Režie:
David OndříčekKamera:
Štěpán KučeraHudba:
Beata HlavenkováHrají:
Václav Neužil ml., Martha Issová, James Frecheville, Robert Mikluš, Jiří Šimek, Milan Mikulčík, Jaroslav Plesl, Jiří Rendl, Filip Březina, Štěpán Kozub (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Australský rekordman Ron Clarke přijíždí v pohnutém roce 1968 do Prahy za legendárním běžcem Emilem Zátopkem, jehož bezmezně obdivuje. V rozhovorech Rona s Emilem se děj filmu retrospektivně vrací do stěžejních momentů atletova sportovního i soukromého života a spojuje se v komplexní portrét muže, jenž neztrácí tempo ani poté, co jeho poslední závod skončí a jenž dokáže bojovat nejen na atletickém oválu. Film vypráví o nezlomné síle vůle, která dodnes inspiruje tisíce sportovců po celém světě. A také o jedinečném vztahu dvou lidí – Emila a Dany Zátopkových – kteří navzdory všem překážkám spolu strávili celý život. (Falcon)
(více)Videa (3)
Recenze (546)
Emil Zátopek byl bezesporu výborný, houževnatý sportovec, který dokázal v životě mnohé. Ale také byl zapálený komunista, spolupracovník StB, který sice po roce 1968 dostal přes prsty, ale to jeho přesvědčení pořád zůstalo. To mi vůbec nevadí, vadí mi jen způsob, jak je v celém filmu vyobrazen. Vlastně jako hrdina, vesměs kladná postava a když si vzpomenu na jeho rozhovor z roku 1984 jak hájí bojkot olympiády v USA je mi z toho tak nějak smutno. Přesně podobně jako v Masarykovi, nebo Palachovi. Komplikované osoby, které jsou nám filmově servírovány převážně, jako hrdinové, ale při bližším a důkladnějším zkoumání jejich životopisů zjistíte, že to takhle (možná) ani nebylo. A nezachrání to ani přesvědčiví herci a výborná výprava, protože ta nejdůležitější věc a to vykreslit úplný a pravdivý charakter tohoto báječného běžce David Ondříček prostě a jednoduše nedokázal. Aspoň podle mého velmi skromného a subjektivního názoru. ()
Český film, který si myslím hravě naplňuje evropské standardy. I přes rozpačité české recenze mám za to, že Zátopek před pár lety byl velký komerční i kvalitativní úspěch a David Ondříček je jeden z těch režisérů, který si do svých (dost často dlouhodobě připravovaných) projektů dává srdce a vyplatí se jej do budoucna sledovat. Ačkoliv to není ten žánr, který vyhledávám pravidelně, rozhodně je to jen jediný sportovní film z celého roku, který bych si pustil jako první. ()
Stačí znát definici psychopata. Nebo nějakého osobně. Splňoval snad všechny body. Motivace běhu? Podíval se, kdo je favoritem a musel ho předběhnout. Za každou cenu. Žena? Bylo mu s ní fajn, chtěl ji, měl ji, ale její výsledky, sny, touhy? Natož děti? Nedejbože nechat se zastínit na minutu na tiskovce její zlatou medailí. Pak si raději budeme hrát na usměvavého debila. Proč nejdou jeho činy pochopit? No protože to tak u těchto mužů bývá. Tak strašně se chtějí líbit, tak moc chtějí, aby je měl každý rád... Přes palubu hodí kohokoli, okolí jde mimo nich, nulová empatie, jen já a třeba i na besedách, ale hlavně že mě poslouchají, milují, tleskají, ale někdy nepochopitelně pomůžou, potěší, pokud se to týká jich samotných, i se zastanou. V tom není třeba hledat logiku. Zátopek běhal v politicky šílené době, byl logicky terčem manipulace komančských pohlavárů, toto bylo náročné pro každého, ale u něho konkrétně je zřejmé, že na politiku bodal jako na vše ostatní, jel si jen a zásadně na svoje běhání. 40x 400m za dopoledne na tréninku? Žádný trenér? Já sám, já sám? Ok. A vyhrál. Byl to namakanec. Bez debaty. Že vystoupil z letadla? V tom by hledal politické gesto jen naivní snílek. Psychopati mívají kvanta svých důvodů, v těch se vyznají jen oni. Ale kritizovat národní poklad není snadné, no dvě strany mince, jsou stále dvě a to se tvůrcům podařilo nastínit trefně. Martha byla naprosto úžasná, vztahové turbulence Zátopkových fungovaly na plátně skvěle, závody natočeny, že máš chuť vyskočit ze sedadla a tleskat, každá scéna propracovaná, jako je v našich filmech vidět málokdy. Kamera, scénář, retro výprava, kostýmy a nádherná hudba Beaty Hlavenkové. David Ondříček natočil parádní biják, kterého si vážím a přeji mu mnoho úspěchů i na poli zahraničním. Velká paráda! Kdo Zátopka zažil osobně, nebo dokonce znal, ví svoje. Paní Dana byla úžasná dáma s výjimečným srdcem, patřím k těm, kdo nechápal spíše ji. A Vašek Neužil? Toho já neviděla, já viděla Zátopka. Gratuluji, tohle by, za jiných časů, byl plešoun na plešouna. Klobouk dolů, pecka nevídaná! Mistrovské! ()
Pokud se vydáte po stopách Zátopka, tak máte problém. Je toho přehršel; u nás i ve světě. Jenže většina se dá rozdělit do tří kategorií. Jednak na oslavné, kde je Zátopek nespornou legendou světového olympijského sportu, průkopník drilu a spojující most mezi národy. Takové jsou nejčastější a vlastně i nejvděčnější. Pak je tu svět Zátopka "lidového bonmoty sršícího vypravěče" se všemi těmi (polo)pravdami, mýty a historkami. Snad o žádném jiném sportovci (minimálně našem) neexistuje tolik slovutných a všem známých historek; a jak tomu tak bývá, některé jsou přikrášlené a jiné ne, některé mají reálný základ, ale jiné okolnosti. No a ty nejneuvěřitelnější jsou, světe div se, pravdivé. Pak je tu ještě třetí, ryze "čecháčkovská", kategorie Zátopka udavače, armádního důstojníka, komunisty, plakátového chlapce systému a aktivního spolupracovníka StB. A Ondříček se svým týmem se vydali, či spíše "pokusili vydat", zlatou střední cestou "od každého z těch pohledů krapet, ale nikdy ne moc". Čili se klouže po povrchu. Není to černobíle o piedestalovém Zátopkovi či zavrženíhodném komunistickém udavači, to ne, ale není to ani o "prostě Ťopkovi". Je to o jakési nepřístupné figuře, o které nevíme na konci nic víc než na začátku. Natočené je to umně, ne že ne, ale nikdy se to nevymaní z roviny "líbivého filmu na nedělní večer u ČT s vynikajícími hereckými výkony". A to na snímek s takovým světovým potenciálem, o tak vděčné nejednoznačné postavě, je trestuhodně málo. ()
Galerie (29)
Zajímavosti (52)
- Martha Issová (Dana Zátopková) kvůli roli docházela na pražskou Julisku, kde se jí dle možností věnovali tamní trenéři, například i Rudolf Černý, který k olympíjskému triumfu dovedl Barboru Špotákovou. Martha si zatrénovala i se samotnou Špotákovou a společně navštívily Danu Zátopkovou. [Zdroj: Blesk.cz] (Duoscop)
- Československá výprava odlétá do Helsinek s letounem Lisunov Li-2. Tento letoun je sovětskou licenční kopií legedární Dakoty DC-3. Oba typy byly během 50. let ve službě u ČSA. Stroj použitý při natáčení nosí maďarskou registraci HA-LIX. Pro účely natáčení byla registrace „počeštěna“ na OK-LIX a nápisy maďarského Malévu nahrazeny Československými aeroliniemi. Při startu na záběru zezadu lze ale originální registraci spatřit na křídlech. (Foxhound#1)
- Atletický trenér Jan Pernica, který trénoval Václava Neužila, si ve filmu i zahrál. Hraje při maratonu v Helsinkách Švéda Janssona, který je ve filmu posledním Emilovým soupeřem v boji o jeho třetí zlato. [Zdroj: sport.cz] (Posheidon)
Zátopek byl dost možná nejočekávanější lokální film roku. Dává to smysl, protože samotný trailer naznačoval, že by se Zátopek mohl přibližit parametrům světové produkce i díky vysokému rozpočtu 92 milionů korun. Režisér David Ondříček navíc od časů Šeptej a Samotářů filmařsky vyzrál a v případě Ve stínu či Dukly 61 dokázal, že mu dobové filmy rozhodne nedělají problém. Přesto se mohla biografie sportovní ikony Emila Zátopka velmi snadno tvůrcům rozpadnout pod rukami. A proto potěší, že Zátopek rozhodně stojí za vidění. David Ondříček skutečně dokázal natočit film, který by se v zahraničí neztratil. Na filmu je vidět velký rozpočet, přičemž v něm funguje retro atmosféra a veškerá výprava působí přirozeně. Hlavní je ovšem to, že se tvůrci chopili příběhu Emila Zátopka a natočili skutečně film, který dokáže být v mnoha ohledech inspirativní a v jistých ohledech člověka donutit k zamýšlení nad tím, že by se sebou měl něco dělat. Většina filmu je poté přitom vyprávěna jakoby z pohledu Emila Zátopka, který je ve filmu víceméně vyobrazen jako tak trochu naivní mimoň, kterému jde jen o běhání a dobový kontext mu tak nějak protéká kolem prsty. Zátopek přitom vyloženě nic nepřikrášluje a i přes lehké koketování s kýčem na něj nikdy vyloženě nepřipustí. Díky bohu za to. V zahraničí se to skutečně neztratí. I kvůli vysoké vizuální stránce a to především parádní kameře Štěpána Kučery. Jeden pěkný záběr za druhým a ve finále především skvěle natočené Zátopkovo závodění. Zátopek působí jako přesně to vyšperkované historické životopisné drama, které by mělo být na Oscarech černým koněm a pár těch zlatých sošek přeci jen posbírat. I proto ve finále zamrzí, že toho scénář chce řích hrozně moc a ve finále na to není úplně čas. Zátopek především slouží jako průlet Zátopkovou kariérou, startuje se ovšem týdenním příletem Australana Rona Clarka za Zátopkem. Mezi společně stráveným týdnem Zátopka a Clarka pak film postupně přeskakuje od začátku Zátopkovy běžecké kariéry až po nejvyšší dosažené úspěchy. A pak dojde i na další věci. Naznačení Zátopkova chudého původu, jeho vztah s osudovou Danou, pojítka s popravou Milady Horákové, spory s komunisty a především manželská krize, která ve finále patří mezi to nejsilnější, co film nabídne. Jenže i toho je ve finále tak trochu málo a přitom je všeho nadále moc. Týdnu s Clarkem se poté možná věnuje přehnaně až moc času a na zajímavější věci tak mohlo bez ní být rázem času více. Je to škoda, protože zajímavých linek je tam rozhodně dost. Nechce Zátopek úmyslně na zesnulého Emila házet moc špíny? Ve finále ho rozhodně neprodává jako svatého člověka, spíše skutečně jako naivního mimoně, který ovšem chyby dělal. Ať už v empatii k ostatním lidem či právě tak trochu možná zapírání dosahu svých činů. Přesně takový pocit může divák po zhlédnutí Zátopka mít. Rozhodně nejde o černobílý pohled, přesto se ovšem i v tomhle ohledu mohlo jít více do hloubky. A i díky tomu se divák nikdy vyloženě Zátopkovi nedostane pod kůži. To ovšem rozhodně není chyba Václava Neužila. Jeho proměna v Emila Zátopka je oslňující. Nejen v ohledu masek a grimasách, ale i hlasu. Neužil věrohodně prokáže, že rolí nejspíše věnoval náročnou fyzickou přípravu a člověk mu Zátopka na vrcholu běžeckých sil jednoduše věří. Talentovaný herec z Dejvického divadla předvedl jeden ze svých nejvýraznějších výkonů v karéře a vlastně si v roli po zhlédnutí filmu těžko představit někoho jiného. Kromě Emila Zátopka film velmi dobře pracuje i s postavou Dany Ingrové/Zátopkové. I Martha Issová je obsazena velmi dobře a především mezi ní a Neužilem funguje věrohodná chemie. Je zobrazeno, že Dana tak trochu žila ve stínu svého manžela a cítila se nedoceněná, jejich vztah rozhodně není vykreslen jako bezproblémová pohádka. A minimálně v tohle ohledu tvůrci z jejich komplikovaného vztahu vytáhli nejspíš možné maximum. I přes to, že i tady by se možná mohlo jít trochu hlouběji. Pořád jde ovšem o povedenou filmařinu, která se navíc dokáže skutečně přiblížit světové úrovni, přitom je z ní cítit lokální duch a o téhle lokální sportovní legendě jednoduše vzniká povedený film, který výpravou působí autentickým způsobem. Zátopek ví, kdy má být skutečně emocionální, kdy si má odskočit k humoru a kdy má prodat kouzlo Zátopkova závodění se všemi jeho podivnými pohyby a děsivými grimasy. Jde skutečně o povedené životopisné drama, které se sice v zahraničí neztrátí, lokální zdrojový kód ovšem nadále zůstává zachován. Zátopek mohl dopadnout všelijak. Dlouho chystaný ambiciózní projekt ovšem dopadl velmi dobře. Výtečná řemeslná stránka, dobří herci a celkem strhující příběh naivního muže, který měl v hlavě jen závodění. Rezervy tam rozhodně jsou, přesto Zátopek dopadl tak, že se za něj v zahraničí nebudeme muset stydět. A pár těch Českých lvů za pár měsíců posbírá naprostým právem....... () (méně) (více)