Kavkazskij plennik
Obsahy(1)
V inspiraci stejnojmennou povídkou Lva Nikolajeviče Tolstého je vyprávěn příběh ze současnosti odehrávající se na blíže neučeném místě Kavkazu. Dva ruští vojáci se dostanou do zajetí v domě starého horala, který je chce vyměnit za svého syna, uvrženého do ruského vězení. Filmová událost roku 1996.
Do současnosti zasazený přepis klasické povídky Lva N. Tolstého Kavkazský zajatec (před 11 lety zvítězil na karlovarském festivalu) jen dokazuje, že některé příběhy jsou věčné, že se mění jedině vnější reálie. Snímek vypráví o dvou vojácích ruské armády, zajatých kavkazskými horaly. Jedním je starší, notně již zcyničtělý důstojník Saša (Oleg Meňšikov), pro něhož se armáda stala jediným domovem. Druhým je sotva odvedený mladíček Váňa (Sergej Bodrov ml.). Únosce, majestátně vyhlížející patriarcha Abdul (Džemal Sicharulidze), naivně věří, že tak dosáhne snaze propuštění svého syna, zajatého ruskými vojsky.
V inscenačně úsporných tazích načrtává režisér Sergej Bodrov nejen vztahy mezi oběma zajatci, ale také konfrontuje ruskou "velkopanskou" mentalitu s kavkazskými horaly a jejich rodovým uspořádáním. Nezajímá jej pouze dobrodružná zápletka, související třeba s pokusy o útěk. Zjišťuje, že se střetávají dva rozlišné světy, které si nemohou porozumět. Bodrov sice nechce démonizovat či naopak obhajovat ani jednu stranu, spíše jej zajímá osudová spirála narůstajícího násilí, kdy jedna odvetná akce probouzí ještě ostřejší odezvu, avšak ruská armáda je přece jen vylíčena (aspoň ve svém důstojnickém sboru) jako figurky ovládané představou imperiální nadřazenosti. Hrdí a mlčenliví Kavkazané, jejichž svět ovšem také není přiblížen víc než v několika vnějších frázích (muslimská modlitba), však své konání motivují odedávnými zvyklostmi a není v něm prvek akutní osobní nenávisti (třeba později zabitý hlídač zajatců, kdysi odsouzený za zabití své nevěrné ženy na Sibiř a tam zbavený jazyka, by měl všechny důvody nenávidět Rusy, ale komunikuje s nimi bez jakékoli zášti, dokonce přechází i výzvy, aby si s nimi zazpíval - a notuje mručením).
Svůj podíl na konečném vyznění má i kameraman Pavel Lebešev. Silné působivosti dosahují přírodní scenérie kavkazských hor, kde vesnička z leteckého pohledu připomíná vlaštovčí hnízda přilepená na příkrém úbočí. Také průhledy do aulu, jehož život tepe svým vlastním rytmem, obsahují hodně emocionality, prostředí, kde se svým způsobem zastavil čas a kde tradice krevní msty náhle narážejí na anonymitu viníků (ruská armáda), je ovšem postiženo velice krevnatě a s nepochybnou pokorou vůči lidem, jejichž klid narušila imperiální politika velkého souseda. - Jan Jaroš (Letní filmová škola)
(více)Recenze (73)
Ruský film o vojne, ktorý vyznieva až protirusky? Jedinečnosť? Náhoda? Zámer? Objektivita? Ťažko povedať, ale ja tomu nedám plný počet skôr z dôvodu, že ľudia z Kaukazu tu boli o niečo v lepšom svetle vykreslení ako ruskí, to sa ešte o druhej rusko-čečenskej vojne nechyrovalo, ani o útokoch v Dubrovke, Beslane, v moskovskom metre a mnohých iných. Veď práve prvá vojna, v ktorej sa odohráva film mala okolo 5 700 obetí na ruskej strane a okolo 17 000 na čečenskej a pritom počty civilných obetí sa odhadujú niečo medzi 30 000 a 100 000. Druhá zas okolo 7 500 a podľa neoficiálnych údajov až okolo 11 000 padlých na ruskej strane a okolo 16 300 na čečenskej a spolu s civilnými obeťami sa počet mŕtvych z tejto vojny šplhá okolo čísla 75 000. Práve to, že to nebol úplne rovnocenný film mi nedá, ale inak je to prekvapenie. Je to pohľad do kultúry tak Rusov, ako aj obyvateľov Kaukazu, všetko v pozadí inak zaujímavého deja, kde vzniká priateľstvo, ale realita vojny, hrdosť, pomsta, všetko ničí, pritom je to všetko tak uveriteľné, je to akoby z časti dokument, ešte aj na dnešnú dobu to má čo povedať, veľmi dôveryhodné, niekedy vtipné, ale zároveň drsné, smutné s rozpačitým pološťastným koncom. Mne sa to však veľmi páčilo, zaujímavosť tkvela v detailoch, pri rozhovoroch, prostredí, psychológiou, ukážke ako otec nezniesol, že jeho syn slúži pre Rusov a tak ho sám zabil zbraňou od Rusov, no hlavne výkone hlavných postáv. Tento film je akoby nadčasový, spôsobuje to neznáme odľahlé miesto, živé sny s mŕtvym kamarátom, filozofovanie, proste spĺňa náročné kritériá a má, čo povedať aj dnes, ja som mu tipoval rok 2006 alebo 2007 a čuduj sa svete, ono je to ešte o 10 rokov staršie, odo mňa menšia poklona. ()
Napriek masívnej reklame v podobe výrazne kladných hodnotení, film na mňa nezapôsobil podľa očakávania. Adaptácia prózy významného ruského realistu Leva Nikolajeviča Tolstoja, nadčasový príbeh vojny, aktualizovaný, zasadený do bližšie neurčenej krajiny na Kaukaze, ktorý ašpiruje na univerzálnu platnosť výpovede... To je dobré najmä pre snobov. Dvojica ruských vojakov je zajatá a väznená vyznávačmi islamu, usilujúcimi o nezávislosť, ktorí s nimi zaobchádzajú veľmi dobre. Strádajú hlavne nedostatkom jedla, ale tým trpia aj "únoscovia", to je len dôsledkom chudoby horskej dediny. Žiadna avizovaná rukojemnícka dráma sa napokon nekoná. Naopak. Rusov dokonca pozvú na piknik a boxerský zápas, ktorý sa skončí fraškou. Tie ustavičné pokusy odľahčovať vážnu tému humorom, keď v podstate, ani nie je čo odľahčovať, sú miestami trápne. Film by mal vystihovať absurditu vojny, no absurdný je vo svojej podstate. Jeden z ruských vojakov je nakoniec zľahka porezaný na krku (nie podrezaný) a v momente zomiera, čo je takisto absurdné. V skutočnosti by z takejto rany krvácal nekonečne dlhý čas. Príbeh má od začiatku realistický základ, no zrazu sa v závere zjaví duch. Predmetnú prózu Tolstoja som nečítal, ťažko povedať, či by vylepšila môj dojem, najmä vzhľadom na časové a priestorové zakotvenie realistickej literatúry. ()
Nemůžu se zbavit pocitu, že film byl takto natočen jen proto, aby mohl dostávat mezinárodní ocenění. Je totiž takovej "internacionální" tzn. že nikomu nestraní, jde mu hlavně o člověka a válku spíš zesměšňuje. Příběh ruského vojáka zajatého ve vesnici v horách by tak mohl být zasazen kamkoli jinam, ale hodil se ten konflikt, o kterým ví na Západě každej úplný prd. Špatný to ale určitě nebylo, jen jsem čekal něco drobátko jiného...70% ()
Krasnej (protivalecnej) film z prostredi Kavkazu. Je neuveritelny, jak tam Ti lidi zijou... Film je o dvou ruskych zajatcich, drzenych ve vesnici v horach, s planem vymenit je za syna mistniho predaka, ktereho drzi zase rusove ve sve posadce. Krasny film bez happyendu. - - Сергей Бодров byl nesporny a vynikajici talent, a je ho velika skoda. ()
Кавказский пленник je další ukázkou, že Ruská filmografie má stále co nábídnout a čím zaujmout! Zajatec mi něčím připomněl Rogožkinovu Kukušku - stejná síla minimalismu a naturalismu. Z příběhu výměny zajatců by američani udělali monstrózní velkofilm, ve kterém by se všichni postříleli, pak by se do toho zapojila FBI, k tomu samozřejmě stíhačky a tereňáky , mezitím by tam proběhla nějaká šílená lovestory a nakonec by to všechno musel řešit přinejmenším prezident. Rusové si vystačí s několika krávami, dřevěnou hračkou, řetězy a udělají naprosto věrohodný a svérázně zábavný film, který fantasticky zachycuje atmosféru a povahu Kavkazu. Perfektní zážitek navíc umocňují vynikající výkony Menšikova (Unaveni sluncem) a hlavně Bodrova Jr. (škoda ho...) 4/5 za trochu nepovedený konec ()
Galerie (46)
Zajímavosti (4)
- Když místní vojáci zjistili, že je amatérská herečka Mechralijevová placena v dolarech, vzali celý štáb jako rukojmí do té doby, než se přešlo na rubly. Natáčení pak pokračovalo, jakoby se nic nestalo. (džanik)
- Film je “modernizací“ krátké povídky L.N.Tolstého. (džanik)
- Sergej Bodrov nebyl v době natáčení profesionální herec, v té době ještě studoval, resp. psal disertační práci o historii benátského malířství. (chamonix)
Reklama