Režie:
Bernard BorderieKamera:
Henri PersinHudba:
Michel MagneHrají:
Michèle Mercier, Jean Rochefort, Jean-Louis Trintignant, Claude Giraud, Giuliano Gemma, Robert Hoffmann, Jacques Toja, Robert Porte, Noël Roquevert (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Poté co byl hrabě de Peyrac na základě králova příkazu zatčen za čarodějnictví a posledního lednového dne roku 1661 upálen na Place de Gréve, mladá vdova Angelika najde své místo mezi ostatními opovrženými, na slavném pařížském Dvoře Zázraků, který je útočištěm lupičů a žebráků. Zde potkává svého přítele z dětství v Poitou – Nicolase, který se stal vůdcem pařížských lupičů. Stává se královnou pařížské lůzy. Má mnoho nepřátel, jak u dvora, tak v podzemí. Ale Angelika se nevzdává, zachraňuje své dvě děti a naplňuje svůj odvážný plán. Chce zpátky svou čest, tituly, majetek i postavení u dvora. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (133)
Nový Angeličin objev – kamarád z mládí, t. č. lupič – mi sice báječný nepřipadal, ale přesto se mi druhý díl líbil o něco víc než první: je tu pár příjemně vtipných a několik slušných akčních scén, sympatický Jean Rochefort a jeho pes dostali konečně větší prostor a Jean-Louis Trintignant má v paruce neskutečnou ránu. ()
Angelika, ta kurvička si to v tomto díle rozdá hned se třemi muži a na svého Žofríka si ani nevzpomene. Navíc je nemilosrdně a chladně vypočítavá, prahne po moci a majetku a udělá vše pro to, aby se dostala zpátky ke dvoru. Já pro ni mám ale pořád slabost a navíc miluji Francii 17. století, která je v těchto filmech ztvárněna opravdu dobově i se vší svou brutalitou. ()
Mám taký pocit, že som videl úplne inú Angeliku ako v prvom filme. Kam sa podela tá romantická, lásky plná markíza anjelov, verne oddaná svojmu manželovi? Kde zmizla tá nádherná citlivá Angelika, čo milovala svojho Joffrey de Peyraca? Stala sa z nej autoritatívna, vypočítavá manipulátorka. Chvíľami na mňa pôsobila ako egoistická koketná nymfomanka. Avšak treba si uvedomiť i to akú traumu prežila, keď prišla nespravodlivosťou a špinavými záujmami kráľovského dvora o svoju životnú lásku. Urobilo to z nej pomstychtivú mrchu, má na to právo. Som zvedavý ako sa bude ďalej vyvíjať jej príbeh. *** ()
Tady si začíná filmová Angelika naplno žít svým vlastním životem (dosti odlišným od předlohy, která události líčí poněkud realističtěji). Celý film je až pohádkově ideální. Angelika žije mezi největší lůzou v Paříži a mě zaráží, že Dvůr zázraků ve filmu působí jako nádherná lokalita, kam bych si zajela na výlet (což je samozřejmě trošku přehnané, ale přece jen). Vynecháno je spoustu důležitých věcí, ale to bych možná i pochopila... jenže začíná období "zbytečných smrtí" hlavních postav. Ve filmu dosti idealizovaný Nicolas (o kterého bych si v knize neopřela ani kolo) je zabit a tím zničeno jedno zajímavé setkání ve Středomoří. Také mě dostává Angeličin vztah s Filipem, který je zde vykreslen tak nějak romanticky. Ano, Filip je zde v podstatě celkem hodný chlapík (což je asi největší hloupost v celém filmu a to ani nemluvím o tom, že knižní Filip vypadá naprosto jinak). Jediné dvě věci, co na tomhle filmu obdivuji, jsou nádherná hudba Michela Magne a skvělý herecký výkon Jeana Rocheforta (který za 1. hraje mou nejoblíbenější postavu z Angeliky a za 2. pozvedává film o dost výš). Doporučuji si přečíst knihu a určitě se mrknout na stránku, která je v tuto chvíli něco jako mým druhým domovem (www.angelique.cz)... ()
Ještě to není až takový úpadek, ale po prvním dílu je to skutečně zklamání. Scenáristicky je to mnohem prázdnější a už jde opravdu jen o intriky a o to, jak se Angelice zase podaří dostat z nějakého pořádného průseru. Michele je pořád krásná, jsou zde zajímavé postavy, ale mnohé jen proto, abychom je více neviděli. ()
Galerie (83)
Photo © Compagnie Industrielle et Commerciale Cinématographique (CICC)
Zajímavosti (8)
- Při rozhovoru Angeliky (Michèle Mercier) s Philippe de Plessis-Bellieresem (Claude Giraud) je možné všimnout si jeho ozdoby u límečku. V jednom záběru má postraní mašle černé a sotva se otočí, tak má mašle bílé. (Pepy)
- Natáčení filmu probíhalo od 20. dubna do 20. srpna 1964 především v ateliérech francouzské společnosti Studios de Boulogne a v okolí zámků Esclimont a Versailles. Ve studiích italské společnosti Cinnecita vznikaly scény odehrávající se na Novém mostě a na Dvoře zázraků. (Cucina_Rc)
- Když je básník ve vaně, má mokré vlasy. Jenomže když je v další scéně už z vody venku, má vlasy úplně suché. (Pepy)
Reklama