Reklama

Reklama

Pilotova žena aneb Nelze myslet na nic

  • Francie La femme de l'aviateur (více)

Obsahy(1)

I nadále bude na kanálu Cinemax pokračovat cyklus snímků vynikajícího francouzského režiséra a jednoho z pilířů francouzské nové vlny Erica Rohmera. A stane se tak i skrze komediální drama Pilotova žena aneb Nelze myslet na nic, první ze série „Komedie a přísloví“, které natočil v roce 1981 s Philippem Marlaudem a Marií Rivierovou v hlavních rolích. V jádře jeho příběhu stojí pár, François a Anne, který by mohl být idylický... ale prostě není. François sice Anne miluje, ale je to mladý student a musí si přivydělávat jako noční pošťák, čímž značně trpí jeho nejen milostný, ale celkově partnerský život. A Anne je oproti němu zkušená starší žena, která ví, co chce. Proto se nejde divit, že když ji François jednou zahlédne ve společnosti jejího bývalého přítele, pilota Christiana v podání Matthieu Carriera, zrodí se v mladíkovi žárlivost jako trám. A vůbec ho nezajímá, že je Christian šťastně ženatý - prostě se rozhodne ho sledovat a prokázat nevěru stůj co stůj. A díky tomu se jednou v parku potká také s dospívající Lucií, jež se rozhodne ztřeštěnému a nešťastnému mládenci hodně osobitě pomoci. Tohle pařížské bulváry asi ještě nikdy nezažily. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (16)

Matty 

všechny recenze uživatele

Inteligentní a intelektuální komedie náhod. Cíle protagonisty se proměňují podle jeho nálady a postav, které v průběhu dne potkává, což vyprávění činí příjemně nepředvídatelným. Postoj sympatických a srozumitelně jednajících hrdinů (nejvíc mne okouzlila Anne-Laure Meury coby Lucie) se mnohdy vyvíjí během jednoho dlouhého dialogu, někdy dokonce v rámci jednoho záběru. O dynamiku zápletky se tak nestará pohyb kamery a změny prostředí (velká část děje se odehrává ve třech prostředích - v parku, v kavárně a v bytě), ale brilantně napsané dialogy, hladce přecházející od konkrétního k obecnému, a nuancované herecké výkony. Pilotova žena díky tomu více než jiné Rohmerovy filmy připomíná Linklaterovu trilogii Before, ve které jsou nositelem příběhu rovněž především slova. 80% ()

genetique 

všechny recenze uživatele

Veľmi chytľavá dráma, dokonale zobrazujúca výsek z normálneho mileneckého vzťahu jednej normálnej a obyčajnej parížskej dvojice, z pohľadu mužskej polovičky. Ústredný motív filmu nie je ničím iným, ako dať divákovi najavo, že bežné vzťahy, problémy, pochybnosti a prekážky, ktoré v nich treba zdolávať sú súčasťou každého života a že aj keď hollywoodska limonáda v nich nemá priestor, tak sú krásne a oplatí sa ich prežívať. Rohmerov štýl rozprávania v jednotlivých scénach je nesmierne poddajný a pružný, v dialógoch stále a s ľahkosťou odmieňa témy a predmet konverzácie a záverečná scéna je jedným z vrcholov tvorcovskej kreativity. Ešte trošku ubrať sentiment a pridať v rozvláčnom úvode a bolo by to skvelé. 80%. ()

Reklama

WillBlake 

všechny recenze uživatele

Líbí se mi, co o Rohmerovych postavách píše lupuscanis "... potkáváme je někde uprostřed jejich cesty, a jen o malý kousek dál je opouštíme... posmutněly, neudělaly nejšťastnější rozhodnutí, ale pak je stejně někde na samým konci stopáže něco pohltí a odnese..." Během i po sledování žiju jejich vnitřní životy. Malá dramata. Pilotova žena navíc disponuje napínavou "pátrací" zápletkou a neodolatelnou vedlejší postavou v podání Anne-Laure Meury. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Pět hvězdiček nemůžu dát, přece jen je to malinko na můj vkus přemudrlantské, ale film je to pěkný. Má větší spád než mnohé jiné Rohmerovy projekty, udržuje člověka ve zvědavosti, kam to autoři nakonec dovedou, a chování postav je docela uvěřitelné. Jen je zapotřebí v něm nehledat víc, než v něm skutečně je, k čemuž Rohmerova forma většinou svádí. ()

lupuscanis 

všechny recenze uživatele

ERIC ROHMER, PILOTOVA ŽENA aneb Nelze myslet na nic (1981) _____ Rohmer je má slabost, mohl bych asi dlouze rozprávět o tom, proč tomu tak je. Možná někdy jindy. Dnes si vyberu jen jedinou z příčin mé náklonnosti: Rohmerovy fimové postavy… Potkáváme je někde uprostřed jejich cesty, a jen o malý kousek dál je opouštíme. Trochu je možná něco zabolelo, posmutněly, neudělaly nejšťastnější rozhodnutí, ale pak je stejně někde na samým konci stopáže něco pohltí a odnese; jako třeba v mé oblíbené Pilotově ženě Paříž a její křivolaké uličky, klamně rozevřené bulváry, a autobusy a parky uprostřed města, ve kterých se dějou věci, a střetávají lidé, kteří ještě nezávisí, ještě nespoléhají, ještě nevyžadují, jen se dívají, rozšafně prozrazují, co by je před jinými odhalit nenapadlo, neboť by si byli připadali jako nazí, ale před cizincem nebo cizinkou ano, to si troufnou, nemají potřebu se chránit, takže si hrají, bez zábran, dělají, na co mají chuť, a bez myšlenky na zítřek, nechtějí vědět, co chce jejich protějšek, aby té druhé vůli či touze vyšli vstříc, protože na tom přeci (ještě) nezáleží, protože zatím ještě mají tu svou (vůli a touhu), tak jak to má být... a zatím, jak utíkají oka-mžiky, aniž by to tušili, mezi prsty jim protéká něco, na co si možná po letech vzpomenou jako na to lehké, krásné a opravdové.. A uprostřed té řeči, a toho setkávání, protože své myšlenky nefabrikují, neotesávají, poznávají mezery, které zejí mezi slovy, a taky mezi slovy, jimiž se chrání i dorážejí a mezi činy, jež skutečně podnikají, a o nichž si trochu naivně myslí, že je dělají svobodně, ze sebe... zatímco je činí uprostřed svodu, zatímco jsou ve víru toho, co dělají, unášeni, odnášeni k pochybám, k chybám, k míjení se, k neschopnosti vstoupit do… ale to nevadí, protože, je tu to město, Paříž, město, ve kterém jsme sami.. a všichni tak nějak spolu.. a občas s někým trochu blíž ... Paris m'a seduite... Tak už se přestaň červenat, vím, taky >Tebe< to přivedlo k nějaké zasuté vzpomínce, to bylo tenkrát, když …Rohmer je básník vnitřních neklidů, které nás ukojují i pohánějí na cestě dál životem... ()

Galerie (14)

Reklama

Reklama