Soví odysea

V rakouském Weinviertelu žije sova pálená. Nastěhovala se do opuštěné stodoly, ale ta byla zbourána, a tak si musí sova najít nový domov. Sovy pálené zůstávají poblíž místa, kde se vylíhly. V národním parku Neziderské jezero se nachází ptačí rezervace. Není zde ale vhodný úkryt pro sovy. Sova pálená se tu setkává s kalousem pustovkou. Kalous je kočovná sova a má hnízdo na kraji pole. Ohrožuje ho šakal, čáp i kombajn. Sova pálená odlétá jinam. Hledá vhodné bydlení v malém městě, ale soví oblíbené útočiště, zvonice kostela, už je obsazená jinou sovou pálenou. Druhý den přistává naše sova na území kalouse ušatého, a tomu se to nelíbí. Sova tedy musí odletět. Sovy byly dlouho spojovány se smrtí. Dříve byli zesnulí před pohřbem ukládáni doma a hořely u nich svíčky. Ty nalákaly hmyz a ten zase nalákal dovnitř sovy. To mělo za následek, že si lidé o sovách mysleli, že jsou okřídlení démoni apod. Přitom v pohanských dobách byly sovy považovány za moudrého spojence člověka. To byl další důvod sovy zabíjet. Dnes již víme, že sovy nejsou poslem zla, ale ani dnes to nemají jednoduché. Zejména kvůli trvalému úbytku hlodavců na polích. Naše sova přilétá do lesa, kde setkává s puštíkem bělavým. Kdysi byli téměř vyhubeni, ale lidé je znova navrací do přírody. Na podzim si musí sova najít úkryt před zimou. Najde stodolu, ale v té už bydlí sýček obecný. Se sýčkem se ale mohou tolerovat a navíc ve stodole žijí myšky, takže hladem sovy také trpět nebudou. V zimě se některé sovy stahují do měst. Zaprvé je ve městech tepleji než na venkově a také se zde lépe v uklizeném sněhu loví myši. Když přichází jaro, začínají se sovy rozmnožovat. Naše sova se opět vydává na cestu a nachází nový domov na půdě staré fary. (oficiální text distributora)