Lumière & spol.

Lumière & spol. jsou vzletnou poctou ke stoletému výročí vynálezu kamery a prvního veřejného promítání. Bratři Auguste a Louis Lumièrovi zaujímají výchozí a konečnou pozici, jejich kinematograf zase úplný střed soustředěného zájmu. Oslava jubilea často svádí k budování pomníků, naštěstí většina přispěvatelů odpověděla poezií, či bezstarostnou radostí života a nezatíženi vesele švitoří. Poezie filmu sluší, Dán Gabriel Axel nabídl lehké múzické osvěžení kodaňského parku, Raymond Depardon jemnou estetiku kontrastů, Wim Wenders chrámové oratorium sluneční písně Berlína a Nadine Trintignant přišla s hymnem letní Tuilerijské zahrady. Régis Wargnier v rozjaření vzdává hold filmu, romantický básník Claude Lelouch vzývá lásku v opojně nekonečném odrazu kamer, Peršan Abbas Kiarostami si pohrál s pomíjivostí doby konzumu a Švéd Lasse Hallström něžní. Řecký partyzán Costa-Gavras si pohrává s prostorem, Helma Sanders-Brahms složila orchestrální báseň pro vrchního osvětlovače, Francis Girod stylově vzpomíná na šedesátá léta a Cédric Klapisch zachytává vznešené otisky lásky. Alain Corneau tančí v barevném indickém reji, James Ivory spolu s Ismailem Merchantem jsou v opojení provozním koloběhem Paříže a skutečné noty lyriky dodává Andrej Končalovskij v estetickém objevování života. Peter Greenaway si kouzlí s formou, pozicí i tvarem, Španěl Bigas Luna skládá přirozeně poetickou poklonu přírodě života a Řek Theodoros Angelopoulos přivedl velkým řeckým duchem povzbuzeného Odyssea k objevnému setkání. Radost ze života je nakažlivá, Claude Miller nevinně škádlí letní den a malé děvčátko, Jacques Rivette je plný groteskového veselí, Zhang Yimou skotačí s rozdíly doby na čínském symbolu a Vicente Aranda uvízl uprostřed živelného temperamentu a jásotu Barcelony. Rumun Lucian Pintilie složil k poctě filmu rozruch, Idrissa Ouedraogo bezelstně juchá kanadským žertíkem, Egypťan Júsuf Šahín se s ironickou rozverností prodírá zákazem faraona a Jerry Schatzberg rozjímá nad odpadky věčností newyorských. Spike Lee ponouká nevinnost, Arthur Penn v Johannesburgu se sarkasmem uvádí novou dobu a Michael Haneke přispěl koláží jednoho vídeňského dne. Patrice Leconte přináší srovnání příjezdu vlaku na nádraží v La Ciotat, Alžířan Merzak Allouache přispěchal k rozvernému objevování kamery, John Boorman objevení situuje již do procesu výroby a Gaston Kaboré složil svou poklonu filmu na africké zvyklosti. David Lynch maniakálně popírá realitu, Fernando Trueba zvolil politické prohlášení a Liv Ullmann se bezradně klaní bohu kamery, jménem Sven Nykvist, Jaco van Dormael se vyznal z nakažení politickou korektností, Hugh Hudson z patetického budování míru a Jošišige Jošida skládá tryznu národního traumatu celosvětového rozměru. Film Lumière & spol. jsou lehkým letním osvěžením, převažuje poezie a raduje se nad krásou života i samotným filmovým tvořením. Příjemně bezstarostné zpestření. (29.11.2019)

Z 35 viděných se mi nejvíce líbil segment Thea Angelopoulose - Homérův Odysseus potkává Lumièrovu kameru. Tolik vychvalovaný Lynchův příspěvek mi přišel jako laciná snaha za každou cenu zaujmout a nabídnout něco zaručeně originálního. Jakási pokorná skromnost ostatních vynikla lépe. (12.12.2008)

Komentář a hodnocení k Lynchovu příspěvku do projektu LUMIÈRE & SPOL.: Při sledování tohoto minutového snímku dýchne na diváka zvláštní atmosféra. Vždyť celý tento Lynchův krátký a depresivní opus je natočen na kameru bratří Lumièrů. Zvláštní, "lynchovsky zneklidňující" a výjimečný zážitek. Poznámka: Lynchův snímek je součástí projektu Sarah Mohnové LUMIÈRE & SPOL.; 40 významných světových tvůrců bylo v rámci tohoto projektu osloveno, aby s použitím původní kamery bratří Lumièrů natočili film o délce maximálně 1 minuty. (15.09.2003)

