Reklama

Reklama

Liliom ösvény

Trailer

Novinka Lily Lane maďarského režiséra Benceho Fliegaufa je enigmatickou vycházkou do hlubin dětství a paměti, v jejímž epicentru stojí Rebeka a její malý syn Dani. Motivy rozvodu, úmrtí a shledání mají v tomto evokativním filmu stejně důležitou funkci jako strašidelná vyprávění a neobvyklé ponuré fantazie, v nichž se čas a prostor stékají dohromady. Lily Lane je asociativní klaustrofobické drama o tom, jak dítě skutečně naslouchá a aktivně přetváří to, co mu dospělí vyprávějí. (Film Europe)

(více)

Recenze (17)

pan Hnědý 

všechny recenze uživatele

Fliegauf s Lovasim drží diváka v hypnóze celý snímek. Jejich kontinuální záběry a podmanivý zvuk jde pod kůži. Dotyk Pörgés, noční odstín Grandrieuxeho White Epilepsy - nejlepší Benedek od 2005. [Film Europe, Bratislava 2016] ()

WillBlake 

všechny recenze uživatele

Jestliže jsem poprvé odcházel z kina lehce rozpačitý, druhá projekce už mi pomohla utřídit si obrazy a nasát démonismus plnými doušky. Nemůžu říct, že nevěřím kritikům, kteří tady mezi řádky čtou Tarkovskeho, a taktéž nemůžu říct, že nerozumím těm, kteří považují Lily Lane za rozporuplné dílo bez schopnosti zprostředkovat jakékoliv emoce. Nejedná se však o film bez emocí, ale bez emočních instrukcí. Odehrává se zde manipulace s dětskou imaginací a tato manipulace postupně prostupuje i do divákova světa, jenž je před plátnem vystaven podobným iluzím a deformaci zdravého rozumu jako hlavní postavy. // Ve filmu se prolíná několik časoprostorů upředených lucidním snem a protkaných životními traumaty. Výsledný zážitek je spíše meditativní než destruktivní, a to zejména zásluhou ASMR promluv, pozvolného tempa a nadpozemských vizuálů. O Benceho fanatické práci se zvukem by se daly psát rozsáhlé onanistické studie, pro Lily Lane si sám zkomponoval i hudební plochy. Ambient na konci tunelu. Progresivní kamera pak chvílemi možná připomene poslední filmy Carlose Reygadase, ale kdybych to někde nečetl, tak mě to nenapadne. // Fliegauf víc než cokoliv jiného zprostředkovává cestu do temných hlubin dětské psychiky a světa mrtvých, v němž provádí mimosmyslovou pitvu věčnosti. Matku dítěte nechává projektovat její vlastní minulost na plátno přítomnosti a kořeny stromu „krmí“ popelem zesnulé. V mých očích se tak vydal ještě více mimo svoje nevyhraněné teritorium a natočil jeden z nejenigmatičtějších filmů, co jsem kdy viděl. // Znázorňuje vraní vejce, které Dani obdržel od svého předka, koloběh života, nebo temnoty? Spolu s Post Tenebras Lux, Upstream Color a Jiao You film dekády. Celý text na blogu. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Dcera, matka, stále ještě manželka...Zlatíčko. Stojí na konci cesty, je nucena se obrátit a jít zpět. Není sama. Rozzářený dětský svět současnosti je konfrontován s něčím temnějším, jež se odehrálo v jiné dětské duši a je stále přítomno v síti času. Nelze tomu uniknout jinak, než se postavit čelem. Po filmu Tejút jsem si náramně vychutnal další Fliegaufův vizuální i hudební zážitek, i když tentokrát mi k úplné filmové sytosti přece jen něco scházelo, jak mám raději krátké a výstižné snímky, tomuto bych pár desítek minut klidně přidal, jsem si jist, že by mi k dokonalému zážitku dopomohly. ()

hanakonochi 

všechny recenze uživatele

Je nesmierne dôležié vysporiadať sa so svojou minulosťou ešte predtým než sa rozhodnete mať deti. Benedek Fliegauf o tom natočil dobrý film. Apropo, žiadneho Reygadasa prosím nehľadajte a užívajte po svojom. ()

JohnMiller 

všechny recenze uživatele

Benedek Fliegauf môj najobľúbenejší aktívny Maďarský režisér súčastnosti sa pustil do psychologických zákutí traumatizovanej ľudskej mysle. Perfektne ale náročnou formou tu bola zachytená trauma z detstva ktorú matka prenášala na svojho syna prostredníctvo "fiktívnych" príbehov. Miestami v tých surrealistických častí mi to strašne pripomínalo White Epilepsy ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Je mi celkem šumák, že film není na pět hvězd ani co se tématu týče ani co se týče třeba tektoniky. Jestli je něco současné kino, vypadá to podle mě takhle - metaforičnost kamery, barevnost, kompozice, přesný scénář. ()

ibeh 

všechny recenze uživatele

Zvláštní pocitové vizuální i sluchové hororově laděné drama. Maminka a její nekonečný příběh vyprávěný synovi. Film mi sedl do nálady a pokusím se od tohoto režiséra vidět ještě něco jiného. Při závěrečných titulcích mě mrazilo. ()

EKLEKTIK 

všechny recenze uživatele

"Ve tmě se nebojí jen mrtví." Dobrý večer vážení televizní diváci. Vítáme Vás u první lekce polomrtvého jazyka: "Alexis Zorbas". Napřed si však prosvištíme některá slovíčka: enigmatický = tajemný, epicentrum = ohnisko, evokativní = vyvolávající (zdání), fantazie = představivost, asociativní = pocitový, klaustrofobický = stísňující, drama = děj. Takže Lily lane, neboli "Lilyina stezka", tedy diváka přivádí ke sledování tajemného filmu, v jehož ohnisku matka svému synovi vypráví pohádkový příběh vyvolávající zdání skutečnosti, která nakonec byla o hodně krutější než je on sám, ale do něhož dětská představivost dokázala umístit kouzelné bytosti s jejichž pomocí mohla té kruté pravdě alespoň částečně uniknout. Pocitový stísňující děj tohoto snímku ovšem ukrývá ještě jedno tajemství, kterým je ztracená černá helma z Lega. A mimochodem se zde jedná o další maďarské dílo po filmu "Líza liščí víla", v němž účinkuje liška i víla. ()

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Psychologické drama - mělo cosi do sebe. Film to byl veskrze moderní už tím, jak jsou dialogy mezi odcizenými manželi vedeny v Massengeru a hovor matky s dítětem, který je na návštěvě u otce, ve Skype. Kromě toho tam je celá řada surrealistických záběrů, jimž nerozumím, zato ovšem ději lze porozumět velmi dobře. Mladinká matka vypráví postupně svému synkovi pohádku o Lovci, Víle a Zlatíčku a zprvu se zdá, že hocha připravuje na to, co ho čeká, než posléze ve chvíli, kdy Rebeka s Danim navštíví dědu, aby ho zpravily o smrti babičky, zjišťujeme, že Rebeka vypráví o svém vlastním životě. I tu vycpanou lišku najdeme v domku, opuštěném zesnulou babičkou. Malý Dani má spoustu všetečných otázek, jak to v jeho věku bývá, matka mu na ně cituplně odpovídá, ač sama ve zlé psychické situaci... Ano, něco do sebe tenhle film má! ()

kolemjdouc 

všechny recenze uživatele

film pro specifickou skupinu lidí. Spoustu fádního mysteriózna.Za každou cenu natočit něco jiného,zvláštního,co tu ještě nebylo?V přestavách scénáristy .Naznačily to počáteční titulky jakoby rozmazané a co se závěrečnýma?Tak je necháme místo obvyklého směru nahoru,sjíždět dolů? ()

johnny01 

všechny recenze uživatele

Celkový smysl filmu mi uniká. Kromě hlavní linie "děje" jsou ve filmu i záběry duchů, které nestraší, jen jsou nepříjemné a nicneříkající. Obdobně je tomu i u některých dalších scén, například nočního skypování. Dále se filmem vine vyprávění příběhu, jehož význam posléze vyjde najevo. Ten (kromě exteriérů) představuje jediný klad filmu, který však zůstal pohříchu nevyužit. Na něm spíše bývalo bylo možné vystavět příběh. Ten jinak ve filmu spíše chybí, stejně jako mnohdy i návaznost scén, které se zdají někdy až chaoticky vybírané. ()

ProfiDivak 

všechny recenze uživatele

Parádne striedanie klaustrofóbie s voľným priestorom, temnota je len jedným z rozmerov a je bezpečne uzamknutá do pôsobivých príbehov, vždy sa mi páčilo ako Maďari vedia slobodne vyjadriť svoje emócie aj fóbie. ()

fola 

všechny recenze uživatele

V úvodu před projekcí padala různá jména režisérů, ke kterým tento snímek či tvorbu Fliegaufa přirovnat. Nakonec byl označen za zcela originálního. Já si ovšem jednoho našel: Carlos Reygadas a jeho Post Tenebras Lux. Benedek je u mě považován za jednoho z nej režisérů pracující skvěle se zvukem a dokáže vytvořit pořádně hutnou atmosféru, kde to potvrdil i ve svém starším snímku Je to jen vítr. Rozhodně doporučuji za shlédnutí. -lfs16- ()

vizonto 

všechny recenze uživatele

Hlavná postava bola zrejme vybraná hlavne kvôli hypnotickému hlasu akoby vymyslenom pre rozprávanie príbehov. Angéla Stefanovics priklincuje diváka od začiatku filmu, niektoré hlásky z jej úst hľadia, niektoré ryjú do hĺbky kostí. Maďarčina nepozná rozdelenie ženského a mužského rodu. Zlatíček skončil ako Zlatíčka, to sa dalo čakať. Viac ostáva pod povrchom a na predstavivosti. Áno, prežila traumu v detstve, vyzerá s tým byť zmierená, ale chce to zo seba dostať. Ako má rodič prerozprávať svoj životný príbeh deťom? Takýto život sa nedá bez ujmy aj na poslucháčovi. Starý, zanedbaný, ošarpaný dom, kde otec spí na zemi. "Nepotrebujem nič, mám tu všetko." hovorí aj o narušených vzťahoch a otupených citoch. Teším sa na ďalšieho Fliegaufa. ()

Reklama

Reklama