Koyaanisqatsi
Koyaanisqatsi: Life Out of Balance
Koyaanisqatsi
Obsahy(1)
Skupina vysokých nehybných postav obrácených k postavě ještě vyšší, nesoucí na hlavě korunu. Jeskynní malby z Horseshoe Canyonu v Utahu jsou prvním i posledním tónem skladby, která diváka provede světem tak, jak ho vidí Godfrey Reggio. Majestátní věkovitost stalních útesů, zdánlivá nehybnost pouště i věčná dynamika mořských vln sugerují prapůvodní čistotu života, do níž náhle, po staletích pozvolného, takřka neměřitelného vývoje, vstupuje člověk, měnící svou energií podobu světa i rytmus plynutí času. Přináší technický pokrok, zrychluje, propadá se do anonymity, přivádí na svět úžasné vynálezy i ničivé prostředky nepředstavitelné síly, zamořuje životní prostředí a vede války. Reggio beze slov, jen prostřednictvím fascinujících obrazů a za doprovodu úchvatně minimalistické hudby Philipa Glasse poprvé komentuje vztah přirody a člověka, resp. destruktivní sílu lidského působení na naši planetu. (AČFK)
(více)Recenze (271)
Klobouk z hlavy ven! ()
Veľmi zaujímavý "dokument". Našlapané stroje kontrastujúce s jemnou krajinou a uponáhľaným životom ma pripútali ku kreslu. Trochu ma ale v strede filmu začala znervózňovať stereotypná hudba ktorá trvala dobrých 30 minút než prišla badateľná zmena. Zvyšok však bol fajn. ()
Jeden z těch nadčasových, který vás donutí přemýšlet... ()
Naprosto, naprosto geniální.... ()
Reggio a Glass,úžasná dvojice!Není nic lepšího na uklidnění či nespavost,všechny jejich filmy jsou skvělé a když máte fakt dobrej den,tak na sebe můžete nechat dejchnout i poselství těch všech filmů(myslím všechny jejich filmy,klikněte na rejžu :-) )! ()
Působivý snímek zejména díky skvělé hudbě Philipa Glasse vycházející z minimalistického konceptu, která možná obrazovou stránku filmu i převyšuje. Režisér se snažil o jakousi obrazovou báseň, která by nenuceně nastavila zrcadlo tendenci moderní společnosti ohrožovat rovnováhu na Zemi svým neúměrným využíváním jejich přírodních zdrojů a znečišťováním životního prostředí. Některé zeměpisné záběry však působí s odstupem času poněkud kýčovitě a připomínají spíše reklamní záběry na skvělou dovolenou na zajímavé planetě. ()
Až v době, když jsem chytil angínu, jsem měl čas a chuť podívat na tento dokument bez mluveného slova. Nádherné audiovizuální dílo. Ač se jednalo často o nepěkné obrázky, leželo se mi dobře, krásně se dívalo a poslouchalo. Úplně jsem si říkal, jak by takové veledílo vypadalo v Imaxu s občasnými prostorovými obrazy... Asi bych měl opět někdy onemocnět, abych si mohl pustit druhý díl této trilogie:-) ()
Miluju dokumenty, ale tohle byla tragédie, asi je to tím, že filmu je už 30 let... nevím... ale z hudby mě bolela hlava a záběry stokrát viděné v různých podobách. Navíc autor si libuje ve zrychlených, nebo zpomalených záběrech, kterých je dnes plný youtube, takže hodnotím jednou hvězdou, že před 30ti lety to asi bylo zajímavé. I když koukat minutu na odrazy ve sklech mrakodrapů, nebo lidi chodící po městě.. je až otravné. Dnes považuji za špičku Earth, Home apod. Tohle byla nuda. ()
Už kvůli té hudbě… ()
Hypnotický pozdrav z vlastně už dávné minulosti. Majestát přírody v kontrastu s naším kapitalistickým pinožením (s bonusem v podobě osmdesátkových vizáží a některých už hodně obskurně působících dobových reálií). I po letech ve mně budí respekt, jak náročné muselo být natočení některých záběrů, jak jsou sestříhané, zrychlené a napasované na Glassovu hudbu, ale wow efekt už se jaksi nedostavuje.. ()
Bohužel hudba ubrala jednu hvezdičku. ()
Nádherné skloubení krásných a nevšedních obrázků často podaných velmi specifickým způsobem s perfektně sednoucí a občas až uchvacující hudbou. Neobyčejný (nejen) relaxační film. 85%. ()
Fascinující a strhující audiovizuální symfonie. Nevěřil jsem, že to shlédnu napoprvé a v kuse... Shlédnul ...a nebýt půlnoc dal jsem to podruhé. ()
Pozoruhodnost tohoto filmu podle mě spočívá v tom, že se tu spojují dva důležité aspekty: minimalistická hudba Philipa Glasse a vizuální esej Godfreye Reggio. Oboje dohromady pak vytváří podmanivý meditativní zážitek, kterému když se plně oddáte, dokáže ve vás zanechat hluboký dojem. Zároveň toto spojení může vzbuzovat nápady, že na za vážnou hudbou již nemusíme chodit pouze do koncertních sálů a nemusíme ji vnímat pouze ušima. Protože když ji spojíte s obrazem v dokonalém souzvuku, můžete očima získat stejně hluboký a bohatý zážitek. Několikrát jsem se během sledování přistihl, že nemohu odtrhnout oči od monitoru, protože film dokáže velmi dobře působit na diváka, což je dost možná jeho největší přednost. Ano, můžeme ho číst i jako dokument o stavu naší civilizace, ovšem myslím, že budeme - li jej brát jako všeobjímající ságu o stavu světa, je to podle mě mnohem zajímavější pohled. ()
