Osvobožděnije 1: Ognennaja duga
Liberation: The Fire Bulge
Oslobodenie I - Ohnivá dúha
Režie:
Jurij OzerovKamera:
Igor SlabněvičHrají:
Buchuti Zakariadze, Vasilij Šukšin, Nikolaj Rybnikov, Vladislav Strželčik, Jevgenij Burenkov, Anatolij Romašin, Ivan Pěreverzev (více)Obsahy(1)
Epické ztvárnění bojů druhé světové války pod precizní režisérskou taktovkou Jurije Ozerova. Sovětský svaz vyprodukoval v době po druhé světové válce velké množství válečných filmů, často velmi výpravných a v pravém slova smyslu epických. Pětidílná koprodukční série Osvobození představuje jeden z vrcholů snahy o monumentální zobrazení klíčových událostí největšího konfliktu v dějinách – pochopitelně s hlavním důrazem na východní frontu. Její režisér Jurij Ozerov sám druhou světovou válku prožil v řadách Rudé armády – na jejím začátku mu bylo 18 let. V padesátých letech se pak vydal na filmovou dráhu, později v koprodukci s Československem natočil Velkou cestu (1963), film o osudech mladého Jaroslava Haška v Rusku. Na válečné fresce Osvobození, která etablovala jeho kariéru režiséra válečných velkofilmů, pracoval v letech 1967–71. V pěti dílech zde zachycuje hlavní politické a vojenské události let 1943–45. Válka je v Osvobození zobrazována nejen z pohledu jednotlivých vojáků; je zde popsán celý průběh střetnutí, vznik a souhrn záměrů jednotlivých stratégů a jejich dopad na situaci. Vedle skutečných historických osobností vystupují ve filmu i smyšlení hrdinové, nechybí ani milostný motiv. Dokumentární materiály ze sovětských, amerických, britských, německých i francouzských archivů ve spojení s hraným filmem vytvářejí unikátní divácký dojem. Dílo je samozřejmě do určité míry poplatné době svého vzniku, režisér se nevyhýbá patosu a klade důraz na hrdinství ruských vojáků. Svou historickou důkladností a masivním nasazením bojové techniky však velkolepá epopej dodnes patří do povinného kánonu pro fanoušky vojenské historie. Pro filmové nadšence pak představuje neopominutelnou kapitolu v dějinách filmu.
První část série, Ohnivá duha, je věnována největší tankové bitvě druhé světové války, která se odehrála v létě 1943 u Kurska. S použitím vojenské techniky, která nemá ve filmové historii obdoby, se divák stává účastníkem mamutí vojenské operace, ve které se střetla německá a sovětská vojska.
(Česká televize)
Recenze (25)
Asi nejlepší díl z celé série Osvobození. Je věnován tankové bitvě u Kurska a u Prochorovky bez nadbytečné ideologie a s maximem akce a bojové techniky. Především ta kvanta tanků použitých ve filmu jsou naprosto úžasná. Sověti odhalili termín německého útoku a před jeho začátkem provedli dělostřelecký přepad, který způsobil německým jednotkám ztráty. Němci přesto zaútočili s cílem Sověty obklíčit a zničit. Ani po týdnu bojů u Kurska německé jednotky nebyly schopné prorazit sovětskou obranu a uzavřít obě ramena kleští - původní cíl operace Citadela. Bitva u Prochorovky, kde mělo dojít k uzavření kleští, byla masakrem, obě strany útočily ve střetném boji a nasadily všechny zálohy. Až 6 000 tanků, 4 000 letadel a 2 miliony mužů ve zbrani, šlo o největší tankovou bitvu lidských dějin. ()
První díl Ozerovova Osvobození nazvaný Ohnivá duha mě ani po novém zhlédnutí nezklamal. Má to fakt parádní atmosféru a celá bitva u Kurska působí i po letech neuvěřitelně monumentálně. Mimochodem Stalin je tu líčen vlastně dost negativně, když je zobrazen, jak nemilosrdně odmítne vyměnit vlastního syna Jakova za zajatého polního maršála Pauluse. ()
Keby som sa mal na film pozrieť čisto konzumným spôsobom tak sa vyjadrím v zmysle - megalománia vo filme. Bojové scény sa tu dajú porovnať s tými v Bondarčukových filmoch, všetko maximálne realistické, obrovské masy ľudí a vojenskej techniky bez dodatočných grafických úprav, každý vojak tu má svoje miesto... To ale nie je to najhlavnejšie. Film má aj veľkú historickú výpovednú hodnotu, celková stratégia a priebeh bitky o Kursk (ale aj jej prípravy) sú tu absolútne faktograficky bez chybičky. Jediné čo by som snáď mohol vytknúť je hrdinský pátos (ten je ale pochopiteľný a odpustiteľný) a tiež súboje muža proti mužovi mi miestami prišli dosť infantilne zahrané, ako keby si herci na nejakom kurze precvičovali nové bojové chvaty. Beriem to však iba za také "srandovné" mínus, pretože prínos na poli histórie je veľmi veľký. 80/100 ()
Pořád nechápu, proč musí být na ČSFD tato válečná epopej mimo celkového souhrnu také po částech. Jelikož jsem všechny díly hodnotil dohromady pěti hvězdičkami, tak jednotlivé díly budu hodnotit především kvůli míře propagandy. A ta je v první díle asi nejnižší. Samozřejmě film své chyby má, ale lépe to už dnes asi nikdo nenatočí. ()
Když Rusové natočí válečný film, tak to stojí za to. Tisíce statistů, stovky tanků, letadel a explozí. Oni by snad byli schopní opravdu každou bitvu rekonstruovat v měřítku 1:1. Není divu, roky 1941–1945 byly, přes děsivých 23 milionů obětí, vlastně nejslavnějším obdobím jejich dějin a vlastně jediným, kterým se mohou chlubit. Dokázali zastavit rozpínavého Hitlera a svět je tehdy, přes všechny vady na kráse, obdivoval. Od té doby už nic dobrého ani obdivuhodného nedokázali. První díl série nabízí to nejlepší. Velkolepé bitvy, jistou rukou dirigované a realisticky podané, a zatím ještě bez výraznějších a historii deformujících ideologických vycpávek. ()
Velkolepé....poplatné době....LEČ VELKOLEPÉ. ()
První díl nejlepšího počinu Jurije Ozerova. Bitva u Kurska - skutečný obrat ve válce na východě a zároveň největší střed obrněných sil v historii válčení. Film je podán až dokumentárním způsobem: politické dění černobílé a válečný příběh barevně. Pro natočení tankové bitvy u Prochorovky musel Ozerov splašit snad veškerý tankový arzenál a toto vše pak proti sobě pustil na natáčecích pláních. Pokoukání je to ohromující a letecké záběry naprosto fascinující. Takto to dokázali pouze Sověti, to se jim musí nechat. Nicméně pár nepřesností se najde i zde (podle Hitlera měla Panzerwaffe 800 tanků Tiger. Což samozřejmě není možné. U Kurska jich bylo nasazeno něco málo přes 100), ale to v celém měřítku nikterak nevadí, navíc bez zbytečné propagandy. ()
Kvalitna mimoamericka vojnova vyprava, Josifa Vissarionovica Stalina hral Bukhuti Zakariadze /1. jul 1913 - 12. februar 1988/. Ozerov sa fakt rozumel filmarskemu remeslu. 90 % ()
Po 24. únoru 2022 pro mě osobně nehodnotitelné ... ruská agrese proti Ukrajině radikálně změnila můj názor nejen na události Druhé světové - a nejsem schopná přihazovat hvězdy jenom na základě filmařského umu sovětského režiséra ... původní komentář z roku 2015 nechávám čistě pro ilustraci - toho, jak jsem byla naivní a hloupá: ---------- Téměř dokumentární pojetí dává prvnímu dílu výpravné válečné epopeje zcela nový rozměr. Svým stylem víc než cokoli jiného připomíná velkolepou rekonstrukci jedné z nejdůležitějších bitev Velké vlastenecké války. Občas se do záběru kamery dostane i zdánlivě bezvýznamný jednotlivec - to aby bylo dostatečně zřejmé, že armáda se skládá z VOJÁKŮ (kromě toho - i mimo ni se vyskytují stateční civilisté, kteří se v konfliktu nějakým způsobem angažují) ... a každý z nich svým dílem přispívá ke konečnému výsledku. V první řadě musíte akceptovat, že "Ohnivou duhu" filmaři převyprávěli z pohledu vítěze. Víte ... měli na to právo: Dala jim ho jejich vlast - jakkoli se vám to slovo z pozice obyvatele dosti nešťastně globalizované Evropy 21. století může jevit jako zprofanované. Dala jim ho jménem dvaceti miliónů těch, kteří pro ni zemřeli ... nebo kteří se jen ocitli v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Ale co je v takových časech "správné místo" ? Pokud válka přijde a bez ohlášení vstoupí do vašich dveří, nebude se účastně vyptávat, jestli se do ní chcete zapojit - nebo jestli se na pár let hodláte uklidit někam do ústraní ... a v závětří si počkat, až se přežene. Protože žádné dostatečně chráněné závětří najednou NEEXISTUJE. 4,5* ... a z úcty ke všem padlým tentokrát zvedám hodnocení na 5*. ()
Když pominu přítomnou ideologii tak i tak je to filmařsky neskutečně mdlé a uspávající ()
Fanúšikom veľkolepých vojenských filmov nie som, ale tu musím uznať, že sa bolo na čo pozerať. Rusi vedeli presne, že toto treba zrekonštruovať do HD kvality a určite to filmu pridalo na zážitku. Zvláštne mi pripadalo, že scény s titulkami zostali v horšej kvalite a dochádza pri nich k zvláštnemu poskočeniu obrazu. Okrem obrovských bojových scén nechýba aj vojenský humor, vtipní velitelia alebo ako dôstojník chodí na zálety jedine v tanku. Stalina a Hitlera som sa snažil ignorovať, tam sa o autenticite kvôli propagande dá vážne pochybovať. ()
Klasická sovětská manipulativní pohádka o neomylnosti stranického velení v čele s tatíčkem Stalinem a prohnanosti a neschopnosti všem ostatních. Megalomanské pojetí je překvapivě sterilní a nudné, bez větší emocí. Výjimkou je pouze dynamické a perfektní ztvárnění protiútoku u Prochorovky s působivými skoky T-34 z nějakých mezí, záběry z vnitřku tanku v akci a bojem tankových osádek muž proti muži. Pochvalu zaslouží i zdárná konverze T-55 na Tigera (přestavba na Panthera se již povedla méně), překvapivá, a s dějem nesouvisející, scéna verbování do ROA a snaha o jazykovou autenticitu ... ()
Takto velkoryse už dnes filmovat asi nelze. Ozerov měl štěstí, že v době vzniku této "filmové epopeje" sovětská propaganda nešetřila na podobných filmech, takže o tisíce statistů a všechnu tu techniku nemusel žebrat u producentů. In natura už podobné válečné scény nikdo nenatočí a možná, že je to dobře. Režisér ovšem nabídnutou šanci využil maximálně, včetně vynikajících herců, hudby, kamery a výpravy. V dětství jsme na to zírali stejně užasle jako teď. Na tu zrůdnou a přitom velkolepou válku, kterou jsme naštěstí nezažili a doufejme ani nazažijeme. ()
Tento díl je perfektní, minimum propagandy, maximum boje, na svou dobu famózní bitevní scény. Němci vyobrazeni poměrně korektně, nejlepší část z celé série. Ostatní epizody jsou plný patosu a celkově šla jejich úroveň hodně dolů. ()
Viděl jsem to jako děcko, protože za komoušů to dávali hodněkrát. Teď na to koukám a dobrý, tohle muselo dát strašné úsilí natočit, tolik komparzu, techniky a pyrotechniků. Tankové bitvy v širých úrodných lánech jsou pompézní vč. přeletu nad celým bojištěm. Co mě trochu děsí, je hudba a taky ve filmu je mraky postav a v podstatě žádná hlavní, jejíž příběh by provedl diváka všemi díly. 65% ()
