poster

Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna (festivalový název)

  • Rusko

    Bělyje noči počtalona Alexeja Trjapicyna

  • Rusko

    Белые ночи почтальона Алексея Тряпицына

  • Rusko

    Belye nochi pochtalona Alekseya Tryapitsyna

  • angličtina

    The Postman's White Nights

  • Slovensko

    Biele noci poštára Alexeja Trjapicyna

    (festivalový název)

Drama

Rusko, 2014, 90 min

(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Ephemeris
    ****

    Nuž a takto sme bojovali proti tej prekliatej vodke... Každému je jasné, že vo väčšine prípadov neúspešne. Ale čo už s takým životom, na takom mieste. Príroda krásna, komáre štípu, čas sa takmer nehýbe. Stimulov, prečo otvárať jednu fľašu za druhou, je tu ozaj neúrekom. Asi to veľmi s filmom nesúvisí, ale istý chlapík menom Slava už 13 rokov úplne sám žije na meteorologickej stanici na ďalekom ruskom severe... a ten pokoj v jeho tvári je na nezaplatenie... galéria priložená https://www.theguardian.com/artanddesign/gallery/2015/oct/26/evgenia-arbugaeva-weather-man-the-most-cut-off-man-on-earth-in-pictures(17.4.2018)

  • misterz
    ****

    Obsahová stránka filmu síce toho moc nerieši, vlastne tu nie je skoro žiaden príbeh ani zápletka (ak si odmyslíme tú krádež motora), no formálna stránka bola dokonalá - mohol som oči nechať na tej nádhere. Precízna a naturálne nasnímaná sondáž do obyčajného života obyčajných ľudí kdesi ďaleko na severe Ruska. Autencititu snímku vo veľkej miere zvyšuje aj účinkovanie nehercov. Na slabší nadpriemer to bohato stačí. 70/100(16.4.2018)

  • CiTrus007
    ***

    Lyrická přírodní meditace nad Ruskem, jeho minulostí a budoucností, dokumentuje prostý život listonoše, od kterého se v odlehlých končinách žádá více než pouhé doručování dopisů. Film, který oslavuje vlastenectví, obyčejnost a vesnický způsob života, se může pyšnit zejména uhrančivými plnými barvami kamery a širokými přírodními scenériemi. 6/10 [KVIFF 2015](4.7.2015)

  • Marigold
    *****

    Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna sledují zacyklenou a osamělou existenci muže, který jako jediný spojuje nedostupné ostrůvky tradičního vesnického světa. Ten postupně mizí a s ním i svérázná mytologie, humor a ruská chandra, ona bodrá směsice těžkých lidských osudů, potoků vodky a momentů, kdy se uprostřed opileckého blábolení postavy mimoděk dotknout marnosti bytí. Končalovskij ironicky propojuje postupy reality show (fixní voyeurské kamery umístěné v domech aktérů) s momenty, které podmanivou prací s obrazem a ambientní hudbou Eduarda Nikolajeviče Artěmjeva evokují zneklidňující sílu filmů Andreje Tarkovského, především ony momenty, kdy obraz kamery zrcadlově převrací realitu na prchavý sen. Film tak vytváří unikátní most mezi současným Ruskem, které zastupují odlidštěné kulisy města, raketové základny i nonsensuální úryvky zábavných televizních show, a tradicemi – těmi filmovými i lidovými. Končalovskij přitom zůstává obdivuhodně zdrženlivý. I když používá fragmenty klasického umění, tlumené Verdiho Requiem či citát Shakespearovy Bouře, nikdy nesklouzává k mělké intelektuální, či naopak bulvární exploataci prostých lidí, kteří před kamerou otevírají své soukromí. Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna ukazují svéráznou prostomyslnost, kterou s gustem vytěžují současné reality show o venkovských balících, ale činí tak způsobem, který divákovi znemožňuje pobavený výsměch – protože chtě nechtě v bizarním koloběhu bezcílných dialogů, denních rutin a drobných katastrof nachází i kus sebe sama. #kviff2015(10.7.2015)

  • garmon
    *****

    Vidím v tom pokračování tradice Tarkovského, zcela samozřejmé, na Tarkovském nezávislé - Končalovskij je generace režisérů cinema verité, není mystik ani mudřec, hovoří o lásce k životu, o nádheře přírody a i pro ošklivost toho, co si okolo sebe budujeme za pasti, nachází porozumění. Oproti Zvjagincevovi není dokonale prokomponovaný, je stará škola, netlačí na pilu, zřejmě už si to odbyl (poslední díly Sibiriády...), všechno je samozřejmě hladké, lehké, mistrovské, nezatěžkané a přesto hluboké a bolavé - bez zbytečných smrtí postav a osudových háčků scénáře. Nedávno jsem viděl Končalovského Asju, která se nevdala a mám pocit, že tohle je jeho návrat k ní - vv barvě a mistrovském gestu. Kenozero je nádhera i bída. Myslím, že to co mělo být řečeno jde z tohoto filmu beze zbytku pochopit.(14.1.2018)