Fénix

Pomalé a komorní (po)válečné drama, kdy v nepolopatickém a skvěle zahraném závěru je největší devíza. (23.06.2017)

Po shlédnutí tohoto díla jsem usoudil, že jít na tento film se záměrem zábavy není vhodný nápad (podobně jako Schindlerův seznam). Člověk se na to musí duševně připravit a snažit se proniknout za oponu slov do míst pocitů, vjemů a soucitu. Trochu mě mrzí rozvolněný začátek a fakt, že neznalý fanoušek prvních 10min netuší, o čem je řeč. Ovšem v prostřed po určitém zlomu se děj dostává do obrátek a začne to být nesmírně zajímavé. Co se týče kamery, hudby atd. bych chtěl jen poukázat na poněkud netradiční přechod mezi dějovými liniemi, který ale asi není na škodu ale spíš k zamyšlení. ostatní bylo perfektní a já jsem rád, že jsem se na tento film vydal.. Doporučuji ! (20.02.2015)

Artový, pomalý, zajímavý snímek. Myslím, že není nutné vidět v kině, vyčkejte si na filmový klub. V přítmí obývacího pokoje Vám nic neunikne. V hodnocení budu dnes trošičku přísnější. Scénáristicky zajímavé, avšak přivítal bych větší emoce. (21.02.2015)

Atmosférický úvod s dobrým tajemstvím hraje na divákovu představivost a rozpoutává velkou hru. Očekávání o velkém emocionálním dramatu však začnou s příchodem Johnnyho brát za své a nebýt drobných zářivých okamžiků jako byla scéna se slepým houslistou, tak se film stane na nějakou dobou velmi těžce stravitelným. Teprve až se závěrečným pěveckým vystoupením hlavní představitelky povstane atmosféra filmu z popela, ale nikoliv jako fénix, ale jako dost pochroumaný ptáček zpěváček. *** Ve zkratce: Chcete-li si prožít utrpení lidí z koncentráku a ždibec povznášejících uměleckých výstupů, pak můžete na vlně tohoto filmu letět, ale pokud hledáte trochu příjemné zábavy nebo odreagování, tak radši zůstaňte při zemi a Fénixovi se vyhněte. *** ČSFD projekce Městská knihovna, Praha, 20. 2. 2015 (20.02.2015)

Nesmyslný a nepřesvědčivý námět vyvažují herecké výkony, nad scénářem zůstává rozum stát, vizuálně i dramaticky je však film přívětivý. (29.01.2016)

Za velmi vystihující finále dávám nakonec 4. (29.07.2019)

Snímek odehrávající se v tíživé atmosféře poválečného Německa si plyne svým vlastním tempem a ukazuje především nezlomnou vůli hlavní hrdinky v nalezení nejen svého muže, ale hlavně jeho lásky k ní a gradující finální scénou, která nemá chybu... Můj první a jistě ne poslední smínek od Christiana Petzolda. (27.02.2015)

Christian Petzold nechává prostor k zamyšlení. Fénix není extrémně doslovný, ale ponechává divákovi prostor, aby s útržků skládal svůj obraz a mohl klást otázky. Důvodem, proč Johnny nepoznává Nelly, může být jeho skálopevné přesvědčení, že nepřežila, protože to by za jistých nikoliv však nehmotných okolností, pro něj znamenalo bonus. Nelly přistoupila na nabízenou hru, mohla však vůbec očekávat pevný charakter od člověka, který se nehodlá vzdát peněz, ke kterým by se jinak nedostal? Kromě osobního dramatu je tu ještě jedna zásadnější otázka. Jak mohou žít Židé v Německu, po tom všem, co se stalo? Je Izrael jedinou záchranou, anebo je možné žít v sousedství těch, kteří pasívně přihlíželi tomu, co se děje a i vedle těch, co zrazovali? (01.03.2015)

Fyzicky a emocionálně poznamenaná Nelly, jejíž ustrašené pohledy vám div nezpůsobí husí kůži a jejího frustrovaného manžela perfektně uvádí Nina Hoss a Ronald Zehrfeld. Jejich společný osud se odehrává v magicky melancholické ohnisku komorního dramatu. Jsou chvíle, kdy Petzold protáhne svou situaci příliš stroze, zejména jednu scénu, kde se osoba svěřuje o zážitcích v koncentračním táboře, ale titěrný nedostatek scénáře pozdvihují herecké výkony, jak již bylo výše uvedeno. Film se věnuje tématice proměn, klamných zdáních či nenaplněné touhy. Režisér obstojně klade do filmu psychologické hádanky Hitchcockového charakteru. Odkrývá ne snadno řešitelné a morální záhady. Poutavě napíná diváka do poslední vteřiny filmu. Závěrečný song Speak Low ve mě v ten moment asocioval zvláštní mystickou směs krutosti, zrady a naděje (lepší třešničku na dortu jsem si nemohl přát!). (31.12.2015)

Nebudu hodnotit, protože jsem to vydržela jenom do půlky. I uvedený Obsah pokročil v ději dále, což je jasný důkaz, jak málo se ve filmu děje. Hlavní hrdinka mi byla krajně nesympatická, jak fňuká nad svým obličejem, přičemž by měla být šťastná, že je na živu. Ale oceňuji snahu pojat téma holocaustu jinak. (06.04.2017)

Film rozpráva zaujímavý príbeh, ktorý je však dosť uletený. Ťažko sa mi verí, že sa niečo takéto mohlo stať. A preto som si aj film až tak neužil, zato som spokojný s výkonmi hercov, hlavne s Ninou Hoss. Jej spev na konci a záber kamery na jej predlaktie a následne do tvárí ostatných zúčastnených je jedna z najlepších filmových faciek. Páči sa mi aj otvorený či nedokončený záver. (26.03.2015)

Tenhle film je tak dobrý, jak jste ochotni uvěřit, že Johny nebyl schopen poznat svojí manželku, se kterou pravděpodobně nějakou dobu žil alespoň po hlase, či po hmatu (určitě s ní taky nějakou dobu píchal), když už ne podle obličeje nebo postavy (tu přece posešívanou neměla). Taky Neliino písmo, který se zázračně naučila bez chybičky ze jedinou noc...No bylo toho ještě víc a já naštěstí nejsem Johny, abych se nechal takhle vodit režisérem za nos. (16.02.2016)

Jedna * za výkon Niny Hoss. Jinak je to přesně tak, jak bylo několikrát uvedeno v komentářích s těmi nejnižšími hodnoceními. Scénáristicky je to pěknej paskvil, a Johnny je úplný hovado, když nepozná svojí ženu. Navíc je to pěknej hajzl. Akorát jsem teda čekal finále, jeho procitnutí a její pomstu v trochu větším stylu. (31.07.2021)

Chápu pointu (ale nechápu, jak by mohla být překvapivá, když to celé jednoznačně k tomuto bodu směřuje), cením si snahy tvůrců, film je svým způsobem "čistý", ale bohužel mě emočně nezasáhl. (17.02.2016)

Film vyloženě vsází na naivitu diváka, protože jen opravdu chorá hlava by uvěřila, že pouhá změna obličeje dokáže zajistit stoprocentní anonymitu. Existují charakteristické rysy člověka (postava, pochyby i ve filmu zmíněné písmo) a tak by naši blízcí mohli chodit bez hlavy a pro nás by nebyl problém je identifikovat.... I když jsem trochu zklamanej z celý tý příbéhový habaďůry film mě bavil. Asi si musím říkat že johnny je sebestřednej nevšímavej jeliman co nic nevidí nebo nechce vidět. Oceňuji tak alespoň dramatický projev herců i navozenou atmosféru v poválečných dobách. U mě to bude za tři hvězdy..... (12.03.2016)

Tak tomuto nerozumiem. Za prvé miestnemu hodnoteniu, za druhé samotnému príbehu. Tu bolo také množstvo nelogickostí až sa nebojím povedať, že pičovín až to bolelo. Celý ten príbeh je veľmi špatne vymyslený. Toto nie je o fantázii. Považujem to v zásade za zneužitie veľmi závažnej témy. A ku tomu slabé veľmi slabé. Jediné pozitívum vidím v absolútnom konci. Inak odpad. (05.11.2019)

Je to sice skvěle zahrané a dobře zasazené do reálií poválečného Německa, ale ta základní dějová linka, kde chlápek nepozná vlastní manželku (ačkoliv mu ji ale hrozně připomíná), pro mě byla natolik neuvěřitelná, že jsem se do postav nijak nedokázal vcítit. Což u takhle čistokrevného vztahového dramatu může znamenat jediné - nudu. (03.03.2015)

Kdyby zápletka nebyla tak neuvěřitelná... Ale i kdybych k ní přistupoval jako k formě básnické licence a fakt, že zde muž nepozná/nechce poznat svoji v podstatě jen mírně pozměněnou manželku, bych bral jako nezvratnou premisu, o které se dál prostě nepřemýšlí, pořád je ve filmu tolik dalších momentů, které nepřehlédnutelně drhnou. Takže se stále nemůžu ubránit dojmu, že forma výrazně zvítězila nad obsahem. Mně se obzvlášť líbila zvuková stránka filmu, ani tak nemyslím hudbu (přestože se také podařila), jako spíš zvuky a ruchy z okolí (cvrlikání ptáků, ševel listí, anonymní kroky a hlasy za oknem) střídané tíživým tichem. Ani nahlédnutí do poválečeného Německa není úplně časté, škoda jen, že bylo příliš vidět, že o to tu moc nejde... Phoenix ve mně zkrátka zanechal rozporuplné pocity a několik otázek, které (ne)příjemně dráždí (jak došlo ke zranění hlavní hrdinky?, věděli ostatní členové "uvítacího výboru", koho ve skutečnosti vítají?). Takže za zpracování a tuhle provokativnost tři hvězdičky dám, i když mě film dost často štval a několikrát jsem doufal, že se ozve nečekaný výstřel a bude konec:) (Kino Art, 10. 3. 2016.) (14.03.2016)

Protrpěla jsem to, abych viděla trochu zajímavých posledních pár minut. (19.03.2017)

Fenix je pomerne komorny film a to najdoležitejšie sa v nom odohrava kdesi medzi riadkami.Trochu dramy a väčši dôraz na emocie by mu však uškodit rozhodne nemusel.Aj tak Fenix ponuka nejeden neošuchany namet na premyšlanie a za vzhliadnutie rozhodne stoji. (29.01.2020)