Příchozí

No, Nein, Aucun! Na překlad mého negativního intra nebude potřeba ani Amy Adams a snad mi zde všichni nadšenci odpustí, ale toto je po letech zase neuvěřitelný hype. Ovíněn jen několika komentáři zde (a to ještě uživateli, se kterými mám ve většine stejný názor), nikoli trailery a synopsí, zašel jsem celý natěšený na nový Villeneův počin. Pravda ovlivněn jsem byl ještě Villeneovými předchozími snímky Sicario a Prisoners, které po letech zrají jako víno. Bohužel tento, třetí, mnou viděný, režisérův počin šel mimo vše mnou na scifi milované a obdivované. K mému překvapení se tu scházím opět s naprosto rozdílnými dojmy oproti většině hodnodících, kde je to avizované napětí? Mysteriózno? Úderná myšlenka? Od začátku film trpí neduhem posledních let, a sice naprosto nulovou gradací a tedy budování jakékoli atmosféry a sžití se s postavami. Děj je naprosto plochý s minimálním spádem, ústřední postavy (Adams, Renner, Whitaker) postrádají jakoukoli hloubku. Louise (Adams) je odbornice na ligvistiku s tradičně dojemnou osobní storyline (která mě naprosto minula, buď tou rutinou, nebo Villeneuvým podáním), která je ve svém oboru samozřejmě nejlepší, proto se během prakticky nulového briefingu ocitá z učebny uprostřed mimozemské lodi a luští od emzáků jejich mateřštinu za účelem zjištění, zda jsou jen další alieni ve frontě, čekající na destrukci Země, nebo jen bytosti přinášející lásku. Nemá cenu spoilovat nad dalším dějem, každý si musí udělat obrázek sám, ale mě osobně přišel naprosto bez napětí, jakékoli postupné stupňování děje zde nefunguje a výsledná myšlenka je ještě o řád slabší jak v Interstellaru, který má k tomuto filmu hodně blízko (jak dějem, tak celkovým zklamáním). Pokud budu hledat nějaké klady, dost se zapotím, protože opěvovaný audiovizuál zde taky neshledávám kladným, tedy hlavně vizual. Xkrát ohrané záběry, sázka na velký minimalismus, který je zde naprosto na škodu (jednotvárný design kapslí jak po stránce exteriéru tak hlavně interiéru postrádá i v rámci scifi logiku). Jediné světlo na konci tunelu je pro mě již tradičně perfektní Jóhannssonova těžká, hutná hudba, která stoprocentně obstojí i jako samostatný soundtrack. Jelikož ale ve filmu nefunguje nic, tak to ani tento prvek bohužel nespasí. Výsledkem je tak velice mdlé scifi bez nápadu a bez emocí, které zanechalo stopu jen v mé peněžence a z hlavy už se pomalu a jistě vytrácí. Zároveň v mé hlavě po letech uzavírá trio scifi "u kterých je vám líto být vzhůru", konkrétně Interstellar a Den, kdy se zastavila Země (2008). Možná bych spíš většině zdejších nadšenců doporučil reparát v podobě projekce Zemeckisova Kontaktu, který je ještě ze staré školy, kde se na nic nespěchalo a dlouhá stopáž neznamenala nudu, ale naopak interní požadavky ji ještě o pár minut prodloužit... (13.11.2016)

Mám z Denise Villeneuvea radost. Stačilo pár filmů a stal se jedním z nejzajímavější režiséru současného Hollywoodu a pokud nepokazí pokračování Blade Runnera, tak má budoucnost velmi jasnou. A já mu to upřímně přeji, jelikož mě jeho filmy baví, dojímají a taky mě dokáží velmi nečekaně překvapit. A to platí i pro Příchozí. Villeneuve prostě umí točit filmy. Ví jak má vypadat perfektně natočená scéna, umí pracovat s danou scénou, vyprávět obrazem, kombinovat časové roviny, opakovat určité motivy a na nich stavět další vývoj a taký moc dobře ví, že hudba je jeho spojencem. Je to talentovaný řemeslník, který prostě umí točit. A i přestože, jsou některé momenty ve filmu pomalejší(pro někoho nudnější), tak se pořád na ně kouká moc pěkně. A když si ještě navíc uvědomíte, že sledujete úplně jiný sci-fi film, než jste čekali, tak prostě víte, že koukáte na něco co má hlavu a patu. Villeneve poctivě buduje atmosféru a nikam nespěchá a dává si záležet na všech dialozích. O to více pak funguje pointa a závěr plný emocí, který je opravdu silný a dojemný. Osobně mě konec připomněl něco jako mix z Interstellaru a z Fontány, ke kterému hraje úžasná skladba od Maxe Richtera. Po herecké stránce je vše ok. Amy Adams je perfektní a celý film táhne na svých bedrech a jen díky skvělé režii a jejímu výkonu daná pointa funguje, tak jak má. Jeremy Renner je hodně fajn a krásně doplňuje Adams. Mrzelo, že režisér vůbec nevyužil Foresta Whitakera a Michaela Stuhlbarga. Ve filmu je spoustu okamžiku, které se mi hodně moc líbily, ale není potřeba je nějak zvláště rozebírat, jelikož čím méně víte, tím lépe pro vás. Stačí vědět, že se vyplatí být pozorný, a i když prokouknete zápletku, tak si vychutnat pointu, jenž dokáže pořádně zasáhnout pokud jí to dovolíte. Film není bez chyb, hlavně co se týče všech vedlejších postav a některých momentů, které by šlo více rozebrat nebo jim dát hloubku či jinou motivaci. Příchozí je parádní film, který umí velmi dobře tnout do živého a fakt jsem rád, že mě dojal, tak jak mě dojal. (14.11.2016)

Sci-fi pohádka pro dospělé, kde Amy Adams vypadá dobře i jako totálně přepracovaná a "halucinující" a Jeremy Renner si opět značně polepšil oproti experimentům jako byl "Jeníček a Mařenka". Ač jsem zaslechl pár hlasů, kterým se Arrival nelíbí, já jsem byl unesen. Ne mimozemšťany, ale kamerou a tím, jak je celý film zvládnutý režijně. Heptapodi a jejich jazyk a celá ta myšlenka kolem toho je fajn, stejně jako celé hrátky s globální "DEFCON 1" situací, ale celý Arrival je spíše o Louise a její melancholii skrze čas a prostor, doprovázenou tesknými tóny z dílny Jóhanna Jóhannsona. Výsledná atmosféra je tak hutnější jak rákosníčkova mlha. Takže klopotnost scénáře, kterou někteří zmiňují, není lehké bez hlubšího retrospektivního dumání postřehnout. Za mě je Arrival opravdu jeden z předních filmů roku 2016, ale nesmíte od něj čekat restart Dne nezávislosti. Spíš vesmírnou pohádku o jedné osamělé lingvističce. Velmi velmi elegantní pohádkou. (20.11.2016)

Vzhledem k hodnocení tohoto snímku musím rovnou říct, že jsem čekala něco víc a odcházela z kina poněkud rozčarovaná. Nicméně je to moje vina - nevšimla jsem si, kdo je režisérem. Od Denise Villeneuveho se mi poměrně líbili Prisoners, nicméně jeho poslední dva filmy Enemy a Sicario pro mě byly neskutečně zdlouhavě natahovaným utrpením. Sicario byl asi jediným filmem, u kterého jsem skutečně nedokázala neusínat. V tomto ohledu byl Arrival lepším a ne tak nudným, nicméně začátek je extrémně natahovaný a konec zase hrozně zrychlený, kdy vlastně celý film čekáte, co se z té mimozemské komunikace vyklube a jaké je tedy to jejich poselství a ve výsledku si říkáte Hm, na to jsem čekala dvě hodiny? Koncept cyklického vnímání času (a s ním údajně spojená schopnost vidět budoucnost) a propojenost jazyka a myšlení je dost zajímavé téma, tím spíš mě mrzelo, že nebylo více rozpracováno a dovysvětleno a ukázány skutečné důsledky, jaké měl příchod alienů na zemi a co si z toho lidstvo odneslo. Prakticky to bylo až moc zaměřeno na osobní život jedné lingvistky, spíš než na lidstvo obecně, což je podle mě škoda, protože ta message tak mohla být mnohem silnější a celá nosná myšlenka filmu tak působila hodně odfláknutě, proto nemohu hodnotit výše. (25.11.2016)

Zaujímavé spracovanie sci-fi stretu mimozemskej kultúry, dosť ale nadhodnotené a škoda že ufóni vyzerali ako chobotnice... 3,5* (07.12.2016)

OBSAHUJE SPOILERY! Pokud přiletí na planetu Zemi emzáci s tím, že budou potřebovat za 3000 let pomoct, a že lidstvu něco předají, aby jim v budoucnosti pomohlo, proč obdarují jen jednoho člověka? Jak jim za 3000 let ten jeden člověk pomůže, když už nebude žít? A jak jim pomůže lidstvo, když od nich nic neobdrželo? Pokud vám emzáci předají jazyk, díky kterému můžete vidět do budoucnosti, protože dokážete čas vnímat nelineárně, můžete pak tu budoucnost změnit? A pokud svou budoucnost změníte, jak to, že jste viděli to, co se nikdy neodehraje? Pokud je budoucností víc, třeba nekonečně mnoho, proč vidíte pořád jenom jednu? A pokud budoucnost změnit nelze anebo ji změnit nechcete, není daleko větším darem, že lidé čas vnímají lineárně a svou budoucnost neznají? Takže bylo to, co emzáci předali Louise, vůbec darem? Potřebovala bych odpovědi tvůrců alespoň na tyto otázky, abych mohla změnit své hodnocení. Jinak je pro mě film celkem velkým, občas i zdlouhavým, nesmyslem, který se částečně úspěšně, někdy méně úspěšně, snaží být dojímavý, aby divák díky slzám zapomněl, že celý děj vlastně postrádá logiku. PS: Doufám, že nebude Jóhann Jóhannsson za hudbu nominován na Oscara, protože to nesnesitelné troubení, které občas nahrazovalo jen řvaní alarmu (tam by se zase dal vinit spíš zvukař), já tedy za hudbu nepovažuji. (19.01.2017)

85% ... Villeneuve nesklamal a zase donútil diváka troška rozmýšľať. Inteligentné sci-fi, ktoré sa síce troška pomalšie rozbieha, no o to dramatickejšie sa uzaviera. Krásny vizuál a ešte krajšia hudba. Kontrast všeobecnej tendencie ľudí hneď akýkoľvek stret s niečím cudzím vyhrocovať a otvorenosť úzkej skupiny ľudí riešiť veci aj mierumilovným spôsobom. Záver je silne emocionálny. (20.01.2017)

Příjemné, moderní, svižné sci-fi, skrývající v sobě silný lidský příběh, který se člověka dotkne. Chválím dobře zvládnutou režii, díky které postupně krásně přicházíte na hlavní pointu filmu, která má být tak trochu WOW moment, ale přitom je podána velmi citlivě a nenásilně. Ještě před závěrečnými titulky si většinu věcí zpětně uvědomíte, všechno do sebe zapadne a zůstane velmi příjemný pocit. Velký palec nahoru za stěžejní scénu s Luise (amy Adams). Stejná vizuální krása jako scéna s teseraktem v Interstellaru ;-) (16.02.2017)

Důsledně vědecké, analytické překládání jazyka (písma) mimozemšťanů [ve spolupráci všech národů] jako jediné může vést k mírovému dialogu [a rajským zítřkům na Zemi]. Strhující první kontakt i vyčerpávající dešifrování kruhových znaků definují toto inteligentní sci-fi až do závěrečné "intelektuálské", melodramatické pointy, která se (zcela v intencích např. Interstellaru) vytasí s "vyššími účely" (a z minulosti udělá budoucnost), pročež vědu odsune sakumprásk stranou. Mnohé ta emotivní smršť semele, mě ovšem (stejně jako u Nolana) neoslovila. Naopak, čím více o ní přemýšlím, tím méně nadšenější jsem. (20.02.2017)

Krásný a silný film bez ohledu na divákův vztah k žánru sci-fi. Většina výtek ve zdejších komentářích, především v těch vulgárních a odpadem až dvěma hvězdami hodnotících, není na místě, a výtky střízlivě a normálně komentujících ne každý může považovat za relevantní. Protože a) poměrně dlouhé oťukávání lidí a přichozích nemusí být pro mnohé vůbec dlouhé či nudné, já si ho užíval a snesl bych klidně pár desítek minut navíc; b) hlavní myšlenka či poselství filmu nemusí být pro mnohé vůbec hlavní myšlenkou či poselstvím, tím pádem jim Příchozí nepřipdají jako další film z mnoha apelující na ale to bych spoil(er)oval; c) druhá, osobnější dějová linie, která by mohla být rozpracovanější, podle mého názoru dostala přesně tolik času, kolik dostat měla a aby působila tak, jak působí, tedy velmi silně a ve chvíli, kdy působit má. A tak dále a tak dále, zkrátka a dobře, mušky tu jsou, ale ne každý si jich všimne a ne pro každého musí jít o mušky. ________________ Doporučuji film podruhé (Příchozí jsou filmem, který by se měl zhlédnout minimálně dvakrát) zhlédnout s odstupem dne či dvou, třetí zhlédnutí doporučuji po přečtení povídky Příběh tvého života, která zážitek z filmu umocní. Film budete pokaždé vnímat jinak a troufám si tvrdit, že si ho při každém dalším zhlédnutí i víc užijete. Jóhannssonův soundtrack je fantastický a skvělou atmosféru filmu umocňující. Pro mě nejlepší film roku a jednoznačně nejlépe odvedená filmařina, na Příchozí v tomto směru nemá ani skvělé Městečko u moře, ani Oskarem po právu oceněný Moonlight. Villeneuve podle mě nemá mezi režiséry nastupující či už nastoupivší generace režisérů konkurenci. ______________________________________________________________  Proč je Příchozí pro mě filmem roku a co se mi na filmu tak líbilo? Především SPOILER vedlejší (alespoň pro mě vedlejší) dějová linie zabírající nejvíce času - skoro celý film, která je sama o sobě skvělá, až na zaškobrtnutí v závěru (hlavní hrdinka v zájmu lidstava, humanity a vůbec jedním telefonátem změní dějiny, když se mocnosti chápou po zbraních, jak neoriginální a blbé), která nalejvá na smeč hlavní, kraťoulinké linii flmu, která film uzavírá a závěr divákovi doslova vymáchá čumák ve smutku a údělu hlavní postavy a nechá ho bez dalšího děje nebo vysvětlování,  aby si vše pěkně přebral a vcítil se do hlavní postavy filmu. Jak moc toho je divák schopen a ochoten značně ovlivňuje i zážitek z filmu. KONEC SPOILERU Úžasný film. (03.03.2017)

Film by byl zajímavější nebýt těch mimozemšťanů. Samotný děj o oschopnosti vidět do budoucna by byl mnohem zajímavější. 65% (31.03.2017)

Konečně opět film k našemu rodinnému gauči. Bohužel jsem asi na konci čekal něco malunko jiné, nemůžu ale asi říct, že je film slabý. (14.05.2017)

Tohle je důvod, proč miluju filmy. Nádherná filmařská práce. Villeneuve je pro mě v současné době Velký poklad. Monumentální, opojné, inteligentní, a hlavně přemýšlivé Sci-Fi, u kterého vás dojme samotný závěr filmu, který je přímo DOKONALÝ! K tomu hrající úžasná hudba, díky které, mi film v závěru nahnal slzy do očí.... nejen z toho důvodu, jak krásně poetické to je, ale hlavně To, jak úžasný tenhle film je. Miluju to! P.S. Amy Adams je neskutečná! (08.06.2020)

Nedostal mě, Denis, ale Arrival se mi zatím z jeho filmů líbilo nejvíc. A přitom stejně jako v Sicariu nebo ve Zmizení je to místy zdlouhavé a provokativně úmorné. Villneuve se prostě vyžívá v tom, že může znázorňovat výplň - ty zdánlivě nezajímavé pasáže mezi vznikem problému a finálním řešením situací. Za všechny bych jmenoval scénu ze Sicaria, kdy sledujeme několikaminutový přesun vojenského konvoje na zátah - prostě jen záběry na auta, co projíždí městem, jelikož musí absolvovat dlouhou cestu k cíli. A Arrival je natočené úplně stejně. Tenhle styl je tak oproštěný od potenciální dějové atraktivity, až je vlastně jedinečný - a pomalu mu začínám přicházet na chuť. Holt, když je nuda zabraná v obdobně tísnivých a přitom něžných obrazech, přestává být nudou. Co se týče samotné podstaty filmu, z hlavní myšlenky jsem dostal husí kůži. Možná proto, že je znázorněná jen tak mimochodem. Dolehlo to na mě dokonce víc než u Interstellaru, kde jsou podobné hrátky s ohýbáním času agresivnější a okázalejší. Jo a mimochodem, Amy Adams je až uhrančivě bezchybná. Navíc v silné - a přitom ryze ženské roli. Čekám, že tenhle výkon se už neodbude jenom nominací. (09.11.2016)

Villeneuve dokonale pracuje s atmosférou a setkání s emzáky vám dá prostě sežrat naplno. Nikam nespěchá, naopak z toho těží maximum. V závěru ale vyhodí takových zvratů, že netuším, zda je to geniální nebo jen velká scénáristická berlička. A tak mě v závěru vlastně tento Kontakt / Interstellar ani tolik nezaujal a neobohatil. Určitě to však chce druhé shlédnutí. Zatím 7/10. (11.11.2016)

..tak to dopadá, když jde člověk na setkání s rámou a dostane dvouhodinové, na vážno míněné chobotničky z druhého patra.. science fiction dekády (?!) vážně ? (11.11.2016)

Pa pa Interstellare. Ukázková filmařina, která naráží jen na pomalé tempo, jenž nemusí vyhovovat každému. Musím smeknout před Amy, Denisem, Bradfordem, a zvukaři. Uvidíme, co druhé zkouknutí. 8/10 (12.11.2016)

Arrival je velkým aspirantem na jedno z nejlepších sci-fi za hodně dlouhou dobu.Denis Villeneuve se tentokrát pouští do setkání s mimozemšťany a po Prisoners a Sicariu očekávání byla velká. Ač se na první pohled může zdát, že tu jde hlavně o ono setkání neni to tak úplně pravda. Amy Addams hrající zde v životní formě představuje komplexní a velice netradiční hrdinku, která místo střílení emzáku sjednotí svět skrz svojí inteligenci a znalost jazyků. Největším skvostem filmu je emoční cesta hlavní hrdinky a Villeneuve právě tady ukazuje, že rozumí a hlavně umí přenést lidské emoce na filmové plátno tak jako málokdo. Jeremy Renner hraje vědeckého sidekickera a tahle role mu sluší a je vidět, že by mu takováto podobná role slušela ve více filmech. Děj filmu založený na krátké novele je emocionální houpačka a je chytře vystavěn a ono epické setkání s mimozemšťany je tak skvěle vystavěná scéna, že si člověk připadá jako by se to všechno dělo právě kolem vás. Hudba skvěle doprovazí podobně jako v Sicariu a u spousty scén si člověk řekne, že udeřilo kladivo na hřebík. Jediná malá vítka pro mě byla skupina vojenských sabotérů, která působyla trošku nuceně nastrčená, aby se ve filmu oběvila nějaká akce. Jinak rozhodně jeden z nejlepších filmů roku 2016 ne-li i nejlepší 92%. (12.11.2016)

První polovina je dokonalá. Villeneuve si dost citlivě hraje s napětím a divák každou informaci dostává přesně v moment, kdy na něj má ten největší dopad. Příchozí jsou filmem naprosto odzbrojujícím svojí atmosférou. Ať už jde o práci s kamerou nebo výborný soundtrack, obojí dokresluje působivost těch nejdůležitějších scén a člověku z toho často přeběhne mráz po zádech. Jen mám malý problém se závěrem, kdy už děj mírně skřípe a opírá se o nolanovsky vratké berličky. I když máme nepochybně co do činění s jedním z nejlepších a nepoctivějších sci-fi za hodně dlouhou dobu, k úplné bezchybnosti tam pořád kousíček chybí. (13.11.2016)

Film roku. (13.11.2016)