Breathe
Dýchaj
Režie:
Mélanie LaurentKamera:
Arnaud PotierHudba:
Marc ChouarainHrají:
Joséphine Japy, Lou de Laâge, Roxane Duran, Alejandro Albarracín, Radivoje Bukvič, Isabelle Carré, Camille Claris, Marie Denarnaud, Claire Keim (více)Obsahy(1)
Príbeh neobyčajne intenzívneho vzťahu dvoch dospievajúcich dievčat. Sedemnásťročnú Charlie trápi osamelosť, pochybnosti a nízke sebavedomie. Keď do školy nastúpi nová spolužiačka Sarah, stane sa z nich nerozlučná dvojica. Charlie je krásnou a sebavedomou Sarah fascinovaná a novým priateľstvom je nadšená, motivácia manipulatívnej a nie celkom úprimnej Sarah však nie je natoľko jednoznačná. Nevyrovnaný vzťah tak nevyhnutne naberie nebezpečne dramatický spád. (STV)
(více)Recenze (36)
Laurent se snaží spíš o pocitový film, jenže tím pádem se pohybuje na velmi tenkém ledě. Tenhle film tak bude mít odpůrce, ale i fanoušky a popravdě sám nevím, do jaké skupiny patřím. Za ten mrazivý zážitek ke konci to kadžopádně stojí... jde o nádherně natočené a zahrané drámo, kterému bohužel chybí rozvinutější příběh. ()
Vzťah dvoch dievčat sa vyvíja celkom ináč, ako som očakával. Je to asi zo života, teda komplikované a je v tom viac zrady ako priateľstva. Čo už, keď to medzi dievčatami tak chodí, na rozdiel od chlapov, ktorí chcú mať vo vzťahoch jasno. Aspoň zvyčajne. Mňa film viac nudil ako potešil, a len so sebazaprením na slabé tri hviezdy. ()
Mélanie není jen půvabná herečka, ale i jako režisérka dokáže poeticky a něžně vyprávět adolescentní příběh o lásce a manipulaci...Přitom je civilní, nepřehrává, není hysterickou, ale vystačí si s náznaky, drobnými gesty a bezchybně zvolenými herečkami... ()
Francie cítit z každé sekundy. Škoda, že to nebylo dotaženější. ()
Hlavní linka je příliš redukovaná, monotematická, působí dojmem, jako by se odehrávala ve vzduchoprázdnu, chybí ji analytické a realistické vsazení do kontextu skutečnosti. Jednoznačně předvídatelný konec budí dojem autorské fantazie ze školních let, v nichž se autor s nápady setkává poprvé, a považuje je tak ještě za originální. Příběhu neprospívá, činí ho primitivním a prvoplánovým. Oceňuji výborné herecké výkony, jestli vůbec stojí za to film shlédnout, tak právě kvůli nim. Svou psychologickou nepropracovaností zůstává ale navzdory nim v kategorii nižšího žánru odpoledních televizních show. ()
Velmi zajímavý francouzský snímek, který vypráví příběh dvou krásných mladých dívek, jenž prožívají jeden složitý vztah. Charlène poznává ve škole novou spolužačku Sarah, ze které se ihned po seznámení, stane její nejlepší kamarádka. Všechno najednou vypadá idylicky a nádherně. Zničeho nic se, ale se toto přátelství začne dostávat do problémů. Celou dobu jsem s napětím sledoval tento vztah a stále jsem čekal, kam až se dostane. Bylo to zásluhou skvělých hlavních představitelek, které přirozeně a s citem ztvárnili tyto postavy, tak i kamery nebo hudby. A závěr filmu mě docela zaskočil. ()
No, a je to tu zase. Ta Mélanie Laurent umí, jak před kamerou, tak i na "druhé straně barikády." Po Les Adoptés, které sice byly o ženách, ale ne tak úplně o lesbické tematice, další její režisérský počin, tentokrát na téma studentské lásky dvou dívek. Nebo možná trochu lépe řečeno to nebylo tak docela o lesbické lásce jako takové, ale spíš o poměrně složitém vztahu dvou dívek, a nejen jich. Charlène (Joséphine Japy), která se zakouká do nové spolužačky Sarah (Lou de Laâge), mi tak nějak připadala, že neví, co chce, chvíli to vypadalo, že o Sarah stojí, chvíli zase že ne, skoro se zdálo, že se vyžívá v jistém sebemrskačství a ráda si hraje na chudáka, na oběť neférového jednání Sarah, kterou chvíli miluje, chvíli nenávidí. V určité fázi ten film skoro až nudil tím, že se tam poměrně nic moc nedělo. Ale pouto Charlène k Sarah bylo asi silnější, než to na první pohled vypadalo. Až tak, že na konci neunesla to, že si Sarah našla jinou přítelkyni a chtěla se odstěhovat. Chvíli jsem uvažoval i o zcela průměrných třech hvězičkách, ale skvělé výkony obou mladých hereček a docela šokující závěr to vytáhl na slušné 4. I když to zase až tak šokující nebylo, Sarah si o to docela říkala... ()
3,65 – Nie zlé, ale predchádzajúci film sa mi páčil viac. Každopádne prekvapivý koniec a dobre vyjadrené emócie. ()
Pěkná sonda do toho, jak to současní mladí mají. Bylo to pěkně civilně, až dokumentaristicky natočené. Ze začátku čekáte film, který tady byl stokrát, a ono vás to překvapí, že to je jiné a chce to řešit jiné věci. Ty dějové zvraty jsou překvapivé, stejně jako asi nečekáte ten konec. Zároveň se nemůžete zbavit dojmu, že to mohlo jít dál a více do hloubky. ()
Třetí "teen girl" drama z kolébky, školky, školy, střední školy a dnes už věhlasné univerzity kolektivismu:), co jsem měl za poslední cca za rok možnost zhlédnout. Reálie jsou si tak podobné, že v prvních minutách jsem měl obavy, že vidím znovu jedno z těch předchozích:) Déjà vu sice i později párkrát zaklepalo na dvéře, ale jinak jsem sledoval svébytný film se zajímavým scénářem především (ale nejen) o vztahu dvou povahově rozdílných spolužaček/kamarádek, perfektním zobrazením (a zahráním, bravo) postav a... to vše bylo zachyceno kameramanem vyhnaným na plac přespříliš brzy ráno po těžké kalbě včerejší večer:) Nemám nic proti roztřesené kameře sledující záda kráčející osoby, ale dlouhé statické záběry na děvče v pokoji, ve školní škamně, při snídani, obědě atd. by mohly být prosty kruhů, elips a pseudonáhodných výchylek. Bez toho by to asi nebyl ten správný art, ale můj zážitek z filmu to rušilo a silně negativně poznamenalo. Přestože některé kompozice se mi moc líbily a budu si je pamatovat. Na druhou stranu, některé jiné byly spíš originální, než funkční (záběry zpoza zadního okna auta například)... Slabší čtyři. - Proč mu vždycky odpouštíš? - Jinak to nejde. ()
Nebolo to až tak zlé, akurát nedokážem pochopiť prečo sa taká milá a sympatická dievčina chcela napriek všetkému silou mocou kamarátiť (alebo ktovie čo vlastne) s hentakou nehoráznou špinou. S takýmto leitmotívom sa jednoducho nedokážem stotožniť. Do hlavnej hrdinky by veru vôbec nebol problém sa zabuchnúť ale tú druhú zákernú fuchtlu mala okamžite poslať (a možno aj nakopať) do prdele a nie sa jej nebodaj podlizovať a doprosovať. Záver síce trošku naznačuje že na každú sviňu sa voda varí, akurát je obrovská škoda že je nedotiahnutý a divák si teda v konečnom dôsledku môže len domýšlať. ()
Veľmi šikovne natočená artová teenage psychologická dráma. Mélanie ako režisérka a scenáristka opäť exceluje a ukazuje hlavne skvelú prácu s hercami a tiež aj ich výber. Dokonale vykreslené charaktery, krásna kamera, hudba. Jedinú výtku mám k druhej polke, kde to napätie mohlo stupňovať ešte viac. Čakala som tak trochu Blue Is the Warmest Color 2.0, ale mýlila som sa... okrem teda pár náznakov ale nebudem spoilovať :).Vcelku u mňa veľká spokojnosť. ()
Hola Guys! =´) ...o intenzitě vztahu máme každý svůj příběh a taky známe to, že je vášeň nezvladatelná... - to, co Respire otevírá, je možnost nahlédnout do výkladu psychického vydírání, slabosti duše, kruté upřímnosti samoty a místo pro bezbřehé přání (pro mě!), abychom nedělali to, co nechceme, aby druzí dělali nám. - to vše zaměřili v přátelství! Ach...to má přátelská duše lapala po dechu. - hodnotím pouze herecké výkony a atmosféru, protože vše ostatní je nevydýchatelné. ()
Tedy Mélanie, ty mi dáváš zabrat. Opět výtečně natočená vztahovka. Scénář, režie výborně vygradováno. Kamera, zvuk do detailu vypilováno. Ta holka zkrátka umí! Herecké výkony velmi přesvědčivé. No - uf! ()
Primitívny film plný bludov. Horšie ako B film. ()
Pekne stúpajúca psychadélia, pri ktorej som však taký silný zaver nečakal. Ten pocit, keď nechápavo pozeráš na tmavú obrazovku po záverečnej scéne a jediné na čo sa zmôžeš je hlasné "fuuuuck!" ()