Conte de printemps
A Tale of Springtime
VOD (1)
Obsahy(1)
Francouzský filmový režisér Eric Rohmer vytváří ze svých filmových děl uzavřené cykly. Po Morálních povídkách (1963-1972) a Komediích a příslovích (1980-1987) natočil v letech 1989-1996 Příběhy čtyř ročních období. Rohmer je výsostným autorským filmařem. Sám si píše scénáře a vytvořil si osobitý, nezaměnitelný styl, který vykrystalizoval v minimalistický způsob vyprávění o vnitřním světě jeho hrdinů a jejich vztahů s okolím.
V Jarním příběhu introvertní studentka hudby Natacha seznámí svého svobodného otce s kamarádkou, učitelkou filosofie. Tak trochu intrikaří, protože doufá, že její otec opustí svou přítelkyni a zamiluje se do Jeanne. Hodně se mluví, diskutuje o filosofii, o lásce, sexu a přátelství. Tyto nikdy nekončící diskuse jsou součástí všedního každodenního života. A nikdo z jejich aktérů netuší, jak to vlastně dopadne. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $201,332║Tržby Celosvetovo $-║ ()
:::::::::: Jak píše igi B. - krásně jsem se nudil :-) Moc hezky plynoucí, pomalý film o "ničem", s krásnými dialogy. Hlavně mě zaujala scéna u večeře, když řešili filosofii. Řeknete si, že je to opravdu nudný film o ničem a že hlavní představitelé, nebo-li spíše představitelky řeší hlouposti. Ano, máte celkem i pravdu. Tohle je příběh ze života. Život už je tak trochu takový, nechci říct hloupý, ale někdy i ano. Schválně, až jednou pozvete své příbuzné nebo přatelé k sobě domů, zapněte kameru a celou návštěvu až do odchodu, si nahrávejte. Budete možná překvapeni ,-) :::::::::: ()
Ach ty přítelkyně! . . . Rozkošným stvořením člověk i rád odpustí tu trošku větší trošku plkání, zvláštěpak mají-li si ty mladé sladké bytosti při všem tom švitoření navíc i pořád co říct. K tomu přidejme obrovský starý pařížský byt někdy z dob druhé půle devatenáctého století, nabitý knihami a ošuntělým >designem< , typickým pro famílie generací a generací nekonzumních vzdělanců a špetku toho nezbytného letněbytového buržoasního plenéru, muže bez ponožek coby tatínka mladší protagonistky jako katalyzátor dění a... - a máme typické prostředí a atmosféru pro milou intelektuálštinu, hodnu vstřícného a myšlenkově >naladěného< a poučeného diváka... Zvláštěpak, když herečky (i herec) jen skvěle a zcela civilně hrají, na nic si nehrají a celé je to vlastně jen taková výtečně promyšlená a zkomponovaná hra... Atmosféra houstne a... Třikrát a dost... Trojúhelník, trojice, triáda... Pohnutky, předsudky, tabu... (Vztahy...) . . . Ano, poslouchal jsem, díval se a nudil jsem se zase jednou skvěle... ;-} . . . Čtyři a půl hvězdičky tedy za film, zaokrouhleno pak v jarním rozmaru nahoru za tu rozkošnou Natašku (půvabná Florence Darel) a Shumanovy Symfonické etudy... - - - - - (Poprvé viděno 30.4.2009 na ČT2 komentář zde jako desátý - 30.4.2009) ()
Igor s dcerou Natašou miluje Evu, možná. Ale víc rozhodně miluje svoji dceru. Ta nenavidí Evu. Celkem banální příběh s všudypřítomnou vůní jarních květin zpracoval Rohmer jako svoje oblíbené konverzační drama. Bez z zbytečných kudrlinek bourá klišé romantických filmů a svým hrdinům vkládá do úst inteligentní dialogy nejen o životě. ()
Příjemný vztahový film, pomalu a klidně plynoucí a přitom nenudící. Pořád se tam mluví a něco probírá, ale není to žádné prázdné tlachání o ničem. Natache jsem nevěřila, ale byla tak roztomilá, odpustila bych jí stejně jako její nová kamarádka. Akorát vyřešení problému s náhrdelníkem mi přišlo kostrbaté jako z nějakého méně povedeného dílu ze seriálu o poručíku Columbovi. Pro Jeanne ale jistě nebylo těch několik společných dní, strávených s Natachou, jejím taťkou a jeho milenkou ztraceným časem. ()
Žádný z rozhovorů ve dvou či ve čtyřech nemá existenciální naléhavost Ingmara ani geniální invenci Woodyho. Autor jde jinou cestou. U Rohmera by se dalo i skvěle nudit, kdyby se postaral o kameru hodnou velkého tvůrce. Produkce: Compagnie Eric Rohmer ()
Krásný, nenápadně, o to však mistrněji zrežírovaný snímek. V poměrně velkém množství dialogů se zajímavě potvrzujíí chraktery postav, které byly hned nazačátku načrtnuty - obvykle jimi samotnými. Celý film je zdánlivě jen epizoda ze života protagonistů, na konci jakoby vše zůstalo při starém, ovšem při pozornějším vnímání je jasné, že prožité skutečnosti a konfrontace jim mnohé daly. Místní odsudky mi přijdou směšné, řekl bych, že je to částečně díky tomu, že režisérův literární přístup není ve filmu běžný a obecně dnes není běžné dělat filmy zaměřené na postavy s veškerou nelogičností, spontánností a nahodilostí jejich jednání. Místo toho bodují komplexní děje a světy - těch se tu opravdu diváci nedočkají. ()
Dva nadprůměrně inteligentí lidé se sešli nad bábovkou a čajem. ()
Nemůžu si pomoct, ale když jsem na to koukal, tak jsem si jen říkal: "Hm, tohle je přesně ten ukecaný evropský film, který zase tolik nemusím." Jasně, je to o vztazích, je to o lidské podstatě, ale je to jednoduše podáno způsobem, který mě tolik neoslovil a díky němuž jsem prostě neměl chuť sledovat film dvakrát pozorně. ()
Rohmerovy filmy se vyznačují tím, že se v nich prakticky nic neděje a většinou se hodně mluví, a aby to divákovi ještě víc usnadnil, málokdy mluví více než dvě osoby. Takový je i Jarní příběh, první z cyklu Příběhy čtyř ročních období. Ani v tomto filmu se nic moc neděje a herci mluví a mluví, přičemž to, o čem je řeč, nejsou žádná velká moudra, v jednu chvíli se sice zabrousí do filozofie, ale ani filozofických textů neznalý divák (jsem jedním z nich) nebude uveden ve zmatek. A přestože jsou to v podstatě obyčejné rozhovory, nejsou nijak banální, neplká se o kravinách. Lidé, kteří jsou přemýšliví, se mezi sebou prostě baví a my jim můžeme tak trochu voyeursky naslouchat (jsem si vědom jisté nesmyslnosti tohoto výrazu, ale jiný mě nenapadl). Rohmerovy filmy mám rád. Ne proto, že by se na ně dobře koukalo, ale hlavně proto, že se báječně poslouchají. (Doporučuji studentům francouzštiny) ()
Pěkné je na tom, že se to každému stane, někomu často a někomu jen párkát za život. Rovná trať se najednou změní na zakroucenou trať plnou výhybek a přejezdů (tak asi jako ze Žďáru do Nového Města). A než se zase narovná do denní rutiny, chvilku to trvá. Dá se to popsat a dá se to vyjádřit obrazem. Rohmera to táhne spíš k literatuře, ale je to režisér, a tak se musí poprat i s vizuálními představami. Detektivka "O ukradeném náhrdelníku", pohádka "¨O třech přáních", horror "O tom být sám a být s někým", trocha vášně, trocha lsti, a především snaha vyznat se sám v sobě - to je ostatně Rohmerova umělecká deviza (ze starofrancouzského "devise", heslo ve znaku urozeného muže). ()
Hodně slabé, nevýrazní herci. Absolutně o ničem. Neuvěřitelně blbé filozofické dialogy. Prostě špatnej film a ztráta času. ()
Francouzský lažo- plážo polibek. ()
Možná ten konec, že je takový na Erica Rohmera, trochu doslovný a ta mladá herečka tam toho pouští trochu víc, ale což, já jsem si to s nimi prožil. ()
Kamera: Luc Pagés ........ opět jsem se pokusil o souvislé sledování francouzského filmu, a opět se mi to nepodařilo - přišlo mi to příliš bezduché. takže nehodnotím ()
Ukázka toho, že dobrý film lze natočit i s minimem prostředků. Stačí 4 herci a pár komparsistů, dva byty a dům na venkově. Ve filmu mi chybělo napětí, je to hezky odvyprávěné, ale v podstatě k ničemu nedojde. Všichni si vyříkají své názory, ale řešení životní situace nikde. ()
Tak tohle je přesně ten film, u kterého člověk celou dobu čeká, co se z něj vyklube. Ke konci už si vymýšlí možné scénáře, jak by mohl skončit a pak přijde závěrečná scéna, která změní vše, co si o filmu do té doby myslel. Nádherně vypointovaný příběh obyčejného setkání dvou lidí se vší všedností, překvapeními a náhodami. ()
Nebezpečná kombinácia štyroch intelektuálov v uzavretom priestore. ()
to jako byla žvatlanina, intelektuálno prýštící do všech stran.já nevim - divadelni inscenace, no prosím, ale skoro 2 hodinovy film...ufff, prskam. a co se vlastne delo? uz od seznameni divenky s divkou bylo jasne, co se asi tak stane, a tak sledovani je potom lehce nudne-hodne nudne. a krom toho se mi zdalo, ze ti herci jsou slabounci - obzvlaste tam mladsi divka. a kdyz k tomu pripoctu desivou modu a velke zadky, me hodnoceni je nizke, musi byt nizke!! ()
Myslím, že jsem u toho trošku pospávala, takže mi uniklo pár scén. Ale hlavní zápletka ne a ani konec, i když si ho jaksi (po pár dnech) nemůžu vybavit... Byl to hezký snímek, určitě se mi líbil a některými zápletkami jsem byla přímo nadšena... Jenže proč si pamatuju jen úryvky? To může znamenat jediné. Chybělo tomu to podstatné, a to poutavost a vtáhnutí do děje. Navíc, hlavní mužský hrdina, Hugues Quester, mě opravdu nepřesvědčil. Měl to být svůdný džentleman nebo tak něco. Ale jeho podivná chůze, nehezká postava a zvláštní šklebení mi akorát kazilo dojem. Hlavní dvě hrdinky však, právě naopak, příjemně překvapily... Výborně se do role dokázaly vžít. Ovšem té filosofie tam bylo snad až trochu moc. Filosofie mě baví a zajímá, ale tomuhle jsem prostě chvílemi nerozumněla. Snad se v tom scénarista a režisér patlali, až se přepatlali... Avšak, když vezmu v úvahu, že k tomuto snímku stačili úplně bohatě 4 mlad neznámí herci, jeden byt a jedna chata, mám chuť to vychválit... ()