalový název)
-
Rocks in My Pockets
Animovaný / Komedie / Drama
USA / Lotyšsko, 2014, 88 min
Plakáty
Obsah
-
Lotyšsko, 20. léta minulého století. Anna, mladá, krásná a vzdělaná žena, se zamiluje do o třicet let staršího dobrodružného podnikatele. S manželstvím přichází žárlivost, a tak se podnikatel rozhodne svou ženu „schovat" v lese. Anna mu porodí osm dětí. O mnoho let později se mladá umělkyně Signe ptá svého otce, jak babička Anna zemřela... Animovaný autorský snímek je ryze osobní výpovědí režisérky, která se potýká s dědičnou nemocí. V první části se na pozadí života své babičky dotýká nelehkého života v Lotyšsku během sovětské a německé okupace, aby se dále soustředila na ty členky rodiny, jež trpí stejným onemocněním. Signe Baumaneová je nejen režisérkou, autorkou kreseb a scénáře, ale také vypravěčkou filmu, čímž s divákem navozuje přímý kontakt. Smutné a tíživé téma se jí podařilo uchopit s nadhledem, nadsázkou i humorem, aniž by snížila jeho upřímnost a naléhavost. Místy vtipný, místy smutný celovečerní debut je vůbec prvním animovaným filmem v hlavní soutěži MFF KV.(MFF Karlovy Vary)
- Když se ve 20. letech zamiluje krásná Anna do o třicet let staršího obchodníka, počíná se psát neradostná historie režisérčiny rodiny i nemoci. Signe se až po letech dozvídá, že babička Anna, stejně jako další členové rodiny, trpěli stejně jako ona depresemi a úzkostmi, jen se o tom v rodině důsledně mlčelo. Animovaný film používá jako formu terapie. Kromě scénáře, režie a výtvarné stránky film i doprovodila svým vyprávěním a její osobní nasazení vytváří mezí ní a divákem zvláštní pouto.(Dny evropského filmu)
- přehled
- komentáře
- zajímavosti
- ocenění
- videa
- galerie
- ext. recenze
- ve filmotéce
- v bazaru
- diskuze
-
Photo © Zeitgeist Films
-
- Při uvedení v Karlových Varech 2014 režisérka Signe Baumane prohlásila, že se bála reakci lidí a divila se, že nikdo neopustil předčastně sál. (Terva)
-
- Jednalo se o první animovaný snímek, který byl uveden na filmovém festivalu v Karlových Varech. Stalo se tak na jeho 49. ročníku. (Terva)
-
- Na 49. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary přijela představit film sama režisérka Signe Baumane. (sury)
61%
Hodnocení uživatelů
Fanklub filmu
žádní fanoušci
d.beseda
Film na který jsem se těšil nejvíce, zařazený do hlavní soutěže, bohužel ani zdaleka nenaplnil má očekávání. Po novinářské projekci jsem cítil hodně rozpačitě. Předpokládal jsem, že režisérka ve svém prvním celovečerním filmu s autobiografickými prvky uplatní více imaginace a že celý příběh bude především vyprávěn formou obrazů. Zažil jsem však pravý opak . Vypravěčem příběhu je zde samotná Signe Baumane, která téměř na jeden zátah, bez pauzy, odvypráví příběh svých blízkých a svůj, na pozadí historických událostí Lotyšska. Obrazová složka filmu zde však působí jako by se mělo jednat pouze o ilustraci k tomuto vyprávění. Postrádá jakoukoliv invenci. Pro mě určitě jeden z nejslabších zástupců v hlavní soutěži. Mé hodnocení: 45%. Viděno: 49. MFF KV (novinářská projekce).(7.7.2014)
LuccinyFilmy
Sylvia Plath po Lotyšsku. Hluboce neoriginální film o depresi, který se autorka rozhodla zpřístupnit svým poněkud, ehm, výraznějším přízvukem v angličtině. Mně osobně příběhy o depresi baví, a tak dávám tři hvězdičky, ale připravte se na to, že ve filmu nejde o nic jiného než o osobní esej o životě autorky a její babičky, kterou doprovází obrázky.(9.7.2014)
Marla Singer
Rozvětvený příběh o rodinné kletbě a jejím zamlčování prorůstá do dalších propojených minipříběhů, které vytváří mozaiku z historických traumat Lotyšska za poslední století a postavení žen v dané zemi. Baumane logicky začíná vyprávění u své babičky a zakladatelky rodu, jež svým dětem předala mnohé, i když nechtěné dary. Celý film působí jako autorčina terapeutická snaha smířit se se svým stavem díky chybám starších žen v rodině a také si nemoc bez výčitek přiznat. Přijetí schizofrenie (bez pomoci farmaceutik) se pak uzavírá ve smyčce do podivné rovnováhy, která balancuje mezi uklidňujícím pokusem o sebevraždu a jejím úspěšným dokončením. ___ Nepřetržitý proud vyprávění a jeho spletitost zachovává pocit autentické rodinné historie, která se málokdy předává jinak než ústním podáním. Je ale věčná škoda, že Baumane nesehnala dostatek finančních prostředků a i když si s vizuálem pohrála (a občas zahlédnete kousek z Plymptona), některé pasáže vyloženě třou bídu s nouzí.(8.7.2014)
Brylin
Přehnáná očekávání přináší o to větší zklamání. Je tomu bohužel tak i v případě vůbec prvního animovaného filmu v hlavní karlovarské soutěži. Scénáristka a režisérka Signe Baumane se po úspěšných animovaných kraťasech pustila do celovečerního snímku, v němž vypráví o třech generacích své rozvětvené rodiny a jejich potýkání se s duševními chorobami. Je to téma velmi osobní a zajímavé, avšak vyznělo ploše, jelikož celý příběh nemá téměř žádnou dramatickou stavbu, pouze připomíná prezentaci o depresi. Silnější dvě hvězdičky hlavně za odvahu a místy nápaditou animaci.(7.7.2014)
horovska
Čekala jsem něco jiného, než zpověď, doprovázenou animací. Autorská výpověď o rodinném zatížení a maniodepresivních stavech, které několik členů rodiny již dohnaly k sebevraždě, to bylo velmi slibující téma. Jen se mi zdá, že bylo zpracování tohoto tématu poznamenáno právě autorčinou nemocí a tak vznikl chaos - jak ve vyprávění, které nedrželo linii a nemělo střed, který by jej držel pohromadě, tak i animace neměly jednotnou tvář. Škoda promarněné šance. Navíc vypravěččin hlas byl vskutku nepříjemný a měla jsem již po pár minutách chuť před ním utéci....(12.7.2014)