poster

Krásná hašteřilka

  • Francie

    La belle noiseuse

  • anglický

    The Beautiful Troublemaker

    (neoficiální název)
  • Kanada

    La Belle Noiseuse

  • USA

    La Belle Noiseuse

  • Velká Británie

    La Belle Noiseuse

  • Austrálie

    La Belle Noiseuse

Drama

Francie / Švýcarsko, 1991, 240 min

Režie:

Jacques Rivette

Předloha:

Honoré de Balzac (povídka)

Scénář:

Christine Laurent
(další profese)
  • LeoH
    ****

    Pro mě především přesně vystižené zobrazení všední tvorby se vší přízemností, nezbytnou každodenní řemeslnou věcností, umíněným šmejděním po vyzkoušených cestičkách, nikdy neustupujícím ostychem, nejistotou stran procesu, cíle i smyslu, velikášskými žvásty vznikajícími z marných pokusů podělit se slovy o mlhavou představu, za čím vlastně jdu a proč, nabouranými vztahy, rozhodující rolí absurdních impulzů i nevyhnutelnými rozpaky nad výsledkem (nota bene když v sobě výsledek nějakým zázrakem něco má – vždycky jiné něco, než člověk čekal, nebudeme-li se bavit o sebevědomých géniích, což se v tomto filmu chvályhodně neděje).(19.8.2016)

  • betelgeuse
    ****

    Fascinující studie vztahu malíře a jeho modelky, který přesahuje svět umění a zasahuje soukromé životy obou (a naopak). Zmíněný vztah prochází velmi dynamickým a přitom logickým vývojem, počínaje až panicky nesmělým črtáním tělesných rysů nahé modelky malířovým škrábajícím perem – v nejerotičtější scéně, kterou jsem v poslední době viděl, a zároveň předčasném vrcholu filmu. Ten ani při čtyřech hodinách sice opravdu nenudí, na druhou stranu přidaná hodnota nastavovaných minut se postupně snižuje. Na rozdíl od CELINY A JULIE film nepřekvapuje (v mezích zvolené „hry“) až do konce; poslední hodina už jenom potvrzuje a dohrává od jisté doby zřejmé „pointy“ ústředního vztahu. Nemluvě o zjevení postavy sestry mladého malíře, která do filmu vnáší až nemístnou dějovost a konkrétnost, poměrně typický jev pro celý evropský art-film posledních dvou dekád. Nicméně opět nemůžu nevzpomenout Rivettovu práci se scénou: malířův ateliér je úžasně plastický „svět ve světě“, kde všechno – obrazy postavené čelem ke zdi, schody do převlékárny, otisk ženského chodidla i tvůrcova oblíbená kočka – má svoje místo.(25.9.2006)

  • hirnlego
    *****

    Velmi silný film, zobrazující symbolicky tolik nevyřčeného - podivný vztah malíře a jeho nahého modelu (a taky podivné ale silné pouto s jeho dřívější modelkou a současnou životní partnerkou), strach člověka z přiznání si svého vlastního já (je přece o tolik snazší schovávat se za různými falešnými maskami), touhu umělce jít svým výtvorem až za hranici lidského chápání, uchopit a zobrazit neuchopitelné a nezobrazitelné,... Je toho tolik, co se v tomhle skvostu dá najít. Třebaže film má celé 4(!) hodiny, Jacques Rivette opět nedokáže ani na chvíli nudit (i ta přestávka uprostřed filmu je skoro zbytečná).(23.5.2006)

  • LEATHERFAC
    *****

    Vážení přátelé, Hašteřilku jsem si sám pro sebe raději odložil až na po druhém shlédnutí... Na poprvé byl tento 4hodinový kus pro mě totiž neukoukatelný, až smrtelně nudný a zdlouhavý...přesto ale neodolatelný - nutící si svou pozornost až do konce (podobně jsem to měl s Apokalypsou). Což je od Rivetta hnusná zákeřnost. On ví, že je to výborný, ale schválně to natáhne na 4 hodiny aby jste ho museli nenávidět. Proto tedy původně bez komentáře a pouze za 4 hvězdy. Podruhé shlédnuto po roce v TV, ovšem v jakési zkrácené verzi na polovinu. Nu zvláštní věc - jak jsem prve Rivettovi spílal za přílišnou délku, musím uznat, že těď mi tam toho zase spoustu chybělo - 2 hodiny je už zase totiž moc málo...ideální by podle mě byly tak hodiny tři a to doma na DVD kdy u toho člověk může ležet sám a opíjet se vínem. Pak lze přidat i tu zaslouženou pátou a poslední hvězdu. Zápas s obrazem moc dobře znám - vždyť je sakra taky sám maluju...a tenhle film je právě o "tom" zápase. Naprosto souhlasím, že někdy je to opravdu boj na život a na smrt - pokud se to dělá dobře...boj s bílou plochou hmotou. Boj o přežití - kdo s koho. Boj bolestný, zranitelný a nelidský i nadlidský. Ale jak správně říkaval Hrabal - na umění je nejkrásnější to, žo ho vlastně nikdo nemusí dělat. A M. Piccoli tady právě většinu příběhu bojuje sám se sebou - hádá se sám se sebou samým, jestli se má vůbec do toho dalšího, pošetilého, a vlastně už jednou započatého boje vracet, nebo se na to všechno raději vykašlat a žít si dál v klidu bez emocí, bez boje. Stejně tak ovšem vede zárověň boj i s krásnou ženou, kterou maluje - tedy novou Haštěřilkou a zároveň se ženou svojí - tedy Hašteřilkou původní. Ano - tedy boj na všech frontách...proto je to úkol vpravdě nadlidský a vyčerpávající...ano - vážení a milí - dělat kumšt není žádná prdel! Tento film je tedy vlastně spíš o dilematu, jestli umění vůbec dělat...a nebo nedělat. Je to na každém z nás... a v nás.(2.1.2007)