Jako pocta bratrům Lumièrovým a celému vzniku filmu je tato kompilace 40 minutových filmečků zajímavým, svébytným počinem, který pamětníky potěší, filmové studenty uspokojí a nikoho neurazí. Skrz starodávnou kameru Lumiérových dýchá nostalgie i kouzlo starých dob a zhlédnout pár vybraných výtvorů (mé nejoblíbenější: Girod, Lynch, Angelopoulos) je čirým potěšením, avšak jejich spojení do "Lumière & spol." se mi tolik nezamlouvá. V prvé řadě většina režisérů nebyla vůbec schopna smysluplně, natož zajímavě odpovědět na kladené otázky, viz "Proč točíte filmy? Prostě proto," a za druhé, nahromadit takhle 40 kraťásků a "vyblít" je na diváka, ztrácí své kouzlo a místy je to opravdu nudné a kvalitativně nevyrovnané... 5/10 (19.06.2009)

Já tyhle kompiláty prostě nemám rád. Neexistuje komunikace mezi účastníky a většina jich variuje dokola to samé. Čím kratší stopáž a větší množství režisérů, tím to bývá patrnější. Co mě tu vyloženě vadilo, byl ale "meziprostor" pokoušející se o velké promluvy o filmu, aniž by se mu to dařilo. (02.12.2013)

Premonition Following An Evil Deed (David Lynch): To, co se mnou dovede udělat Mistr zvrácenosti během necelé minuty, nedokáže žádný jiný režisér. Téměř zhmotněná noční můra, neskutečné! Použití techniky, kterou měli k dispozici bratři Lumièrové, můj zážitek ještě umocňuje. (14.10.2007)

Komentář a hodnocení ke všem příspěvkům do projektu LUMIÈRE & SPOL.: Výborná hudba mě zahltila hned od začátku a byl jsem seznámen se všemi režiséry, kteří byli do tohoto projektu zapojeni. Abych se přiznal, tak většina jmen mi nic neříkala. I sami režiséři byli překvapeni na jednoduchosti a použitelnosti kamery bratří Lumiérů. Mezi snímky odpovídají režiséři na určité otázky. A poté je tam, jak režisér točí kličkou u kamery a hned na to snímek. Snímky jsou úchvatné na jejich krátkost a děj, který se mi zdá docela dlouhý a v některých připadech i vtipný. Dá se mi, že v těch obrázcích je něco trochu Lumiérovského. Vtipné je i jak vedle režiséra co natáči jde chlápek s hodinkama a stopuje. :o)) Minutové zpravodajství mě zcela zahltilo. Překvapilo mě, když tam děcka zpívala písničku, kterou jsme se jako děti učili ve škole. Někteří nejsou tak nápadití a natočí pouze náměstí a lidi, jak se na něm procházejí. Ale jinak výjmečné dílo. (13.03.2004)

To ze je to bez debaty skvele je jasne. Lynch tu jednu minutu dokonale vyuzil a natocil dalsi UZASNY depresivny snimok. Jeden zaber kde je zobrazena naha zena v sklenej nadobe ma uplne fascinoval. Vyvolalo to vom ne taky neprijemny nedefinovatelny hrozostrasny pocit. A to ja rad. 10/10 (06.11.2006)

Hodnotit dílko tak nesourodé je asi tak jednoduché, jako vyplnit napoprvé bezchybně daňové přiznání. Kterak odhodnotit neohodnotitelné? Jako poctu bratřím Lumiérovým? Pak dát plnou palbu. Hodnotit každý kousek zvlášť a vypočítat průměr? Vyjde průměr. Už dávno mě fascinuje svět zabíraný jednoduchým čelním záběrem bez jakéhokoliv slovního doprovodu. Oslovily mě nejvíc snímky, které evokují právě ty původní staré záběry. Holčička na váze (Miller) , Prymidy (Shahin), záběr z ulice (Merchant a Ivory), Tanečnice (Corneau). (04.02.2015)

