Tři mušketýři: Královniny přívěsky

Tři mušketýři, to je nesmrtelná klasika, kterou musí vidět každý. Existuje mnoho verzí, ale nejlepší je ta z roku 1961-Tři mušketýři:Královniny přívěsky. Film je věrnou adaptací románu Alexandra Dumase a jeho hrdinové ožívají nechybí akce, humor, pletichy a politika, romantika. V téhle verzi se film drží nejpřesněji knižní předlohy-Gaskoněc není modrooký blonďák, mušketýři nelétají v balonu a nezdržují se v soubojích zbytečnou akrobacií. Skvělá zábava a proto dávám 5 hvězd. (19.04.2022)

Předloze sice věrné, ale na můj vkus příliš švihlé. Již jen ty nástupy kardinálových gard na scénu, to snad ani nemůže být myšleno vážně. Přesto dobré a s nepopirateným kouzlem, byť z toho dost čouhá Angelika. Jenomže Athos, Porthos a Aramis jsou zahráni bez jiskry, zajímavosti a jsou prosti jakéhokoli charismatu. Navíc jsou zcela upozaděni. No a Tři mušketýři bez tří mušketýrů... To je jak z pera Cimrmana spíše než Dumase. (24.12.2008)

Borderie umí udělat postavy placaté po svém. Hrdost Angeliky spočívá v tom, že píchá je s těmi, kteří nám jsou předkládáni jako sympaťáci a s mušketýry naložil podobně zlovolně. Ani románová předloha se nijak zvlášť nenimrá v psychologické drobnokresbě, je to dobrodružná literatura. Přesto však Dumas umisťuje do svého románu scény, z nichž povaha jednotlivých mušketýrů vystupuje, kupříkladu když je Dartaňán sbírá z hospod po výpravě do Anglie. +++++ Co nabízí Borderie? Dartaňána coby chlapíka, který hoří touhou až si v Paříži zapíchá kordíkem i pindíkem, směje se každému zabitému nepříteli. Smáčí ostošest - jazyk ve víně, kord v gardistech a šulína víme kde. Nebyl to v Dumasovi nezkušený mladíček, kterého Rochefort v prvním souboji na hlavu porazil, až mušketýři ho pořádně rozchlastali, Constance s ním uměla pěkně cvičit, Mylady ho sexem téměř ovládala a jíž se opravdu lekl, když se jej chystala zabít? Trochu ještě kluk, který se před de Trévillem nechoval stylem "a tak mě vemte k vám, néé?" nýbrž s opravdovou uctivostí? Hoch, co sice pro zabité gardisty netruchlil, ale dovedl jim projevit úctu namísto toho, aby se pitomě hihňal nad jejich smrtí? Netrvám na tom, že Borderie má otrocky kopírovat předlohu, ale v tomto případě by to jistě bylo lepší. +++++ Porthos jako vesnický balík, Athos mírně zahořklý mlčoch a Aramis coby chlapík, jenž rejděním v ženských klínech získává info, sice do určité míry odrážejí, z čeho vzešli, jde však jen o drobné odchylky od stejnostejnosti. Constance se ani nezalekne své touhy podlehnout tomu odvážnému mladíkovi, Rošfór je ubožák, Bonacieux neumí žárlit, Rišelyjé má alespoň ten rozměr muže, jemuž leží na srdci blaho státu. +++++ Mám pocit, že oba filmy byly natočeny jen za účelem zapamatování ústředního hudebního motivu, jenž záhy vleze na nerv a nutnosti naštípat dříví na zimu. Tolik zničeného nábytku! Nene, já prostě těm zrůdám mušketýrským, které se ničeho nebojí, protože jim nikdy žádné nebezpečí nehrozí, nemohu dát dobré hodnocení. To film o gardistovi, který se má utkat s těmi monstrózními nadlidmi, co zabíjejí lidi po desítkách denně, by byl jistě zajímavější, než tahle odporná rozjuchanost. (21.03.2013)

Pouze mohu stvrdit, co již zde bylo napsáno: tato adaptace se vyznačuje kvalitním zpracováním. Jistě, může se zdát, že i tento snímek se utápí v přílišné dějové jednoznačnosti, avšak miska vah je v její neprospěch. Mohu též napsat, že z herců nečíšila jakási herecká strojenost a nucenost, ale nadšení (viz chování d'Artagnana - jeho vlastnost vrhnutí se do všeho po hlavě, byla vskutku k pobavení). A právě určité humorné scény (ale i provolávání "Jeden za všechny, všichni za jednoho") nevytvářeli prostředí bez napětí, nejistoty. Hold je knižní podoba se opět ukázala jako nezadatelná podoba (vyjma filmového snímku "Jméno Růže"). (10.03.2012)

Do současné doby zřejmě nejlepší filmová adaptace klasického románu A. Dumase. I když režisérovi lze také vytknout, že se vždy nedržel předlohy, tak jako většina jeho následovníků, ale tento snímek se románové předloze blíží asi nejvíc. Nikdy však nepochopím režiséra, který v závěru nechá Constance propíchnout dýkou, když v románu byla otrávená. Proč? Co tím autor sledoval. Nechápu. Navíc scéna s otravou mohla být daleko zajímavější. Zejména věta, kterou v románu pronese Athos, když se d'Artagnan snaží přivolat doktora, aby pomohl Constance ...darmo, proti jedům které míchá ona (myslí tím Milady) nejsou protijedy... nemá chybu. Tato scéna mohla být svým způsobem vrcholem, místo přiblblého propíchnutí dýkou. Nicméně i přes tuto skvrnku dávám 5*. (19.07.2012)