Aimee a Jaguár

V té tragické době bylo na homosexualitu pohlíženo jako na zrůdnost, vždyť jen kolik homosexuálů označených růžovými trojúhelníky zahynulo v koncentračních táborech... Přestože tento příběh vypráví o lásce dvou žen, nekončí tragicky proto, že se jedná o tzv. zakázanou a nepatřičnou lásku, ale protože jedna z žen je židovka. Tento příběh nemoralizuje, jen zobrazuje lásku, která neměla čas se rozvinout a rozplynout ve všednosti. A o to je tento příběh smutnější. (17.11.2008)

Natočeno je to pěkně, což o to. Prvně, o símku by současní gender jedinci zřejmě řekli, že "podporuje tradiční stereotypy o ženách" (existuje dnes vůbec prázdnější fráze?). Ve filmu se neděje nic moc jiného, než že hrdinky řeší své emoce a na základě nich dělají iracionální rozhodnutí. Zároveň nosí absurdně stylové oblečení (samozřejmě často se střídající), až si člověk skoro vzpomene na Sex ve městě. Efekt snímku má vznikat převážně dojetím z toho, jak city přemáhají postavy natolik, že obětují opatrnost vůči obrovským rizikům. Dílo vlastně překvapivě stojí někde v tradičním romantismu 19. století. Od toho se pak odvíjí dramaturgie, která je taky tím jediným, co mi skutečně vadilo. SPOILER! Jedná se spíš o subjektivní výtku, ale mě prostě nebaví filmy u kterých víte jak skončí a postavy tomu hloupým chováním jdou naproti. K čemu se prožíváním šťastných momentů identifikovat s někým v okamžiku kdy už víte, že se to děje jen proto, aby se posílil dopad následného utrpení. Přistupovat na emocionální vedení příběhu je v takovém případě imho trochu masochismus. (31.07.2022)

Bolo by to ťažké vymyslieť, ak by sa to nestalo. Lesbická láska pred 70 rokmi, v bombardovanom hlavnom meste tisícročnej ríše krátko pred jej zánikom, spojenie manželky nacistu a matky štyroch detí so skrývajúcou sa židovkou, už by ma neprekvapilo ani keby Lily Wustová bola v skutočnosti Evou Braunovou. Vďaka príbehu a hereckým výkonom pozerateľný film, ktorý ma práve vďaka tomu príbehu míňal ako guľka mladého vojaka v Suchého poviedke. Ale potešilo ma, že som v priebehu štyroch dní videl najkrajšiu Írku (Nora-Jane Noone v Padlých ženách) i najkrajšiu Nemku (Maria Schrader). (29.03.2010)

Vskutku báječná romance dle rozebrané semidokumentární knihy Ericy Fischer. Sapfická láska v Berlíně roku 1943 kvetla stejně přirozeně jako kdekoli a kdykoli jindy... Jen právě zde měla o tolik příkoří více. Nádherný příběh, velmi poučný co do složitosti doby. Ale také plný naděje a radosti. Někdy je skutečně snadné se zamilovat do filmu. (06.11.2016)

Je dobře, že se na tenhle film nešetřilo s medvědema, protože i mě, člověka co si na filmovou romantiku moc nepotrpí tahle lesbí láska dostala. Ostatně když se do sebe během války uprostřed nacistickýho Německa zabouchne židovka a žena nacistickýho důstojníka má to grády už ve svý podstatě. Max Färberböck velmi směle prostřídával záběry lásky a štěstí s nálety a bombardováním spojeneckých vojsk, ovšem to všechno nic není proti famoznímu výkonu Marie Schrader ta tu židovskou holku plnou života, dychtivosti a emocí zahrála na jedničku s hvězdičkou, vlastně s medvědem. "Já nechci žít na věky, já chci žít teď" . (24.08.2017)