"Milí režiséři konce 20.století, co dokážete s původním kinematografem bratří Lumiérů?" Dnes se na jejich snímky díváme s nostalgií a úctou, ale mnozí stále nechápou, co je na nich tak výjimečného... Film byl atrakcí, zábavou, lákadlem. Jen ti odvážní pomýšleli na to, že se z něj stane nové autonomní umění. Konec devatenáctého století - o filmové řeči nelze téměř mluvit, kapacita projekce je zoufale malá na rozvinutí jakéhokoli příběhu. A ten stejně diváky nezajímá - ti se chtějí dívat. Na dobrou zápletku si zajdou do divadla nebo koupí knihu. Ale jak si se starou dřevěnou skříňkou poradí filmoví mágové v roce 1995? Nabytí znalostmi a zkušenostmi filmařů celého dlouhého století. Ale pozor - maximálně 52 sekund, tři záběry a žádný synchronní zvuk! Během devadesáti minut jsme seznámeni s žijícími legendami (Claude Lelouch, Liv Ullmann, Peter Greenaway, David Lynch) i nadějnými talenty (Zhang Yimou, Spike Lee). Některá jména mi nic neřekla, ale odůvodňuji to svou neznalostí (i když těch Francouzů tam bylo nějak podezřele víc...). Snímky jsou opravdu rozličné - jednoduché záběry na město nebo krajinu odkazující na práci Alexandra Promia, stručné reminiscince uplynulých sta let kinematografie, pokusy o krátký příběh, vtip atd. Koho si z jednačtyřiceti jmen vybavím? Davida Lynche - dokázal vytěžit nejvíc, tři záběry za pomoci kouře rozdělil a vytvořil lynchovsky klaustrofobní atmosféru. Zhang Yimoua - epicky úsměvné. Při záběru Spika Leeho na (jeho) malé dítě jsem si vybavila mnoho raných filmů zachycujících právě ty nejmenší. Vzpomínám si i na další zajímavé krátké filmečky (např.věčné téma filmu - láska), ale zapomněla jsem jména autorů. Místy jsem se mírně nudila. Odpovědi na položené otázky ("Je film smrtelný?", "Co pro vás znamená film?") začínaly být po chvíli stereotypní___ Mít možnost natáčet kinematografem musel být ohromný zážitek, hrdost i zodpovědnost - to vše z dokumentu přímo čiší. (12.06.2006)

Samozřejmě za 5. Tento dokument je takový filmový svátek. Jelkož film miluju vzbuzoval ve mě tento "dokument" nostalgické pocity smíšené s obdivem k všem zúčastněným. Většinu režisérů neznám, což ale nevadí, neb všechny krátká stopáž nutila vymáčknout ze sebe maximum kreativity a vtěsnat své bujné představy do padesáti vteřin. Černobílé záběry z kinematografu jsou krásné, dávají vyniknou obrysům a stínům, natáčené objekty dostávají novou tvář a tak dodávají snímkům nádech opravdového umění. Většina režisérů se předvedla v nejlepším světle, jen mě trochu zklamala Liv Ulmannová a hodně mě zklamal Wim Wenders, který pořád omílá Berlín a anděly. (26.08.2005)

"A film je pro mne magickým prostředkem, který vás nechá snít, umožní vám snít v temnotě." A přesně kvůli tomu miluju Lynchovy filmy. Dále mě dostal například Arthur Penn nebo Haneke. (27.10.2013)

Podobně jako zputnik jsem z tohoto projektu viděl pouze snímek Davida Lynche. Tento minutový snímek mě naprosto uzemnil. Pouštěl jsem si jej pořád dokola a snažil se pochopit, proč ve mně probouzí skličující pocity. Snad to nervově drásající hudební podbarvení snímku, snad ta bezvýchodnost ze záběru topící se ženy v jakési nádrži obklopené podivnými postavami ve skafandrech, tak podobných postavám ze starých béčkových sci-fi horrorů let dávno minulých. (30.01.2004)

Naprosto fascinující projekt, který ukázal schopnosti jednotlivých režisérů. Zajímavě vyzněly snímky obou Japonců, pobavil mě příběh holčičky, která se chtěla zvážit a líbil se mi mrzutý a zmatený Odysseus. Nejvíce mě oslovil snímeček romantického snílka Lelouche, dějiny polibku ve filmu. Nesdílím fascinaci Lynchovým úletem, již proto, že jako jediný nedodržel pravidla. Jako všichni Američané je přesvědčen, že pravidla jsou od toho, aby je Amerika stanovovala a ostatní dodržovali. S tímto přístupem mi pan Lynch může tak akorát políbit šos. (03.03.2012)

