Ve jménu krve

Zkurvené obsahy! Jeden se takhle těší jako kvadruplegik na podrbání na nose na staroškolského Sadroše v hustě Porterovské odplatové náladě a pak tři čtvrtiny stopáže musí otráveně čumět na nějaké posrané cestofilmové drama o tom, jak si vychlastaný helsendžlák vyjasňuje rodinné hovnoty se svou nesympatickou narkáčskou dceruškou a závěrem si jen tak mimochodem upytlačí pár nezáživných pokérovaných cigošů. Chápu, že kdyby do anotace místo Akční / Sryler napsali Psychologicky kýčovitá rodinná pičovina / Močopudné drama, posmrkalo by jim v kině sedačky jen několik opulentních hospodyněk a rozněžnělých bukanýrů, ale takto se jedná o zjevné klamání spotřebitele a mám teď sto chutí poštvat na Holý Úd ČOIku! Nicméně je to o půlku Rohypnolu méně narkoleptické, než když Mel balancoval na Hraně temnoty, a svým charismatem ta Rodinná pouta nakonec v mých očích domlel až k mimořádně hnusné, oslizlé a smradlavé trojce. (29.08.2016)

Staromódny akčňák, ktorý celý čas drží v očakávaní poriadneho akčného finále, a ono sa nedostaví. Kalifornské púšte sú dobrým dejiskom, Gibson je držák ako hrom, holčina je sympatická a jeden sicario efektný, ale napríklad k Helgelandovej Odplate, sofistikovane gradujúcej postupným kráglovaním chuťovkových gangstrov, to má na hony ďaleko. Keď dôjde na lámanie kostí, je to chuťovka, ale z 95% je to o kecaní, zbližovaní sa a nemá to priliš mozog. Slabý scenár. [Cannes] (07.07.2016)

Toto mi urobilo dobre. Nech je Mel Gibson akýkoľvek človek, rozhodne je dobrý herec.Aj tento priamočiary akčný film v štýle "dcéra sa dostala do sračiek, z ktorých ju musí vysekať drsný tatko" suverénne drží na svojich trénovaných pleciach. S dcérou im to spolu šlape (výborne napísané dialógy), lotri sú odporní, prestrelky krvavé, púšť madmaxovská. Po tej záplave digitálnych veľkochujovín leta 2016 je toto balzam na dušu. (31.08.2016)

Na nový film s Melem Gibsonem jsem se docela těšil. Výsledek mě ale mírně znejistil. Nejdřív jsem se chtěl nalákat rozhovorem, který si pro nás připravil Pomo s režisérem a Melem. Jenže zatímco režisér byl plný standardní francouzské arogance, tak Mel tam tak stál a bylo mu evidentně všechno jedno. Doufal jsem tedy, že film to zachrání, ale ani moc nezachránil. Zatímco Mel předváděl standardní postavu jeho proporcí, tak kameraman byl za kamerou asi nalitej. Byla to taková snaha o kultivovanou rozklepanou kameru, která sice předváděla hezké záběry na zajímavých místech, ale místy mě rozklepaností pěkně štvala. A stejně mě štvala i ta filmová dcera Mela, což se do konce filmu nezměnilo. Jak se říká, tak v jednoduchosti je síla. Tady je ta jednoduchost až moc přímočará. Závěrečná akční sekvence ale byla fajn. Škoda ale, že se Mel zase upíchl v další jednohubce na jedno shlédnutí. (19.09.2016)

Příjemně věcný revenge thriller. V sobotu večer na Nově splní svůj účel, ale fanouškům béček, která neřeší množství sprostých slov ani počet mrtvých, zřejmě nenabídne stejné uspokojení jako filmy ještě více nekompromisní a hlásící se k trashové tradici s větší hrdostí (třeba Gibsonova Odplata). Patetický rozměr opětovného shledání a sblížení otce a dcery se Richetovi sice daří omezit tím, že vztah ústřední dvojice pojímá trochu jako v buddy movie, ale přes všechen cynismus a černý humor (viz hned úvodní vtípek s nakupováním nábojů, který je ovšem v zásadním rozporu s tím, jak nekomplikovaně jsou zbraně pojímány ve zbytku filmu) je pořád patrné, že tématem filmu je rodina a odpuštění. Na výchovné dialogy naštěstí vzhledem ke krátké stopáži nezbývá mnoho času a Gibsonův táta navíc většinu dceřiných hříchů odbývá slovem „fuck“ pronášeným s různou intonací. Richet ví, kdy vyprávění nakopnout akční scénou a vzdor předvídatelnosti zápletky dokáže párkrát překvapit alespoň nečekaným střihem (do toho, co se odehrává ve filmu promítaném v kině) nebo nervností, s jakou jsou nasnímány a sestříhány běžné konverzace (takže si neustále uvědomujeme, že hrdiny tlačí čas). ___ Jestli se o některých rolích tvrdí, že byly napsány herci přímo na tělo, v tomto případě to platí bezezbytku (třebaže jako předloha posloužila kniha) a autobiografický aspekt mi zároveň přijde na celém filmu nejinspirativnější. Gibson hraje vyléčeného alkoholika, bývalého člena motorkářského gangu, který měl tolik problémů se zákonem, že sebemenším prohřeškem riskuje porušení podmínky a návrat za mříže. Před společností, ve kterou ztratil jakoukoli důvěru, se skrývá ve westernové krajině nikoho u mexických hranic. Teprve dcera v nesnázích jej přiměje oprášit vojenské uvažování a zabijácké schopnosti, které nakonec nejsou něčím, zač by se měl stydět, nýbrž užitečnou pojistkou pro případ nouze a připomínkou časů, kdy skutečně žil (nejen přežíval). Nikdy nevíte, kdy váš obytný přívěs přijede rozstřílet skupina naštvaných Mexičanů (k dobru filmu třeba připsat, že hrozbu zde představují také neonácci) a vy budete muset vzít spravedlnost do svých rukou. Problémová minulost vám v podobné situaci přijde vhod. Není přitom podstatné, kolik škody napácháte a kolik mrtvol za sebou zanecháte, pokud tím pomůžete rodině. Jinými slovy, pokud jste – jako Mel – kdysi byli padouši, neznamená to, že byste se kvůli tomu měli až do konce života trápit. Blood Father bude těžko filmem, který spasí Gibsonovu kariéru, zároveň ale nabízí mnohem víc (provinilé) zábavy než jiné projekty, jež jsou v zásadě jen psychoterapií herce nebo tvůrce. 65% (18.09.2016)