Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Grace Elliottová pochází ze starého skotského šlechtického rodu. V roce 1786 se přestěhovala do Paříže za svým milencem, vévodou Orleánským. I když láska skončila, zůstali přátelé. Děj začíná v Paříži, roku 1790, rok po dobytí Bastily. Vévoda navštíví Grace v jejím pařížském sídle. Debatují spolu o revoluci. Vévoda, přestože je to bratranec krále Ludvíka, s revolucí souhlasí a aktivně se jí účastní. Radí Grace, která je stoupenkyní monarchie, aby se vrátila do Anglie, ona však odmítá. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Recenze (5)

Vodou 

všechny recenze uživatele

Eric Rohmer zřejmě toužil po tom natočit si historický film. Pro vymodelování tehdejší Francie stvořil svět, který náladou a použitou technologií podobá se filmům Karla Zemana. V tomto filmu šel úplně proti své tezi kdy říkával, že "Divák nemá pociťovat umělcovo úsilí, vše má vypadat přirozeně." Vše je stvořené, velkolepé, i když příběh sám o sobě zůstává komorním. Herci mi taky přišli tak trochu neRohmerovsky stylizování, excentričtější než si možná příběh zasluhuje. Francouzština - řeč - byla literárně velkolepá. Film vznikl ve velké produkci - Pathé, o Les films du Losange žádná zmíňka. Když jsem se pak koukal na dokument o filmu, na place vždy bylo velké množtsví lidí - kostyméři, natěrači, pomocníci, komparz... a tu a tam se mezi nimi objevil i Eric Rohmer. ()

Reklama

dogma97 

všechny recenze uživatele

Spíš než film mi snímek připomíná záznam divadelního představení. Herecký projev L. Russell příjemně odlehčoval jinak dost dusnou atmosféru, připomínající heydrichiádu. Téma zfanatizované lůzy mě vždycky zavede k myšlenkám, že se něčeho podobného můžeme klidně dočkat i my. ()

M.E.J.L.A. 

všechny recenze uživatele

Historický film Erika Rohmera, v němž jsou záběry pomocí digitálních technologií koncipovány jako dobové obrazy. Příběh není nijak strhující, ale právě mimořádné výtvarné zpracování snímek povyšuje a dělá jej zajímavým. ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Zprvu jsem nechtěl věřit svým očím - zrovna Rohmer natočí film, v němž jsou exteriéry zcela digitální? Ale ono to celkem funguje a především druhá, v interiérech se odehrávající polovina snímku již je typicky rohmerovská a řeší další velmi zajímavý vztah na pomezí lásky a přátelství, zkomplikovaný různými postoji k francouzské revoluci. Ta je tu mimochodem vylíčena v celé nahotě, zcela bez příkras, až jsem si říkal, že to takhle není od Francouze hezké. ()

Galerie (16)

Reklama

Reklama