Hipsteři (E11)

Tak já jsem se nad tím prudce zamyslela a nakonec jsem dospěla k názoru, že to je vina režiséra, že si zvolil takové lidi a situace, že to vypadá, že smyslem života hipstera je sehnat supr svetr. Získala jsem takový dojem, že se někteří autoři jiných dílů snaží zprostředkovat, jak se cítí dejme tomu skin, když tančí na koncertě. Tady vidím jenom snahu zachytit, jak vypadá hipster. Tečka. - Dodatek: Kam jsme se to dostali, když hodnotnější vhled do hipsterské subkultury přinese i díl Ano, šéfe! o restauraci Plevel. (22.05.2015)

Spousta hodnotitelů si tady přes hodnocení ventiluje svůj vztah k neohipsterství nebo názor na jednotlivé postavy dokumentu, což je samozřejmě špatně. Ze všech zobrazovaných subkultur je tato jediná aktuální (nejde o retro a opakující se společné fragmenty, všechny ostatní kmeny tady fungují 20 a více let) . Právě s aktuálností přichází přílišná krutost dokumentu a také jeho největší síla, protože zachycuje v reálném čase "kmen" při jeho rozkladu (který se tak jako u ostatních dlouho nenápadně tvářil jako vrchol). Možná to bylo až příliš přísné (knedlíky a knihy, všechno od holky s nákloností k transparentním materiálům), ale proč vlastně ne...na hrubej pytel hrubá záplata. Revoluce konečně žere svoje děti a my true pankáči můžem jet dál a nebejt terčem vášní a identifikace od normálů a pohybovat se v pytli s pozérskejma dětma. (24.05.2015)

Myslím, že to pan Látal dostal, kam měl. Nechal dojít lidi k vysvětlení podstaty toho - proč a s jakým cílem to dělám. Ve výsledku je tam celkem prázdno, a ani se není čemu divit. Svou vymezeností si masírovat ego sobě i mezi sebou navzájem Až se nakonec přijde na fakt, že většinová populace se vymezuje a má potřebu se vymezovat. Jenom to tam nezaznělo na plnou hubu - že jde vlastně tak trochu dost o mainstream (stačí se rozhlídnout po ulici). Závěrečný Chinaski perfektní. (26.07.2015)

tady zase každý kokuň hodnotí subkulturu, namísto kvalit dokumentu, s takovou by tady měli bejt všechny válečné dokumenty v odporně nulových číslech. S jednou z nejméně vhodných skupin si režisér poradil přímo skvěle, protože popsat jedince, kteří si zakládají na tom, že se nedají dost dobře popsat , je docela oříšek (alternativa navždy. I kdyby to znamenalo ušít si kalhoty z listů ředkve!). Navíc se povedlo najít jedince jak sympatické a normální, tak mimózně odporné čemukoliv s iq vyšším, než-li má geodetická gumová kachnička a nebývale pózerské (osoba ženského pohlaví, co spekuluje, zda těch pár kytek u vchodu výstavní plochy je záměrná instalace, přestože je to jen... Pár kytek). (25.05.2015)

Ide o to, že o hipsterine a hipsteroch sa dozvedáme od náhodných hipsterov z ulice, vybratých pre tento program. Na jednu stranu je to autentické, na druhú sa toho vlastne veľa nedozvieme. Občas zaznie zaujímavý postreh ako že nikto nie je hipster, že z každej subkultúry sa stáva bezmyšlienkovitý mainstream, že každý by mal byť sám sebou atď. O nejakej histórii alebo hlbšej sociologickej sonde tento krátky dokument nie je. A ťažko mu to aj vyčítať. Ja som mal hipsterov za ľudí, ktorí urobili z kníh dekoračný dizajnérsky prvok. Čo je svojim spôsobom dosť smutné. Názor som nezmenil, len som ho rozšíril o poznanie, že hipsteri sú ešte aj urbánne deti kvetín. (23.05.2015)