  • ORIN
    *****

    Právě jsem zhlédl jeden z nejzásadnějších filmů svého života, tudíž bych se k němu chtěl nějakým způsobem vyjádřit. Můj první Rivette a hned tak intenzivní zážitek. Je velká škoda, že jeho tvorba je u nás (rozuměj v ČR :o) téměř neznámá. Přeci jen ale můžeme být vděčni, že česká kinodistribuce je zastoupena jeho třemi filmy - Célina a Julie si vyjely na lodi, Kdo ví a právě Krásná hašteřilka. Teď krátce něco k ději. Stárnoucí malíř Frenhofer (vynikající Michel Piccoli) již dávno rezignoval na dokončení svého životního díla Krásná hašteřilka. Když se ale seznámí s mladým ambiciózním malířem Nicolasem a především s jeho přítelkyní Marianne (úchvatná Emmanuelle Béart, ano Bebacku, úchvatná, její herecký projev plný nejistoty mě uhranul), dostane chuť Dílo dokončit. Po počátečních rozpacích Marianne souhlasí stát se mistrovi modelem. Poté sledujeme několikadenní martyrium, kdy Obraz vzniká. Jedním z ústředních motivů snímku je nahota. Přesto jakkoli je představována, působí nesmírně cudně. V dlouhých statických záběrech sledujeme malíře, jak s chladným zapálením tvaruje modelku v nepřirozených polohách. Emmanuelle Béart je prezentována spíše jako kus hlíny, který před zraky diváka malíř přetváří k obrazu svému. Během filmu jsou nám představeny desítky skic a různých návrhů, jak může výsledné Dílo vypadat. To nakonec zůstane oku diváka skryto a ten si může jen domýšlet. Místo něj je nám ukázána jen jakási "levná" náhrada, která se ale v dané situaci jeví jako vysvobození pro všechny zainteresované, Pravda ale zůstává nadále a vlastně i navždy skryta. Dále bych rád upozornil na absenci hudebního doprovodu. Obecně je pro Rivettovy filmy příznačné, že zvuk je nahráván přímo (žádné postsynchrony), rozhovory se tak často utápí mezi ruchy okolního dění. Dalším typickým znakem snad nejzapálenějšího cinefila a experimentátora úzkého kruhu La nouvelle vague je pomalé tempo vyprávění, které kupodivu není vůbec na škodu. Dále délka filmů přesahující minimálně dvě hodiny. Krásná hašteřilka není výjimkou a se svými čtyřmi hodinami se řadí mezi nejdelší filmy, jaké jsem v životě měl možnost vidět. Své pocity jsem vyjádřil trochu krkolomně, doufám, že po další projekci si to v hlavě utřídím a film pochopím. Prozatím zůstávám "jen" fascinován. Na závěr přidávám dva postřehy z knihy Jamese Monaca Nová vlna, které typicky vystihují tvorbu Jacquesa Rivetta. "Jeho filmy nejsou dlouhé, protože se toho tolik "děje", ale protože se toho děje tak málo." [==] "Po pár hodinách filmu přichází bod, kdy přestáváme reagovat na logiku filmu a začínáme plynout spolu s ním." [FILM, KTERÝ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE](1.4.2007)

  • - V roce 1992 byl snímek pětkrát nominován na Césara: nejlepší herec, nejlepší herečka, herečka ve vedlejší roli, nejlepší režie a kamera. Ani jednu nominaci neproměnil. (Snorlax)

  • - Existují dvě verze filmu, tato čtyřhodinová byla představena v roce 1991 v Cannes. V roce 1993 připravil režisér druhou verzi, která trvá jen 2:05 hodiny. (Snorlax)

  • - Všetky kresby a maľby vo filme sú dielom francúzskeho maliara Bernarda Dufoura. (Georgei)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace