Reklama

Reklama

Gekijô-ban: Zero

  • Japonsko 劇場版 零 ゼロ (více)

Obsahy(1)

Film se odehrává na misionářském dívčím gymnáziu v izolovaném horském městečku. Vše se točí kolem dívky jménem Michi, která, jak se zdá, okouzluje celou dívčí populaci svým krásným vzhledem a andělským hlasem. Kletba, která se o půlnoci přenáší rituálem v líbání před fotografií, tak přichází na scénu. Stále více dívek je lapeno "kletbou" a prostě zmizí. Všechny důkazy ukazují na Michi, která je podezřelá z kletby a možnou příčinou všech neštěstí. (hitme)

(více)

Recenze (2)

Dudek odpad!

všechny recenze uživatele

Lesbické mysteriózní drama z dívčího internátu ukrytého kdesi v dalekých horách a lesích dojíždí zejména na plytkou zápletku a naprostou absenci atmosféry. Samotné prostředí je ovšem vynikající. Staré dřevem obložené chodby, venkovní světlo pronikající do tmavých pokojů skrze okenice a internátní stejnokroje působí romantickým dojmem a daří se jim dobře stírat jakékoliv nápovědy o době, ve které se snímek odehrává. Japonské jeptišky a křesťanské propriety zároveň dodávají punc čehosi netradičního a nejasně uchopitelného. Podobně působí i důraz kladený na Shakespearova Hamleta (respektive Ofélii), skrze nacvičované představení, či Millaisův známý obraz. Nicméně tvůrci z těchto propriet vůbec nečerpají. Příběh postavený na báchorce o dívce, která přesně o půlnoci políbila fotografii své milované, protože chtěla, aby jí láska byla opětována, nicméně milovaná, která byla po smrti ji den co den mučila, je sice fajn, ale silný je právě svou jednoduchostí a přímočarostí. Gekijô-ban: Zero je totiž spíše než hororem dramatem šmrncnutým detektivkou a mysteriózní zápletkou. Zbytečně se motá ve vlastních slepých uličkách, duch se jenom tupě ksichtí a opakuje stále stejnou frázi, postavy se chovají podivně a většinou jen zírají do prázdna a reprodukují nudné věty ze scénáře. Gekijô-ban: Zero je neuvěřitelné banální snímek, který se zbytečně snaží tvářit jako rafinovaná detektivka s šokujícím vyústěním. ()

Cedr 

všechny recenze uživatele

V prvé řadě je potřeba pochválit očividnou snahu vypustit lekačky a zaměřit se na atmosféru. Bohužel šlo jen o snahu, neboť budování atmosféry Mari Asato příliš nezvládla a film je dost utahaný a v těch nejospalejších scénách vyloženě nudí. Přitom by stačil jen trochu svižnější střih a trochu živější dialogy. Paradoxně největším kladem je jedna velmi zručně střižená scéna (cca ve 30. minutě), která jakoby do filmu zabloudila z o třídu lepšího hororu. Herečky za příliš nestojí, casting hlavní hrdinky se však povedl. Spíš než hororem je film tradičním dívčím dramatem. Je to velká škoda, protože prostředí katolické školy a přilehlých lesů si o pořádně děsivý příběh přímo říkalo. Téměř úplné vypuštění hlasitých lekaček a důraz na atmosféru (byť velmi slabou) se přesto cení. ()

Reklama

Reklama