Příchozí

Citově mě to víceméně minulo, o logických vazbách časoprostoru nejsem schopen při sledování filmu přemýšlet, proto jsem vděčen, že jsem se octl po snímku v kroužku svých kámošů a kolegů a snímek jsme řádně probrali. Pořád mám dojem, že z určitého hlediska (nelineárnost) na vás Příchozí můžou vybalit téměř cokoliv, ale aspoň jsem se něco dozvěděl. Vynikající, leč pro mě ničím výjimečné sci-fi s až meditativní hudbou a přesvědčivou Amy Adams. (01.12.2016)

Na tenhle snímek jsem krátký. Vůbec nevím, jak ho pojmout. Je to v podstatě velká žánrová událost, ale pro mě strašně neuspokojivá ve svém celku. Expozice je sice dlouhá, ale nabízí největší napětí, jelikož je ještě celkem žánrově konvenční a funguje tam největší obava z neznáma. Však také základní námět filmu je v rámci žánru vůbec ten nejkonvenčnější, co může být a hodně z toho jsme už mohli vidět v Kontaktu. Pak se to trochu rozjede ve stylu hard sci-fi ála Kmen Andromeda, jen to tedy na hard sci-fi příliš vědecké, exaktní a jasné není. A k tomu je podivné nelineární drama. Výsledek pro mě není úplně koherentní, přestože je pointa zajímavá, ale visí na vodě. Nevíme v podstatě nic a milion věcí zůstává záhadou. Ve výsledku to na mě působí podobně jako snímek Fontána. No dobře, už to nebudu k ničemu přirovnávat! No možná ještě třetí řada seriálu Torchwood. Stop! Jdem dál. Střih během celého filmu je rušivý. Film úporně ukazuje dlouhé sekvence přejíždění auta, letu helikoptérou či zvedání zdviháku, aby pak střihem skočil v příběhu dál, přestože se přeskočily zásadní věci. Tento přístup má sice oporu v pointě, ale ve chvíli, kdy ji ještě divák nezná, to nepůsobí dobře a může to docenit maximálně tak zpětně. Proces poznávání a komunikace s návštěvníky zabírá na filmu největší časový prostor. Postup je však divákovi poměrně zmatečně a povrchně zobrazen, a pro mě je tak neuspokojivý. Film jako celek se snaží vzbudit zejména iracionální "oblouznění" navzdory svému žánru, ve kterém by mělo hrát prim racio. A toto oblouznění na mě paradoxně nefungovalo dobře, protože mi tam právě chybělo více toho racia. A přestože si tu řada z komentujících stěžuje na "dovysvětlovací závěr", z mého pohledu nebylo vysvětleno takřka nic, a celkem mě to po skončení trápilo. Přesto je to relativně unikátní film, který jde za hranu běžného vyprávění a má výborný hudebně/zvukový podklad. Cením si na něm, že ukazuje, byť velmi zjednoduššeně, jak by takový první kontakt skutečně mohl vypadat. Žádné velké akční bitvy vesmírných korábů a ozbrojených jednotek, žádní humanoidi, ale především politická nejistota a mimozemšťané, co jsou nejen zcela odlišní vzhledem, ale i celkovým chápáním světa/vesmíru jako takového. Bohužel i přes snahu o hodnověrné vyprávění pro mě film selhává právě na něm. Nějak jsem tomu prostě neuvěřil, a to proto, protože jsem nedostal dost informací. Je to něco, jako když Mojžíš vstoupil do Rudého moře, a to se rozestoupilo. Některým z nás toto stačí, druzí mají otázky. (11.02.2017)

Monumentální, přemýšlivé, humanistické, jímavé sci-fi. Přesně to, čím se zoufale snažil být Interstellar, ale v mých očích se mu to nepovedlo. Arrival u mě sice neni bez drobných výtek, o nichž se možná blíže rozepíšu později (scénář imho trochu nepřehledně řeší komunikaci mezi jednotlivým světovými týmy v průběhu zkoumání), ale závěrečná husí kůže vítězí. (11.11.2016)

Vždy so zatajeným dychom sledujem vo filmoch prvé kontakty rôznych civilizácií, a vždy s obavami čakám, kedy na scénu vbehnú blázni, ktorí zo strachu z neznámeho začnú všetko likvidovať, namiesto toho, aby spoznávali. To bola tá časť filmu, ktorá sa mi páčila. Akú rolu presne tam hrala Louisenina dcéra, Sapirova-Whorfova hypotéza, nelinearita času, a akú to všetko malo súvislosť s návštevou mimozemšťanov? Kde je tá senzačne extrémne emocionálne humanisticky nabitá pointa?? Bola tak hlboko skrytá, že ju vyčmuchá iba osvietenec a Eric Heisserer? Keď si zadáte do Googlu napríklad „Explaining the Arrival“, zistíte, že každý vidí v tomto filme niečo úplne iné. Je tam aspoň 30 rozličných vysvetlení. Nie, ja som imúnny voči filmom, ktorých pointou sú otázniky, alebo psychické vydieranie. (30.01.2017)

Amíci se konečně odvážili natočit výpravné sci-fi, které i bez akce dokáže udělat díru do sci-fi žánru takovou, že na ní do konce života nezapomenete. A k tomu přichází s neotřelými nápady a náměty, které nejsou profláklé a nezakládají se na značce, jako třeba cokoliv z komiksového průmyslu. Příchozí je prostě filmařský nářez roku. Film, který přichází nejen se zajímavou myšlenkou, ale zapracovává ji do další série originálních nápadů. Například jsem si hodinu a půl myslel, že se docela orientuju, abych pak v poslední půl hodině tápal a musel nad filmem po zbytek večera přemýšlet. Dlouho se mi to nestalo a jsem pokaždé rád, když se s něčím podobným setkám. Denis Villeneuve je pro mě jeden z nejzásadnějších amerických (kanadských) filmařů současnosti. Plus musím poděkovat i mistrovi minimalismu Jóhannu Jóhannssonovi, který opět zazářil a ke své (ne)hudbě doplnil naprosto skvostně Maxe Richtera. Jak říkám...Film, který je geniální, jak v myšlence, tak ve zpracování v poměru zvuk vs. obraz, čímž splňuje veškerý předpoklad pro kvalitní sci-fi. (07.12.2016)