Olive Kitteridgeová

Kousavá Frances patří mezi to nejlepší kousavé i nekousavé co jsem v seriálech viděl. Můžete jí nenávidět, litovat, mít rádi.. v jakémkoli pořadí tyto pocity vůči ní můžete prostřídat. McDormand je naprosto úžasná a Jenkins s Murraym (i když ten mnohem menší dobu) okolo ní krásně "tancují". Dokonalé drama. (30.07.2016)

Krásne natočená dráma o živote. V súčasnosti naozaj klenot všednosti medzi všetkými nadupanými super seriálmi, ktoré sa predbiehajú v snahe šokovať a byť bezkonkurenčne originálnymi. Odrazu pozeráte niečo, čo je oproti nim mimoriadne pomalé a zaobíde sa to bez akýchkoľvek efektov. Sledujete príbeh jedného bežného manželstva prekonávajúceho bežné problémy. Seriál rozpráva o radostiach i tragédiach svojich hlavných hrdinov láskavo a empaticky a s takou úprimnosťou, že má jeho výpoveď väčšiu silu ako všetky efekty hypermoderných seriálov dohromady. (16.10.2019)

Za čtyři epizody stihl seriál něco úžasného, a to zamilovat si tohle zvláštní manželství, kde si Olive s Henrym nemohli tvořit větší protipól. Jejich manželství se často zdálo skličující, ale přesto jsem cítil, jak se někde hluboko mají rádi. Hlavně Frances McDormand předvedla bolestivý a neuvěřitelně srdečný výkon, který se v podstatě nedá popsat slovy. Láska, ztráta, deprese, a co by bylo kdyby...Nemám slov a těsně po skončení nenacházím negativa. (30.07.2016)

Tohle není seriál, ale pohled do života ženy (čarodejnice), která čeká až její pes zemře a ona se může konečně zastřelit. Frances McDormand nehraje, ona žije v postavě paní Kitteridge tak přirozeně a nesympaticky, ale zárověň s ní nejde nesympatizovat. Můj největší oblíbenec byl pan Kitteridge Richard Jenkins. To bylo takové zlaté stvoření. Seriál je tak dlouhý, aby byl na konci docílen spíše filmový zážitek. Jsem zvyklá, že seriál je ukončen dá se říci zcela, aby si člověk řekl "tak a teď je konec." Ale u tohoto dílka jde o uvědomění a o to, že nechceme aby jen tak náš život skončil. (12.04.2016)

Tohle se mě hodně dotklo - obyčejný život, kdy je vám jasné, že vaše sny už se nesplní. Není to ale jen o hořkosti a zklamání, ale nakonec i o smíření se s tím, co ještě máme. Rozhodující je i způsob vyprávění - bez patosu a citového vydírání, zdánlivě realistické, s nádechem absurdna a snové imaginace. Ideální dílko pro "komplikovanější" povahy a pro ty, co už si něco odžili. (19.01.2015)