poster

Krásná hašteřilka

  • Francie

    La belle noiseuse

  • anglický

    The Beautiful Troublemaker

    (neoficiální název)
  • Kanada

    La Belle Noiseuse

  • USA

    La Belle Noiseuse

  • Velká Británie

    La Belle Noiseuse

  • Austrálie

    La Belle Noiseuse

Drama

Francie / Švýcarsko, 1991, 240 min

Režie:

Jacques Rivette

Předloha:

Honoré de Balzac (povídka)

Scénář:

Christine Laurent
(další profese)
  • emma53
    *****

    Abych pravdu řekla, tak jsem do takhle dlouhého projektu šla s jistou obavou, ale ani trochu toho nelituji. Rozhodně by mě zajímalo, kdo byl tou skutečnou rukou, která malovala nejdříve do bloku a pak na plátno. To byla totiž úchvatná podívaná. Bylo tam řečeno, že v malířství na slovech nezáleží a to mohu potvrdit, protože jich bylo skutečně vzhledem ke stopáži minimálně. I když jsem tenhle film viděla jako třídílný seriál, tak jsem nemohla odtrnout oči od Frenhovy ruky, která tolik toužila tuhou a štětcem zachytit na plátno tu pověstnou Krásnou hašteřilku. Byla to nejen hra světel a stínů, ale i mnoha neobvyklých pozic, které musely být náročné na výdrž. Frenhofer tam říká Marianně : "Chci to, co je neviditelné. Chci vás roztrhat a rozbít na kusy." Ani jsem se tudíž nedivila jeho přiznání, že jedné modelce vykloubil ruku. Drama bez velkých a okázalých, patetických scén, či klišé, jen obrazy a zvuky tuhy na plátně, neuslyšíte žádnou hudbu a přesto to byla fascinující podívaná. Všechny osoby tam měly své místo a slovo v tu pravou chvíli, celé to plynulo tak tiše, nerušeně a já jen sledovala ty prazvláštní vztahy a pouta mezi všemi zúčastněnými postavami až do téměř nečekaného a strhujícího závěru. Smekám před krásnou Emmanuelle Béart, která to téměř celé odehrála bez hadříku na těle, ale její výrazový rejstřík je úžasný a pochopitelně před Michaelem Piccolim, který mě jen utvrdil, že je to herec v velkým H.(30.4.2015)

  • DwayneJohnson
    ****

    Na první pohled jeden film o malování obrazu. Na druhý, film, který, ač trvá čtyři hodiny, zdaleka nenudí a postupně rozplétá osudy všech hlavních hrdinů. Film s decentní Jane Birkin, živočišně krásnou Emmanuelle Bart a pak hlavně s Michelem Piccolim, v roli postaršího malíře, který se zhruba po 10 letech dává znovu do malování kdysi započatého díla...a my můžeme sledovat jeho brilantní herecký výkon, jeho rozpolcenost, nerozhodnost a také postupné narůstání napětí mezi dvěma " hašteřilkami ", jednou bývalou a druhou současnou. Solidní čtyři hvězdy a zdaleka ne můj poslední Rivettův film.(18.11.2014)

  • eLeR
    ***

    Ona vydržala pózovať, on vydržal maľovať, ja som vydržala pozerať. Celé štyri hodiny. Herci typovo naozaj pasovali a tie časti kreslenia boli famózne ... ale načo mi je to všetko, keď som sa za celý čas nedokázala naladiť na ich frekvenciu, po celý ten čas sa mi hašterilka nedostala ani do srdca, ani do hlavy. Bohužiaľ. Videné v rámci 90 dní s deväťdesiatkami (2017)(15.6.2017)

  • Snorlax
    *****

    Až téměř Melvillovsky precizní snímek, který se nebojí dlouhých scén, jež mají co říci i beze slov. Piccoliho herectví je, jako vždy, uhrančivé. Tiše hovořící Birkin se propracovala z rolí sexbomb do podoby stárnoucí a rozumné ženské, která miluje umělce. Béart mě poprvé zaujala v Manon od pramene, zde opět využívá svých schopností hrát pohledem (netvrdím, že by mohla být náhradou za Annie Girardot, ale ta práce s očima je hodně podobná té Aniččině).(24.6.2012)

