poster

Krásná hašteřilka

  • Francie

    La belle noiseuse

  • anglický

    The Beautiful Troublemaker

    (neoficiální název)
  • Kanada

    La Belle Noiseuse

  • USA

    La Belle Noiseuse

  • Velká Británie

    La Belle Noiseuse

  • Austrálie

    La Belle Noiseuse

Drama

Francie / Švýcarsko, 1991, 240 min

Režie:

Jacques Rivette

Předloha:

Honoré de Balzac (povídka)

Scénář:

Christine Laurent
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Snorlax
    *****

    Až téměř Melvillovsky precizní snímek, který se nebojí dlouhých scén, jež mají co říci i beze slov. Piccoliho herectví je, jako vždy, uhrančivé. Tiše hovořící Birkin se propracovala z rolí sexbomb do podoby stárnoucí a rozumné ženské, která miluje umělce. Béart mě poprvé zaujala v Manon od pramene, zde opět využívá svých schopností hrát pohledem (netvrdím, že by mohla být náhradou za Annie Girardot, ale ta práce s očima je hodně podobná té Aniččině).(24.6.2012)

  • Silas
    *****

    Kdo by mohl tušit, že se budu dívat na čtyřhodinový film celou dobu s pusou otevřenou a očima vyvalenýma? Během celé stopáže neuslyšíme hudbu ani zdálky, hlavním pilířem jsou zde dialogy a obrazová stránka. Obrazová složka ovšem v tom smyslu, že jsem s neuvěřitelným zaujetím sledoval pětiminutový záběr vznikajícího portrétu. A přitom se skoro nic neděje – to jen malíř svým perem máčeným v inkoustu „vrže“ o papír. Neuvěřitelné. Režie je ve své „nevýraznosti“ tak promyšlená, že vám to dochází až velkým odstupem. Postavy si chodí, kam se jim zamane, mluví, co je napadne a kamera jen natáčí, co jí přijde před objektiv. Měl jsem pocit, že takový film zvládne natočit každý. Ale jedná se o vysoce vytříbený styl (v mnohém se neliší od Céliny a Julie...), díky němuž je divák fascinován a okouzlován tím brilantním filmařstvím – zde se to snad ani nedá nazvat řemeslem či umění, je to styl sám pro sebe. Charaktery jsou zpočátku lehce načrtnuty a jejich vztahy a vzájemné poznání přicházejí až po několika hodinách strávených v ateliéru. Emmanuelle Béart je zde vskutku okouzlující, a to nejen svým nahým tělem (které nepůsobí nijak zvlášť vzrušivě – cítil jsem trochu odstup, stejný jako ze strany malíře), ale také výrazem, kterým dokáže vyjádřit utrpení, odpor, bolest, přemáhaní a radost i štěstí. Je skutečně škoda, že je Krásná hašteřilka pro české diváky tak nedostupná, protože se jedná a jeden z mála klenotů, kterého je třeba si vážit, obdivovat a opečovávat.(14.7.2006)

  • kaylin
    ***

    Čtyři hodiny, které film má, mě docela děsily. No, jak jsem zjistil, celkem opodstatněně. Scény, kde se maluje, mě celkem bavily, popravdě asi nejvíce, ale rozhodně to není něco, na co bych se vydržel dívat čtyři hodiny. Ten film má co říct, má co sdělit, někdo ho může adorovat, ale já si nemůžu pomoct, bylo to prostě až moc dlouhé.(23.2.2016)

  • LEATHERFAC
    *****

    Vážení přátelé, Hašteřilku jsem si sám pro sebe raději odložil až na po druhém shlédnutí... Na poprvé byl tento 4hodinový kus pro mě totiž neukoukatelný, až smrtelně nudný a zdlouhavý...přesto ale neodolatelný - nutící si svou pozornost až do konce (podobně jsem to měl s Apokalypsou). Což je od Rivetta hnusná zákeřnost. On ví, že je to výborný, ale schválně to natáhne na 4 hodiny aby jste ho museli nenávidět. Proto tedy původně bez komentáře a pouze za 4 hvězdy. Podruhé shlédnuto po roce v TV, ovšem v jakési zkrácené verzi na polovinu. Nu zvláštní věc - jak jsem prve Rivettovi spílal za přílišnou délku, musím uznat, že těď mi tam toho zase spoustu chybělo - 2 hodiny je už zase totiž moc málo...ideální by podle mě byly tak hodiny tři a to doma na DVD kdy u toho člověk může ležet sám a opíjet se vínem. Pak lze přidat i tu zaslouženou pátou a poslední hvězdu. Zápas s obrazem moc dobře znám - vždyť je sakra taky sám maluju...a tenhle film je právě o "tom" zápase. Naprosto souhlasím, že někdy je to opravdu boj na život a na smrt - pokud se to dělá dobře...boj s bílou plochou hmotou. Boj o přežití - kdo s koho. Boj bolestný, zranitelný a nelidský i nadlidský. Ale jak správně říkaval Hrabal - na umění je nejkrásnější to, žo ho vlastně nikdo nemusí dělat. A M. Piccoli tady právě většinu příběhu bojuje sám se sebou - hádá se sám se sebou samým, jestli se má vůbec do toho dalšího, pošetilého, a vlastně už jednou započatého boje vracet, nebo se na to všechno raději vykašlat a žít si dál v klidu bez emocí, bez boje. Stejně tak ovšem vede zárověň boj i s krásnou ženou, kterou maluje - tedy novou Haštěřilkou a zároveň se ženou svojí - tedy Hašteřilkou původní. Ano - tedy boj na všech frontách...proto je to úkol vpravdě nadlidský a vyčerpávající...ano - vážení a milí - dělat kumšt není žádná prdel! Tento film je tedy vlastně spíš o dilematu, jestli umění vůbec dělat...a nebo nedělat. Je to na každém z nás... a v nás.(2.1.2007)

  • misterz
    ****

    Film o umení a vzniku jedného výtvarného diela na pozadí vzťahovej drámy, ktorý stavia na hereckej charizme ústredných postáv. Aj napriek tomu, že sa v podstate vo filme nedeje nič prevratné, žiaden vyšperkovaný príbeh, to na mňa po celý ten dlhý čas pôsobilo totálne podmanivo. Akoby som nebol schopný ničoho iného, len hltavo sledovať obe hlavné postavy - M. Piccoliho a E. Béart, ktorá sa tu nadôvažok väčšinu času promenádovala nahá, čo oko chlapa nesmierne tešilo :). Tiež tie dlhé, statické zábery na umelcovu ruku pri kreslení skíc a obrazov nemali chybu. Aj napriek tomu, že obyčajne trvali hrozne dlho mi to prišlo len ako chvíľa, pretože veľmi rýchlo som sa dostal do akejsi hladiny alfa, v ktorej som stratil pojem o priestore a čase. Neexistovalo nič, len štetec, papier a majstrova ruka, ktorá zázračne behala sem a tam, tvoriac tak nádherné skice. Mimo plátno bolo zase zaujímavé sledovať vzájomný dialóg oboch postáv a tiež ako sa postupne časom vyvíjajú a ako spolu spolupracujú, prípadne súperia. Asi najlepší film o umení čo som videl. 89/100(20.4.2017)

  • - Neexistoval žádný předem daný scénář. Film se natáčel chronologicky a denní plán se odvíjel od toho, co se natáčelo den předtím. (Morien)

  • - Malíř Frenhofer ve filmu hovoří o sochaři Rubekovi a jeho modelce Irene, kteří oba zemřeli v Norsku. Je to narážka na divadelní hru Henrika Ibsena "Když my mrtví procitneme". (Morien)

  • - Všetky kresby a maľby vo filme sú dielom francúzskeho maliara Bernarda Dufoura. (Georgei)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace