poster

Pan Hire

  • Francie

    Monsieur Hire

  • Francie

    M. Hire

    (neoficiální název)
  • Kanada

    Monsieur Hire

  • USA

    Monsieur Hire

  • Velká Británie

    Monsieur Hire

Krimi / Thriller / Drama

Francie, 1989, 81 min

Režie:

Patrice Leconte

Předloha:

Georges Simenon (kniha)

Kamera:

Denis Lenoir

Hudba:

Michael Nyman
(další profese)
  • gudaulin
    ****

    Ve filmu sice figuruje vražda mladé ženy, ale dakeko spíše než klasické kriminální drama se jedná o zajímavou psychologickou studii lidské osamělosti, zatrpklosti a odcizení. V první polovině snímku nás scénárista ještě nechává tápat a film díky útržkovitým scénám a nelineárně vyprávěnému příběhu vzbuzuje v divákovi řadu otázek, jaká je role jednotlivých postav dramatu, ale v polovině snímku odhalí karty a film funguje především díky emocím lítosti nad tragickou postavou podivínského krejčího. Pan Hire bydlí sám a jeho jedinými společníky jsou bílé myšky v teráriu. Ba co hůř, vedle příležitostných návštěv bordelu je jeho jediným koníčkem šmírování půvabné sousedky od naproti. Jednoho dne ale jeden z nich udělá krok ke sblížení... Jenže se nejedná o milostné drama, ale o hořký příběh nenaplněných citů. Pomalý film, kde i nelítostný zápas v boxerském ringu doprovází tóny smyčců klasické hudby. Celkový dojem: 80 %.(1.9.2011)

  • Pierre
    ****

    Rukopis mého oblíbeného autora Georgese Simenona je zde znát. S panem Hire(m?) se dokonale soucítí a je výborně zahraný. Celou dobu mi asocioval Delonova Jeffa Costella. Myslím si, že by se Delon v dobách Samuraje na takového pana Hire(ho?) dost hodil. Jinak mě film spíš nudil. Závěr byl, ale hodně zajímavý. Donutil mě snímek přehodnotit. Enšpígl to ve svém komentáři vystihl naprosto přesně. Přijímám tedy nakonec nenápadnost filmu jako důkaz velikosti (hustý, co?) a zaokrouhluji na slabší čtyři hvězdy.(17.7.2018)

  • markotter
    *****

    Patrici Lecontovi se podařilo úžasně přenést na plátno celou škálu emocí od osamělosti pana Hira, přes jeho posedlost krásnou dívkou od naproti ale i třeba rozpustilost Sandrine Bonnaire. Ale hlavně - on dokázal přenést z plátna na mně i fyzické vnímání doteků - například když ve scéně na boxu pan Hire lehce přejíždí po ruce Alice - to mi normálně přejížděl mráz po zádech. Krásný a smutný film, jehož atmosféru pomáhala dotvořit také hudba M. Nymana.(26.5.2015)

  • vesper001
    *****

    Pan Hire se sem tam usměje, ale úsměv mu pokaždé okamžitě spadne, jakoby měl ochablé mimické svaly. Pan Hire občas vypění. Je to stejně nečekané, jako když se usměje. Pan Hire má tvář většinu času bez výrazu a oči s děsivou nehybností fixované na jeden bod. Pan Hire se umí dívat. Pan Hire umí čekat. Pan Hire je vždy perfektně upravený a jeho zevnějšek posiluje dojem neživotnosti. Pan Hire vypadá jako mrtvola vystavená v rakvi. Neživotný pan Hire vyvolává v člověku velmi živé pocity – čím déle se na něj díváme, tím méně cítíme strach a odpor a tím více soucit a smutek. Protože pan Hire má také city.(29.7.2016)

  • radektejkal
    ***

    Michael Nyman se z talentu stal hvězdou, kromě jiného také proto, že i takováhle hudba se může stát filmovou, ba dokonce, že se k němu může i skvěle hodit. Sám Monsieur Hire, který si s libostí Nymana často přehrává, je temnou postavou ani ne proto, jak se chová a co dělá, ale proto, že neznáme ani píď jeho minulosti. Ale ostatně tu neznáme u nikoho. Známe jen obrysy budoucnosti načtávané a do skicáku přítomnosti. Když se M. Hireovi tyto obrysy pokřiví a propletou, pak ví, že už nemá co ztratit. Vsadil vše na jednu karta a ta mu nevyšla. Film má dvě části: ta první, kdy ještě karta nedopadla na hrací stůl, se mi líbila více. Pozn.: Zajímalo by mě, zda by to fungovalo, kdyby všichni herci byli opačného pohlaví.(27.2.2017)

  • Michel Blanc

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace