Kmeny
Obsahy(1)
Dokumentární cyklus Kmeny, který mapuje současné městské subkultury, představuje jedenáctý odvysílaný díl Hipsteři. Bohémové současného digitálního světa, kteří se snaží stát nad konzumní společností. Pravdu často hledají na jednom ze svých oblíbených blogů a svou identitu korigují podle trendů. Zároveň se u toho tváří, že je trendy nezajímají. Z Prahy by nejraději měli volnomyšlenkářský Berlín, ale přesto jde o kmen, který se obejde bez ideologie a přesně vymezených hranic. V módě kombinují trendy posledních šedesáti let a poslouchají kapely, které nikdo nezná. Projekt Kmeny vznikl v koprodukci studia Yinachi a České televize, partnery projektu jsou městské projekty BU2R a Jägermeister. Díl Hipsteři odvysílá Česká televize, ke zhlédnutí bude také na kmeny.tv. (Česká televize)
(více)Recenze (65)
Ve svý rozplizlosti vlastně hodně trefná sonda do nejztracenější subkultury, která subkulturou ani není - jen sdružením uniformních hledačů alternativy, kteří moc neví, jaké idey se reálně chytit. Ta prázdnota a tápání (v porovnání s jinými subkulturami) jsou vystiženy dost přesně. ()
Dyť to je furt tak nějak aktuální. Oldskůlovej svetr, brejle z transparentního materiálu, vietnamská nudlová polévka. Kup si svou revoltu. Za dvacku. Udělat ze sebe něco normálního, co třeba nejsi. Programově se oblíkat tak, abys na sebe neupozorňoval a nevyjadřoval tím žádný názor. Dokument o lidech, kteří se našli v tom, že se neustále hledají, protože nechtějí být mejnstrým. Ale není už "nebýt mejnstrým" taky mejnstrým? Velmi podnětný a velmi vtipný (jen těžko říct, nakolik záměrně) díl, který svou neschopností najít a udržet směr vypovídá o hipsterech možná víc, než bylo záměrem. ()
Slovo hipster je převzato z ištvánského no swagos, což znamená člověk bez vkusu. A přesně o tomto nás celý díl Kmenů vytrvale přesvědčuje. Nejvíc mě v dokumentu dojala slečna vypadající jak bývalý člen Kelly Family přeoperovaný na koně, která v sekáči dravě sjížděla novou jarní kolekci značkových Bucci šusťákovek a vyblitých větrovek, kterou by s nosem vztyčeným k pilíři mostu silně zapohrdal i každý slušný bezdomovec a se slovy jebu na to, mám nějakou soudnost by se raději oblékl do odpadkového koše z dámských toalet. Ale naše hipsterka ne, ta teda ne ne ne, ta na sebe hodí kdejakou prochcanou deku a borec místo toho, aby ji umlátil lopatou a zametl někam do škarpy, aby ji auta zbytečně nerozmazávaly po silnici, tak jí ten moderní vzhled průměrného narkomana z osmdesátek ještě pochválí, hodí na sebe vytahanou pláštěnku a jdou spolu hipsteřit do ulic. Hipsteři nedokáží definovat sami sebe, což já zvládnu - retročuráci -, ale zase umějí naprosto s přehledem definovat proměnlivé, mnohotvárné a silně nekonzistentní označení mainstream, kterému se chtějí mermomocí vyhnout, protože kdo ne, že. Vyhneme se ovčímu syndromu tím, že založíme vlastní skupinu ovcí. Proto taky hipsteři rádi objevují umění tam, kde po umění není ani stopy. Skvělým příkladem toho budiž ta transparentně obrýlená kravka, která bude užasle obdivovat uměleckou instalaci květníků pohozených na zemi, přičemž bude paralelně koketovat s myšlenkou, že ty květináče tam někdo možná odsunul jen proto, že potřeboval zamést chodbu. Není tedy divu, že žijeme v době, kdy je možno vydražit červené plátno s hovnem uprostřed za několik milionů, protože to je umění, vole, říkají to hipsteři, idioti a hipsteři idioti. To pak stačí, abyste se v noci vrátili namrdaní z knajpy a omylem si vysypali na podlahu odpadkový koš. To by hned přiletěl první retročurák a okamžitě viděl ten náhlý příval uměleckého cítění. Nalevo mozaikové aranžmá z kombinace vylitého jogurtu a kečupu, které by značilo svobodu a nezávislost, uprostřed pitoreskní kompozice čtyř plesnivých párků, to je jasná důvěra, vpravo zmačkaný obal od instantních těstovin z Tesca, to máme silnou osobnost a celé zátiší by perfektně doladila nedojedená Majka v pozadí. Dejme tomu honosnou nálepku Le Houmeles ze Strahovských kopců a on si to nějakej retard za deset litrů zamete. Fakt mi to celý chvílemi přišlo jak promyšlený virál na Bohnice. A kdyby chtěl někdo zas pindat, že opět hodnotím svůj vztah k dané subkultuře a nikoliv pojetí dokumentu, tak musím podotknout, že tentokrát se forma nesla ruku v ruce s obsahem, protože než sledovat zpomalený záběry nějakýho blbečka, jak žere čínskou polívku, tak si radši pustím v nekonečné smyčce slow motion Haliny, jak mi na monitor eroticky natřásá svojí vitální zmutovanou celulitidou. ()
Velmi příjemný díl, který má své zábavné i smysluplné momenty, problém ale vidím v tom, že autoři opomenuli zmínit určitý druh myšlení a názorů, který je s hipsterstvím spjat, není to totiž zdaleka jen o oblečení. Já mám s hipstery spojen poměrně specifický druh liberálních a rádoby provokativních názorů, které však nemají dostatečné koule na to, aby skutečně oponovaly mainstreamu. Hipsterství je pro mě taková neškodná, nedomrlá hra na odpor proti konformitě, která naráží na to, že žádný hipster nemá tolik odvahy jako třeba skinhead, punker nebo člen straight edge... 7/10 ()
Tak já jsem se nad tím prudce zamyslela a nakonec jsem dospěla k názoru, že to je vina režiséra, že si zvolil takové lidi a situace, že to vypadá, že smyslem života hipstera je sehnat supr svetr. Získala jsem takový dojem, že se někteří autoři jiných dílů snaží zprostředkovat, jak se cítí dejme tomu skin, když tančí na koncertě. Tady vidím jenom snahu zachytit, jak vypadá hipster. Tečka. - Dodatek: Kam jsme se to dostali, když hodnotnější vhled do hipsterské subkultury přinese i díl Ano, šéfe! o restauraci Plevel. ()
Bylo by to hezký, že jo určitě… bejt hipsterem… Všechno je umělecký koncept a tohle je #VÝBORNÝ a vtipný příspěvek na tohle téma. Kéž by byly i ostatní díly KMENů takový. A Club Mate jako product placement nezklamal. ()
Trefný opis subkultúry, ktorá sa k sebe nehlási. Hipsteri. V živote som nikoho o sebe nepočul povedať, že je hipsterom. Znaky: Vyskytuje sa rovnomerne medzi mužmi aj ženami. Chodieva do sekáčov. Nosí okuliare - často s umelohmotnými obrúčkami. Muži sú prevažne ozdobení bradou. Všetci sa schádzajú v krčmách s nepohodlnými kovovými alebo starými drevenými sedátkami a nejakou tou vychytávkou. Trend do budúcna sú výrobky z menej známych odrôd ovocia a zeleniny. Napríklad: polievka z kvaky, rebarborový džús, quiche s mišpuľovým lekvárom a z chľastu dulovica. Obľúbené hipsterské obchody, diskotéky a skúšobne pripomínajú skôr neupravené sklady prvovýroby. Vedia, že nadväzujú na revoltujúce hnutia minulosti, ale rečový prejav prezrádza, že v skutočnosti veľa nečítajú. Opakované slová v reči, časté hmkania a zádrhy ich poľahky prezradia. Premúdrelí, v rozprávaní neskutočne často opakujú slovo: "PROSTE". Nadužívanie pomocných slov ich prezrádza, filozofiou znejúce vety sú len opajcnutým posolstvom bez hlbších vlastných znalostí, bez vedenia súvislostí. No nádej k niečomu inému tu je: pretože tí, čo čítajú, nevyberajú zle: napr. v dokumente zmienená JEDINÁ kniha od Johna Cagea je skvelá. Koncept hipster vyšiel zhruba takto: ako čo najviac neškodne zarevoltovať voči spoločnosti, do ktorej sa s končiacim vš štúdiom aj tak postupne bude treba zaradiť, pri zachovaní slobody odievania vo voľnom čase. ()
tady zase každý kokuň hodnotí subkulturu, namísto kvalit dokumentu, s takovou by tady měli bejt všechny válečné dokumenty v odporně nulových číslech. S jednou z nejméně vhodných skupin si režisér poradil přímo skvěle, protože popsat jedince, kteří si zakládají na tom, že se nedají dost dobře popsat , je docela oříšek (alternativa navždy. I kdyby to znamenalo ušít si kalhoty z listů ředkve!). Navíc se povedlo najít jedince jak sympatické a normální, tak mimózně odporné čemukoliv s iq vyšším, než-li má geodetická gumová kachnička a nebývale pózerské (osoba ženského pohlaví, co spekuluje, zda těch pár kytek u vchodu výstavní plochy je záměrná instalace, přestože je to jen... Pár kytek). ()
Takže hipster je kretén ve svetru po Pavlovi Horňákovi? Holka obdivující shluk květináčů? Jakože umění? Já si je dal jenom na stranu, protože jsem tam potřeboval vytřít. ()
Transparentní materiály!!! Trefa do Oty Černého. ()
Božeměnetrestej, jsem zřejmě Malátný hipster. ()
"S hledáním pravověrných hipsterů jsem to neměl vůbec jednoduché. Dostal jsem nespočet tipů na stoprocentní hipstery, ale nenašel ani jednoho, který by to o sobě přiznal. To je charakterizuje.“ říká režisér Jan Látal. V těch slovech je podle mě vše - slovo hipster se u nás používá výhradně jako výsměšná nálepka pro těžko definovatelnou skupinu lidí, které ale každý hned pozná. Kdo by sám sebe dobrovolně označil slovem s tak negativní konotací? Nikdo, to dá rozum. Nevím no, osobně mi ten pojem přijde strašně vyprázdněný a nicneříkající, proto ho nikdo nedokáže pořádně definovat (osobně vyloženě prahnu po nějakém odborném názoru, kterého se mi zoufale nedostává, protože podle všeho ani neexistuje - všude narazíte jen na více či méně posměšné definice, které si někdo na internetu vycucal z prstu). Po zhlédnutí tohoto dokumentu jsem se toho moc nového o hipsterech nedozvěděl, ale líbilo se mi, jak je to natočeno, a místy je to docela vtipné (ty Chinaski na konec :). V komentářích pod videem na YouTube pár lidí kritizuje tu holku v "transparentních" brýlích - i mně byla nesympatická a na jejím místě bych teď asi chodil kanálama, ale co, shit happens. Po hipsterech se možná za chvíli slehne zem, a možná taky ne, a pro mě za mě ať si každý poslouchá a oblíká co chce, je to jeho věc, a minimálně dokud tady bude ta nesnášenlivá atmosféra vůči každému, kdo se nějak vymyká, budu v skrytu duše všem těm "subkulturám" fandit, protože každé dělání vln je dobrá věc. Jenom by se to možná nemuselo tak hrotit s tím kultem individuality a vzdorem vůči "mainstreamu" (začínám být na to slovo dost alergický) - jak mj. ukazuje právě tento dokument, obojí je dost možná iluzorní. Nic, vidím to dneska na jednoho cidera v Krymský :) ()
Aha - kdo je tedy Hipster? Mimózní snílek a překupník prastarých svetrů, jehož marže se dá počítat na stovky procent? Rozmařilý modýlek hledající v Praze tu nej nej vietnamskou polévku, následně jí zdobící dochucovadlem a počítající lajky na facebooku? Poblázněná holka nosící šusťáky a o pět čísel větší (pochopitelně strašně starou) bundu? Nebo snad zádumčivá holčina opěvující náhodné, ale v jejích očích geniální seskupení květin ve vestibulu? Dokument neodpovídá - na co také? Jediné, co jsem se o Hipsterech dozvěděl, je, že nikdo vlastně Hipster není. Zmatená povrchní subkultura bojující proti mainstreamu, ovšem využívající všech jeho výhod. Kde je kritika americké degenerace mládeže, nadnárodních korporací, světové politiky, kde je onen boj? Hlavně vybočovat oblečením ( "co to s tebou udělá, když si na sebe vezmeš pletenej svetr, zlatej řetěz a legíny?" "no budeš prostě jinej..."). Strašně odlišní, ale přesto jeden, jako druhý. Za holčinu s květinami dávám dvě, s tou jedinou bych si asi měl co říci. ()
Ide o to, že o hipsterine a hipsteroch sa dozvedáme od náhodných hipsterov z ulice, vybratých pre tento program. Na jednu stranu je to autentické, na druhú sa toho vlastne veľa nedozvieme. Občas zaznie zaujímavý postreh ako že nikto nie je hipster, že z každej subkultúry sa stáva bezmyšlienkovitý mainstream, že každý by mal byť sám sebou atď. O nejakej histórii alebo hlbšej sociologickej sonde tento krátky dokument nie je. A ťažko mu to aj vyčítať. Ja som mal hipsterov za ľudí, ktorí urobili z kníh dekoračný dizajnérsky prvok. Čo je svojim spôsobom dosť smutné. Názor som nezmenil, len som ho rozšíril o poznanie, že hipsteri sú ešte aj urbánne deti kvetín. ()
Přiznám se že poprvé jsem se se slovem hipster vážněji setkal na kajacích s Poláky v Polsku na překrásně klikaticí se říčce Wieprže tekoucí do Baltu, když mi mladá polská kamarádka řekla, že moje děravé boty jsou "hipsterské". Hned potom jsem si zjistil, že hipsteři jsou prý bohatí lidé, kteří bohatství na sobě nedávají znát a žijí si po svém. Přesto jsem se musel po začátku sledování tohoto dokumentu musel podívat do Wikipedie, kdo to ti "hipsteři" vlastně jsou. Je zde: "Jedná se o osobu ve věkovém rozpětí dvacátníků a třicátníků, která si zakládá na tom, že je nezávislá v myšlení, odívání i případné tvorbě. Často přejímá nejnovější trendy v hudbě, módě i dalších kulturních aspektech. Díky tomu je tato subkultura názorově i vzhledově konzistentní.". jako nejvýstižnější a nejvtipnější vysvětlení povahy hipsterů považuji slova mladíka hned v úvodu: "Já nevím co to je dneska hipster. Hipster je člověk , který volí Karla Švancenberka, nebo chodí do Krymský jako? Kdo nosí kšandy a plnovous? To jsou takový schéma, klišé, z kterýma já nechci nic mít". Mimochodem do Krymské ulice v Praze na hranici vznešených Vinohrad a dělnických Vršovic za kulturou chodím také. ()
Tak jsem se hodně dlouho pokoušel zamyslet nad „myšlenkou“ tohoto dílu a Hipsterů celkově jako takzvané městské subkultury, ale pořád jsem na nic nepřišel – rádi nakupují staré svetry, nosí brýle, nežerou chleba s majkou a zaujme je shluk květináčů – hm bomba…V podstatě jsem se o jejich historii nedozvěděl zhola nic, jen to, že v dnešní době už „opravdového“ hipstera, aby člověk pohledal – když už se po nich každý druhý opičí. Na druhou stranu jsem se u tohoto dílu Kmenů alespoň trochu zasmál…50% ()
Spousta hodnotitelů si tady přes hodnocení ventiluje svůj vztah k neohipsterství nebo názor na jednotlivé postavy dokumentu, což je samozřejmě špatně. Ze všech zobrazovaných subkultur je tato jediná aktuální (nejde o retro a opakující se společné fragmenty, všechny ostatní kmeny tady fungují 20 a více let) . Právě s aktuálností přichází přílišná krutost dokumentu a také jeho největší síla, protože zachycuje v reálném čase "kmen" při jeho rozkladu (který se tak jako u ostatních dlouho nenápadně tvářil jako vrchol). Možná to bylo až příliš přísné (knedlíky a knihy, všechno od holky s nákloností k transparentním materiálům), ale proč vlastně ne...na hrubej pytel hrubá záplata. Revoluce konečně žere svoje děti a my true pankáči můžem jet dál a nebejt terčem vášní a identifikace od normálů a pohybovat se v pytli s pozérskejma dětma. ()
Podle tohoto pozérského dokumentu znamená Hipster = flanelka, plnovous a brýle? Seriously?! A co na to Beat generation? ()
Zatím asi první formálně kvalitnější díl kmenů, který byl jistým způsobem informativní a skutečně se zabýval danou subkulturou... Problém je samozřejmě v tom, že tahle "subkultura" je prostě jen vyprázdněná, křečovitá a velmi dočasná snaha o jakousi odlišnost a alternativu. Absence jakéhokoliv intelektuálního konceptu má automaticky za následek, že jediným pojidlem je povrchní starost o šatník který se ve své marné snaze o osobitost stává paradoxně uniformou (podobně jako u punku)... Forma dobrá-obsah beznadějný. ()
Co se humoru týče, tak mě tedy nejvíce pobavil ten mladý podnikatel, který vykupoval největší socialistický hadry u děduly kdesi na vsi, aby je mohl za 150 prodávat a říkat tomu sekáč. Jinak zrovna tuhle subkulturu asi nikdy úplně nepochopím. Na rozdíl od svaloušů, co byli minule, se toho tu sice naplkalo habaděj, ale vyplynulo z toho pro mě hlavně to, že se jedná o lidi bez vkusu, kterým se líbí hnusný věci. V osmdesátkách by se ztratili v davu, dneska vzbudí leda pobavený úsměv, ačkoliv třeba v centru Prahy zapadají asi mnohem víc, než si myslí. ()