Báječná Angelika

Dějově dost splašeny až nahušťeny, nezajimavy a v mnoha scénách silně naivní a se sklonem ke kýčovité romantice. Zbývá jen ta krása Michelle Mercier, akorát tu pihu na konci si mohla odpustit. A seznam chlapů, co Angeliku vošahávali, vojeli nebo chtěli vojet, se rozrůstá... i když nechápu, jak o ní všichni píšou, že to byla v podstatě děvka. Vypočítavá jo, ale děvka, to zas tak moc ne. Aspoň zatím. Oproti prvnímu dílu mě to moc nebavilo, ale zas vyloženě šit to nebyl... (10.12.2016)

Nový Angeličin objev – kamarád z mládí, t. č. lupič – mi sice báječný nepřipadal, ale přesto se mi druhý díl líbil o něco víc než první: je tu pár příjemně vtipných a několik slušných akčních scén, sympatický Jean Rochefort a jeho pes dostali konečně větší prostor a Jean-Louis Trintignant má v paruce neskutečnou ránu. (29.07.2011)

No, to už je horší. Po relativně stravitelné jedničce, kde pro samou roztomilost ti hezcí lidé místy zapomínali hrát, ale motivaci postav přesto šlo uvěřit, scénář měl celkem hlavu a patu a s přimhouřeným okem se na to dalo koukat jako na stylizovanou sociálně laděnou dobovku, přechází dvojka mnohem víc na troškovsky lidově-zábavnou notu všelijakých těch směšně se ksichtících neohrabaných hrabátek, policajtů, hostinských a trpajzlíků, atraktivních prostředí čokoládových salónů a šílených dějových zvratů – nahoru, dolů, nahoru, dolů, jen aby se toho co nejvíc stalo, chlapi kolem kapou jako mouchy, jen aby mohli nastoupit další, a z hlavní postavy se rychle stává ta těžko přijatelná amorální zrůdička, jako kterou ji mám odjakživa zařazenou. Dost špatně se mi v tom hledá něco, čeho bych se chytil, ale něco tam přece jen je – asi ta dobová atmosféra, trocha napětí a tu a tam trocha hodně přeslazeného, ale přece jen poetična. Jsem vážně zvědav, jestli se tím medovým královstvím prokoušu až k Sultánovi. (17.10.2011)

Také adaptace druhého dílu románového cyklu (s podtitulem Cesta do Versailles) je povedená, byť tvůrci snížili počet sexuálních partnerů titulní hrdinky, která si v předloze poctivě odsouložila svůj dluh u kapitána vězeňské stráže a ani s Desgrezem (nejlepší postava tohoto dílu) nezůstalo jen u krátké muchlovačky. Vrcholná scéna šlechtických orgií v hostinci U Rudé masky pak představuje  v poněkud lepším světle Philippa de Plessis-Bellieres. (09.04.2024)

Druhý díl ze všeho nejvíc připomíná Cimrmany, tedy v tom, s kým skutečně slavným své doby se Angelika potkala - a s některými i vyspala. Jak zhruba dvakrát nebo třikrát zopakuje Plessis de Belliere - je to pouze vypočítává mrcha. Zvláštní, že tenhle díl nemá v oblibě ani moje žena.Není divu, na téhle Angelice, vypočítavé mrše, nic romantického není. (10.12.2018)