Hlavní nádraží

Ve vsech smerech krasny film, kteremu nemam co vytknout. Verohodnost pribehu jsem dal stranou a uzil si skoro dve hodiny zabavne, misty trpke jizdy dvou cizich lidi. Kazdy zaber, kazdy pouzity brazilsky kout ma ve filmu sve misto. Hezka kamera, hudba a predevsim skvely herecky vykon Fernandy Montenegro dela z tohoto filmu uzasny divacky zazitek! (31.12.2020)

Stará rachetla si zarába na negramotných chudákoch, za ktorých píše listy, ktoré však nikdy neodošle. Tu sa jej pripletie sopliak, ktorý stratí tragicky mamu a zavesí sa starej na krk. Vyberú sa spolu hľadať otca s tým, že stará využíva každú možnosť sa spratka zbaviť. Nedarí sa. Keď nemajú ani vindru začnú odrbávať o peniaze aj pútnikov. Nakoniec sa do seba aj zamilujú. Malý frkan by starú aj posexoval, aj vysvetlil ako na to, ale nemal čím. Nakoniec sa aj tak starej podarí zasrana zbaviť a vypariť. To je všetko. Pohľadný road movie veľmi autenticky natočený z exoticky netradičného Ria De Janeira a z celkove prostredia, ktoré pridávalo na kvalite deja. Slušné herecké výkony hlavných aktérov rozhodne nenudili a vytvárali slušnú dejovú atmosféru. (03.11.2020)

„Tak co, chutnalo ti?“ - „Zdá se mi, že mám pěkně náročný hosty.“ - „To ne, Doro. Jen jeho máma prostě vařila líp.“ - „Ne. Ona nevařila vůbec.“ Isadora má psychicky náročnou práci, zapisovat diktované dopisy všemožných obsahů se může zdát být zajímavé, ale občas trochu vysilující. A největší vzrušení je, když s kamarádkou vybírá ty, které vůbec pošle. Jenže pak jí zkříží cestu malý sirotek…Líbilo se mi, jak vůči sobě obě postavy chovaly počáteční nevraživost a teprve postupně, velmi pomalu k sobě začaly nacházet cestu, a to ještě s pořádným jiskřením a konflikty. Zároveň se tu nic nezkrášluje, ani 1 z nich se rozhodně nechová dokonale, což ovlivňuje i strach a zlost. Příběh není zrovna moc veselý, to však nijak nesnižuje jeho poutavost a zároveň také výpovědní hodnotu o chabé sociální úrovni Brazílie, jak divák pozná během cesty, ale vlastně ani nemusí jít nikam daleko, už to úvodní přelidněné nádraží (plné „postradatelných“ chudáků) je hodně vypovídající. Emocionálně mě film nezasáhl tak, abych mu přiklepl plný počet, ale ty 4* mu rád dám. (10.05.2020)

Hledání Ježíše v současné Brazílii. V zemi nedůvěry, ztracených jistot a lhostejnosti. Dokud nejde o život, zájem každého končí u jeho majetku. Čas tento stav změnit, vyrazit na cestu a během ní… pochopit. Hlavní nádraží odlišuje od někdy agresivně jiných filmů cinema novo (dozvuky kulturního šoku z Macunaímy) univerzální srozumitelnost, která pro někoho může splývat s podbízivostí. Salles klade nekomplikované otázky nekomplikovaným způsobem. Příběh je pro něj stěžejní. Svou rodnou zemi jako by objevoval společně s diváky a postavami, což má své opodstatnění, neboť dětství trávil v Evropě a studia v Kalifornii. Díky „průřezové“ povaze žánru road movie s ním procestujeme pěkný kus Brazílie. Z velkoměsta až na konec světa. Kulisy se mění, lidé méně. Nejsou šťastní, ale naději jim Salles neupírá. I když takový pohled na třetí svět vnímám jako naivní a nevěrohodný, rád jsme se na dvě hodiny nechal unést. 80% (24.05.2011)

Takový hezký, lidský příběh o tom, jak to může dopadnout, když se shodou náhod dostane malý chlapec k někomu, koho vůbec nezná a kdo se mu nelíbí, ale s kým musí strávit nějakou tu dobu. Jasně, dost to připomíná "Kolju", ale tady bych asi nějakou zásadní inspiraci nehledal. Prostě z toho vzešel výborný film na podobné téma. (16.10.2016)