Central do Brasil
Central do Brasil
Hlavná stanica
Central Station
Režie:
Walter SallesKamera:
Walter CarvalhoHrají:
Fernanda Montenegro, Vinícius de Oliveira, Marília Pêra, Othon Bastos, Matheus Nachtergaele, Caio Junqueira, Rita Assemany, Otávio Augusto, Harildo Deda (více)Obsahy(1)
Když vám ujede poslední vlak, najděte si někoho, koho můžete milovat! Brazilský Kolja se jmenuje Josué aneb road movie k věčným pravdám. Bývalá učitelka Dora si přivydělává jako příležitostná písařka na hlavním nádraží v Rio de Janeiru. Jejíma rukama projdou denně desítky dopisů, o jejichž napsání ji žádají lidé, kteří neumějí psát. Jednoho dne ji jedna zákaznice požádá, aby napsala dopis jejímu manželovi a otci chlapce, jehož má s sebou. Chvíli poté se stane Dora svědkem nehody: tuto ženu srazí auto a její synek zůstane na ulici sám. Chlapec se několik dní potuluje po nádraží, až se ho Dora nakonec ujme. Hodlá si přivydělat tím, že ho postoupí pokoutní agentuře obstarávající děti k adopci. Později však pocítí výčitky svědomí, unese chlapce z bytu překupníků a podstoupí s ním cestu za jeho pravým otcem. Ani Dora, ani chlapec nejsou zpočátku nadšeni jeden druhým, ale dlouhé a náročné putování postupně odbourává jejich předsudky a mezi oběma se začíná vytvářet pevné citové pouto... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (35)
Oscar 2 nominace: Herečka HR - Fernanda Montenegro, Cizojazyčný film. . . . . Zlatý Medvěd ()
Hledání Ježíše v současné Brazílii. V zemi nedůvěry, ztracených jistot a lhostejnosti. Dokud nejde o život, zájem každého končí u jeho majetku. Čas tento stav změnit, vyrazit na cestu a během ní… pochopit. Hlavní nádraží odlišuje od někdy agresivně jiných filmů cinema novo (dozvuky kulturního šoku z Macunaímy) univerzální srozumitelnost, která pro někoho může splývat s podbízivostí. Salles klade nekomplikované otázky nekomplikovaným způsobem. Příběh je pro něj stěžejní. Svou rodnou zemi jako by objevoval společně s diváky a postavami, což má své opodstatnění, neboť dětství trávil v Evropě a studia v Kalifornii. Díky „průřezové“ povaze žánru road movie s ním procestujeme pěkný kus Brazílie. Z velkoměsta až na konec světa. Kulisy se mění, lidé méně. Nejsou šťastní, ale naději jim Salles neupírá. I když takový pohled na třetí svět vnímám jako naivní a nevěrohodný, rád jsme se na dvě hodiny nechal unést. 80% ()
Skvělý psychologický příběh dvou osamělých lidí, starší ženy a malého chlapce, jemuž ona pomáhá po smrti jeho matky nalézt otce, nebo jiné příbuzné. Bravurní herectví obou neznámých tváří mě zaskočilo, stejně jako skvěle odvedená práce na scénáři. ()
║Rozpočet $2,9milióna║Tržby USA $5,596,708║Tržby Celosvetovo $5,806,708║ ()
Reziserovi se podarilo opravdu vyborne zachytit pocatecni nesympatie, postupne zblyzovani a konecne zaverecne uplne zblyzeni dvou odlisnych postav - starsi zeny a maleho chlapce. ()
„Tak co, chutnalo ti?“ - „Zdá se mi, že mám pěkně náročný hosty.“ - „To ne, Doro. Jen jeho máma prostě vařila líp.“ - „Ne. Ona nevařila vůbec.“ Isadora má psychicky náročnou práci, zapisovat diktované dopisy všemožných obsahů se může zdát být zajímavé, ale občas trochu vysilující. A největší vzrušení je, když s kamarádkou vybírá ty, které vůbec pošle. Jenže pak jí zkříží cestu malý sirotek…Líbilo se mi, jak vůči sobě obě postavy chovaly počáteční nevraživost a teprve postupně, velmi pomalu k sobě začaly nacházet cestu, a to ještě s pořádným jiskřením a konflikty. Zároveň se tu nic nezkrášluje, ani 1 z nich se rozhodně nechová dokonale, což ovlivňuje i strach a zlost. Příběh není zrovna moc veselý, to však nijak nesnižuje jeho poutavost a zároveň také výpovědní hodnotu o chabé sociální úrovni Brazílie, jak divák pozná během cesty, ale vlastně ani nemusí jít nikam daleko, už to úvodní přelidněné nádraží (plné „postradatelných“ chudáků) je hodně vypovídající. Emocionálně mě film nezasáhl tak, abych mu přiklepl plný počet, ale ty 4* mu rád dám. ()
LFŠ 2007 Překrásná road movie o vztahu malého chlapce a staré dámy. Takový brazilský Kolja, jen kdyby se Svěrák oholil, změnil pohlaví a celé to naočil Almodóvar;). ()
Krásny film o nádeji. Keby som toho nevidel v živote už toľko, určite by som dal 5*. Herecky bezchybné, ona aj chlapec. Ležím v posteli s bolavým chrbtom a výlet do Brazílie ma dojal už pri rannej káve. 85% ()
Keď som videl Hlavné nádražie prvý krát pred mnohými rokmi s mamou, tak si pamatám, že celý film preplakala. Je to lepšie, ako keby preplakala nejaký tuctový gýč, ale zároveň treba Sallesovi priznať, že útočiť bezprostredne na city divákov mu ide dokonale. Predvídateľné rozprávanie prebieha na pozadí ilustrácie ťažkej sociálnej situácie v Brazílii, ktorá sa odvtedy asi len v málom zmenila. Obrovské množstvo obyvateľstva je negramontné a je to vďaka poňatiu filmu aj dôvod k ďalšiemu dojatiu. Výstavba nových štvrtí pripomína skôr kurníky pre nemysliacu drobež (žiadne ploty znamenajú menšie súkromie) a staré paneláky vo veľkomestách úle, o to viac nami však jednotlivé osudy ich tragických obyvateľov pohnú. Od miery dojatia bude potom závisieť aj vaše hodnotenie tohoto veľmi pekného filmu. 70%. ()
Na tomhle filmu jsem byl se školou a s Wallasem, ovšem hodnocení se nezdržuji - narozdíl od většiny ostatních filmů na které nás v průběhu povinné školní docházky nahnali, tenhle se mi nelíbil ani trochu. ()
Hlavná stanica je pomerne jednoduchá a nekomplikovaná road movie, ktorá nemá čím nielen prekvapiť, ale vlastne ani zaujať. A tak som sa 113 minút iba díval, ako sa tí dvaja nesúrodí postupne zbližujú, lebo inak by celý film nemal zmysel. Keď si takto niekto predstavuje riešenie neriešiteľných problémov v takej obrovskej a komplikovanej krajine, akou je Brazília, má na to rovnaké právo, aké mám ja na to, aby som dal tomuto filmu tri hviezdičky iba z akejsi ľútosti. ()
Ano dvouhodinová cesta babky a děcka, ale krásně nasnímaná, se skvělými hereckými výkony a scénářem. Ani chvilku sem se nenudil! ()
Hlavní nádraží je příběhem takřka archetypální nesourodé dvojice – malého nedůvěřivého dítěte, jehož nedůvěra je časem obměkčena, a starší nevrlé osoby, jež se ukáže býti mnohem „lidštější“. Známe to třeba z (Cassavetesovy i Lumetovy) Glorie. Anebo tak trochu i z Kolji. I v příběhu roztomile hubatého Josuy, jemuž tragicky zahyne matka, a postarší lživé, ale očividně dobrosrdečné Dory, jejíž jedinou společnicí je kamarádka Irena, je nám jasné, že ke sblížení nesourodé dvojice dojde. Film Waltera Sallese však vedle poněkud sentimentálního příběhu nabízí i možnost k zamyšlením takřka osudovým – jak důležité jsou životní jistoty a jak snadné je o ně přijít, jak neočekávaná jsou setkání a rozchody, jak intimní příběhy nabízí anonymně uniformní lidská sídla... ()
Pokud máte rádi moudrá slova, roztomilé a převelice chytré chlapečky a polidštěné cyniky, rozhodně si to nenechte ujít. Hlavní nádráží je líbivý kalkul pro západní publikum pohodlně usazené v multiplexech nebo v křeslech u domácího kina, které má rádo velké dojáky a jednoduché pseudoumění. ()
Takový hezký, lidský příběh o tom, jak to může dopadnout, když se shodou náhod dostane malý chlapec k někomu, koho vůbec nezná a kdo se mu nelíbí, ale s kým musí strávit nějakou tu dobu. Jasně, dost to připomíná "Kolju", ale tady bych asi nějakou zásadní inspiraci nehledal. Prostě z toho vzešel výborný film na podobné téma. ()
Laskavý film o postupném vývoji vztahu dvou odlišných lidí mě zaujal mj. místy velmi dobrou a zajímavou prací s kamerou. ()
ocenenia : Oscar 1999 - Nominácia na najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ BAFTA 1998 - Najlepší cudzojazyčný film ()
Pekné, dojímavé, smutné, uveriteľné! ()
56. Zlatý Glóbus za rok 1998 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný film - Brazílie + nominace (1) - Nejlepší herečka (drama) - Fernanda Montenegro ()
Ve vsech smerech krasny film, kteremu nemam co vytknout. Verohodnost pribehu jsem dal stranou a uzil si skoro dve hodiny zabavne, misty trpke jizdy dvou cizich lidi. Kazdy zaber, kazdy pouzity brazilsky kout ma ve filmu sve misto. Hezka kamera, hudba a predevsim skvely herecky vykon Fernandy Montenegro dela z tohoto filmu uzasny divacky zazitek! ()