Percival Galský

Musím říct, že pro mě to byla poměrně osvěžující jednohubka sázející na příběh, věrnost předloze, myšlenku a další faktory které se - v dnešní době, kdy už se kinematografie řítí nezadržitelně do propastí tartaru - už prostě nevidí. Raději se budu dívat na dobrý příběh, byť směšných "efektů", než na počítačové hobity (nebo trpajzlíky či co to bylo) serfující ve 3D ze skalních srázů na održené části visutého mostu. (17.01.2014)

Rohmer se pustil do oživení středověké knihy opravdu se vším všudy - kromě textu totiž ve velké míře reinkarnoval i vše ostatní, co patří ke středověkému kodexu, tedy iluminace. Vskutku jedna z nejvěrnějších filmových adaptací literární předlohy...(k níž je přidáno i typické dobové vypravěčství, jaké panovalo při tehdejších hostinách, kde se tyto příběhy reprodukovaly.) Ve věrnosti předloze tkví ohromná zásluha tohoto filmu, nicméně z něj možná paradoxně plyne i moje hlavní výtka filmu: myšlenková hloubka děje je zkrátka na úrovni epiky 12. století, je to zkrátka "jen" příběh o rytíři, místy plochý jako obrazy předrenesančního malířství, neznajícího perspektivu. V tom se film liší od jiného filmu na motivy Chrétiena de Troyes, který vznikl jen o čtyři roky dříve a natočil ho jiný francouzský velikán, tedy Bressonova "Lancelota od jezera" (1974). (21.08.2014)

Pokud vás aspoň trochu oslovuje gotická malba nebudte zklamáni, což neni překvapivé. Co by ovšem málo kdo čekal, je, že film je plný skvělých hlášek - od popisu sobouje, kdy vypravěč naráz řekne, že vás tím nebude zdržovat, hop a už poražený rytíř prosí o milost. Či výborné prohlášení: "Gawain je jméno mé. Nikdy jsem jej nezatajil byl-li jsem dotázán ani jsem jej nikdy nevyslovil nejsa dotázán." (příbližný překlad z angličtiny) Komu by se snad nedařilo zachytit se v průběhu filmu, vypaltí se vidět alespoň konec, nádherné zpracování pašií z Vulgaty. (28.07.2016)

Po Monty Python and the Holy Grail a Bressonovu Lancelot du Lac bylo shlédnutí třetího postmoderního zpracování jedné z artušovských legend radostnou povinností. Protože neexistuje nějaké kanonické ukotvení příběhů rytířů kulatého stolu a žádné příběhy z nich nejsou posuzovány jako "nesprávné či nehodné", jak je tomu třeba v případě Nového zákona, kde některé texty byly vyřazeny jako apokryfní a jiné jsou identifikovány jako falsa, mají tvůrci opírající se o ně skutečně volné pole působnosti, aniž by narušili pojem "rytířství, chivalry", který má dnes samozřejmě jiný význam než za Artuše. A všechny tři mají také mnoho společného, přestože jsou naprosto různé. Různá je v podstatě pouze jejich stylizace. Stejný je jejich tvůrčí akt, podlehnutí látce, ba i určítý nostalgický pocit ztráty. Každopádně je všechny tři můžeme směle zařadit do "Artušovského kodexu", protože to jsou filmy rytířské. - Pokud znáte jěště nějaké "artušárny", u kterých není poznámka animovaný, akční, komedie nebo válečny, dejte vědět. (21.01.2023)

Naprostý filmařský úlet, jehož formu někteří pravděpodobně nevydýchají, což jsem zažil na vlastní kůži při projekci na LFŠ. Rohmer totiž celý film pojal jako raně středověké obrazy a rezignoval na jakoukoliv proporčnost. Stromy jsou placaté, vyrobené z jednoho kusu překližky a stejně vysoké jako lidé, herci stojí před hradem, který je jen o málo vyšší, při dialozích vidíme tváře herců zásadně z profilu, zatímco jejich těla jsou natočená čelně k divákovi. U nepřipraveného diváka to může vzbudit úsměv, je to nezvyklé, ale je to pozoruhodné. Když k tomu připočtu dobové písně, je výsledný dojem takřka perfektní. Ale na Nově to pravděpodobně nikdy neuvidíte :o) (08.03.2004)