Godzilla II Král monster

Ještě větší blbost než jsme čekali. Ze "studijních důvodů" jsem dokoukal, ale fakt to bylo na hraně :) .... Co to je za módu vrazit skoro 200 milionů do béčkovýho filmu? (21.08.2019)

Parádní rozjezd a vizuálně úchvatné představování jednotlivých monster, zazděné nezáživnou prací s příběhemm a podceňovaním divákova intelektu. Warnerům se díky Garethu Edwardsovi podařilo důstojně restartovat godzillý kult, v předešlém filmu úspěšně propojili motivy a atmosféru japonského filmového mýtu s technickou bombastičností hollywoodských blockbusterů. A ne aby si dali záležet a naplnili předpokládané divácké očekávání, oni svěří další dva díly tvůrcům průměrných, nezajímavých hororů. Vysoký rozpočet nalitý do prvotřídního CGI přece stačí, cílovka je tady blbá a stačí ji hezká monstra. Uvidíme, jestli tento přístup změní s novou paní CEO. (05.07.2019)

Zatímco jednička byla pruda pomalu horší než prznění katolických panen, dvojka značně pookřála, zesvižněla a dala by se přirovnat k interakcím s multiotvorovou katalogovou MILFkou. Sice blond a kapku přitroublou, ovšem chlípnou, agilní a s natolik kulantním hardvérem, že na nějaké to postkoitální rozbíjení atomu a rozjímání nad nejpalčivějšími dilematy Schopenhauerovy intergenderové pohlavní metafyziky pro tentokrát sere pes. Ono také vyčítat filmu, mimochodem skvěle a megalomansky udělanému, který a priori i a posteriori pojednává o vzájemném koxování ťamanských sci-fi megapokémonů, filosofickou plytkost, naprostý nedostatek Cuntových postulátů či insitní prokreslení psychologie postav á la antické drama, může jen olupený rozumbradáč fixovaný na vlastní pravačku (čti „naprostý kokot“). Takže žádná další Edwardsova uspávačka hadů, nýbrž nabušený, poměrně temný, odsejpající a vizuálně blažený spektákl o godzilím Bajajovi, který se bez bázně a hany vypraví naporcovat draka, aby za odměnu dostal půl Zeměkoule a mohl ošukat obří radioaktivní můru, v němž tvůrci neváhali tasit téměř kompletní panteon Hokajdomonster, dokonce i včetně Kena Watanabeho. Tu a tam sice klukům kapku ustřelilo měřítko, ale když to děláte s láskou, na velikosti přeci nezáleží, a z každé obří šlamastiky se vždycky nějak dá se ctí vylízat. (17.06.2019)

V předchozím počinu zacházel Edwards s odkazem TOHO filmů mnohem šikovněji. Fikaně napínal náznaky, a na konci předvedl přehlednou akci s několika ikonickými momenty. Ale tohle? Tenhle sequel má fantastický, vzrušující trailer, s nádherným hudebním motivem ´Somewhere Over The Rainbow´, který namlsá. Samotný film ale bohužel není ani fantastický a vzrušující už vůbec. V každém z 27 godzillích filmů, které jsem dosud viděl (Emmerichovu srágoru, která nemá s KAIJU nic společného, nepočítám), jsem se bavil více, než tady, a to včetně nejhoršího dílu, infantilního ´Son of Godzilla´, který byl alespoň příjemným guilty-pleasure. Tenhle film je jenom guilty, pleasure ani náhodou. Postavy, které mají plnou hubu rodinných hodnot, vás nezajímají, vizuálně to taky není žádné terno. Do zlatova barevné tónování je vysloveně hnusné a akce je NEPŘEHLEDNÁ, s rozklepanou kamerou, často je to jen takový shluk pixelů, který vám je lhostejný. Má to pár momentů, pár referencí na TOHO předchůdce, které potěší (žena je tady také katalyzátorem dějových zvratů, asi třikrát zazní notoricky známý motiv příchodu Godzilly, který známe z japonských kaiju), ale to nemůže stačit ani těm nezarytějších TOHO/Godzilla fandům, mezi které se počítám. Je to zklamání, které ještěrce doufám nezlomí do budoucna vaz. (31.05.2019)

Typický příklad filmu, z něhož se skvěle stříhají trailery a vypouštějí bombastické fotky - fragmenty boží, některé téměř geniální, ale ta výplň, z té krvácí oči. On i Kong nebyl scenáristicky žádné terno, ale tam aspoň fungovala dobová atmosféra a v obsazení bylo několik výraznějších charakterů. Tady jsou herci do jednoho nezajímaví a vlastně jen zdržují od všeho, co divák chce opravdu vidět. Zvrat s "netradiční rodinou" má nicméně ohromné koule, jen škoda, že to ve výsledku pořádně nikam nevede (motivace postav bohužel kličkují v logice ryze podle toho, co si příběh zrovna žádá). ALE i přes všechno zmíněné se na druhou Godzillu kouká docela dobře. Dougherty pravidelně dávkuje cool záběry, takže všechno to pitomé vždy ve správný moment utne nějaký dechberoucí moment. Snesitelný průměr, oproti skvělé jedničce ale velký krok zpátky. 50% (30.07.2019)

Nemůžeme filmu vyčítat, že nenabízí postupně budované napětí, protože to už nejde. Ani trikové orgie všemi "giganty" nejsou primárně nic negativního. Jenže snímek není ničím originální, postavy nejsou hloupé, jen nudné a bitev mezi zvěří je zbytečně moc. A ani myšlenka "to, co občas vypadá pro lidstvo zle může být jeho dobro" už také není moc originální. Zpětně děkuju svým kritičtěji naladěným kolegům z práce, mám tu ještěrku prostě rád a kdyby jich nebylo, možná bych se nezamyslel tak, jak je potřeba a nesnížil pár dní po zhlédnutí filmu hodnocení. 50%. (03.06.2019)

No vidíš no a dneska by stačilo vzít monstrum nula za fotbalistama do klubu techtle mechtle, tam by dostalo koroňáka a bylo by po prdeli. (29.08.2020)

4,5/10 Jedničku miluju. Kong byl průser. Tohle má bohužel blíž ke Kongovi. Hrozně hloupý, scénáristicky prázdný, plný klišé a hlavně naprosto bezpohlavní. Monstra se řežou pěkně, ale co z toho, když vás to vůbec nezajímá. Občas se daří navodit slušnou atmosféru a kamera umí vykouzlit krásné záběry (ty barvy!)... ale kdo by to nečekal u filmu za 180 mega. Zklamání. (07.06.2019)

Chápu, že tímto filmem jdou naproti originální předloze, ale já musím říct, že jako divák se v tom měl strašnej bordel. Godzilla neustále někoho kosila a poznat se to dalo jenom podle barevného filtru, do kterého tvůrci zrovna v tu chvíli zasadili kameru. Jinak to byl snad nejhorší digitální maglajz, co jsem za poslední léta viděl. Ale čínští producenti asi právě toto mají, řekl bych, docela rádi. (01.01.2021)

Ty jo mě to nebavilo. Jako že strašně strašně strašně moc. Na druhé Godzille je vidět, že stála hodně peněz a samotné bitky monster jsou celkem fajn, minimálně ta finální, kde se chytře pracuje s měřítkem a střídají se velkolepé záběry na dva soupeřící titány s akcí s lidskými hrdiny pobíhajícími u jejich nohou. Ale to je vlastně všechno. Nová Godzilla má asi patnáct lidských postav, avšak najít mezi nimi jedinou, která by byla alespoň trošku zajímavá nebo sympatická, byl úkol nad moje síly. Pár hodin po projekci si vlastně pamatuju jména asi dvou hrdinů. Potíž je v tom, že i přes veškeré deklamování a jisté pokusy pojmout Godzillu II trošku jinak to je nakonec do velké míry právě o těch lidských hrdinech, kteří ovšem svou tupostí, plochostí a absolutní neochotou brát se alespoň trošku s nadhledem (je to film, v němž se rve obří ještěr s ještě větším trojhlavým drakem sakra!) zprvu nudí, aby pak začali být vlastně jen otravní. Velkolepost a elegance, kterou slibovaly upoutávky, tu nakonec není a ačkoliv se na bitky kouká dobře, ten zbytek se fakt nepovedl. Popravdě o další film pojatý tímhle způsobem už jako divák doopravdy nemám zájem. (30.05.2019)

║Rozpočet $170miliónov║Tržby USA $94,372,017║Tržby Celosvetovo $341,972,017▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Nakoniec horšie než som čakal. S pribúdajucími minutámi to bolo len čoraz viac nezáživné, otrlé. Fakt zle napísané, miestami priam postavené na hlavu, zbrklé, uspechané, necelistvé. Herecky povrchné, asi najviac do toho dáva dievka zo Stranger Things. Postupom času aj súboje monštier sú čoraz hluchšie, často sa len niečo preblyskne pred kamerou, doslova mŕtve závery. Oproti predchodcovi Godzilla (2014) ale i Emmerichovej Godzille fakt dosť dole to dal ten mizerný ako že režisér Dougherty. /videl v kine: 45%/ (18.06.2019)

Godzilla z roku 2014 dojela na to, že měla pitomý příběh, mizerné lidské hrdiny a chyběla v ní spousta epické akce. Godzilla z roku 2019 dojíždí jen na pitomý příběh a mizerné lidské hrdiny, takže... je vlastně o trochu lepší? Asi jo, žánrovou klasiku nicméně nečekejte. Michael Dougherty totiž opakuje řadu chyb svého předchůdce a jednoduše neumí vystavět smysluplný svět a prodat hrdiny, na kterých by vám záleželo - nebo byste alespoň chápali, co proboha dělají. Jeho výhoda nicméně spočívá v tom, že má v arsenálu čtyři obrovská monstra, a kdykoliv dojde na akci, je to strašně epická podívaná, která díky bohu trikově nijak nestrádá. Warneři do Godzilly vážně nalili hrozný balík a je to vidět. Zároveň však dorazila úplně všechna blockbusterová klišé, včetně klasického obdivování monster, i když by každý člověk s půlkou mozku dávno zdrhal, nebo záporáckých plánů, jež se inspirovaly někde u druhého Thora. Zkrátka a dobře je tu kupa dialogů a "dějotvorných" scén, které byste doma zděšeně přeskakovali rychloposuvem. Pokud vás ale zajímá jen monstrózní akce, nedorazilo jí zrovna málo, takže fandové kaiju jednu projekci rozhodně přežijí. A něco mi říká, že o tohle šlo Doughertymu v první, ve druhé i ve třetí řadě. (30.05.2019)

Dougherty musí být jediný člověk na planetě, za kým když přijdou lidé od Warnerů s olbřímím rozpočtem a neodmítnutelnou nabídkou "pohrát si s Godzillákem i všemi jeho kultovními spolumonstry na volném písečku během jejich probuzení a konce světa", tak ho nenapadne "hmm, to by mohlo být z pohledu lidí, jak to zkoušel ale neuspěl Edwards nebo sžírává satira ve stylu (Šin) Godžiry či ultimátní monster katastrofické béčko plné soubojů titánů odkazující se na klasiky". Ne, jeho napadne "bezva, konečně budu moci natočit interiérovou konverzačku z jakože Avengers Helicarrieru a dodat zadostiučení všem těm vědcům, kteří musí pronášet v podobných filmech ty nehorázné kraviny s vážnou tváří a udělám to tak, že je nenechám to pronášet v pár větách, ale desítky minut a i ty kraviny co řeší budou ještě debilnější než normálně a proložím to uspávající CGI akcí, kde se bude neustále utíkat před něčím co se bortí, a bude to plné natolik generických záběrů na padající mrakodrapy, že ani sami animátoři nepoznají, zda tahle scéna bortícího se velkoměsta neměla náhodou být v poslední marvelovce či dísíčku". A jak řekl, tak udělal. Tyhle déčkové kvazi vědecké žblepty a řešení restartu civilizace Matky přírody, rodiny k žánru neodmyslitelně patří. Pokud tvoří kulisu/předehru k bitvám titánů, nikoli když jsou základním stavebním kamenem. Na monstra tu dlouho sere pes. I když pes... Dougherty. A když už se přeci jen nad diváky tu a tam smiluje, a nabídne to, kvůli čemu na to koukají, tak to postrádá jakýkoli nápad, cool moment, dynamiku, měřítko. Výjimku tvoří několik málo momentů během ucházejícího finále, kdy to je několikrát téměř tím, co to chtělo (a mělo) být po celou dobu. Největší devizou je tak McCrearyho hudba vzdávající jeden hold za druhým. A přitom je v každém ohledu svá. Když ne režisér, tak aspoň on pochopil "vo co gou". (28.09.2020)

Jednička kombinovala tradici novohollywoodských blockbusterů s indie poetikou, čímž proti sobě poštvala všechny, kdo na místo uměleckého hororu působícího jako teaser na snímek s Godzillou chtěli kaidžu eiga, potažmo monster biják. Dvojka je pro takové plnohodnotným trailerem, respektive prodlouženou upoutávkou ze Superbowlu. V tom je ale hlavní problém, protože vše je podřízeno snaze o maximální emocionální působivost, což vede leda k otupělosti, když člověk hodinu a půl sleduje sled špatných až naprosto nesmyslných filmařských voleb. Jejich vrcholem v této nesoudržné podívané, organizované na rozdíl od ostatních snímků monsterversa z nějakého důvodu kolem rozhodnutí nejomšelejších žánrových tropů (postavy to fakt nejsou), je učinit z monster cross-overu raději nezáměrnou comedy of remarriage. Po hodinu a půl trvajícím cluster fucku, díky kterému člověk zpětně docení filmařskou sofistikovanost Jordana Vogt-Robertse (návaznosti mezi záběry a scénami), Guillerma del Tora (výstavba a proměna strategie vyprávění) a Stevena Spielberga (obojí dříve zmíněné), však následuje výborný závěrečný akt. Ten oproti předchozím najednou funguje, protože z nechtěné demence přepne do sebeuvědomělého modu a najednou zjistí, o čem, co a jak vyprávět. Kombinuje tradice kaidžu eiga a nadsazených hollywoodských devadesátek pastišácky čerpajících z audiovizuální minulosti (sedmdesátkové katastrofické fláky, válečné počiny, monster-filmy), nalezne klíč ke svému formálnímu a významovému uspořádání (Godzilla a lidé jako hrozba i ochrana - přepínání mezi hledisky a exploatační styl umožňující okázalé přechody mezi perspektivami). Pořád ale tenhle flák bude milovat pouze Roland Emmerich, protože už není nejhorším režisérem filmu s Godzillou. (30.05.2019)

Přeplácané monstry, kdyby alespoň bylo hlavní monstrum ten pavouk, co se mihnul na konci. Jenže oni museli dát draka z pohádky Za humny je drak a motýlka. Bože a ten fotr všeuměl, ten mne tam sral! Film se děsně táhl a pokud bych šel do kina, asi by mne trefil šlak! (28.07.2019)

Očekávaný sequel Godzilly po strhujících trailerech je nakonec jen promarněnou šancí a další letošní Blockbuster, který nenaplnil očekávání. Michael Dougherty je režisér, který natočil Halloweenskou noc a Krampus, tedy dva slušné svátkové horory, ale Godzilla se mi zdá jako velké sousto, které nezvládl. Postavy absolutně nezaujmou ( byť Eleven se snaží), tempo je poměrně dost kolísavé, z 15 zmíněných monster vidíme v Akci jen 4 a to ještě k tomu opakovaně. Nejhorší na tom všem snad je, že ten film není vůbec zábavný a pokud se to na plátně zrovna neřeže, tak to poměrně nudí. Nejvíce mě zaujala Hydra, která je vizuálně solidní a samotné finále si myslím, že je uspokojivé, ale ten zbytek téměř vůbec nefunguje. Škoda.60% (03.06.2019)

Volalo se po akci a destrukci, ale se zpožděním pěti let se ukazuje, že správnější cestou byl rozporuplný první díl. Nic proti velkolepým protivníkům titulního titána, ale koho napadlo pojmout spektakulární klání gigantických monster jako eko-techno thriller, ve kterém se řeší téměř neviděná rodinná traumata, ten by měl položit hlavu na profesní špalek. Pokaždé, když se zdá, že se už už míří správným směrem, přijde nějaký logický protimluv, extrémně cheesy hláška nebo alespoň hluchý moment. Královská Godzilla nicméně má svoje silné chvíle, na to je Millie Bobby Brown až neuvěřitelnou hereckou jistotou a Mothra dokonalým zvířetem, které chci okamžitě domů. Scénář je ale chvílemi vážně šílený. Když si vzpomenu na Konga z hravého Ostrova lebek, je mi až líto, že se má povinně stát součástí tohoto podivně sterilního univerza. 50% (07.07.2019)

Nápad urobiť z Godzilly, King Konga a spol. spojené univerzum pokladám za geniálny. Do druhej Godzilly sa zjavne šlo naplno, s patričným rozpočtom, ambíciami a v neposlednom rade je natočená vážnejšie a veľkolepejšie, ako mnohé oscarové drámy. Napriek tomu ma zaskočilo, ako veľmi ma nebavila. Už počas prvej polhodiny som sa príšerne nudil. Pritom ono to nie je zlé, herci idú naplno (druhou stranou mince je, že postavy sú nezaujímavé, čiže herecká snaha vychádza vnivoč, keďže Chandler, Farmiga a spol. nemajú čo hrať), efektov sú tony a sú dobré, monštier sú tiež tony, stále sa niečo deje. Ale nie je to ono, vôbec to neodsýpa a scenár je odsunutý na vedľajšiu koľaj (čo mi u jednotky a Konga: Ostrova lebiek neprekážalo). Nevadí mi absencia humoru (skôr naopak, čím vážnejšie, tým lepšie), ale skrátka nesadlo mi to. Každopádne snímka v rámci svojho žánru vôbec nie je zlá, atmosféra je temne apokalyptická, vizuálna stránka OK, páčil sa mi Charles Dance, páčilo sa mi, že nie každý gigant je automaticky zlý a ešte viac sa mi páčilo, že monštrá sú prezentované s posvätnou úctou. Sú to titani a giganti kedysi vládnuci svetu. Teraz by ho mohli prinavrátiť do pôvodných koľají, očistiť ho a vrátiť mu zmysel, ktorý mu ľudstvo vzalo. To je skvelá myšlienka. (15.09.2019)

// Raději ňoumu Brodericka, přiblblou romanci a kupu 90s nadhledu, než tuhle ultravážnou rádoby epickou přehlcenou nudu, kde modří jsou hodní a červení zlí. Geez. 4/10 (03.09.2019)

Už dlouho mi nebylo něco tak moc uprdele, jako postavy v tomhle filmu (28.01.2021)