Manžel kadeřnice

Film poetický, vyloženě pohodový a vřelý. Vyjma konce, který však je na místě a dodá filmu očekávané rozuzlení, protože jinak by přeci jen děj trochu přešlapoval na místě. Galiena je jako kadeřnice perfektní a Rochefort mi svýma tanečníma kreacema malém prorazil bránici. Jako milé a přesto nenaivní oddechovce není filmu co vytknout. Něco na těch "La coiffeuse" opravdu je. (12.08.2020)

Hodně těžký film a komedie už vůbec ne. Jean Rochefort a Anna Galiena zde totiž vypráví, kam až láska může zajít. A vše je něžné, přirozené a krásné, do té doby, nežse dojde za hranici zdravého uvažování, kam až by láska měla zajít. Některé scény ale stály za to. Vysloveně jsem u nich zatajoval dech a věřím, že nejsem jediný. Závěr mě ale natolik sejmul, že bych to od tak, místy absurdního příběhu, ani nečekal. Za ten závěr ale dávám tu čtvrtou hvězdu, protože díky němu jsem se stal součástí opět klasického francouzského filmu, který nešetří nikoho...nikdy. (14.06.2014)

tak tohle je jeden z filmů, který kdyby byl české výroby, tak by tady byl hodnocen v černých číslech, kam ostatně patří. Ale že je to francouzské a tváří se to jako umělecký film, tak tomu zde řada lidí vysloveně nalítla a odpouští filmu nebo to nepochopili, že je to totální slátanina. Hlavní hrdinou je úchyl, který ještě coby malý kluk je zamilován do padesátileté prasnice. O řadu desetiletí později pak hrdinu zastihujeme v situaci, kdy v holičství asi třetí svojí větou požádá kadeřnici o ruku. Ona samozřejmě souhlasí, jestli jí imponuje to, že nápadník je věkem někde mezi jejím otcem a dědou nebo že o něm vůbec nic neví nebo jí zaujalo, jak pořád blbě čumí, to nebylo zcela zřejmé. Vůbec, tento film se vyznačuje tím, že je zcela neživotný a pohybují se zde výhradně zcela nereálné postavy. Příklady - většina návštěvníků i vysloužilý holič uvažují, a taky tak hovoří, jako profesoři filozofie. Mladé kadeřnici vůbec nevadí, že její muž nedělá celé dny nic jiného, než že dřepí s salónu a čumí. Z toho se pak dá snadno odvodit, že věčně poloprázdné pánské holičství by je ani nemohlo uživit. Nesmyslná byla i scéna se řvoucím klukem, kterého spolehlivě uklidnil až nakrucující se geront, který si myslel, že tancuje. A takto bych mohl pokračovat dál, úspěšně zpochybnit by se dala prakticky každá scéna. Samotný závěr pak byl stejně slabomyslný jako to, co se odehrávalo předtím. Hláška - smrt je žlutý citrón vanilkové vůně ( autorem byl hlavní hrdina , samozřejmě taky filozof, jak jinak ) je důkazem toho, že ať řekneš sebevětší pitomost, vždycky se najde někdo, kdo ti zatleská. Mimořádně špatný film, jsem zhnusen. Všichni, kdo jsou zvyklí mít svůj vlastní úsudek a očekávají od filmu, aby měl alespoň trošičku racionální jádro, musí být filmem otráveni. Varuju před ním, je to nehorázná pitomost, hrající si na umělecký snímek. A ještě dodám, že i když je to tu prezentováno jako komedie, tak k zasmání tu také není vůbec nic. Jiné hodnocení než odpad si tohle nezaslouží!!!! (15.06.2014)

Zvrhlý, divný, chvátavý. Sledovat Le mari de la coiffeuse tak nějak nebylo příjemnou činností, nemůžu si pomoct. A přitom bych i v podstatě byl na stejný vlně - taky miluju, když se mi někdo přehrabuje ve vlasech (a k tomu má prsa, viď, Antoine). Bacha na zákeřnej spoiler ve zdejší biografii (roztomilý) Anny Galieny. (08.02.2014)

Viac sa mi páčila tá časť filmu, kedy bol hlavný hrdina ešte chlapec, lebo tá časť z prítomnosti bola veľmi zvláštna a silne neprirodzená. Chlap uvidí krásnu ženu a po pár minútach ju požiada o ruku (tomu by sa ešte dalo uveriť), no potom po asi troch prehodených vetách mu tá žena povie, že si ho teda vezme (takto to prebieha asi len v snoch dospievajúceho chlapca). Aj ďalej celý ten vzťah prebiehal dosť zvláštne a tak aj skončil. A nič proti arabskej hudbe, no akosi som nepochopil to neustále púšťanie z magneťáku, sprevádzané Rochefortovými "epileptickými záchvatmi". Mňa ten príbeh lásky nechytil a tak mi bolo dosť jedno, či skončí šťastne alebo nie, aj keď niekoľko svetlých momentov tam bolo. (08.07.2014)