Lumière & spol.

Tak teda-aby jsem mohl ohodnotit toho Lynche, tak jsem to zkouknul všechno a nemůžu si pomoct, ale mě to připadá, že je to projekt s obrovským potenciálem-tak trochu spláchnutým do hajzlu. Nehledě na mé sympatie bych řekl, že si s tím David pohrál fakt nejlépe. Pak je tam hrstka statečných (Gabriel Axel, Andrei Kochalovsky, Zhang Yimou, Jaco Van Dormael, Juan José Bigas, Claude Lelouch, Claude Miller, možná i Alain Corneau) kteří dokázali zaujmout, vložit do toho nápad, vtip, cit atd.. Zbylá drtivá většina je takové docela random, bláboloidní a prázdné plácání vody..... Hodnocení= Lynch někde mezi 3-4, hrstka statečných cca za 3, zbytek za mě jednohvězdy.... Celkově slabší průměr. (27.04.2014)

Lumière & spol. jsou vzletnou poctou ke stoletému výročí vynálezu kamery a prvního veřejného promítání. Bratři Auguste a Louis Lumièrovi zaujímají výchozí a konečnou pozici, jejich kinematograf zase úplný střed soustředěného zájmu. Oslava jubilea často svádí k budování pomníků, naštěstí většina přispěvatelů odpověděla poezií, či bezstarostnou radostí života a nezatíženi vesele švitoří. Poezie filmu sluší, Dán Gabriel Axel nabídl lehké múzické osvěžení kodaňského parku, Raymond Depardon jemnou estetiku kontrastů, Wim Wenders chrámové oratorium sluneční písně Berlína a Nadine Trintignant přišla s hymnem letní Tuilerijské zahrady. Régis Wargnier v rozjaření vzdává hold filmu, romantický básník Claude Lelouch vzývá lásku v opojně nekonečném odrazu kamer, Peršan Abbas Kiarostami si pohrál s pomíjivostí doby konzumu a Švéd Lasse Hallström něžní. Řecký partyzán Costa-Gavras si pohrává s prostorem, Helma Sanders-Brahms složila orchestrální báseň pro vrchního osvětlovače, Francis Girod stylově vzpomíná na šedesátá léta a Cédric Klapisch zachytává vznešené otisky lásky. Alain Corneau tančí v barevném indickém reji, James Ivory spolu s Ismailem Merchantem jsou v opojení provozním koloběhem Paříže a skutečné noty lyriky dodává Andrej Končalovskij v estetickém objevování života. Peter Greenaway si kouzlí s formou, pozicí i tvarem, Španěl Bigas Luna skládá přirozeně poetickou poklonu přírodě života a Řek Theodoros Angelopoulos přivedl velkým řeckým duchem povzbuzeného Odyssea k objevnému setkání. Radost ze života je nakažlivá, Claude Miller nevinně škádlí letní den a malé děvčátko, Jacques Rivette je plný groteskového veselí, Zhang Yimou skotačí s rozdíly doby na čínském symbolu a Vicente Aranda uvízl uprostřed živelného temperamentu a jásotu Barcelony. Rumun Lucian Pintilie složil k poctě filmu rozruch, Idrissa Ouedraogo bezelstně juchá kanadským žertíkem, Egypťan Júsuf Šahín se s ironickou rozverností prodírá zákazem faraona a Jerry Schatzberg rozjímá nad odpadky věčností newyorských. Spike Lee ponouká nevinnost, Arthur Penn v Johannesburgu se sarkasmem uvádí novou dobu a Michael Haneke přispěl koláží jednoho vídeňského dne. Patrice Leconte přináší srovnání příjezdu vlaku na nádraží v La Ciotat, Alžířan Merzak Allouache přispěchal k rozvernému objevování kamery, John Boorman objevení situuje již do procesu výroby a Gaston Kaboré složil svou poklonu filmu na africké zvyklosti. David Lynch maniakálně popírá realitu, Fernando Trueba zvolil politické prohlášení a Liv Ullmann se bezradně klaní bohu kamery, jménem Sven Nykvist, Jaco van Dormael se vyznal z nakažení politickou korektností, Hugh Hudson z patetického budování míru a Jošišige Jošida skládá tryznu národního traumatu celosvětového rozměru. Film Lumière & spol. jsou lehkým letním osvěžením, převažuje poezie a raduje se nad krásou života i samotným filmovým tvořením. Příjemně bezstarostné zpestření. (29.11.2019)

Originální nápad, který mě navodil na myšlenku, zda náhodou není Lynch sebevědomý pozér, který musí být vždy a co nejvíce na očích.. Nejvíce se mi líbil segment Claudea Lelouch, zajímavá myšlenka.. Dále doporučuji Johna Boormana, jeho šot má asi nejhvězdnější obsazení (ten chlápek s brýlemi, co se tam mihne, je skutečně Alan Rickman). Claude Miller je naopak roztomilý.. Nechť si každý najde ten svůj nej, a neříkejte, že pro každého je to ten Lynch.. (07.01.2010)

Čekal jsem poctu bratrům Lumièrovým a tento snímek jí moc nenabízí. Otrávení režiséři odpovídají na otázky, kdy většina má hodnotu minimální stejně jako poutavost konstrukce, jejíž základy jsou velice nestabilní. Jediným kladem tudíž zůstávají samotné záběry natáčené jedním z prvních kinematografů, které ovšem nemají to kouzlo svých předků. (02.05.2010)

Nevím, jak to jako celek ohodnotit. Já tyhle filmové antologie rád a tenhle nápad mi přišel skvělý, ale bůhvíjak zajímavě to teda nedopadlo. Nejvíc mě zaujal Lelouch (protože se mu povedlo to, o co se tu někteří dost snažili a nepovedlo se jim to) a Ouedraogo (protože jako asi jediný připomněl, o čem ty první filmy byly především), ale líbili se mi i příspěvky od Zhanga (dobrý nápad), Wenders (kterého jsem asi pochopil jinak než ostatní uživatelé), Kiarostami (kvůli nápadu), Ullman (taky kvůli nápadu), remake Příjezdu vlaku na nádraží, u kterého jsem si zapomněl zapsat, kdo ho natočil, Šahín, Sanders-Brahms a Greenaway. Pak tam ale byly špatné segmenty, třeba ten od Ivoryho, Končalovského nebo Angelopoulose (který měl dobrý nápad, ale naprosto ho nevyužil) a pak ta čtveřice nejhorších - Costa-Gravas (odfláknuté a bez nápadu), Hudson (ještě víc odfláknuté a ještě víc bez nápadu), Lee (který se sice naštěstí nevěnuje politice, ale úplně to odflákl a je to úplně bez nápadu) a pak asi ten nejhorší ze všech (kterého jsem si bohužel taky zapomněl zapsat, ale byl to Francouz, asi Miller?), který je o tom, jak nějaký plešoun (vědomě, nevědomě?) pije chcanky tlusté černošky (to mělo něco symbolizovat? a co?). A ten zbytek mě nijak nezaujal, protože byl prostě průměrný. A v téhle kategorii bych zmínil snad jen Lynche, jehož segment už jsem kdysi viděl a můj názor na něj se nezměnil a Hanekeho, který se tak moc snažil něco říct (a v takhle krátké stopáži to poselství nemůže působit jinak než naivně), až úplně zapomněl na to, o čem tenhle projekt měl vůbec být. Ačkoli by možná patřil i k těm horším. Jako celek asi dám průměrné hodnocení, přece jenom, těch průměrných segmentů bylo nejvíc a ty nejlepší nejsou bůhvíjak silné, abych kvůli nim zvedal hodnocení. Každopádně pro všechny povídky platí jedna věc - a to ta, že jsou skvěle natočené. A nejlíp ta Greenawayova. 3* (16.02.2021)