Brat
Brother
Režie:
Alexej BalabanovScénář:
Alexej BalabanovKamera:
Sergej AstachovHrají:
Sergej Bodrov Jr., Viktor Suchorukov, Světlana Pismičenko, Alexej Polujan, Natalja Lvova, Andrej Krasko, Sergej Děbižev, Sergej Astachov, Jurij Kuzněcov (více)Obsahy(1)
Danila je úplně obyčejný mladík. Na svém milovaném discmanu Sony nejraději poslouchá rockovou skupinu Nautilus. Dokončil vojenskou službu v ruské armádě a je nezaměstnaný. Zrovna dorazil do Petrohradu, aby se podíval po svém starším bratrovi Viktorovi, ale zatím neví, že ten se zde uchytil jako nájemný vrah. Bez jakéhokoliv uvítání zatahuje Viktor svého mladšího a méně zkušeného bratříčka do "rodinného podniku". (oficiální text distributora)
(více)Recenze (65)
Portrét sociálneho úpadku ruskej spoločnosti po páde komunizmu, žumpa, chaos, dekadencia a východný Divoký západ, absencia zákona, bezprávie a beznádej. Kult, štýl, Taxikár po rusky a kľúčový zdroj & pilier inšpirácie pri tvorbe videoherného zázraku menom Grand Theft Auto IV. To všetko a mnoho viac je Balabanov majsterštik Brat. Drsný, drsný však kvôli naratívu a autenticite reálií, nie kvôli účelovej surovosti à la jeho neskorší počin Gruz 200. Scény výroby tlmiča a brokov s klincami do vitrínky. Pred piatimi hviezdami bráni len môj pocit, že viac ako film v kompaktnom celku som sledoval 90-minútovú kompiláciu scén, ktoré navonok na seba nadväzujú, no pri bližšom pohľade mohlo veľké množstvo z nich radšej zostať v strižni. A tie čierne prechody medzi strihom, no hrozné niečo... (12.1.2020) (13.6.2022) ()
Křišťálový glóbus - výběr ()
Ruská drsná škola postrádající jakékoliv tempo a dramatičnost diváka utahá jednoduchou zápletkou, nijakou pointou a příšernou hudbou. Příběhů o pomstě či rodinných hodnotách v rámci mafie jsem už viděl přehršel a tahle skazka bohužel zapadá do toho nejobyčejnějšího podprůměru, který nemá na to, aby se v divákově mysli udržel déle než několik hodin po samotné projekci. Snad jen pro zaryté rusofily a odpůrce vlajky s hvězdami a pruhy. Stejný model, stejné schéma a stejná tendenčnost v tupé režii prostě nudí... ()
Neobvyklý pohled do poměrů v dnešním Rusku. Možná je to trochu filmově "přkrášlené", ale možná taky ne. ()
Zdá se, že Rusko je pořád beznadějně ponuré, zchátralé a zablácené. Ale jedna zásadní změna tady je..ruština už není odporně znějící řeč. ()
,,BUĎ ONI NEBO MY, BRATŘE!“...... /// Danila má po vojně a nemá práci. ,,ZDECHNEŠ V BASE! JAKO TVŮJ NEŠŤASTNEJ FOTR.“ Když je mu jasný, co ho teda čeká, nezbejvá, než se vydat do Leningradu za Vítěnkou. Jsou stejný krve, nahrazoval mu tátu. A na světě nemá nikoho bližšího.... Líbí se mi ponurost Ruskýho světa. Život mladýho Danily není žádnej Discopříběh. Připomíná spíš ten z Mandragory. I díky tý ruský hudbě. A protože nedokážu psát takový ty kydy o tom, že je to nejdůležitější ruský "nemichalkovovský" film 90. let a že režisér i scénárista Balabanov ukázal svůj názor na to, co se koncem 90. let v Rusku děje napíšu jen, že se mi to líbilo pro svoji syrovost a realitu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že v Rusku každej brácha nemusí mít príma bráchu. 2.) Kvůli Křídlům od Nautilus Pompilus bych i zabil. 3.) Nevím k čemu je dobrá brokovnice s uřízlou hlavní a hřebíky bez hlaviček. 4.) Thx za titule ,,jilekl“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * ()
