Chun guang zha xie
ブエノスアイレス
Šťastní spolu
Happy Together
Režie:
Kar-wai WongScénář:
Kar-wai WongKamera:
Christopher DoyleHudba:
Danny ChungHrají:
Leslie Cheung, Tony Chiu-wai Leung, Chen Chang, Jimmy Wa-Wo Wong, Man-chun Wong, Christine Ng, Didi Chuk, Man-tat Ng, Siu-keung Wong, Chi-Mun HoObsahy(1)
Byli dva a kromě nich nebylo nic důležité. Vydali se na dlouhou cestu a najednou není, co bylo, a naopak je, co nikdo nechtěl. A na druhém konci světa, v pronajatém pokoji uprostřed Buenos Aires přemýšlí Lai Yiu-Fai, co tu vlastně chtěl? Film Šťastni spolu znamenal pro Kar-Wai Wonga první skutečný vstup na mezinárodní filmové scény, když za něj na MFF v Cannes 1997 získal Cenu za režii. Příběh homosexuální dvojice, jejíž láskyplný a zdánlivě pevný vztah se rozpadne, aniž by jeden nebo druhý věděli proč, částečně šokoval svou otevřeností a zároveň fascinoval originálním způsobem filmového vyprávění, okázale ignorujícím jakákoliv známá pravidla.
Do hlavních rolí obsadil režisér superstar hongkongského filmu. Leslie Cheung Kwong-Wing, hongkongská hvězda první velikosti, herec (za svůj život natočil kolem 60 filmů, u Wonga se objevil už ve filmech Days of Being Wild a Ashes of Time) a od 80. let idol tzv. "kanto-popu" (vydal na 30 alb!) byl jedním z mála hongkongských herců, kteří se na počátku 90. let odvážili přijmout roli homosexuálního muže (první takovou příležitostí byla role herce čínské opery ve filmu Sbohem, má konkubíno, v ČT 1998 a 1999). Sám veřejně vyhlásil, že je bisexuál a v době uvedení filmu Šťastni spolu představil médiím svého životního partnera. Naneštěstí v roce 2003 podlehl záchvatu deprese a skončil svůj život skokem z jednoho hongkongského hotelu. Přes tehdejší epidemii SARS přicestovaly na jeho pohřeb desítky tisíc fanoušků.
Druhá superhvězda Tony Leung Chiu-Wai se věnuje především herectví, a dnes je mnohými považován za nejzajímavějšího herce své generace. Za své výkony už posbíral kromě diváckého ohlasu i řadu cen. Ty mezinárodní jsou téměř vždy spojeny s filmy Kar-Wai Wonga.
(oficiální text distributora)
Recenze (62)
Zlatá Palma - výběr ()
„Dáme se zase dohromady?“ Nevím, myslím, že jednou to vidět stačilo, několik osamocených momentů bych si však rád zopakoval. Příběh je zvláštní. Po pravdě, ani jsem mu nevěnoval moc pozornosti (tuším, že šlo o komplikovaný vztah dvou hongkongských homosexuálů, dobrovolně uvízlých v Argentině), mnohem intenzivněji jsme vnímal vizuální stránku. Wong Kar-waiova (raději to píšu celé, neboť dost dobře nevím, co je jméno a co příjmení) svébytná režie se vyznačuje hojným využíváním zpomalených záběrů, častým střídáním různých kamerových filtrů a především schopností vytvořit zvláštní atmosféru na hranici snu a reality. Magické, těžko uchopitelné, divácky zdánlivě nepřístupné. Ale pokud dokážete najít ta správná vrátka, svět za nimi vás pohltí. Sám jsem onu bariéru mezi filmem a divákem zdolal až někdy během posledních deseti dvaceti minut, během toho sadisticky dlouhého krouživého (a zpomaleného) záběru okolo jistého argentinského vodopádu. Kontrastem k jeho pomalosti, k téměř nehybnému a přitom neustále dynamickému stavu věci, je o pár minut později úmyslně zrychlená sekvence z Hong Kongu, životem pulzujícího města, z něhož se veškerý život vytratil. Wong Kar-wai ani přesně nevěděl, jak celý příběh pojme do jakého žánru jej bude situovat (viz. dokument Bueno Aires Zero Degree), což nahrává právě neživým věcem okolo hlavních hrdinů. Možná právě o tom, o tom neměnném, co nás obklopuje, měl celý film být. 70% Zajímavé komentáře: betelgeuse, Vitex, Pštros ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $320,319║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Neskutečně chladné, ledové - člověk není schopen s postavami soucítit, ačkoli neutěšené situace, ve kterých se nacházejí, k tomu přímo vybízejí. Na druhou stranu, film má zajímavou a vcelku originální atmosféru, která rozhodně nepohladí po duši. A ten krutě ironický název... ()
(KDV) David Bordwell ve své analýze CHUNKING EXPRESSU v knize Planet Hongkong vyjádřil myšlenku, že Wong Kar-wai je tvůrce, který točí zdánlivě bezobsažné pop-filmy, které ale užívají experimentální postupy, čímž ozvláštňují základní zápletku „muž potká dívku, zamiluje se, ztratí ji, získá ji“. Ve snímku, který předchází divácky přijatelnějšímu asketickému retru STVOŘENI PRO LÁSKU, je však rozbit již základní model romance, protože na místo vzniku vztahu sledujeme jeho rozpad a na místo přenášení pocitů zamilovanosti a toužení je ryze stylistickými prostředky vyjádřena partnerská závislost, žárlivost, osamělost a smutek. Na místo „muž (…) získá dívku“ se tak vypráví o „muž (…) ztratí dívku“, přičemž již není pro vyprávění určující, že by se druhý jmenovaný model měl upřesnit na „muž (…) ztratí muže“. Vyjadřovací prostředky (začlenění populárních písní vystihujících postavy, zabírání postav přes odrazovou plochu, užití barevných filtrů „zvněšňujících“ nálady postav, freeze-framey ad.) u Wonga zůstávají stejné… ()
(1001) Na film s tak navýsost strhujícím, poetickým, jednoduchým a kdo ví jakým ještě názvem jsem se nesmírně těšila, nicméně teď musím jenom konstatovat, že mnou prošuměl bez nějakého hlubšího "zadření se" nějaké myšlenky za jakýkoliv záhyb mého těla. Zůstal tam akorát vymazlený vizuál, smutný pohled Tonyho Leunga a afektovanost Leslieho Cheunga. A nesmírný pocit prázdna, ale pravděpodobně ne takového, jaké si režisér představoval. ()
Určite to nebude tým, že by som mal proti podobným námetom odpor, veď napríklad Brokeback Mountain bol krásny film. Aj dobré sentimentálne a komorné filmy si veľmi rád pozriem, no toto sa tu skombinovať nepodarilo. Najviac so všetkého chýba príbeh, ktorý by viac zaujal a emócie. Herci pôsobia umelo, chladne, neprístupne a trošku tupo. Trošku pomohol záver, ale inak som skoro zaspal. 40%. ()
WKW je ve skutečnosti pop-impresionista, který za účelem zachycení citových stavů svých postav – zejména toužení, soužení a osamělosti – používá nejen nejrůznější filmové prostředky (zpomaleným pohybem počínaje a třeba „násilnou“ střihovou skladbou konče), ale také hodně průhlednou symboliku (vodopád, konec světa), přesycené pocitové barvy (rudou a modrou) a snivě vizuální plochy... filmový ekvivalent bolestínské melancholie Radiohead. WKW mi připadá méně asijský (Wongova záliba v západním popu) a méně filmový než takový Tsai Ming-liang: na poli „lidského dramatu" pro mě HAPPY TOGETHER vyznívá méně přesvědčivě než tento Tsaiův film. Za tři a půl. ()
Onu první scénu jsem tak trochu prosral, bo jsem si šel zrovna do ledničky pro piváka - ale i tak, myslím, se to dalo vydržet - není moc dlouhá - to už mi přišly odpudivější ty tanečky někde v půlce filmu. No a jinak.. asi jsem divák nenáročný na děj (anebo jsem po Stvořeni pro lásku už věděl, co mám čekat) - přišlo mi to zaplněné tak akorát. Naopak bych ocenil to množství prostoru, které nám tvůrci nechávají pro vlastní rozjímání nad tématy, kterých je zde nečekaně mnoho (i když jen lehce nadhozených). Pokud chcete natočit film o vztahu, neporozumění a žárlivosti, prostě se na tyhle momenty musíte soustředit - a pro mnoho diváků prostě záživné nejsou a nebudou. A pokud se na ústřední dvojici nedívají prostě jako na dva "zamilované", ale jako na "dvě zamilované buzny", nastane při recepci toho snímku jistě jakýsi problém.. Já jsem se sice s žádnou z postav neidentifikoval, ale problém s vnímáním emocí jsem neměl. Jinak co se režie, kamery, hereckých výkonů a hudby týče - paráda. Jak se sám režisér vyjádřil, je ovlivněn Godardem a Caraxem - a u tohoto filmu je to dost znát. ()
8,2 vepřovejch kýt z 10 [#PRIDE2020] ()
TV/// Obsazení 3/10 Děj 1/10 Hudba 2/10 Efekty 1/10/// +v samotném závěru hudba, konec filmu mi ještě nikdy neudělal takovou radost -forma vyprávění, styl obrazu, kamera, námět v tomto zpracování, dialogy, původní znění (čeština by byla lepší když mě obraz nedokázal upoutat), tichá místa ve filmu: bez zvuku, bez hudby/// Odpad dám maximálně tak jednou do měsíce, tenhle film si ho však zalouží oprávněně. Ničím mě nezaujal, naprosto mě otrávil. Myslel jsem si že ho ani nedokoukám. Na herce jsem se těšil. Ti však kromě postelové scény a několika hádek nic nepředvedli. To už je lepší ten vtip o buzeranech co se rozcházejí "né můj je ten růžovej stoleček". Tohle je prostě důkaz, že ne každý azijský film je předem dobrý./// Celkem 15%/// ()
Další příklad receptu na koktejl Typický festivalový vítěz (c). Smícháme jednu naturalistickou sexuální scénu, spoustu křiku a emocí, špetku násilí, nestandardní vztah a zaklínadlo "osamělost moderního člověka." Dobře promícháme, přidáme ve vyváženém poměru zpomalené záběry a klipovitý střih, spoustu barev a relativně slušnou hudbu. Protřepeme a podáváme s nezbytnou kapkou poselství o pevném bodu v životě, který každý z nás potřebuje, pohodlně se usadíme a vyčkáme ocenění poroty. ()
A jejda, zase se nám jednou Češi podívali na trochu jiný asijský film a nerozdejchali to :-/. Máme tu pár homofobních a jeden rasistický komentář... A teď k samotnému filmu. Viděl jsem to sice už hodně dávno, takže jsem si nechal vysílání v televizi uniknout, když však čtu zdejší komentáře, mám pocit, že jsem viděl asi jiný film, a to film, ve kterém mimo jiné zjistíte, že s chlapy to je stejně těžký jako se ženskými. Filmy WKW se dají jen těžko hodnotit z hlediska příběhového, neboť příběh v nich nehraje stejně jako ve filmech Woodyho Allena velkou roli. Spíše zachycují postavy v jedinečných obdobích jejich života. Proto jsou zdejší komentáře o hereckých výkonech na straně jedné a o nudě na straně druhé sice relativně pravdivé, než jen do té míry, že oni pisatelé nepochopili vůbec nic. 100% Všimněte si, že kosmopolitnější IMDB má o 10 % vyšší aritmetický průměr než CSFD. ()
Ano film pro festivalove poroty a divaky, ano jsem festivalovy divak. Tenhle reziser me nikdy proste nezklame. Nejde o nacincanou kameru a hudbu (ta je mimichodem opravdu tentokat mene nacincana nez je u Wonga zvykem ). Jde hlavne o zajimavy, jemny pribeh a atmosferu "divnych" , "nestandartnich" vztahu. Katarze v zaveru filmu ( odjezd k vodopadu a navsteva Tchaj-peje) je pak jakousi "tresinkou na dortu". ()
Taký Wongov príjemný (nad)štandard. Na Šťastní spolu sa príjemne pozerá, pretože nič extra celospoločenské nerieši, je intímny, proste len tak plynie a ukazuje sínusoidu jedného vzťahu. Dvaja mladíci však neprechádzajú totálnou eufóriou nasledovanou pádom na dno, skôr raz je to také neutrálne a inokedy celkom na hovno. Tony Leung je veľký sympaťák, takže sa s ním dalo celkom jednoducho stotožniť, pričom tu vážne nejde o to, či sledujeme homosexuálny, alebo heterosexuálny vzťah a jeho vývoj, či skôr jeho labutiu pieseň. Do deja totiž vchádzame v období krízy. Wong nám prvú hodinu ukazuje takmer výlučne interiéry, predovšetkým jedného ošarpanéto bytu v B.A., ale smerom k záveru sa rozhodne poukazovať aj nejaké tie veľké celky tohto mesta a následne aj H.K. ()
"Rozejdeme se." -"Dáme se dohromady," "Rozejdeme se." ... Tak takhle tedy ne, přátelé. Ještě jsem neviděl nudnější asijský film. ()
Některé filmy člověk musí vidět ve správnou dobu. Tak mi snímek, který jsem kdysi ve špatném rozpoložení vypnula, nemizí z hlavy. Nevěřím tomu, že by tento příběh, který vlastně neměl ve scénáři jasně ukotvenou strukturu, a který Wong Kar-wai upravoval za pochodu, někdo natočil a zahrál lépe. Dnes, když vím, že ten suicidní opar, který vyzařuje Leslie Cheung, byl skutečný, když vím, že byl bisexuál... a navrch po zhlédnutí dokumentu "Buenos Aires Zero Degree" o podmínkách nátáčení filmu v Argentině, je dopad "Šťastných spolu" na mě maximální. ()
Wong Kar-wai je vynikající režisér a minimálně s barevným laděním (a obrazem vůbec) si zajímavě vyhrál. Všechny tři hlavní role jsou dobře napsané, obsazené i zahrané, ale stejně mě jejich příběh tentokrát nějak nepohltil. Dobré, ale ne zrovna úchvatné. ()
Snad právě celá ta nahodilá kompozice černobílých a barevných záběrů, dějových sekvencí i meditativních záběrů, všechna ta souběžná tekutost i přetržitost, mi spolu s hypertrofovaným tělesnem pokaždé brání zorientovat se bezpečně v celém tom melodramatu. S každým krutým i sladkým gestem mi rovněž připomíná celou řadu próz, dramat i filmů, kde se podobně osudový vztah naplňoval právě tímto rytmem: pokaždé to bylo a je stejné, až do únavy stejné. Tak namísto, abych cítil, co cítí muži na stříbrném plátně, jen svědčím o chaosu jejich přitažlivostí a odporech a zůstávám bezradný. ()
Pekné a prirodzené. S postavami Kar-wai Wonga divák žije, nedokáže si udržať odstup. Či chce či neche, nakoniec ich naplno precíti. Je v tom bolesť aj úľava zároveň. Neúprosná pravda vyjavená v tom najvrúcnejšom objatí. Poetický realizmus. Zjavenie... ()