poster

Ju-on: Owari no hajimari

  • japonský

    呪怨 -終わりの始まり-

  • anglický

    Ju-on: Beginning of the End

Horor

Japonsko, 2014, 91 min

Režie:

Masajuki Očiai

Kamera:

Hirofumi Okada

Hudba:

Kódži Ueno
  • *CARNIFEX*
    ***

    Mladá ambiciózna Jui nečakane postupuje z pozície zastupujúceho učiteľa na post triednej učiteľky. Hneď v prvý deň nástupu do svojej pozície zisťuje, že jeden zo žiakov, Tošio Saeki, už sedem dní vymeškal zo školskej dochádzky. V záznamoch predchádzajúceho triedneho učiteľa bola uvedená poznámka že sa nikoho z rodiny nepodarilo kontaktovať. Nakoľko si Jui musí z pozície svojho postavenia plniť nejaké povinnosti, rozhodne sa že daného žiaka na uvedenej adrese navštívi. Bez toho že by si to uvedomovala, vstupom do domu prichádza do priameho kontaktu s kliatbou, ktorá ju bude prenasledovať až kým ... Prvú časť už zrejme nikdy nič netromfne. To bola proste atmosférická pecka s množstvom nepredvídateľno-predvídateľných, a hlavne funkčných lakačiek, ktoré len málo koho nechali po nociach chladným. Nie, že by tento príbeh vyslovene sklamal, no povedzme, že napriek solídnemu nábehu k dobre spracovaným scénam nedošlo k poslednému kroku, ktorý by ich "razantne" vyhrotil. Až záverečná pol hodinka ponúkla niekoľko solídnych atmosférických pasáži či záberov, ktoré hádam potešia fanúšika hororu. Treba však dodať, že napriek peknej kamere, tento druh spracovania hororových prvkov sme už videli pred viac ako 10 rokmi. Tak či onak, "Ju - on" je ľahko nadpriemerná ducharina, ktorá nijak mimoriadne nesklame - 60%.(9.12.2014)

  • Cedr
    *****

    Po dvou velmi průměrných příspěvcích z roku 2009 mě tento nový Ju-on nechával chladným. Až do chvíle, kdy jsem zaregistroval, že jej má na svědomí Masayuki Ochiai. Ochiai je totiž relativně ostřílený veterán novodobé vlny J-hororu a jeho Kansen z roku 2004 patří k tomu nejlepšímu co tato etapa nabídla. Beginning of the End je rebootem celé série a předchozí dvoj-projekt z roku 2009 sfoukl jako svíčku už během první půlhodiny. Asi je to hladem po kvalitním japonském (ale obecně i asijském) hororu, který při životě držel jen Kyoshi Kurosawa a tudíž i velmi nízkou laťkou, ale Beginning of the End je bezkonkurenčně tou nejlepší japonskou duchařinou poslední dekády. Zatímco se otec této série Takashi Shimizu a otec moderního J-hororu Hideo Nakata plácají v příšerných 3D projektech Masayuki Ochiai se vrátil ke "kořenům" a všechny efekty ať už digitální nebo ne překládá v dnes už celkem odscholové podobě J-hororu z přelomu tohoto století. Vynikající atmosféra, přesný casting a spousta povedených scén s hrstkou několika naprosto geniálních dělá z Beginning of the End záblesk naděje pro asijský horor. Nejlepší japonských horor to rozhodně není a plná pětihvězdičková palba je opravdu jen v kontextu bídy a mizérie tohoto skomírajícího subžánru. Po deseti dlouhých letech ale konečně přišel snímek, který se může klasickým Ringům, Ju-onům a Kairu aspoň podívat do očí. Přimhouřených.(2.1.2015)

  • maddy
    **

    Pôvodný televízny Ju-On: The Curse aj jeho filmovú verziu Ju-On: The Grudge mám z Japonska veľmi rád a právom patria do pomyselného „zlatého fondu ázijských ducharín. Ďalšie pokračovania už boli viac menej zbytočné a hlavne, síce neurážajúca, ale len priemerná dvojica minulých príspevkov: Girl in Black a The Old Lady in White ukázali, že séria už nemá veľmi čo ponúknuť. Po štrnástich rokoch sa však niekto opäť pokúsil sériu oživiť už siedmym prírastkom. Tým niekým je tento krát režisér nezaujímavých kúskov ako japonský Kansen alebo slabý americký remake thajského Shutter, Masayuki Ochiai. A rovnako ako je väčšina jeho doterajšej tvorby nevýrazná je rovnako nevýrazný aj najnovší Ju-On, ktorý je len vyčerpanou ducharinou, ktoré boli naposledy v móde pred vyše desiatimi rokmi. Nie vyslovene zlou, ale takou nemastnou, neslanou až beda. The Beginning of the End sa síce príbehovo pokúša o akýsi prequel, ale vo výsledku to je jedno, pretože nové postavy a ich osudy nie sú nijako zaujímavé. Film by síce chcel odkazovať na mnoho známych scén z predošlých filmov (kultové strašenie v posteli), ale v podaní Ochiaia to vôbec nefunguje. Siedmy Ju-On tak už ani nevydesí, ani veľmi nebaví keďže tempo je až trestuhodne pomalé, ľakačky abstinujú alebo nefungujú, atmosféru cítiť minimálne a ani veľmi sa v ňom toho nedeje, takže tu nie je nič čo by stálo výrazne za zmienku. Ono to síce neurazí, ale je to tak nepotrebný, zbytočný film, že nemá zmysel sa o najnovšie pokračovanie Ju-Onu výraznejšie zaujímať. Pri Girl in Black a The Old Lady in White som to ešte akceptoval, ale živiť túto sériu ďalej týmto spôsobom nemá najmenší zmysel. A to píšem ako fanúšik Kayako a Toshia. CELKOVO: 2* (4/10)(21.11.2014)

  • Campbell
    ***

    Naprosto parádní první půlhodina která se změní v takovou frašku. Pravdou je že na filmy Ju-on bych dokázal koukat furt. Prostě mě příběhy lidí zajímají a je to jeden z mála filmů které dokáží navodit atmosféru. Jak jsem řekl první půlhodina dokáže vystrašit a je zatraceně dobrá a navíc příběh který se hlavně stará o historii Toshia je parádní. Ale po první půlhodině film hodně spadne do průměrné duchařiny která je sice zajímavá ale zatraceně pomalá a spíše mi přišlo jako kdybych koukal na drama než na duchařinu. Je to škoda protože jsem na film čekal od prvního ohlášení. Nemůžu říct že jsem zklamaný ale mohl to být druhý nejlepší Ju-on, holt režisér se bál tlačit na pilu. Což je v tomto případě škoda.(16.12.2014)

  • George Stobbart
    ***

    Učiteľka príde domov vyhľadať žiaka, ktorý dlhšie chýba v škole, čo ju však zatiahne do nepríjemnej nočnej mory, keďže dom bol kedysi dejiskom desivej tragédie... Siedmy zárez do (ne)únavnej „Ju-on“ série predstavuje reboot diania, takže kto má chuť na otrepanú ázijskú duchárinu v tom pravom slova zmysle, nech sa páči. Osobne ten film považujem za nepotrebný, nie však zlý, teda pokiaľ sa človek prenesie cez 100x videné a bude sa na to pozerať len ako na nenáročnú duchárinu so starým (až príliš) známym Ju-on nádychom. Natočené je to pekne, atmosféra nechýba a pár ľakačiek + duchárskych kreácií občas zafunguje, takže tie 3* tam s trochou sebazaprenia nakoniec priklepnem.(9.11.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace