Já jsem štěstí tohoto světa

Julián Hernández si koupil kolejnici na kruhové jízdy kamery a když už ji měl, pokusil se zjistit, jestli se na tom základě nedá natočit dvouhodinový film. Odpověď: nedá. Režisér je očividně fascinován mužskými těly - což o to, to by nebyl takový problém; dokonce by to možná mohlo být i hezké.. Horší je, že kromě těch fešáků tu není nic, co by stálo za zmínku. Film od A do Z splňuje ty nejhorší klišé, které se vám vybaví, když se řekne "umělecký film". Začíná to už u namyšleného a s obsahem filmu nekorespondujícího názvu. Pak začne film samotný a vy ani po hodině netušíte, o čem to má být. Víte jen, že se tam hodně mlčí, postavy se na sebe koukají a kamery kolem nich krouží. Pak se občas někdo s někým vyspí (a protože jde o umělecký film - je to často naturalisticky a rádoby-provokativně ukázáno) a pak se zase obleče a jde za někým jiným a pak na něj znovu kouká a kamera krouží a to celé dokola. Do toho někdo falešně zpívá o osudu nebo co... Zkrátka jeden velký guláš, po napětí či nedejbože příběhu ani veta. Mělo to být zřejmě o citové vyprahlosti dnešní mladé facebookové generace (jak originální, že?), což ale v konečném důsledku znamená, že se všechny postavy chovají jako nezodpovědní kreténi a divák nemá komu by fandil. Asi největším ,,kreténem" je hlavní ,,hrdina", režisér Emilian, který si najde kluka, ale pak radši souloží s prostituty a nakonec neví, jestli chce toho kluka nebo ty prostituty nebo co vlastně a tak je naštvanej a fetuje a brečí.. A to celé dokola, nesnesitelné dvě hodiny. Jsou filmy, které vás nebaví, nudí, a pak ty, které jsou tak špatné, až vás to naštve. Tohle je jeden z té druhé skupiny... (04.04.2015)

Moc gay, moc art, moc bimbasů, moc koulí, moc porno, moc nudný...prostě moc. Asi už nikdy do kina nepůjdu, protože tohle.... a to jsem byl opilej (25.03.2015)