Režie:
Andy WarholScénář:
Ronald TavelHrají:
Tosh Carillo, Larry Latrae, Gerard Malanga, J. D. McDermott, Ondine, Jacques Potin, Edie SedgwickObsahy(1)
Nerežírovaný filmový experiment. Dávno před Stanleym Kubrickem natočil Andy Warhol svůj Mechanický pomeranč. Práva na zfilmování stejnojmenného románu Anthonyho Burgesse koupil za 3 000 dolarů a knihu přepsal do podoby „scénáře“ během tří dnů Ronald Tavel. Warhol do filmu obsadil vedle svých tradičních tzv. superstars i několik praktikujících sadomasochistů. Svou působivou vizualitou se film Vinyl řadí mezi režisérovy nejzdařilejší snímky. Vinyl byl poprvé promítnut veřejnosti 4. června 1965 ve filmotéce Jonase Mekase. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
Samozřejmě, genialitě Burgessovy knihy se žádná adaptace nemůže ani přiblížit. Warhol to ovšem - na minimální ploše, v jednoduchých dekoracích, stručně, černobíle a chladně - zvládl podstatně lépe než Kubrick (protože Kubrickův film je přes veškeré pokusy o experiment docela tradiční), proto je hodnocení trochu vyšší. ()
Těžko hodnotit. Kamera, která se po celou dobu prakticky nehne, zabírá herce, kteří mají k dispozici minimum prostoru - v pozadí sadomasochisté postupně "zpracovávají" jednoho mladíka, v popředí vystupuje hlavní hrdina, aby byl posléze také podroben "převýchově" (scéna, odehrávající se původně v kinosále, vyřešená originální alternativou bez plátna). Pro fanoušky knižní předlohy nebo Kubrickova filmu je to možná trochu směšný, ale i tak celkem zajímavý pohled z úplně jiného úhlu. . . ()
Jako, tady se dá hodnotit fakt jenom zpracování nápadu, protože odvyprávět příběh v jednom záběru, neustále se všemi herci v záběru, kteří by prošli na řadu, až na ně ta řada prostě přijde a do toho by se odehrával "děj", je na experimentální film nápad více než zajímavý. Pak je tu ale hlavní problém - udělat to tak, aby to nenudilo. A tohle nudí ukrutně, což je špatně, protože aby tenhle nápad fungoval opravdu na výbornou, nesmí to nudit, což se v případě Vinylu nestalo. A díky tomu to celé jde pak do kytek a zůstává jen ten nápad. Škoda. 2* ()
(1001) Shiny happy people. Můj první Warhol, ale na rozdíl třeba od Yoko Ono nebo Normana McLarena nemám tu správnou motivaci pokračovat v dalším prozkoumávání. Z toho stísněného prostoru mi bylo fyzicky hodně nepříjemně a jak se v něm ničí ta krásná těla (a pro mě ničení začíná už kouřením), tak skoro jako bych začala chápat, nebo se vydala na dlouhou cestu, na jejímž konci je pochopení, nebo zkrátka obraz/odraz názoru se mi v mysli formuje. V podstatě jsem hodně ráda, že tam chybí to umělecké zkrášlování, tak snadno zaměnitelné za obdiv, které lze nalézt u Kubricka. A žena za celou dobu nepromluví. ()
Fanoušci Jack Smithe a undergroundového filmu budou asi bez sebe blahem, ale já jsem tuhle afektovanou pseudoadaptaci Mechanického pomeranče odzíval. Alternativa se dá dělat za malé peníze a s minimálními prostředky - tohle je ale shit z kterého se díky hypu stal kánon. A to mám Warhola v oblasti výtvarna fakt rád, ale filmy točit neuměl. ()
Reklama