Čekal jsem poctu bratrům Lumièrovým a tento snímek jí moc nenabízí. Otrávení režiséři odpovídají na otázky, kdy většina má hodnotu minimální stejně jako poutavost konstrukce, jejíž základy jsou velice nestabilní. Jediným kladem tudíž zůstávají samotné záběry natáčené jedním z prvních kinematografů, které ovšem nemají to kouzlo svých předků. (02.05.2010)

Ani nevím, zde tenhle projekt mám hodnotit jako dokument nebo jako povídkový film. Přestože obsazení na postu režisérů je opravdu lahůdkové, připadá mi, že pro některé byla ta minutová stopáž příliš omezující. Celkově jde ovšem o výjimečný zážitek pro filmové gurmány. (13.06.2005)

Podobne ako u väčšiny, videný len Lynchov kúsok. Jedným slovom paráda. Tajomné, mrazivé.. Len škoda, že tak krátke. (04.02.2008)

Jde určitě o velmi pěkný experimentální počin a nápad s cílem vytvořit k 100. výročí existence filmu mozaiku krátkých půlminutových snímků natočených prastarým kinematografem bratří Lumiérů, v režii slavných i méně proslulých režisérů z různých koutů světa... Výběr režisérů byl skutečně zajímavý a pestrý, jen mě trochu zamrzelo, že tvůrci, kteří sáhli i do exotické Afriky, naopak z neznámého důvodu totálně odignorovali všechny státy bývalého východního bloku, ačkoliv to vznikalo několik let po pádu železné opony (z Československa bych si např. Menzela nebo Švankmajera zde docela uměl představit). Potěšilo vidět známé režiséry v akci, ač musím říct, že dokumentární forma se spoustou reportáží mi ne úplně sedla a asi bych měl z toho větší umělecký zážitek, kdyby ty jednotlivé krátké filmy běžely po sobě bez výraznějšího přerušování a dokumentární část by se celá přesunula na úvod, příp. udělal by se z ní samostatný titul vedle výsledního počinu. Samotné „filmečky“ mě zaujaly logicky některé víc, některé míň, ale s ohledem na to, kolik renomovaných režisérů je tu zastoupeno, jsem čekal víc nápaditých příspěvků a na můj vkus často převažovaly spíše ty průměrné, na jaké člověk snadno brzy zapomene. Rozhodně ale nezapomenu na záběr, který natočil Claude Lelouch – ten se svého oblíbeného tématu vztahu muže a ženy na pozadí dějin dokázal osobitě chopit i v případě tak krátké sekvence a nechal na pozadí dlouhého polibku projíždět zástup kameramanů s filmovými přístrojemi napříč léty. Navíc Lelouch v tom velmi pěknu obsáhl ideu pocty kinematografie a jejího vývoje, která z celého tohoto počinu měla jít. Pobavila mě scénka od Claude Millera s holčičkou a váhou nebo nápad od Merzaka Allouache se záběrem na dvojici, co si prohlíží kinematograf v akci, taky se mi hodně líbil záběr Gabriela Axela, zaujal mě i Francis Girord. Haneke je pak spolu s Lelouchem a ještě Lynchem tím, jehož styl a rukopis spolehlivě poznáte i v pouhé půlminutové sekvenci a zase se nám těmi svými „fragmenty chronologie náhody“ z televizních zpráv snažil něco říct. :o) Totálně jsem nepochopil výtvor Petera Greenawaye a raději se tím netrápím... Nepotěšili mě Lynch a Corneau, kteří porušili zadání natočit krátký černobílý snímek na jeden záběr, kdežto Lynch zde využil několik střihů včetně trikových prvků a Corneau si do svého výtvoru přidal barevní efekty. *** Tož jak jsem řekl na začátku: nepochybně pěkný i originální počin, naplněný účastí řady jedinečných režisérů. Ale jak se postupně ukázalo, zdaleka nenaplněn tolika jedinečnými snímky, abych měl dát důvod víc, než 3 hvězdičky. [60%] (23.09.2021)

Pro filmové fanoušky poutavý dokument o skupině světoznámých režisérů, kteří dostali možnost natočit krátké filmy první filmovou kamerou, která vznikla před více, jak sto lety. (26.01.2014)

Pouze ohodnocena epizoda Premonitions Following an Evil Deed, kterou režíroval Lynch. ✔ (15.09.2011)