naprosto nevěrohodné dialogy, špatný Hitler, špatný Stalin.... epické scény jsou lepší, všechna technika je na rozdíl od amerických filmů historicky věrná, ale to použití... sovětský štáb si pořídil desítky letadel, stovky tanků a tisíce komparzistů, rozryl při bitevních scénách půl Ruska, jenže jiskru to nemá stejně žádnou. ve finále to spíš vypadá jako vojenské cvičení. jedině snad boj vyřazených tankistů u řeky má šťávu ()
Úvodní a asi nejlepší díl série!! ()
Dvě hvězdy dávám za některé epizodní pasáže a hlavně za jednu scénu, která objektivně vystihuje průběh celé války. Velitel tankové jednotky SS se domáhá posil, aby mohl útok dokončit, ale jeho nadřízený mu je nedá, s tím, že divize musí být odeslány do Itálie, protože se tam na jihu vylodili západní Spojenci. A onen esesák prohlásí, že tím ale prohráli válku a zastřelí se. Rusové od poválečné doby až po dnešek opakují mantru o tom, že oni nesli největší tíhu bojů a měli nejvíc mrtvcýh a západní pomoc pokryla "jen" sedmnáct procent jejich spotřeby zbraní. Jenže spojenci jim nedodávali jenom zbraně (mimochodem, zejména Britové hlavně ty, které se jim už nehodily), ale předevší materiál a technologie, bez kterých by Sověti těch 83% zbraní ani nevyrobili. Nejvíc mě šokovalo, když jsme se dočetl ve výňatku ze Žukovových pamětí, že jim Američané dodali 40% střelného prachu, ale také třeba 50% železničních kolejí. Samotné podání bitvy je sice grandiózní, ale nijak originální. S onou létající kamerou pracoval při bitevních scénách (Vojna a mír a Waterloo) už skvěle Bondarčuk. Tady ohromuje prostor, masa tanků (skutečných, v té době T34 měla ještě sovětská armáda plné sklady) a ještě větší masa vojáků, hrajícíh vojáky oné doby onou masovostí nenahrazuje kvalitu ani dynamičnost bojových scén, jak je známe třeba z Mostu u Remagenu. A stejně si nelze nevšimnout chabé práce pyrotechniků (jako ženista dokážu rozlišit výbuch granátu od exploze zakopané nálože, ale to jsem asi moc velký detailista), opět je tady ohromující množství explozí, ale méně a více do detailu by bylo asi více. Německé tanky jsou ledabyle nakamuflované a vrcholem jsou letedla. S těmi dobovými nemají absolutně nic psolečného, trapné je, jak v jednom z dílů epopeje simulují jaky jakési dvoumístné cvičné stroje s polozatažitelným podvozkem. A ty německé se od těch sovětských liší jen kamufláží a kříži na křídlech. Když ony tak oslavované bojové scény porovnám třeba s filmy Tora! Tora! Tora! nebo Příliš vzdálený most, nemá se Ozerov zas až čím chlubit. A nemá se ani co chlubit svými "dokumentárními" čenobílými sekvencemi, které jsou manipulativní a to zejména dneska, kdy díky přívalu histrické literatury a dokumentů víme, že to bylo všechno o dost jinak. Na druhou stranu, proti neuvěřitelně sračkoidnímu projektu téhož Ozerova Vojáci svobody, který byl dévotní podlézavostí tehdejším mocipánům východního bloku je toto skutečně veledílo, které ale dneska osloví už jenom lidi, kteří so o válečné filmy zajímají víc do hloubky (podobných podivných děl je plná kinematografie od východu na západ, od severu dost hluboko na jih) a je to přímo balzám na duši hlavně pro nejrůznější kremloboty a fanatické rusofily. A hluboce smekám klobouk před pakobylkou, tady v diskuzi, za její příspěvek. Jenom opravdu málo lidí, těch nejkvalitnějších, je schopné své názory korigovat, ale také vysvětlit, proč to tak dělají. Ta drtivá většina ostatních má pravdu vždycky, a je jim úplně jedno, že včera tvrdili pravý opak toho, co dneska... () (méně) (více)
