Fénix

*Spoilery.* Film se odehrává po tom, co je hlavní hrdinka propuštěna z koncentračního tábora. Celkem mě mátlo, kde vlastně se celý děj odehrává, no po přečtení základního popisu na databázi filmů mi potvrdili, že se děj odehrává v poválečném Německu. Celý film začíná scénou v autě, které je zastaveno nějakou formou německé policie. Jako první zde vidíme Ester. Z počátku pro mě bylo dost těžké poznat, kdo to vlastně je. Nějaký člen rodiny? Ti jsou ale všichni údajně mrtví. Časem vyplývá, že je to její kamarádka ještě z doby před tím, než je Nelly poslána do tábora. Nelly vidíme chvíli po tom, co auto zastaví, no nevidíme její tvář. Vidíme stvoření zabaleno do deky, které má hlavu zavázanou do již zakrvácených obvazů. Okamžitě se mi vybavil film Ich seh, Ich seh, což možná pomohlo k jistému nepříjemnému pocitu, když jsem takhle ženu viděla a myslím, že tento pohled nikomu nedělá moc dobře. Navíc to vzbuzovalo mou zvědavost, jelikož jsme neviděli její tvář a ptali jsme se v podstatě úplně stejně jako ten muž, jenž na ni křičel, ať mu ukáže svůj obličej. Kdyby tam nebyl, ani si neuvědomujeme, že v hlavě máme v tu chvíli podobné myšlenky. On se své odpovědi dočká velmi rychle, my si na to musíme nějakou dobu ještě počkat. Naše přání a zvědavost je ukojena v jejím snu. Sice stojí ve stínu, a tedy nevidíme nic výrazného, ale i tak na mě tento záběr nepůsobil moc příjemně. Její vykulené oči vystupovali z tmavě rudé tváře. Navíc šli v pozadí slyšet opravdu nepříjemné zvuky dýchání, které tomu dodávali ještě více nepříjemnou atmosféru. Brzy se nám ve filmu začnou objevovat náznaky na posledního hlavního hrdinu. Vidíme fotografie, slyšíme několikrát jeho jméno – Johnny, muž s nímž Nelly byla, než ji odvedli. Ona se jej snaží najít, ale Ester jí v tom tak nějak odmítá pomoci a snaží se jí od toho odradit. Navíc pořád naráží na to, že je to zrádce a já jsem se tímto jejím názorem nechala velmi rychle ovlivnit. Časem se dozvídáme, že právě díky tomu, že on ji zradil, ji pravděpodobně odvedli, no ve filmu není vyložena pravdivá verze od Johnnyho, takže je na každém, čemu bude vlastně věřit. Já osobně jsem čekala, že ve filmu uvidíme tu dojemnou chvíli, kdy si žena sundává obvazy a bude to podobné, jako když ve filmech pro mladistvé dívka, jenž byla dříve ošklivka třídy, schází po schodech a je nejhezčí v celé místnosti. A nebo to bude podobně děsivé jako v Ich seh, ich seh. Zde ale tato scéna vůbec není a místo toho najednou prostě vidíme ženu u trosek, o kterých se v minulých záběrech vedla řeč. Když jí kamera najede na obličej, tak pochopíme, že je to stále ta stejná, jenž byla předtím v obvazech – už kvůli dřívějším fotografiím, a nebo stálým pohmožděninám v obličeji. Vždy když má film nějaký název, tak se snažím po čas filmu přemýšlet proč. Většinou je to do očí bijící, protože to má třeba název podle hlavního hrdiny, nebo místa, kde se to odehrává. Někdy je to tak, že je to podle nějaké věty, která ve filmu často zazní. Zde jsem čekala, když jsem uviděla, že Phoenix je název klubu, že to bude podobné jako u filmu Burlesque a film se bude točit okolo tohoto podniku. To se ale vůbec nestalo, ten podnik tam sice byl, ale mohli se potkat kdekoliv jinde, jelikož Phoenix měl minimální význam pro celý film. Přemýšlela jsem nad tím po sledování filmu a snažila jsem se to spojit nějak smyslně dohromady. (Samozřejmě, někdy je komár, prostě jenom komár a nemusíme v něm hledat nějaké další významy.) Osobně jsem došla až k tomu, že Fénix je bájné stvoření, které když zemře, tak shoří a poté se zrodí opět sám ze sebe. Ze svých vlastních trosek. Dá se to dost dobře přirovnat k příběhu této ženy. Když příběh začíná, tak říká, že ona sama sebe už nepoznává, že už neexistuje. Pak se ale díky Johnnymu dostává do role sebe sama a pomalu si začíná být více a více zase podobná, jako by se sbírala ze svého vlastního popela. Tak stejně se jejich vztah začal pomalu vracet z trosek. Bohužel, v tomto filmu se úplného závěru této dvojice nedočkáme. Když Nelly poprvé uvidí svého vysněného, tak na něj zavolá, ale on ji nepoznává. Vidíme to zlomení v ní samé, ale ona to nevzdává a jde za ním znovu. Johnny ale v ní vidí jen ženu, jenž je podobná té jeho a chce díky ní dostat peníze. Netuším, proč na tohle Nelly přistoupila, dle mého mu to měla v tuhle chvíli říct a zničit ho. Ona si ale volí tu romantičtější cestu – kdy s ním bude trávit čas a snaží se zjistit, zda ji opravdu zradil a jestli ji stále miluje. Je těžké říci, kdy muži dochází, že je to opravdu jeho žena a kdy si to přizná. Já osobně to vidím tak, že to samozřejmě tuší už dlouho, ale smíří se s tím sám v sobě až ve chvíli, kdy vidí číslo na její ruce a přestane hrát na klavír v závěrečné scéně. V té chvíli už dle mého nemůže popírat a zůstává ohromeně sedět. Nejsem příznivec otevřených konců, za což by mě určitě spousta milovníků dobrých filmů ukamenovala, protože přece otevřené konce jsou super a pobízí naši fantazii. Já to tak ale nevidím, přijde mi, jako by ten film pak nebyl dokončen a netušíme, jak tento příběh vlastně dopadne. Tady je to úplně dokonalý příklad toho, kdy jsem po konci filmu zmatená a naštvaná. Víme, že on ví. Ona dál zpívá a pak je prostě konec a my si musíme sami domýšlet, jak to asi dopadlo a zda jsou spolu, nejsou spolu a podobně. Nemám to ráda, ale to už je jen můj pohled na věc. Hold mám ráda, když je něco uzavřené. Když se podívám na postavy z toho druhého pohledu a to jako na herce, tak mě ohromuje herečka, jenž hraje Nelly a to Nina Hoss. Před tímto filmem jsem ji vůbec neznala, to nikoho z herců, ale musím říct, že v tomto filmu dle mého hrála skvěle. Taková ta dohra vnitřního zhroucení, když se vrátíte z koncentračního tábora. Ten táhlý vnitřní smutek a deprese, která prostě jen tak neodejde. Ta plachost. I ostatní herci byli velmi dobří, ale ona na mě zde zapůsobila nejsilněji, pravděpodobně kvůli roly, kterou dostala. Film patří mezi ty, které mají dle mého velmi pěkné propracované kompozice, ale zase bych jej nezařadila mezi ty nejlepší. Mám již mezi čím srovnávat a například – již zmiňovaný film Ich seh, Ich seh byl obrazově daleko zajímavější. Musím ale uznat, že se mi zde velmi líbilo nasvícení nočních záběrů a práce hned se scénami na začátku, kdy byla v autě nasvícena jen tvář a za ní úplná tma. Přes to jde ihned poznat, že se jedná o auto. Byli zde momenty, jenž jsem si zapamatovala jako velmi zajímavé. Například prolnutí hlavního titulku filmu s obrazem. Když vjede na cestu protijedoucí auto a osvítí obraz, tak postupně jeho světlo rozsvítí celou obrazovku a na ní se objeví titulek filmu. Střihová skladba filmu bylo docela jednoduchá. Nebyla zde nějaká spousta snů, nebo flashbacků, ale taky se zde jich pár objevilo. Nejvíce mě zaujal asi úsek, kdy Nelly leží ještě obmotaná obvazy v nemocnici v posteli a my slyšíme otevření dveří. Ona otáčí hlavu za zvukem – střih na dveře a tam stojí obvázaná osoba také. Mě okamžitě napadlo, že je to zase Nelly. Pak zavírá dveře, střih na Nelly v posteli jak se ztrácí světlo ze dveří. Byla jsem zprvu zmatená, no pak vidíme Nelly jak vychází ze dveří a tam je někdo další, kdo je stejně zavázaný jako ona a celá tato situace se nám osvětlí, no i tak to na mě působí jako výborný střih a pustila jsem si tuhle část hned několikrát. Zvuk v pozadí celého filmu mi přijde dost propracovaný. Zvuky v pozadí, dýchání, vítr, šum města a hudba. Hudba je v tomto filmu často velmi tichá, že ji ani pořádně nevnímáme, ale jistým způsobem nás uklidňuje, že tam je. Cítím to na sobě, když koukám na nějaké starší filmy, kdy je ještě zvuk takovou novinkou, že prostě hudba v pozadí, nebo propracované ruchy, jsou málo kdy. A to zvláštní ticho mě vždy zneklidňuje a mám pocit, že se mi buď pokazil počítač, nebo je něco špatně se souborem. A už snad jen závěr mého hodnocení. Film mě velmi zaujal svým scénářem, kdyby byla podobná kniha, určitě bych si ji přečetla. Jen mě mírně zklamal otevřený konec, ale to už je můj pohled na věc, věřím, že většině lidí otevřené konce nevadí. Co se týče vizuální stránky filmu, tak zde již mě film nijak extrémně neoslnil, no našli se i velmi zajímavé kompozice a záběry. (18.05.2016) (méně) (více)