poster

Ju-on: Owari no hajimari

  • japonský

    呪怨 -終わりの始まり-

  • anglický

    Ju-on: Beginning of the End

Horor

Japonsko, 2014, 91 min

Režie:

Masajuki Očiai

Kamera:

Hirofumi Okada

Hudba:

Kódži Ueno

Producenti:

Mikihiko Hirata
(další profese)
  • maddy
    **

    Pôvodný televízny Ju-On: The Curse aj jeho filmovú verziu Ju-On: The Grudge mám z Japonska veľmi rád a právom patria do pomyselného „zlatého fondu ázijských ducharín. Ďalšie pokračovania už boli viac menej zbytočné a hlavne, síce neurážajúca, ale len priemerná dvojica minulých príspevkov: Girl in Black a The Old Lady in White ukázali, že séria už nemá veľmi čo ponúknuť. Po štrnástich rokoch sa však niekto opäť pokúsil sériu oživiť už siedmym prírastkom. Tým niekým je tento krát režisér nezaujímavých kúskov ako japonský Kansen alebo slabý americký remake thajského Shutter, Masayuki Ochiai. A rovnako ako je väčšina jeho doterajšej tvorby nevýrazná je rovnako nevýrazný aj najnovší Ju-On, ktorý je len vyčerpanou ducharinou, ktoré boli naposledy v móde pred vyše desiatimi rokmi. Nie vyslovene zlou, ale takou nemastnou, neslanou až beda. The Beginning of the End sa síce príbehovo pokúša o akýsi prequel, ale vo výsledku to je jedno, pretože nové postavy a ich osudy nie sú nijako zaujímavé. Film by síce chcel odkazovať na mnoho známych scén z predošlých filmov (kultové strašenie v posteli), ale v podaní Ochiaia to vôbec nefunguje. Siedmy Ju-On tak už ani nevydesí, ani veľmi nebaví keďže tempo je až trestuhodne pomalé, ľakačky abstinujú alebo nefungujú, atmosféru cítiť minimálne a ani veľmi sa v ňom toho nedeje, takže tu nie je nič čo by stálo výrazne za zmienku. Ono to síce neurazí, ale je to tak nepotrebný, zbytočný film, že nemá zmysel sa o najnovšie pokračovanie Ju-Onu výraznejšie zaujímať. Pri Girl in Black a The Old Lady in White som to ešte akceptoval, ale živiť túto sériu ďalej týmto spôsobom nemá najmenší zmysel. A to píšem ako fanúšik Kayako a Toshia. CELKOVO: 2* (4/10)(21.11.2014)

  • Morholt
    ****

    Tady jsem neměl ten nejmenší problém a z mého pohledu se poslední Ju-on může směle měřit s těmi prvními z Šimizova pera. Samozřejmě film nepřichází s ničím originálním a pracuje s tím, co už bylo viděno v minulých dílech a místy mi připadalo, že přidává i něco z originálního japonského Kruhu, ale když se to tak vezme, tak prakticky všechny horory jsou recykláty, tak co? Navíc tohle mělo všechno, co od duchařského hororu čekám, takže napětí, lekačky a atmosféru, kterou bych se místy nebál označit za vynikající. Co se samotných duchů týče, tak mám výhrady k obligátnímu chlapečkovi, který přeci jen mohl být o něco démoničtější, ale vše napravila jeho strašící kolegyně. Já si to užil. 80%(9.4.2015)

  • George Stobbart
    ***

    Učiteľka príde domov vyhľadať žiaka, ktorý dlhšie chýba v škole, čo ju však zatiahne do nepríjemnej nočnej mory, keďže dom bol kedysi dejiskom desivej tragédie... Siedmy zárez do (ne)únavnej „Ju-on“ série predstavuje reboot diania, takže kto má chuť na otrepanú ázijskú duchárinu v tom pravom slova zmysle, nech sa páči. Osobne ten film považujem za nepotrebný, nie však zlý, teda pokiaľ sa človek prenesie cez 100x videné a bude sa na to pozerať len ako na nenáročnú duchárinu so starým (až príliš) známym Ju-on nádychom. Natočené je to pekne, atmosféra nechýba a pár ľakačiek + duchárskych kreácií občas zafunguje, takže tie 3* tam s trochou sebazaprenia nakoniec priklepnem.(9.11.2014)

  • Bloody13
    ***

    Tentokrát vůbec ne tak špatné, jak jsem čekal. Po dvou zcela nepovedených hodinových zbytečnostech „Girl in Black“ a „Old Lady in White“ přicházejí tvůrci s jakýmsi (logicky nově obsazeným) prequelem, kterému se místy konečně daří příjemně strašit. Příběh hezky odsýpá, scény s krkající rodinkou duchů se rychle kupí, hrdinové přicházejí o život, a to vše tříděno do známých kapitol. Nové ksichty Toshia s Kayako mi nevadily a celkem příjemně je nyní i pozměněna kultovní scéna s Kayako na schodech. Takže nakonec v pohodě Ju-on zásun, tohle fakt šlo. (60%)(13.1.2015)

  • Cedr
    *****

    Po dvou velmi průměrných příspěvcích z roku 2009 mě tento nový Ju-on nechával chladným. Až do chvíle, kdy jsem zaregistroval, že jej má na svědomí Masayuki Ochiai. Ochiai je totiž relativně ostřílený veterán novodobé vlny J-hororu a jeho Kansen z roku 2004 patří k tomu nejlepšímu co tato etapa nabídla. Beginning of the End je rebootem celé série a předchozí dvoj-projekt z roku 2009 sfoukl jako svíčku už během první půlhodiny. Asi je to hladem po kvalitním japonském (ale obecně i asijském) hororu, který při životě držel jen Kyoshi Kurosawa a tudíž i velmi nízkou laťkou, ale Beginning of the End je bezkonkurenčně tou nejlepší japonskou duchařinou poslední dekády. Zatímco se otec této série Takashi Shimizu a otec moderního J-hororu Hideo Nakata plácají v příšerných 3D projektech Masayuki Ochiai se vrátil ke "kořenům" a všechny efekty ať už digitální nebo ne překládá v dnes už celkem odscholové podobě J-hororu z přelomu tohoto století. Vynikající atmosféra, přesný casting a spousta povedených scén s hrstkou několika naprosto geniálních dělá z Beginning of the End záblesk naděje pro asijský horor. Nejlepší japonských horor to rozhodně není a plná pětihvězdičková palba je opravdu jen v kontextu bídy a mizérie tohoto skomírajícího subžánru. Po deseti dlouhých letech ale konečně přišel snímek, který se může klasickým Ringům, Ju-onům a Kairu aspoň podívat do očí. Přimhouřených.(2.1.2015)