Tak tohle je ruská gangsterka. Jiné poměry, jiné prostředí ... ale závěrečná čistící akce s brokovnicí ... hmmmm! ()
Příběh je pohříchu "pohollywoodsku" zjednodušen, ale určitou míru autenticity tady stejně najdeme. Filmy ze současného Ruska by tady měli dávat častěji, aby si lidi uvědomili, že se vlastně máme dobře. :o) P.S. Dočkáme se u nás uvedení dvojky? ()
Realistická drsná chuťovka z postkomunistického Ruska, kde hodnota života člověka je nulová a zvlášť v anonymním velkoměstě bez zázemí a s pozadím neúprosného zákona volného trhu... a už Oldřich Nový v jedné krimi odehrávájící se v Karlových Varech (Kde alibi nestačí) pronesl krásnou větu: "Vážený pane, svoboda bez peněz je jen klamná představa.." ... tak v tomto případě to platí dvojnásob aneb bez peněz obzvláště do Ruska nelez... ()
Štýlový priemer, bez jediného výrazného momentu, ktorý by stál za opakovanú projekciu. Rusko je (nielen) pre mňa s filmového hľadiska stále celkom exotickou krajinou a mierna schovievavosť je IMHO na mieste, preto film s kľudným svedomím doporučujem. ()
Ikonický dialóg filmu: "Čím si bol na vojne?" Danila (brat): "Pisárom na štábe.". Ikonická kapela filmu: Nautilus Pompilius. Brat zháňa (často márne) jej cd v music shopoch, ide na jej koncert v Piteri, napokon zoženie pirátsku videonahrávku ich koncertu. S obľúbenou skupinou je tesne spätý i jeden z hrdinových obľúbených predmetov - discman. Ten mu raz i zachráni život, pretože po ňom idúca guľka sa roztriešti práve o discman pripnutý za opasok. Ďalšími obľúbenými predmetmi sú zbrane - klasický revolver a v zábere brokovnica. S nekonečnou trpezlivosťou Danila zbrane vylepšuje, vyrába pre ne špeciálne náboje a podobne. Krásy Sankt Peterburgu (ľudovo Pitera) sú ukázané najviac prostredníctvom tržníc, starého luteránskeho cintorína. Sem tam sa mihne i iná pamiatka, napr.bronzový Medený jazdec (pamätník cárovi Petrovi Veľkému) na žulovom podstavci. Mestom prechádza zvláštna prázdna žltá električka (prázdna ako hrdinovia filmu), byty pôsobia zanedbane a ošuntele, všade plno fliaš, ubližovania ženám, ich poddajnosti násiliu, všade samá šlapka alebo bezdomovec. Alebo mafiánsky vydierač a násilník. Ruský štandard. Русский Стандарт. ()
Zcela okouzlen genialitou multiboďáka Houdiniho mu tímto děkuji za informaci - Křišťálový globus - výběr. Fakt boží koment, mudrlante, nasral jsem si z toho do bot......Tento drsný film mě opět smířil s ruskou kinematrografií. Možná si tu po druhé světové ustříkl nějaký Ivan zrovna, když šla okolo moje bábrle, ale pro utrpení široširé postsovětské duše mám až neočekávané pochopení. Kromě záživné akce a již zmíněného náhledu do vnitřního světa rusákova mi dílko přineslo jednu nečekanou lásku - skupinu Nautilus Pompilius. ()
Nečakajte žiadny nablýskaný film v štýle G. Richieho. Toto je ruská drsná škola s výborným a pohodovým Sergeiom Bodrovom v hlavnej úlohe, ktorý všetko rieši s chladnou hlavou a ...brokovnicou, samozrejme. Veľká škoda, že už nie je medzi nami, to čo sa stalo celému štábu v Kavkazkých horách je neuveriteľná tragédia. 80%. ()
Věrohodný příběh o "probuzení" ()
