Reklama

Reklama

Pixadores: sprejeři ze São Paula

(festivalový název)

Obsahy(1)

Nechávají po sobě stopy po celém dvacetimilionovém městě, být odmítnuti společností je pro ně největší odměnou. Řeč je o pixadores – sprejerech z ulice, kteří se věnují streetartovému graffiti. Djan, William, Ricardo a Biscoito milují adrenalin a zanechávají revoluční vzkazy na těch nejnepřístupnějších místech brazilského São Paula. Pozvání na Berlínské bienále výtvarného umění je pro ně zadostiučiněním i výzvou. I tam ale narazí. Nechtějí být totiž pouze atrakcí, podstatou jejich vyjádření je vzpoura proti jakékoliv autoritě. S výtvarným stylem skupiny koresponduje převážně černobílý obraz a dynamický vizuální styl dokumentu plného překvapivých zvratů. (Jeden svět)

(více)

Videa (1)

Recenze (3)

Jacques1 

všechny recenze uživatele

Vizuálně velmi pěkný dokument, jehož černobílé ladění souzní jak s barvou grafity, tak i s noční hodinou, ve které Pixadores svá díla tvoří. Vytváří se tak napínavá, ale i stísněná atmosféra okrajů velkoměsta a všudypřítomného nebezpečí v podobě policejních hlídek. Dokument dává nahlédnout i do osobního a rodinného zázemí jednotlivých členů skupiny Pixadores, jejichž revoluce uměním získává poněkud dvojznačné vyznění, v okamžiku, kdy se ukazuje, že jim jde o vzpouru, kvůli vzpouře samé. 4 hvězdy především za vizuál. ()

Ynés 

všechny recenze uživatele

Nevím, jaká je v Sao Paolu politická situace, abych se mohla vžít do party mladých sprejerů, kteří se snaží zviditelnit nápisy na těžko přístupných výškových budovách. Zpočátku je litujete a obdivujete z pohodlí kino sedadel, ale pak vám postupně dochází, že i když skutečně mají těžký život na okraji společnosti, tak se nesnaží se z něho dostat a poukázat na chyby v systému, ale pouze ukázát na sebe, na svou schopnost dlouhodobě unikat policii a smrti se vzletnými myšlenkami a uslzenými proslovy ke své rodině. Jakmile se ale dostanou ze své džungle do evropské metropole, kde mají možnost obhájit své umění a prosadit se na poli nezávislé grafiti scény, zmaří svou šanci jako skutečné opice, kterými se sami necítí být. Monochromatické snímání je zvoleno vhodně, abychom se soustředili právě na osobní zpovědi a grafiti, a ne na všudypřítomnou chudobu, která by změnila celé vyznění filmu. Pro mně rozhodně silný a poučný zážitek. ()

Reklama

Galerie (11)

Reklama

Reklama