Toto je jeden nejobdivuhodnějších filmů, které jsem vůbec kdy viděl. Přiznám se, že mám rád filmy, které sdělují i nějaké relevantní poselství svého tvůrce. Toto poselství je tak jasné a silné, že bych tento film učinil povinným promítáním na všech školách, ale možná spíš na určitých ministerstvech... Bohužel, většina lidí už má místo mozku hamburger, takže by se tato akce asi minula účinkem. Vůbec tady nechci hodnotit filmařská hlediska, už jen to sestříhání obrovského materiálu a sesynchronizování s hudbou mého milovaného Phila Glasse (hrozná a depresivní hudba? gouryello: "ts ts ts...") muselo být velkým filmařským počinem. Až tohle někdy archeologové vykopou (budou-li jací), tak se podiví, že jsme asi přece jen věděli, že naše konání může vést až do pr***e... ()
Až do shlédnutí tohoto filmu bych nikdy nevěřil, že se můžu u dokumentu tak skvěle bavit. Vynikající dílo. ()
Koyaanisqatsi je dokument, jaký jsem do té doby ještě neviděl. Na doporučení kamaráda jsem sehnal, a čekal až na něj budu mít náladu. Bál jsem se, aby mě nenudil, přece jen, dokument bez jediného slova jsem si neuměl představit. Naštěstí je to tak působivé dílo, kterému se podařilo odolat zubu času. Nepředpokládám že by se na tohle dílko díval někdo, kdo nemá rád dokumenty, naopak si myslím, že ten kdo si ho pustí zklamán nebude. Obsah 100% forma 90% muzika 80% - celkově za 90% ()
Pětihvězdičková filmová lyrika s pětihvězdičkovou hudbou. 'Nuff said. ()
Synopse: Snímek je natolik silným, že po shlédnutí v kině Vám zůstane mozek "někde jinde". Projekt 100 zařadil tenhle kousek do svého programu roku 2014. Určitá vnitřní forma posunu zaručena. ()
vnímám to spíše jako jakousi obrazovou encyklopedii světa (doby, Ameriky - USA, zatim nevypovídá o světě - proto taky ambicióznější POWAQQATSI z roku 88), tedy jen Amerika a to částěčně s odstupem - automaty, móda, design, diskošky, konzum - 80. léta (ikdyž se točit začlo v 70. tejch) - to tam byl hospodářskej vzestup, blahobyt, dálnice, burza, open space kancly, nástup počítačů - města z vejšky vs. mikročipy :), ale pozor, pak taky začal třeba AIDS a další srandy - tedy všecko se tam nacpat nedá, všecko se vyjádřit, naznačit nedá.., studená válka - vrcholící závody ve zbrojení)... Zamýšlet se nad plusy a mínusy civilizace můžete sami dnes a denně - z města do přírody (ikdyž dneska díky globalizaci takovéto obrázky už pořídíte na daleko více místech, mrakodrapů už má Asie snad víc jak Amerika..), tyto dokumenty nám ukazují svět jinak, než ho můžeme běžně vidět, záběry nejsou zrychlené, ale časosběrné - tedy se s nímá s jinou frekvencí, někdy třeba jeden snímek za minutu apod., ve své době to nebylo jistě moc okoukané, dneska je to samozřejmost, kterou si může za poměrně málo vyzkoušet skoro každý, přesto je film i přes své stáří stále fascinující, rozpětí je poměrně epické, záběry mi průměrné nepřišly, spousta z nich používá různé jízdy (zajímalo by mě, jak je vlastně snímek technicky inovativní...nj, to je těžké, že, kritika civilizace a technologií, když film by bez výdobytků civilizace asi bejt nemoh, tak se asi řeší ta přemíra, chápu, film je hodně technologický - časosběrné kamery a různá zařízení pro ultrapomalý pohyb.......), někdy ultrapomalé, jindy jsou to auta, autobusy či co, máme možnost vidět věci v jiné časové rovině, dává to prostor různým interpretacím, ale jistě, ekologický téma, stres, lidé se holt hemží - lidské mraveniště, tedy v přírodě je taky sem tam nějaký ten spěch, ale samozřejmě s civilizací se to nedá srovnávat, svět se asi zrychluje a zrychluje, né, tady je to určitě spíše hlavně i vizualitě, vizuální fascinaci - autorů, pak diváků a funguje to dodneška....Chronos přinesla další typy záběrů (šla do historie), ale K. i Baraka je rozhodně hezčí..intenzivnější........hudba Glasse je zásadní (ale ty sborové zpěvy mě moc nebraly, až lehce iritovaly), všecko výtečně stmeluje a zintenzivňuje fascinaci....jestli je depresivní, to nevím, mě to asi baví, nikdy mě to nenapadlo.....no, líbivá určitě není, uklidňující....____jinak, pokud si člověk o tvůrcích přečte něco více, tak je jasné, že to kritika civilizace je, u těch dalších squatsi je to evidentnější...K. je pro mě spíše ta obrazová encyklopedie...světa http://en.wikipedia.org/wiki/Koyaanisqatsi Koukám, že tvůrci se lehce inspirovali tímto naprosto neznámým experimentálním snímkem z roku 75, a filmaře dokonce k Koy.. přizvali......jsou tam časosběrné záběry města, které prostřídavají s makrozáběry nějakého proudění krve či co...to byl tedy už rok 75...jinak u Koyaanisqatsi to mělo koukám zajmavej vývoj, než se rozhodli proto postavit vše hlavně na časosběrech.... http://vodpod.com/watch/4021861-u-b-u-w-e-b-film-video-hilary-harris-organism-1975 () (méně) (více)