  • ORIN
    *****

    Právě jsem zhlédl jeden z nejzásadnějších filmů svého života, tudíž bych se k němu chtěl nějakým způsobem vyjádřit. Můj první Rivette a hned tak intenzivní zážitek. Je velká škoda, že jeho tvorba je u nás (rozuměj v ČR :o) téměř neznámá. Přeci jen ale můžeme být vděčni, že česká kinodistribuce je zastoupena jeho třemi filmy - Célina a Julie si vyjely na lodi, Kdo ví a právě Krásná hašteřilka. Teď krátce něco k ději. Stárnoucí malíř Frenhofer (vynikající Michel Piccoli) již dávno rezignoval na dokončení svého životního díla Krásná hašteřilka. Když se ale seznámí s mladým ambiciózním malířem Nicolasem a především s jeho přítelkyní Marianne (úchvatná Emmanuelle Béart, ano Bebacku, úchvatná, její herecký projev plný nejistoty mě uhranul), dostane chuť Dílo dokončit. Po počátečních rozpacích Marianne souhlasí stát se mistrovi modelem. Poté sledujeme několikadenní martyrium, kdy Obraz vzniká. Jedním z ústředních motivů snímku je nahota. Přesto jakkoli je představována, působí nesmírně cudně. V dlouhých statických záběrech sledujeme malíře, jak s chladným zapálením tvaruje modelku v nepřirozených polohách. Emmanuelle Béart je prezentována spíše jako kus hlíny, který před zraky diváka malíř přetváří k obrazu svému. Během filmu jsou nám představeny desítky skic a různých návrhů, jak může výsledné Dílo vypadat. To nakonec zůstane oku diváka skryto a ten si může jen domýšlet. Místo něj je nám ukázána jen jakási "levná" náhrada, která se ale v dané situaci jeví jako vysvobození pro všechny zainteresované, Pravda ale zůstává nadále a vlastně i navždy skryta. Dále bych rád upozornil na absenci hudebního doprovodu. Obecně je pro Rivettovy filmy příznačné, že zvuk je nahráván přímo (žádné postsynchrony), rozhovory se tak často utápí mezi ruchy okolního dění. Dalším typickým znakem snad nejzapálenějšího cinefila a experimentátora úzkého kruhu La nouvelle vague je pomalé tempo vyprávění, které kupodivu není vůbec na škodu. Dále délka filmů přesahující minimálně dvě hodiny. Krásná hašteřilka není výjimkou a se svými čtyřmi hodinami se řadí mezi nejdelší filmy, jaké jsem v životě měl možnost vidět. Své pocity jsem vyjádřil trochu krkolomně, doufám, že po další projekci si to v hlavě utřídím a film pochopím. Prozatím zůstávám "jen" fascinován. Na závěr přidávám dva postřehy z knihy Jamese Monaca Nová vlna, které typicky vystihují tvorbu Jacquesa Rivetta. "Jeho filmy nejsou dlouhé, protože se toho tolik "děje", ale protože se toho děje tak málo." [==] "Po pár hodinách filmu přichází bod, kdy přestáváme reagovat na logiku filmu a začínáme plynout spolu s ním." [FILM, KTERÝ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE](1.4.2007)

  • - V roce 1992 byl snímek pětkrát nominován na Césara: nejlepší herec, nejlepší herečka, herečka ve vedlejší roli, nejlepší režie a kamera. Ani jednu nominaci neproměnil. (Snorlax)

  • - Malíř Frenhofer ve filmu hovoří o sochaři Rubekovi a jeho modelce Irene, kteří oba zemřeli v Norsku. Je to narážka na divadelní hru Henrika Ibsena "Když my mrtví procitneme". (Morien)

  • - Neexistoval žádný předem daný scénář. Film se natáčel chronologicky a denní plán se odvíjel od toho, co se natáčelo den předtím. (Morien)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace