Obsahy(1)
Dokumentární cyklus Kmeny, který mapuje současné městské subkultury, představuje patnáctý odvysílaný díl Trashmetal. Historie kmene Trashmetal se píše od přelomu 70. a 80. let. Tehdejší Speed metal ovlivněn především prvky Hardcore Punku za sebou později nechává mnoho klenotů v podobě dnes již klasických alb od Slayer, Anthrax, Exodus ale i Sepultury či tuzemských Debustrol. Thrash zároveň vytváří podhoubí pro Death a Black Metal. Nové vlivy se však netýkají pouze hudby, uvnitř kmene, už to není jenom o kůži a křiváku, ale k džísce se berou taky bandany, surf shorts nebo truckerky se zvedlým kšiltem. Projekt Kmeny vznikl v koprodukci studia Yinachi a České televize, partnery projektu jsou městské projekty BU2R a Jägermeister. Díl Trashmetal odvysílá Česká televize, ke zhlédnutí bude také na kmeny.tv. (Česká televize)
(více)Recenze (45)
Hatátitlá asi hodně nemá rád thrash. ()
Ne každý může být tak úspěšný jako Metallica. Existuje řada hudebníků, kteří by chtěli žít metalem, ale nedaří se jim to... Nebo daří? Co to vlastně znamená žít metalem? Musí s tím být neoddělitelně spjat úspěch, peníze a sláva, anebo stačí jen vymetat fesťáky a mít každý večer na pivo? Tento díl mapuje naprosto přesně život metalových looserů, kteří krom svých kytar a nemelodického chrapláků nemají snad vůbec nic. Málokdo ocení, jak trefný tento dokument je - zejména v momentech, kdy se ztroskotalá, vousatá banda nahozením kožených a džínových bund ve zpomalených záběrech stává alespoň na malou chvíli svými vlastními hrdiny. Bohužel ještě méně diváků si uvědomí, že tento dokument se netýká všech metalistů, ale jen úzké sorty mentálně nedospělých sidekickerů. Tato dezinformace je u jinak výstižného a pozoruhodného dílu neodpustitelná. 6/10 ()
Předem jsem se zařekla, že se kvůli takovým blbostem nebudu rozčilovat, ale nakonec si nemůžu pomoct. Vždyť to ani nevypadá, jako by to stříhal profesionální střihač! Random výlet na základní školu s dlouhovlasým pánem nedává žádný smysl, protože divák potom nedostane šanci si ho pořádně prohlédnout nebo poslechnout v metalovém prostředí a spojit si ho alespoň s některou z těch kapel (těch pár vteřin, kdy předtím zdálky hraje se prostě nemůže počítat, protože tam není přes vlasy skoro k poznání a na první pohled si určitě nikdo nespojí, že to je ten samý člověk). Vysoká hra na umění utopená v absenci jakéhokoliv obsahu. Proč takový konec? Jako oslava toho, že se tam ani předchozí půlhodinu nic nedělo? Měla bych asi zhluboka, zhluboka dýchat. Možná to tak prázdně působí proto, že preference hudebního stylu ještě nedělá z lidí subkulturu s filosofií. Trochu, ale jenom trochu mě dojal zpěvák té Exorcisphobie, ale i tak ty věci s ním vypadají jako podle pokynů "a teď tam prostě stůj a nic nedělej/a teď si tady prosimtě sedni, ať tě máme klidného a meditujícího u posečené louky". Věrnější a plastičtější obraz thrash metalu představuje i Ozzák v sitcomovém Comebacku. ()
Uf, takový zajímavý námět, a tak strašně odfláknutý. Možná nám to mělo ukázat depresivní existenci starých metalistů, ale jediné, co z toho skutečně čiší, je depresivní neschopnost režiséra. (Vojtěchu, těch 26 minut už nám nikdo nevratí, doufám, že si to uvědomuješ) ()
Máničky drhnou koncert. Střih. Zlitej fanda paří na zemi. Střih. Máničky chlastaj v hospodě. Střih. Jiný máničky hrajou koncert. Střih. Máničky zkouší. Střih. Máničky mluví jak debilové. Střih. Máničky komunikují všemi tělesnými otvory. Střih. Konec. /// Já mám tedy dojem, že by měl dokument buď něco říct, nebo nás konfrontovat s (jiným) osobitým náhledem na věc - ne jen ukazovat to, co jsme před lety v epičtější, zábavnější a důstojnější formě zažívali vždy, když jsme v pátek seděli zlitý v libovolný knajpě. ()
Petr Hátle (1983) studoval filmovou vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Hm. ()
Pán Loutek spolu s Andělem Smrti, Svázani Krví by asi měli Hatátitlovi posrat prsa. To mě jebej mokrou latí... Jako zcela nestranný pozorovatel bych doporučil Totální Destrukci pod Vlajkou Nenávisti. Oranžový Agent je taky řešení. Asi jsem dokmenoval. Bojím se totiž, co se zase nedozvím. ()
Petru Hátlemu se podařilo neproniknout do thrashové subkultury. Každopádně zvládl předvést, že členové Debustrolu kalej minimálně stejně jako frontman Plexisu z dílu o punku. Už samotný výběr thrashe mě zarazil. Nebyl by zajímavější black, jehož posluchači jsou opravdu do značné míry uzavřená metalová komunita? Snad to moc lidí nevidělo, o thrashi ani jeho fanoušcích či interpretech se tu nedozvíte ani to, co se píše nahoře v obsahu (30%). ()
Také částečně do této subkultury patřím a je to hodně zjednodušená karikatura. ()
U většiny dílů Kmenů jsem se dokázal víceméně ztotožnit jak s hodnocením, tak i jednotlivými názory (komentáři) uživatelů, ale tady půjdu proti většině. Tentokrát jsem byl „docela“ spokojený s pojetím dokumentu, tedy alespoň co se „hudební části“ týká. Je ovšem pravdou, že režisér si s tím mohl vyhrát daleko více, ale už jsem si u jeho předchůdců zvykl, že tyhle rádoby dokumenty o městských subkulturách mi většinou absolutně nic nedají (tím myslím fakta, díky kterým bych více danou subkulturu poznal, nebo se o ní něco zajímavého dozvěděl). Takže když už obsah za moc nestál, alespoň jsem si užíval hudbu. V mládí jsem podobné koncerty/festivaly objížděl docela často, takže z nostalgie dám průměrné hodnocení. Nevím, proč tu mnozí vyčítají, že se jde ze zkušebny rovnou na pivo a pak se ožerou i po koncertě – to dělali a dělají všichni, jen kokoti co prosedí celý den u počítače a pičují, ví o jejich životě úplné hovno!!! ()
Tento žánr miluju, ale tady to vypadá, že celej (thrash) metal je jenom vo chlastu, sem tam vo ňákým zapaření na akci. Jo, tak to by sedělo, nic jinýho v tom fakt není, už vůbec pak nejde o ňákej kmen s vnitřní integritou nebo světonázorem. ()
Čekal jsem příjemný dokument z prostředí thrash metalu a dostala se mi nudná slátanina. A já blb se s ní ještě otravuji na CSFD. ()
Ať jdou do řiti s nějakým artem, když to má ve výsledky nulovou vypovídací hodnotu. Už když na začátku jebli přes celou obrazovku bílej text, kterej byl místama na světlým pozadí úplně nečitelnej, tak jsem věděl, že to bude o prdeli. A bylo. Půl hodina chlastání a pseudouměleckých záběrů na to, jak někdo kouří na balkoně, proložená třema písničkama. Nevědět, co je to thrash metal, tak to po tomhle "dokumentu" nevim dál. ()
No, to jsme si zase naběhly, tedy já a dcera, která má ráda metal. Ještě jsem ji k tomu vytáhla, že to může být zajímavý. V prvé řadě bych vyzdvihla nudu a absolutně nevypovídající velké NIC a to nechci být sprostá. Čekaly jsme, že se o tomto stylu něco zajímavého dozvíme, že tam muzikanti nebo jejich fanoušci budou mluvit o tom, proč se zrovna tomuhle stylu věnují. A co jsme se dozvěděly? To si každý doplňte sám. Jenom hospoda a biologické potřeby, to snad ne! Pan učitel a běžec to fakt nezachránili. Člověk, který o metalu nic neví a toto viděl, zase může v klidu dále odsuzovat. Jednu hvězdu jsem dala snad jenom za ukázku těch bund. ()
Naprosto příšerně zfušovaný dokument - chtěla jsem si trochu zacestovat v čase a podívat se z nostalgie na pár mániček, protože jedině metaláci umějí do rytmu tak nedosažitelně sexy zatřást hlavama - a akorát mě to naštvalo. Nedalo se dokoukat ani těch pětadvacet minut. ()
Jakákoliv režisérská invence není vidět. Nejlepší je posledních 10 sekund. ()
"Jsem někam padal, to je metal." P. Hátle rezignoval na všechno. O metalu neřekl vůbec nic. 28%. ()
Ještě že thrash metal neposlouchám a po dalším odpadním hodnocení kmenů asi nezačnu. ()
Vypité hlavy a nulová výpovedná hodnota. Debustrol mám celkom rád, ale toto stojí za Kolinsov prd (SPOILER!). ()
Jako pohled zvenci do subkultury to funguje. Neni to Hatlova vina, ze tato subkultura je takova, jaka je - muzika, chlast a dzisky. Uznavam, ze rozhovor s fanousky by tu pul hodku ozivil, ale zase by doslo k naruseni konceptu a umeleckeho zameru a to preci nejde. ()