Režie:
Kar-wai WongScénář:
Kar-wai WongKamera:
Christopher DoyleHudba:
Danny ChungHrají:
Leslie Cheung, Tony Leung Chiu-wai, Chen Chang, Jimmy Wa-Wo Wong, Man-chun Wong, Christine Ng, Didi Chuk, Man-tat Ng, Siu-keung Wong, Chi-Mun HoObsahy(1)
Byli dva a kromě nich nebylo nic důležité. Vydali se na dlouhou cestu a najednou není, co bylo, a naopak je, co nikdo nechtěl. A na druhém konci světa, v pronajatém pokoji uprostřed Buenos Aires přemýšlí Lai Yiu-Fai, co tu vlastně chtěl? Film Šťastni spolu znamenal pro Kar-Wai Wonga první skutečný vstup na mezinárodní filmové scény, když za něj na MFF v Cannes 1997 získal Cenu za režii. Příběh homosexuální dvojice, jejíž láskyplný a zdánlivě pevný vztah se rozpadne, aniž by jeden nebo druhý věděli proč, částečně šokoval svou otevřeností a zároveň fascinoval originálním způsobem filmového vyprávění, okázale ignorujícím jakákoliv známá pravidla.
Do hlavních rolí obsadil režisér superstar hongkongského filmu. Leslie Cheung Kwong-Wing, hongkongská hvězda první velikosti, herec (za svůj život natočil kolem 60 filmů, u Wonga se objevil už ve filmech Days of Being Wild a Ashes of Time) a od 80. let idol tzv. "kanto-popu" (vydal na 30 alb!) byl jedním z mála hongkongských herců, kteří se na počátku 90. let odvážili přijmout roli homosexuálního muže (první takovou příležitostí byla role herce čínské opery ve filmu Sbohem, má konkubíno, v ČT 1998 a 1999). Sám veřejně vyhlásil, že je bisexuál a v době uvedení filmu Šťastni spolu představil médiím svého životního partnera. Naneštěstí v roce 2003 podlehl záchvatu deprese a skončil svůj život skokem z jednoho hongkongského hotelu. Přes tehdejší epidemii SARS přicestovaly na jeho pohřeb desítky tisíc fanoušků.
Druhá superhvězda Tony Leung Chiu-Wai se věnuje především herectví, a dnes je mnohými považován za nejzajímavějšího herce své generace. Za své výkony už posbíral kromě diváckého ohlasu i řadu cen. Ty mezinárodní jsou téměř vždy spojeny s filmy Kar-Wai Wonga.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (63)
Happy Together sa môže pochváliť otvorenosťou a v určitom smere úprimnosťou akou sa zaoberá vo vzťahu dvoch homosexuálov. Čo sa ale týka typického štýlu Wong Kar - Waia tak ten je tu prítomný naozaj minimálne. Film je podaní minimalisticky ale ako to už býva u Waiových filmov je tu použitých až príliš veľa strihov aby to bolo skutočne minimalistické. Hlavný predstavitelia homosexuálneho páru sú jednými zo svetlých bodov tohto filmu. Aj Cheung aj Leung podávajú jeden z najlepších výkonov svojej kariéry. Rovnako ako o pár rokov Ledger a Gyllenhaal. Film plynie v pomalom tempe a ukazuje nám postupný rozpad vzťahu, ktorý od začiatku pôsobil deštruktívne aj keď aj ten vzťah obsahuje niekoľko krásnych a emocionálne silných momentov. Netvrdím že je to zlý film. Čakal som ale niečo iné. Niečo vizuálne úchvatnejšie ako som u tohto režiséra zvyknutý. Lebo samotný príbeh a silné postavy aj keď ich považujem za základ, mi tentokrát akosi nestačili. ()
Taký Wongov príjemný (nad)štandard. Na Šťastní spolu sa príjemne pozerá, pretože nič extra celospoločenské nerieši, je intímny, proste len tak plynie a ukazuje sínusoidu jedného vzťahu. Dvaja mladíci však neprechádzajú totálnou eufóriou nasledovanou pádom na dno, skôr raz je to také neutrálne a inokedy celkom na hovno. Tony Leung je veľký sympaťák, takže sa s ním dalo celkom jednoducho stotožniť, pričom tu vážne nejde o to, či sledujeme homosexuálny, alebo heterosexuálny vzťah a jeho vývoj, či skôr jeho labutiu pieseň. Do deja totiž vchádzame v období krízy. Wong nám prvú hodinu ukazuje takmer výlučne interiéry, predovšetkým jedného ošarpanéto bytu v B.A., ale smerom k záveru sa rozhodne poukazovať aj nejaké tie veľké celky tohto mesta a následne aj H.K. ()
WKW je ve skutečnosti pop-impresionista, který za účelem zachycení citových stavů svých postav – zejména toužení, soužení a osamělosti – používá nejen nejrůznější filmové prostředky (zpomaleným pohybem počínaje a třeba „násilnou“ střihovou skladbou konče), ale také hodně průhlednou symboliku (vodopád, konec světa), přesycené pocitové barvy (rudou a modrou) a snivě vizuální plochy... filmový ekvivalent bolestínské melancholie Radiohead. WKW mi připadá méně asijský (Wongova záliba v západním popu) a méně filmový než takový Tsai Ming-liang: na poli „lidského dramatu" pro mě HAPPY TOGETHER vyznívá méně přesvědčivě než tento Tsaiův film. Za tři a půl. ()
A jejda, zase se nám jednou Češi podívali na trochu jiný asijský film a nerozdejchali to :-/. Máme tu pár homofobních a jeden rasistický komentář... A teď k samotnému filmu. Viděl jsem to sice už hodně dávno, takže jsem si nechal vysílání v televizi uniknout, když však čtu zdejší komentáře, mám pocit, že jsem viděl asi jiný film, a to film, ve kterém mimo jiné zjistíte, že s chlapy to je stejně těžký jako se ženskými. Filmy WKW se dají jen těžko hodnotit z hlediska příběhového, neboť příběh v nich nehraje stejně jako ve filmech Woodyho Allena velkou roli. Spíše zachycují postavy v jedinečných obdobích jejich života. Proto jsou zdejší komentáře o hereckých výkonech na straně jedné a o nudě na straně druhé sice relativně pravdivé, než jen do té míry, že oni pisatelé nepochopili vůbec nic. 100% Všimněte si, že kosmopolitnější IMDB má o 10 % vyšší aritmetický průměr než CSFD. ()
(1001) Na film s tak navýsost strhujícím, poetickým, jednoduchým a kdo ví jakým ještě názvem jsem se nesmírně těšila, nicméně teď musím jenom konstatovat, že mnou prošuměl bez nějakého hlubšího "zadření se" nějaké myšlenky za jakýkoliv záhyb mého těla. Zůstal tam akorát vymazlený vizuál, smutný pohled Tonyho Leunga a afektovanost Leslieho Cheunga. A nesmírný pocit prázdna, ale pravděpodobně ne takového, jaké si režisér představoval. ()
Galerie (52)
Photo © Golden Harvest Company
Reklama