Ohnivá duha je působivou filmovou deklarací historické velikosti vítězné mocnosti. Bitva v Kurském oblouku v létě 1943 je přirozeným výchozím místem, neboť právě tam došlo k definitivnímu zlomu válečného vývoje a o monumentální tankové bitvě u Prochorovky se netřeba obšírněji zmiňovat. Jurij Ozerov, s důkladně sestaveným příspěvkem scénáristů oslavného filmového monumentu Jurije Bondareva a Oskara Kurganova, vystřelil k pietnímu obřadu sovětského národního hrdinství oslavnou salvu nad krajinu s barevnou nádherou štědrých ruských zdrojů národního bohatství. Fakta a skutečnosti jsou v rukách vítězů vždy pravdivé, navzdory rozdílným vzpomínkám. Deklarace hrdinství vítěze je zde podávána ve ctižádostivě rozměrné formě, dokáže úspěšně vykreslit rozervanost děsu lidského nitra v oněmění hrůzou zuřivého válečného střetnutí i apokalyptické obrazy zkázy, neubrání se rozmáchlým patetickým gestům, melancholicky těžké pompéznosti, ani hrdým slzám nezměrného sovětského hrdinství. Prokreslený to pomník národní velikosti! Strana zla tu má svou tradiční podobu nervózního diktátora Adolfa Hitlera (Fritz Diez), dobro se pak jmenuje Stalin (Buchuti Zakariadze). Z důležitých osobností historie bitvy na sovětské straně: zástupce vrchního velitele Rudé armády a v boji protřelý maršál Georgij Konstantinovič Žukov (Michail Uljanov), velitel protiútoku Konstantin Konstantinovič Rokossovskij (Vladlen Semjonovič Davydov), velitel tankové armády Michail Jefimovič Katukov (Konstantin Zabelin), velitel tankové armády v protiofenzivě Pavel Semjonovič Rybalko (Dmitrij Vasiljevič Fraňko), velitel strategicky záložního Stepního frontu Ivan Stěpanovič Koněv (Jurij Legkov), či hrdinný obránce a velitel Jihozápadního frontu Nikolaj Fjodorovič Vatutin (Sergej Charčenko). Z důležitých osobností na německé straně: architekt německého útoku u Kursku, maršál Erich von Manstein (Siegfried Weiss), velitel útoku, maršál Walter Model (Peter Sturm), velitel skupiny armád Střed, maršál Günther von Kluge (Hannjo Hasse), nebo k sebevraždě sahající velitel tankové divize, generál Gustav Schmidt (Hans Ulrich Laufer). Významné postavy válečné akce a dramatu života války: vzorný podplukovník dělostřelectva Lukin (Vsevolod Sanajev), jeho jednotliví a hlavnímu útoku čelící velitelé Orlov (Boris Zajděnberg), zoufalý Maximov (Viktor Avdjuško) a příkladný Cvetajev (Nikolaj Oljalin), vystrašená zdravotní sestra a Cvetajevova milá Zoja (Larisa Golubkina), snaživý hledač nábojů Saška (Sergej Nikoněnko), velitel dělostřelecké divize Gromov (Vladimir Samojlov), či příkladný velitel tankové čety, poručík Vasiljev (Jurij Kamornyj). Z dalších rolí: velitel ruské osvobozenecké armády a odstrašující příklad vlastizrádce Andrej Andrejevič Vlasov (Jurij Pomerancev), bezcenný prominentní host koncentračního tábora Sachsenhausen Jakov Džugašvili (Joseb Gugichaišvili), britský válečný premiér Winston Churchill (Jurij Durov), či velitel jugoslávské osvobozenecké armády Josip Broz Tito (Nikolaj Jerjomenko st.). Film Ohnivá duha je účinně působivým válečným filmem, byť jde především o ideovou deklaraci úhlu pohledu světové vítězné mocnosti. Rozmáchlý hrdinský patos obdržel prostor pro své modelové pozice, nakonec o výsledku rozhodla připravenost Sovětského Svazu k mnohem masivnějšímu plýtvání hospodářskými a lidskými zdroji. () (méně) (více)