Protigangová brigáda

Solidní kriminálka, kterou Borderie a Hossein stihli natočit uprostřed své série o Angelice. Knižní předlohu napsal stejný autor jako u Sicilského klanu. Na svou dobu poměrně moderní a neotřelé. Zajímavá zápletka, nezvyklá role Michela Galabrua (pro změnu uprostřed své původní série o četnících). Vyčištěná kopie dostupná na Netflixu působí, jako by byl film natočený klidně o 20 let později. Vadili mi jen přehrávající Préjean a Creton. (29.06.2023)

Velmi dobrá staromódní kriminálka. Celému snímku dominuje kombinace hudby a obrazu, ta mě hrozně bavila od začátku až do konce. Některé scény však vyznívají trochu nereálně a některé jsou zase patetické. Patos ale do takovýchto snímků docela dobře zapadá. (současný průměr 68 % absolutně neodpovídá kvalitě snímku. Viděl bych to na 80 - 85 %) (17.02.2008)

Míra uvěřitelnosti proměny muzikantů v gangstery, alespoň co se mne týče, velmi nízká, ale celkově mi to přišlo zajímavý, pestrý a vynalézavý. A jestli jsem se rozmýšlel mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, tak na čtyři to definitivně vyšrouboval ten závěrečnej song Michela Magne. Ten mě fakt dostal. Něco tak psychedelickýho bych asi k roku 1966 nikdy správně nepřiřadil. Jinak je to krimithriller spíchnutej homosexuálním specialistou na červenou knihovnu, asi proto všechna ta velká gesta a emoce. (16.05.2023)

Le Goff a Sartet, ikony francouzské staré drsné kriminální školy a Bretonovy životní postavy! :-) (18.03.2021)

Kdysi zřejmě ano, ale dnes už je to velmi pomalé, průhledné, občas naivní, chvílemi tam, kde by to mělo drnčet napětím, úsměvné, celé jaksi neohrabané. Čas si vzal, co mu patřilo. (31.01.2015)