Na snímku je nejzajímavější pohled na Rusko 90-tých let. Ona všude přítomná špína, nepořádek, bezuzdné pití, zmar, zbytečnost a národní hrdost, přičemž není na co. Sám příběh je pohádka amerického typu o spravedlivém, nezranitelném (v tomto případě ruském) supermanovi, který lehce a s převahou bez pomoci práva a policie vítězí nad všemi bídáky, aby nakonec jako ten nejlepší zůstal sám. ()
Lidi, kteří požadují po filmu "příběh", nebo kteří mají averzi ke všemu ruskému, tento film skoro jistě spolehlivě odradí. Mně osobně se ale líbil - a to nejenom pro moji afinitu k ruské kinematografii obecně, ale i pro rok vzniku filmu, který z něj už dělá správné devadesátkové retro, které bych se třeba nebál přirovnat k mému oblíbenému Leonovi. Pro mě osobně není bez zajímavosti, jak nehostinně zde Petrohrad vypadá - žádné "Benátky severu", ale pošmourné a nevlídné město, ne nepodobné komunistickému Minsku z mého oblíbeného filmu Milenec. Osobně Bratra řadím k tomu druhu filmů, kde je děj upozaděn a prim hrají postavy - ty jsou zde mimořádně podařené, a když má člověk na takový film náladu, může to skýtat výborný divácký zážitek. Hlavní postava - ve skvělém hereckém ztvárnění Sergeje Bodrova - je neuvěřitelný sympaťák, a celý film jsem mu držel palce, aby z toho vyvázl se zdravou kůží. Samotný závěr mě potom neobyčejně potěšil - tenhle film mi vyloženě sednul (mj. i díky nečekaně skvělému soundtracku; co mi naopak trochu vadilo, byla kamera, s těmi jejími věčnými otravnými stmívačkami). Když jsem se po zhlédnutí filmu dočetl, že ten charismatický chlapík Sergej Bodrov tragicky zemřel 5 let po vzniku tohoto filmu, v mé duši se rozlil smutek - škoda ho, byl to skvělý herec. Bratr po něm zůstal jako pozoruhodný doklad vzmachu ruského filmu na konci 90. let. ()
Ruský thriller o chladném ruském zabijákovi, který předčí svého staršího bratra. Jeho "kamarádem" je německý bezdomovec, přežívající na petrohradském luterském hřbitově. Marně jsem ve filmu hledal nějakou myšlenku. Napínavé to je, ale pouze na jedno zhlédnutí. Balabanovův Topič se mi zdá lepší, i když ani tam žádné hlubší myšlenky nejsou. ()
Stará dobrá drsná ruská škola. Old school tvrdých ulic. Film se nese na vlně podobné Bumer (2003). Po shlédnutí mám pocit, že se jedná tak trochu o ruského Švejka, co umí zabíjet. Melancholická linie ošklivých událostí odráží ruskou kulturu z nižších pater společnosti. Pro tento styl filmu je třeba mít speciální místo v srdci. ()
„Město je zlá síla. Silné oslabuje.“ Nezapírám tomu snímku určitou společenskou výpověď a relativně autentický náhled do reálií ruského podsvětí 90. let. Gangsterky nebyly nikdy mým oblíbeným žánrem a Rusko snad nikdy v žádném směru mou oblíbenou zemí (aktuálně už teprve ne), ale snímek jsem zhlédl na doporučení a přistupoval jsem k němu zcela bez předsudků. Prodívat se touhle šílenou žumpou v značně odtažitém podání navrch jsem sice zvládl, jen pro mě z ní po celou dobu, snad až na pár scén v posledních 10ti minutách, nevzešel žádný silnější dojem. I přes téma rodinných vztahů na mě Bratr působil značně odosobněně a až na výjimky (taky k závěru) mě neoslovila ani přítomná hudba. Těch pár lepších záblesků, kdy jsem měl krátkodobý pocit, že začínám být ohledně dalšího děje a jednání postav napjatý, tak nějak pokaždé záhy vyhaslo. [45%] ()
Ruský pokus o komorní gangsterku. Já se dost nudil, takže pro mě silně nepovedený pokus. ()