Šutry v kapsách

[MFFKV - 2014] I Šutry v kapsách mě utvrdili v tom, že filmy z hlavní festivalové soutěže nejsou z valné většiny určené pro mě. Historicky první animovaný film v hlavní soutěži karlovarského festivalu zklamal na plné čáře. Neosobní animace spojená s neuvěřitelně otravným hlasem Signe Baumane, která vede monolog po celou dobu filmu. Po shlédnutí si nedovedu představit snad nic otravnějšího než je její hlas. Náležitě jsem atraktivitu snímku ocenil výživným spánkem v docela pohodlných sedačkách Grandhotelu Pupp a učinilo tak i spousta mých kolegů v blízkém okolí. Další přešlap. (15.07.2014)

Velice osobní a otevřená zpověď Signe Baumane o bojích s duševními chorobami v její rodině. Baumane se daří vložit do její zpovědi i špetku humoru, což příjemně odlehčí poměrně těžké téma. Animace je krásně hravá a normálně by nechávala spoustu prostoru pro divákovu představivost, avšak je doprovázena neutichajícím vyprávěním samotné režisérky, a tak se na divákovu fantazii ani nedostane, neboť je mu přesně všechno vysvětleno, a to je dle mého velká škoda. 65 % (12.07.2014)

"Jednoho dne objevil mladý muž při cestě lesem v rybníce dívku, jež se neustále vynořovala a ponořovala do vody. Udělala jednu chybu, zapomněla si do kapes dát kameny. To já, kdybych se rozhodla spáchat sebevraždu, přesně vím, jak na to." Takhle nějak začíná Signe Baumane svůj z velké části autobiografický snímek a téma sebevražd, sebeubližovaní, ubližování a duševních poruch se s ním v jakési tragikomické atmosféře nese po celou dobu. Deprese, schizofrenie a jiné psychické problémy provázejí ženy této rodiny už po generace a právě hlavní hrdinka v rámci jakési vlastní terapie postupně pátrá a představuje problémy jejích příbuzných. Animace si šikovně pohrává s metaforami a samotným vyprávěním, ač je ovšem téma jakkoliv zajímavé, začíná být po určité době celé pojetí příběhu i jeho zpracování stále stejnější a lehce nudné. Je to škoda, v této formě se šlo se všemi nápady i situacemi vypořádat mnohem kreativněji. (08.07.2014)

Film na který jsem se těšil nejvíce, zařazený do hlavní soutěže, bohužel ani zdaleka nenaplnil má očekávání. Po novinářské projekci jsem cítil hodně rozpačitě. Předpokládal jsem, že režisérka ve svém prvním celovečerním filmu s autobiografickými prvky uplatní více imaginace a že celý příběh bude především vyprávěn formou obrazů. Zažil jsem však pravý opak . Vypravěčem příběhu je zde samotná Signe Baumane, která téměř na jeden zátah, bez pauzy, odvypráví příběh svých blízkých a svůj, na pozadí historických událostí Lotyšska. Obrazová složka filmu zde však působí jako by se mělo jednat pouze o ilustraci k tomuto vyprávění. Postrádá jakoukoliv invenci. Pro mě určitě jeden z nejslabších zástupců v hlavní soutěži. Mé hodnocení: 45%. Viděno: 49. MFF KV (novinářská projekce). (07.07.2014)

Přehnáná očekávání přináší o to větší zklamání. Je tomu bohužel tak i v případě vůbec prvního animovaného filmu v hlavní karlovarské soutěži. Scénáristka a režisérka Signe Baumane se po úspěšných animovaných kraťasech pustila do celovečerního snímku, v němž vypráví o třech generacích své rozvětvené rodiny a jejich potýkání se s duševními chorobami. Je to téma velmi osobní a zajímavé, avšak vyznělo ploše, jelikož celý příběh nemá téměř žádnou dramatickou stavbu, pouze připomíná prezentaci o depresi. Silnější dvě hvězdičky hlavně za odvahu a místy nápaditou animaci. (07.07.2014)